Období: červenec 2011

Debbie! Došlo mi, že to určitě byla Debbie. Jakmile jsem překonala první záchvat paniky, který trval déle, než jsem byla ochotná připustit, pokusila jsem se vybavit si co nepřesněji těch několik posledních vteřin. Díky svým telepatickým schopnostem jsem vycítila, že útočník dokáže měnit podobu. Takže jsem dospěla k závěru, že to byla Alcidova bývalá přítelkyně − vlastně ani ne tak docela bývalá, když se ochomýtala kolem jeho garáže. číst dál

Vyplížila jsem se ze sídla krále Mississippi ve chvíli, kdy obloha začínala blednout. Bylo trochu tepleji než včera ráno a z doposud tmavého nebe padal déšť. V podpaží jsem měla založené svoje věci. Kabelka i černý hedvábný šál se nějakým neznámým způsobem dostaly ve zdraví z klubu; v šálu navíc našly úkryt i moje střevíčky s vysokými podpatky. Našla jsem i klíče od Alcidova bytu, které mi půjčil a já si je schovala do kabelky, takže jsem se nemusela děsit, že nemám kam jít. V druhém podpaždí jsem nesla složenou přikrývku. Před odchodem jsem ustlala postel, takže nikdo hned nepozná, že zmizela. číst dál

Všimla jsem si, že se v ložnici shromáždilo poměrně dost lidí. Eric mě položil na nesmírně vysokou postel. Až z ní budu chtít slézt, budu si na to muset vzít stoličku, pomyslela jsem si. Zaslechla jsem ale Russella, jak tvrdí, že pro léčení je jako stvořená. Začínala jsem mít obavy, v čem konkrétně bude to „léčení“ spočívat. Když jsem se upířímu „léčení“ podrobila naposledy, uplatňovali přitom dost neortodoxní postupy. číst dál

Rozechvíval mě nepříjemný pocit, který vždy předchází nebezpečí. Dnes byl poslední večer, kdy mohl Alcide navštívit Klub mrtvých. Terence ho naléhavě varoval. Další návštěvy už budu muset zvládnout na vlastní pěst, pokud mě baru vůbec pustí bez Alcidova doprovodu. číst dál

Když jsme se vrátili do Alcidova bytu, přemohla mě taková únava, že jsem toužila jenom po jediné věci − natáhnout se. Byl to jeden z nejdelších dnů v mém životě, a to jsme ještě měli před sebou celý večer. číst dál

Když jsem se vrátila, Alcide už na mě čekal. Jak strávil alespoň část dopoledne, jsem zjistila podle kupy zabalených dárků na kuchyňském stole. Alcide nakupoval na Vánoce. číst dál

V kabince výtahu jsme oba mlčeli, a než Alcide odemkl byt, opřela jsem se na chodbě o zeď. Připadala jsem si jako troska. Ta rvačka s motorkářem i Debbiina pomsta mě unavily, rozrušily a vyvolaly ve mně pocit rozpolcenosti. číst dál

Janice Herveaux Phillipsová (dva roky vdaná, matka dvou dětí, jak jsem zjistila) dokonale splňovala mou představu Alcidovy sestry. Byla vysoká, pohledná, upřímná a sebevědomá, a navíc zdatná podnikatelka. číst dál

Protože jsem se podle všeho měla vydat za hranice našeho městečka, musela jsem vyprat prádlo a vyhodit nějaké věci z ledničky. Po spoustě hodin, které jsem předchozí den a večer strávila v posteli, se mi nijak zvlášť nechtělo spát, takže jsem vytáhla kufr, otevřela ho a hodila do pračky na vymrzlé verandě pár kousků oblečení. Neměla jsem náladu dál rozebírat svou povahu. Hlavou mi vrtala spousta dalších námětů. číst dál

Než vyšlo slunce, podařilo se mi usnout asi na půl hodiny. Vstala jsem a uvařila si trochu kávy, ale smysl to nemělo. Zůstala jsem ležet v posteli. Telefon vyzváněl, ale nezvedla jsem ho. Slyšela jsem i zvonek u dveří, ale nešla je otevřít. číst dál