"Dobře, takže Kalona se může dostat i do tvých snů, ale ty jsi teď vzhůru, tak se trochu vzchop!" Říkala jsem si přísně a jak jsem hladila Nalu a nechala ji známě příst, tak mě to uklidnilo. Stavie Rae se pohnula a zamumlala něco, co jsem nemohla slyšet. A pak, pořád ve spánku, se usmála a povzdechla si. Podívala jsem se na ni a záviděla větší štěstí s jejími sny.
Opatrně jsem ji přikryla dekou a ona ,schoulená do klubíčka, a já vydechla úlevou, když jsem viděla, že žádná krev neprosakuje pod obvazem, který má zavázaný na hrozné ráně od šípu, který ji zasáhl..Znovu se zavrtěla. Tentokrát se Stavie Rae zachvěla víčka a otevřela je.
"Jak se cítíš?" Zeptala jsem se.
"Jsem v pohodě," řekla nejistě. "Neměj tolik strach."
"Je to trochu těžké nedělat si strach, když tvoje nejlepší kámoška neustále umírá." Řekla jsem a usmála se na ni.
"Tentokrát jsem neumřela. Jen jsem skoro umřela."
"Moje nervy mi říkají, ať ti vzkážu, že pro ně není moc velký rozdíl v tom "skoro"."
"Řekni svým nervům ať jsou ticho a jdou spát." Řekla Stavie Rae se zavřenými oči a popotáhla si deku zpátky nahoru.
"Je mi fajn," Opakovala. "Nám všem bude fajn." Pak se zhluboka nadechla a přísahám, že než jsem stačila mrknout, tak už spala. Potlačila jsem povzdech, posunula se zpět na postel a pokusila se pohodlně usadit. Nala byla mezi Stavie Rae a mnou stočená do klubíčka a nespokojeně mňoukla, takže jsem věděla, že to znamenalo to, že chce, abych se uklidnila a šla spát.
Spát? A možná mít znovu se? Ehm, ne. Nepravděpodobné.
Místo toho jsem hlídala dech Stavie Rae a nepřítomně hladila Nalu. Bylo to tak zatraceně divné, jak normálně všechno vypadalo tady, v malé bublině klidu, kterou jsme stvořili. Při pohledu na spící Stavie Rae, mi přišlo nemožné, že před několika hodina měla zapíchnutý šíp ve svém hrudníku a my museli utéct ze školy noci, kde chaos odtrhl náš svět od sebe. Proti své vůli moci si dovolit spát, se mi vracely zpět unavené myšlenky na události té noci. A jak jsem se jimi probírala, byla jsem znovu ohromená, že každý z nás přežil…
Vzpomněla jsem, že mě Stavie Rae, neuvěřitelně, požádala o tužku a nějaký papír, protože si myslela, že byl vhodný čas na to udělat seznam věcí, které potřebujeme dostat dolů do tunelů, takže bychom věděli jaké zásoby mít a jaké ne, když jsme museli být na nějaký čas schovaní.
Zeptala se mě na to absolutně klidným hlasem, když přede mnou seděla se šípem zaraženým ve svém hrudníku. Pamatuju si, jak jsem se na ni podívala, udělalo se mi špatně od žaludku, pak jsem odvrátila pohled a řekla. "Stenie Rae, nejsem si jistá, jestli je tohle vhodná doba na pořizování seznamů."
"Au! Sakra to bolelo víc než když šlápnu na jehelníček ." Stenie Rae se nadechla a ucukla sebou, ale ještě se stačila usmát na Daria za rameno, který ji roztrhl ze zadu košili, kde trčel šíp. "Promiň, já nemyslela, že je to tvoje chyba, že to bolí. Jak jsi říkal, že se to jmenuješ?"
"Jsem Darius, kněžko.
"Je to Erebův syn," přidala Afrodita a překvapivě mile se na něj usmála. Popsala jsem to jako překvapivě mile, protože Afrodita bývá obvykle sobecká, rozmazlená, nenávistná a obecně se dá těžko tolerovala, i když se jí začínám podobat. Jinými slovy, ona rozhodně není milá, ale bylo to čím jasnější a jasnější, že má slabost pro Daria, proto neobvyklá přívětivost.
"Prosím tě. Je jasný, že je bojovník. Vždyť je jak hora." Řekla Shaunee a hodila po něm uznalý pohled."
"Absolutně sexy hora," doplnila Erin a poslal vzdušný polibek směrem k Dariovi.
