Posadila jsem se do rohu mojí postele a zírala do prázdna. Hněv začal ustupovat, ale skoro jsem si přála, abych jím mohla zůstat uchvácená navždy. Prázdnota, kterou po sobě zanechal, bolela víc než ostrá ohnivá bolest, kterou jsem pocítila, když Patch odešel. Snažila jsem se přijít na to, co se právě stalo, ale moje myšlenky byly nesouvislé a neuspořádané. Slova, která jsme na sebe křičeli mi stále zvonily v uších, ale ozývaly se tak zmateně, že mi připomínaly spíš zlý sen, než skutečný rozhovor.
číst dál