Pravá krev - Bezpochyby mrtví

Jakmile jsem nazítří ráno vstala, vyťukala jsem číslo bratrova mobilu. Moc dobře jsem se nevyspala, ale aspoň na chvíli jsem usnula. Jason zvedl telefon už po druhém zazvonění. Ve sluchátku se ozvalo trochu roztržité „Haló?“ číst dál

Příští večer jsem vzala v práci telefon. Volat v pracovní době není zrovna dobrý nápad a Samovi se to příliš nelíbí, pokud nejde vyloženě o stav nouze. Protože se mi to ze všech servírek stává nejméně často − vlastně bych všechny svoje hovory z práce mohla spočítat na prstech jedné ruky − pokusila jsem se zaplašit výčitky svědomí a naznačila jsem Samovi, že si hovor vezmu v jeho pracovně. číst dál

Nazítří těsně před zavírací hodinou se mi přihodila další zvláštní událost. Sotva nám Sam naznačil, abychom zákazníkům dali na srozuměnou, že už jim nenalijeme, vešel do baru člověk, o němž jsem ani nedoufala, že ho ještě někdy uvidím. číst dál

Opírala jsem se o jednoho z nejkrásnějších mužů, které jsem kdy viděla, a cítila na sobě jeho upřený pohled. „Představte si… Brada Pitta,“ pošeptala jsem mu, ale v jeho hnědých očích se neobjevil ani náznak zájmu. číst dál