"Je zabraný, šílenčata, tak běžte a hrajte si spolu." Vyštěkla na ně Afrodita automaticky, ale zdálo se mi, že ona to nemyslela zle. Vlastně, když o tom teď znovu přemýšlím, tak to znělo skoro mile.
Oh, mimochodem, Erin a Shaunee jsou duševní dvojčata, ne biologická, přičemž je Erin blonďatá modrooká holka z Oklahomy a Shaunee má pleť v barvě karamelu a je jamajského původu. Ale jim nezáleželo na genetice, ony byly jako by je při narození oddělili a pak se našli pomocí radaru dvojčat.
"Ach, jo. Díky za připomenutí, že naši kluci tady nejsou," Řekla Shaunee.
"Protože je pravděpodobně teď oklovávají ptako - lidští mutanti." Řekla Erin.
"Hej, hlavu vzhůru. Zoeyina babička neřekla, že krakouni skutečně žerou lidi. Řekla, že je prostě zvednou vzhůru svými gargantuovskými zobáky a hodí je proti zdi nebo čemukoli jinému a znovu a znovu a znovu dokud nebudou mít všechny kosti zlomené," řekla Afrodita dvojčatům s bezstarostným úsměvem.
"Afrodito, nemyslím si, že si jim tím pomohla." řekla jsem. Ačkoli měla pravdu. I když to znělo strašidelně, ona a dvojčata mohly mít pravdu.
Nechtěla jsem tom přemýšlet moc dlouho, a tak jsem zaměřila pozornost zpět ke své zraněné nejlepší kamarádce. Vypadala strašně bledě, zpoceně a byla pokrytá krví.
"Stevie Rae, nemyslíš, že bychom tě měli převést do…"
"Mám to! Mám to!" Právě v tu chvíli vtrhl Jack do malého bočního tunelu, který byl vedl do pokoje Stevie Rae, těsně následovaný žlutým labradorem, který málokdy spouštěl chlapce z očí. Jack byl celý rudý a nesl bílou kufříku podobnou věc, která měla na sobě velký červený kříž.
"Bylo to přesně tam, kde si říkala, že to bude, Stenie Rae. V tom něco jako kuchyně tunelu."
"A hned jak popadnu dech, tak ti řeknu, jak jsem byl mile překvapen, když jsem objevil funkční mrazák a mikrovlnku." Řekl Daman, který následoval Jacka do pokoje, dýchal zhluboka a dramaticky se držel za hrudník.
"Musíte mi vysvětlit, jak se vám podařilo všechno dostat sem dolů, včetně fungující elektřiny." Damien se odmlčel, když zahlédl zakrvácenou a roztrhlou košily Stevie Rae a šíp, který jí stále trčel ze zad, a jeho růžové tváře zbledly.
"Řeknete mi to, až ji dáte dohromady a nebude už jak en brochette."
"En - Eh?" Řekla Shaunee.
"Bro - Co?"Řekla Erin.
" Je to francouzsky, znamená to něco napíchnuté na rožni, obvykle potraviny, ignoranti. Svět, který se brzy zblázní a zlo nechá proklouznout ptáky války,…*." Zvedl na dvojčata jedno obočí, když citoval úmyslně špatně Shakespeara, očividně čekal, že to poznají, ale ony očividně nepoznaly.
"… neomlouvá nedbalou slovní zásobu." Pak se otočil k Dariovi.
"Oh, tyhle jsem našel v ne zrovna chirurgických nástrojích." A zvedl to, co vypadalo jako obří nůžky.
"Podej mi sem ty nůžky na drát a lékarničku." Řekl Darius přikazovacím hlasem.
"Co se chystáš dělat s těmi nůžkami na drát?" Zeptal se Jack.
"Chci ustřihnout konec šípu, abych mohl vyndat jeho zbytek z kněžčina těla. Pak se může uzdravit."Řekl jednoduše Darius.
Jack si oddechnul a opřel se zády o Damiena, který si dal ruku kolem něj. Hraběnka, zlatý labrador, který se okamžitě přidal k Jackovi od té doby, co její vlastní eh, nové mládě jménem James Stark umřel, pak od-umřel a střelil šíp do Stevie Rae, jako součást spiknutí zla, propustit Kalonu, ohavného padlého anděla (ano, když se dívám zpět, vidím, že je to složité a dokonce i trochu matoucí, ale to se zdá typické pro ďábelská spiknutí), zafňukala a opřela se o jeho nohu.
Oh, Jack a Damien jsou pár. Což znamená, že jsou to teenageři gayové. Halo. To se stává.
Mnohem častěji než byste čekali. Počkat, beru zpět. Mnohem častěji než by rodiče čekali.
