Akademie Evernight - Přesýpací hodiny

BALTHAZAROVl PŘÁTELÉ NÁS NASMĚROVALI na místo, odkud jezdil autobus, který rozvážel hlavně nové přistěhovalce z Asie do práce v různých čínských restauracích po celém východním pobřeží. V autobuse mířícím do Philadelphie však sedělo i několik postarších lidí a spousta studentů s laptopy na kolenou. číst dál

BYLY ČTYŘI HODINY RÁNO A VÝBĚRČÍ BUDKA v metru byla prázdná. Revizor si pravděpodobně odešel na chvíli zdřímnout, a tak jsme přeskočili turnikety a čekali, až přijede metro. číst dál

„POČKEJTE,“ ŘEKLA JSEM A NAPŘÁHLA K NIM ruce. „Vyslechněte nás.“ číst dál

„MŮŽU SE TĚ ZEPTAT NA NĚCO OSOBNÍHO?“ nadhodila Raquel. číst dál

POKUD SE MI PŘED ÚTOKEM NA CENTRÁLU Černého kříže zdálo, že v opuštěném tunelu je pro tolik lidí moc těsno, teď jsem zjistila, že to může být ještě daleko horší. V prostorách přístavní stanice, kam by se pohodlně nevešlo ani deset lidí, se nás mačkalo asi dvacet. Panoval tu hluk a neexistovalo žádné soukromí, takže jsem vůbec neměla šanci promluvit si s Lucasem. číst dál

Balthazar - můj doprovod na podzimním plese, ten, který mě nesčetněkrát odvezl za Lucasem, můj přítel a málem také můj milenec - tu ležel v bezvědomí jako zajatec Černého kříže. Na nohou i rukou měl pouta. Ani jeho upíří schopnosti mu nemohly pomoct uniknout, navíc byl zraněný a vyčerpaný. Pochybovala jsem, že mu Černý kříž dá čas na zotavenou. Byl jim vydán na milost a nemilost. číst dál

„PANÍ BETHANYOVÁ!“ číst dál

MOŽNÁ TÍM DŮVODEM BYLO ZDRCUJÍCÍ ZJIŠtění, že jsme přišli o naspořené peníze. Možná to bylo tím nadšením, že jsme si s Lucasem po dlouhé době užili společnou chvilku, anebo se mi jen ulevilo, že jsem po týdnech hladovění opět sytá. číst dál

TU NOC, KDYŽ JSEM SE SNAŽILA USNOUT, JSEM SI neustále opakovala: Máš pět dní. Tak dlouho jsi vydržela bez krve, když jsi poprvé opustila Evernight. To znamená, že to můžeš vydržet znovu. číst dál

TU NOC, KDYŽ ZHASLA SVĚTLA, RAQUEL ZAŠEPtala: „Některé věci se nemění, viď?“ číst dál