Škola noci 6 - Pokoušená

"Jsem pro, vrátit se tam kam patříme, ale tvoje babička by měla zůstat tady," řekla náhle Afrodita. "Nevíme s čím vším, se tam budeme muset vypořádat." číst dál

"Nikdy jsem ho neměl rád." Heath mě políbil na temeno hlavy a potom mi rozcuchal vlasy, jako kdyby mi byly dva roky. číst dál

Byla jsem v tom kouzelném, mlhavém místě mezi spánkem a bdělostí, když si mě přitiskl ke svému tělu. Byl tak velký, silný a tvrdý. Cítila jsem rozdíl mezi jeho fyzickou přítomností a jeho měkkým a sladkým dechem, který mě lechtal na straně krku spolu s jemnými polibky, kterými mě zasypával. Roztřásla jsem se. číst dál

Rephaimova slova k ní proudila tmou. Bez ohledu na to, že byl monstrum, jeho hlas byl nádherný, takový který lidem láme srdce. To bylo všechno po tom, co ho včera zachránila. Jeho lidství zasáhlo Stevie Rae a ona ho nebyla schopná zabít. číst dál

Stevie Rae obvykle neměla problémy se spánkem. Bylo to sice klišé, ale ve dne spala, jako, no, mrtvá. Ale ne tenhle den. Den, kdy nebyla schopná vypnout svou mysl - nebo by možná bylo pravdivější říct, že nebyla schopná vypnout její vinnou mysl. Co má dělat s Rephaimem? číst dál

"Vážně, gejové. Jen běžte zpátky do postele spolu-fuj. Potřebuju mého upíra na zbytek noci." číst dál

"Zoey! Jsi tam? Pusť mě dovnitř!" číst dál

Posadila sem se na posteli a křičela, jako kdyby mě právě hodily do jámy plné pavouků. Zvonilo mi v uších a mé tělo se třáslo tak tvrdě, že sem si myslela, že musím být nemocná. I přes paniku sem si ale uvědomila, že nejsem jediná, kdo tady křičí. Snažila sem se rozkoukat ve tmě a přestat křičet. Zhluboka sem se nadechla a koukla sem se na mojí postel. Kde to sakra sem? Na dně moře? Rozbitá o skály na ostrově? číst dál

Po Afroditině ponuré, ale asi přesné, předpovědi sem nemyslela, že bych mohla usnout. Vyčerpání mě ale dohonilo. Zavřela sem oči a za chvíli sem se ocitla v blažené nevědomosti. Je smutné, že blaho nikdy v mém životě netrvalo moc dlouho. číst dál

"Myslel sem, že víš, že sem tady. Nesnažil jsem se schovávat." Erik se hrbil jen pár metrů ode mě, hned vedle dveří, které byly vyzdobené mosazným číslem 13. Vstal a s jeho pověstným úsměvem filmové hvězdy přišel ke mně. "Sakra, Zoey, čekal jsem tu na tebe věky." Sklonil se a než sem stačila cokoliv říct, políbil mě na ústa. číst dál