Mrazení - Maggie Stiefvater

11°C číst dál

17 °C číst dál

14 °C číst dál

4°C
 
Té noci jsem ležel v Graceině posteli, rozrušený ze zprávy o Jackovi na školním parkovišti, a bez naděje na spánek zíral do černoty prosvícené jen bledou svatozáří jejích vlasů na polštáři. Myslel jsem na vlky, kteří se nechovali jako vlci. Myslel jsem na Christu Bohlmannovou.
Nevzpomněl jsem si na ni už celá léta, ale když mi Grace ustaraně líčila, jak se Jack potlouká v místech, kam nepatří, najednou mi vy­vstala před očima.
Vybavil jsem si den, kdy jsem ji viděl naposledy, den, kdy se Christa s Beckem hádali v kuchyni, v obýváku, na chodbě a pak znovu v ku­chyni, a celou tu dobu na... číst dál

22 °C číst dál

3°C
 
Tu noc spal Sam zase v mé posteli, ze začátku cudně přitlačený až na samý koneček matrace, ale během spánku se naše těla bezděky pře­sunula těsně k sobě. Ještě dlouho před rozbřeskem jsem se napůl pro­budila. Pokoj zářil bělostnou čistotou, jak ho zalévalo bledé měsíční světlo, a já se tiskla k Samovým zádům, aniž jsem věděla, jak se to stalo, s rukama pevně založenýma na prsou jako mumie. Nejasně jsem před sebou rozeznávala tmavou křivku jeho ramene a něco v jeho tvaru nebo gestu, které naznačovalo, ve mně najednou vzedmulo směs di­vokých, neúprosných pocitů. Jeho tělo hřálo a on tak... číst dál

16 °C číst dál

6°C
 
Prudce jsem se vytrhl ze spaní. Ležel jsem, ani se nepohnul, a pokou­šel jsem se přijít na to, co mě probudilo. Nebyl to zvuk, ale tělesný vjem, uvědomil jsem si ruku spočívající na mé paži a v tu chvíli se mi naráz vybavilo všechno, co se seběhlo předchozího večera. Grace se ve spánku překulila a já teď upřeně zíral na její prsty, které se mi uhnízdily na kůži.
Ležel jsem vedle dívky, která mě zachránila, a prostý fakt mého lid­ství mě plnil pocitem vítězoslávy.
Převalil jsem se na bok a chvíli jen tiše pozoroval její spánek, dlouhé rovnoměrné výdechy rozevlávající zbloudilé pramínky... číst dál

6°C
 
„Spíš?" Samův šepot byl stěží slyšet, ale v tmavé ložnici, kam Sam ne­patřil, to znělo jako výkřik.
Převalila jsem se na posteli tváří k černému klubku zavrtanému v hromadě polštářů a přikrývek na zemi. Jeho přítomnost, nezvyklá a skvělá, jako by naplňovala celý pokoj a tlačila se na mě ze všech stran. Připadalo mi, že už nikdy nemůžu usnout. „Ne."
„Můžu se tě na něco zeptat?"
„Už ses zeptal."
Zarazil se a chvíli si to přebíral. „Můžu se tě teda zeptat na dvě věci?”
„Už ses zeptal."
Sam zaúpěl a hodil mým směrem jeden z menších polštářků z gauče. Opsal v pokoji zalitém měsíčním světle... číst dál

10°C číst dál