"Damiene, možná ty a Jack byste mohli zajít do kuchyně a tam se koukni, jestli nám nenajdete něco k jídlu," Řekla jsem a snažila se pro ně vymyslet něco, co by nezahrnovalo zírání na Stevie Rae. "Vsadím se, že by nám všem udělalo líp, kdybychom něco snědli."
"Já asi budu zvracet," Řekla Stevie Rae. "Teda jestli je to krev." Pokusila se omluvně pokrčet rameny, ale to vyrušila zalapáním po dechu a otočila se s ještě bělejší kůží.
"Jo, já stejně ani nemám hlad." Řekla Shaunee a pozorovala konec šípu, který lezl ven a zase zpátky do Stevie Rae, se stejným druhem zájmu jako se čumilové dívají na vraky aut.
"Taky, ségra." Přitakala Erin. Dívala se všude možně, jen ne na Stevie Rae.
Právě jsem chtěla otevřít pusu a říct jim, že mě nezajímá, jestli mají hlad nebo ne, jen jsem je chtěla zaměstnat a držet na chvilku dál od Stevie Rae, když do místnosti vtrhl Erik Night.
"Mám to!" Držel v ruce opravdu starý kazeťák, který byl obrovský. Byl jeden z těch prastarých věcí, co se vyráběly s velkýma kulatýma reprákama a anténou. Jako v osmdesátých letech. Aniž by se podíval na Stevie Rae, tak ho položil na stůl, který byl kousek od ní, Darius si začal hrát s křiklavě stříbrnými knoflíky a mumlal něco o tom, že by to mohlo pozdvihnout náladu tady dole.
"Kde je Venuše ehm, khaam, jestli shhe oni po.." Zeptala se Stevie Rae Erika. Bylo jasné, že ji to bolí, když mluví a její hlas se hodně třásl.Erik se rozhlédl dokola, zatáhl závěs, který sloužil jako dveře do tunelu, který byl prázdný.
"Byla hned za mnou. Myslel jsem, že přijde sem a -,"
Pak se podíval na Stevie Rae a nedopověděl větu. "Teda, člověče, to musí fakt bolet," řekl jemně. "Vypadáš hrozně, Stevie Rae."
Pokusila se na něj usmát, ale nepovedlo se. "No, už mi bylo líp. Jsem vděčná Venuši, že ti pomohla s tou hifi věží. Někdy se nám tady dole povede naladit nějakou tu stanici."
"Jo, to Venuše taky říkala,"Řekl Erik neurčitě. Pozoroval konec šípu, co jí trčel ze zad.
I přes mé obavy o Stevie Rae, jsem začala uvažovat o chybějící Venuši a za boha jsem si nemohla vzpomenout, jak vypadala. Minule jsem měla opravdu dobrý výhled na červená mláďata, ale to ještě nebyla "červená", což znamená, že jejich srpek měsíce na čele byl ještě safírový jako u ostatní tetovaných mláďat a když byli Označeni. Ale tahle mláďata zemřela. Potom od-umřela. A ze všech byla krvežíznivá monstra, dokud Stevie Rae neprošla svým druhem proměny. Afroditina lidskost se nějak (kdo by tušil, že nějakou měla?) smíchala se silou pěti živlů - všechny umím ovládat - a voila! Stevie Rae získala svou lidskost zpět společně s nádherným tetováním dospělého upíra, které vypadá jako vinná réva a květy rámující její obličej. Ale místo toho, aby bylo tmavě modré, tak zčervenalo. Do barvy čerstvé krve. Když se tohle stalo Stevie Rae, všem nemrtvým mláďatům se znamení změnila na červené taky. A získali svou lidskost zpátky. Teoreticky. Ale ve skutečnosti jsem já ani Stevie Rae nebyla v jejich blízkosti od její proměny, abych si byla na sto procent jistá u všech. Jo, a Afrodita přišla o své tetování - úplně. Takže ona je má být zase člověk, i když pořád mívá vize.
To vše vysvětluje, proč poslední dobou strávila všechen čas s Venuší, která vypadala víc než odporně, od té doby co velmi nepříjemně od-umřela. Ale teď už byla v pořádku - nebo aspoň částečně - a já věděla, že se kamarádila s Afroditou před tím než zemřela (a od-umřela), což znamenalo, že musela být zase krásná, protože Afrodita nevěří ošklivým kamarádům.
