O hodinu později, když jsem se dala dohromady, snědla pozdní večeři, která zahrnovala krémový sýr namazaný na grahamových sušenkách a uklidila zbytky do kuchyně, jsem se šla dívat na televizi. V temném rohu mojí mysli, se mi nepodařilo zapomenout na varovnou zprávu o tom, abych zůstala doma. Bylo jednodušší označit to za omyl nebo žert, když jsem byla uvnitř vozu Vee, ale teď, když jsem byla sama, jsem se zdaleka tak jistá necítila. Uvažovala jsem, že bych zapnula nějakého Chopina, abych prolomila ticho, ale nechtěla jsem, aby se tím můj sluch oslabil. To poslední, co jsem chtěla bylo, aby se za mnou někdo proplížil ...
číst dál