Ten sen začal se šelestem ptačích křídel. Až teď si uvědomuji, že mi měly být divné všechny ty zvuky, které vydávali krkavci okolo, ale ve snu to bylo spíš jako bzučení větráku nebo televize. V mém snu jsem stála uprostřed krásné louky. Byla sice noc, ale po nebi plul obrovský měsíc v úplňku, který byl těsně nad stromy, jenž lemovaly louku. Zářil stříbro modrým světlem, které bylo dostatečně silné, aby házelo stíny a díky němu vypadalo vše jako by pod vodou. Tento pocit byl zesílen jemným vánkem, který vířil trávu kolem mých bosých nohou do vlnek, které silně připomínaly narážení mořských vln o pevninu. Ten samý vítr zvedal moje husté tmavé vlasy z mých nahých ramen. Připomínaly mi hedvábí přejíždějící po mé kůži.
číst dál