Dobře, před tím než budu znít jako super žárlivý cvok, dovolte mi to vysvětlit. Erik Night je zatraceně sexy způsobem Supermanem a Clarka Kenta a prostřednictvím touhle superhrdinovskou hatmatilkou, tak je taky talentovaný a upřímný hodný hoch. Eh upír. Nedávno proměněný upír. Taky je můj přítel. Eh, ex-přítel. Nedávný ex-přítel. Je smutné, že to znamená, že budu směšně žárlivá na kohokoli, klidně i na bláznivá červená mláďata, kdo by měl o něho příliš zájem (příliš = jakýkoli).
Dariův praktický hlas naštěstí přerušil moje vnitřní tlachání.
"Radio může počkat. A teď, se musíme postarat o Stevie Rae. Potřebuje čistou košili a nějakou krev, jakmile se proberu tímhle." Darius mluvil a zároveň pokládal lékárničku na noční stolek Stevie Rae, otevřel ji a horlivě vytáhl obvaz, alkohol a nějaký děsivý nástroj.
To umlklo úplně každého.
"Klafgh takhy. A vhy víte, že vás mám ráda jak bílý chleba, že chjo?," Řekla Stevie Rae a statečně se na nás usmála. Moji kamarádi i já jsme uměle přikývli.
"Dobře, takže si to nebudete tak brát, když vám řeknu, ať si všichni kromě Zoey najdete něco na práci, dokud mi Darius nevyndhá ten šíp z hrudníku."
"Všichni kromě mě? Ne, ne, ne, ne, ne. Proč chceš, abych zůstala?"
Viděla jsem žertování v očích Stevie Rae plných bolesti. "Protože ty jsi naše velekněžka, Zoey. Zůstaneš tu a pomůžeš Dariovi. A potom, už jsi mě jednou viděla umírat, o co víc tohle může horší?" Pak se zarazila a její oči se rozšířily, jak pozorovala moje dlaně mých rukou, zdvihla ty svoje a vyhrkla: "Zatraceně, Zoey, koukni na svoje ruce!"
Otočila jsem ruce k sobě, abych uviděla, na co to zatraceně zírají a ucítila, jak se mi moje oči rozšířily. Znamení se rozšířilo na moje dlaně, stejně krásné složité vzory, které zdobí můj obličej, krk, pokračuje po obou stranách páteře a kolem pasu. Jak jsem mohla zapomenout? Cítila jsem známé pálení na mých dlaních, když jsme běželi do bezpečí tunelů. Došlo mi, co znamenalo to pálení. Moje bohyně, Nyx, ztělesnění noci, mě zase označila způsobem jím vlastním. Vybrala si mě, znovu,
od všech ostatních mláďat a upírů na světě. Žádné jiné mládě nemá vyplněné a rozšířené znamení. To se stane jen tehdy až projdou proměnou a potom se jim srpek měsíce na čele vyplní a rozroste do jedinečného tetování, které lemuje obličej hlásající do světa, že on nebo nebo ona je upír.
Takže můj obličej prohlašoval, že jsem upír, ale moje tělo bylo, jak už jsem řekla, mláděte. A zbytek mých znamení? No, to bylo něco, co se ještě nikdy před tím nestalo - ani mláděti ani upírovi, a ani teď jsem si nebyla na sto procent jistá, co to znamená.
"Páni, Zoey, ty jsou úžasné" Ozval se Damienův hlas kousek ode mě. Váhavě se dotkl mé dlaně.
Vzhlédla jsem od svých rukou do jeho přátelských hnědých očí a hledala jakýkoli náznak změnu pohledu, kterým se na mě díval. Hledala jsem známky uctívání hrdiny, nervozity nebo, dokonce hůř, strachu. A to, co jsem spatřila byl jen Damien - můj kamarád - a teplo jeho úsměvu.
"Cítila jsem, že se to stalo předtím než jsme se dostali sem. Já - já na to asi zapomněla." Řekla jsem.
"To je naše Zoey" Řekl Jack. " Jen ona může zapomenout na něco, co je prakticky zázrak."
"Víc než prakticky" Řekla Shaunee
"Ale je to Zoeyin zázrak. Ty se jí dějí skoro pořád." Řekl Erik věcným hlasem.
"Já si neudržela své znamení a ona je jima pokrytá," Řekla Afrodita. " Klasika." Ale její úsměv sebral jejím slovům kousavost.
"Jsou to znamení přízně naší bohyně, které vám ukazují, že jdete opravdu, po cestě, kterou vám předurčila. Jste naše velekněžka." Promluvil Darius vážně. "Ta jediná vyvolená Nyktou. A ,kněžko, potřebuji tvou pomoc se Stevie Rae."
"Ah sakra." Zamlumla jsem, kousla se do rtu a otočil ruce do pěstí, abych skryla svoje nové exotické znamení.
"Oh, pro boha! Já tu zůstanu a pomůžu" Napochodovala Afrodita k místu, kde Stevie Rae seděla na okraji postele. "Krev a bolest mi už nevadí od té doby, co ke mně nepatří."
"Měl bych tohle vzít blíž ke vchodu tunelu. Snad tam budu mít víc štěstí se získáním pozornosti." Řekl Erik bez jakékoli pozornosti ke mně nebo slova k mému novému znamení zmizel za dveřmi ze závěsu.
"Víte, myslím, že jídlo je vážně dobrý nápad." Pronesl Damien přičemž vzal Jacka za ruku a následoval Erika ven z místnosti.
"Jo, Damien a já jsme gayové. To znamená, že jsme zaručeně dobří kuchaři" Řekl Jack.
"Jdem s nima" Přidala se Shaunee.
"Jo my nevěříme na gen teplých, díky kterému umějí dobře vařit. Radši bysme na ně měly dohlédnout." Doplnila Erin.
"Krev. Nezapomeňte na krev. Smíchanou s vínem, jestli ho máte. Potřebuje se zotavit." Připomněl Darius.
"Jeden z mrazáků je plný krve. Pak najděte Venuši. Řekl Stevie Rae šklebící se na Daria, který vzal alkohol a začal čistit zaschlou krev z jejích zad a kolem rány od šípu. "Má ráda víno. Řekněte ji, co potřebujete a ona vám ho sežene."
Dvojčata mezi sebou zaváhala pokukujíc zároveň po sobě. Erin promila za obě. "Stevie Rae, jsou ty červený mláďata vážně v pohodě? Myslím, tohle jsou ty děcka, co zabila hráče z fotbalového týmu a unesla Zoeyiného přítele, ne?"
"Ex-přítele," opravila jsem ji, ale ignorovali mě.
"Venuše právě pomohla Erikovi." Řekla Stevie Rae. "A Afrodita je tu už dva dny. Pořád je v celku." hájila ji.
"Jo, ale Erik je velký zdravý chlap upír. Byl by velkým soustem." Pronesla Shaunee.
"I když je určitě ňami" Doplnila Erin.
"Pravda, ségra." Obě omluvně pokrčily rameny a Shaunee pokračovala. "A Afrodita je tak zatraceně nechutná, že by si do ní stejně nikdo nechtěl kousnout."
"Ale my jsme kousky vanilky a čokolády. Měly bychom pokoušet jen ty nejhezčí krvelačné bestie." Řekla Erin.
"Tvoje máma je krvelačná bestie" Řekla Afrodita se sladkým úsměvem.
"Jestli okamžitě nepřestanete s tím hašteřením, tak vás zakousnu já!"Zařvala Stevie Rae, trhla sebou a pak opět vydala udýchané zvuky, jak se pokoušela dýchat přes tu bolest.
"Lidi, kvůli vám si ubližuje a mě z vás zase bolí hlava." Řekla jsem to rychle a začala si dělat větší a větší starosti o to, jak před chvilkou vypadala. "Stevie Rae tvrdí, že jsou červená mláďata v pohodě. Právě jsme unikli z pekla, co je ve škole noci společně s nimi a při cestě se nás nepokusily sníst. Takže buďte milí a běžte najít Venuši, tak jak vám řekla Stevie Rae"
"No víš, Zoey, to jim zrovna moc nepřidá, řekl Damien. "Běželi jsme o život. Nikdo neměl čas sníst kohokoli."
"Stevie Rae, ještě jednou pro všechny - jsou červená mláďata bezpečná?"
"Opravdu bych si přála, abyste se pokusili být milí a přijali je. Vždyť víte, že není jejich vina, že umřeli a pak od - umřeli."
"Vidíte, jsou v pohodě." Řekla jsem. Teprve později jsem si uvědomila, že mi Stevie Rae nikdy opravdu neodpověděla na otázku, jestli jsou červená mláďata vážně bezpečná.
"Dobře, ale jen na zodpovědnost Stevie Rae." Řekla Shaunee.
"Jo, jestli se nás jeden z nich pokusí rozžvýkat, hodíme s ní pár slov po tom, co jí bude líp." Potvrdila Erin.
"Krev a víno. Teď. Míň mluvení. Víc pohybu." Řekl Darius bez obalu.
Všichni vyběhli pryč z pokoje a nechali mě tam s Dariem, Afroditou a moji nejlepší kámoškou, právě napíchnutou na en brochette.
Zatraceně.
2024 ©