Komentář: Toto je pokraovanie :D

zpečí a beze strachu před Strigoji dostali na nádraží.
Už jsem věděla, že ve Spokane jsou opravdu Strigojové. Dimitrij měl přesné informace. Netušila jsem, co přesně ten seznam znamená, ale určitě měl něco společného s nedávnými útoky. Musím to okamžitě nahlásit strážcům. A ostatním rozhodně nebudu vykládat, co jsem objevila, teprve až budeme v bezpečí v rekreačním středisku. Masona by mohlo klidně napadnout se tam vrátit, kdyby věděl, co jsem odhalila.
Většinu cesty k autobusu jsme mlčeli. Myslím, že moje nálada ovlivnila i ostatní. Dokonce i Christian vypadal, že mu došly sarkastické poznámky. Ve mně vířily pocity, které se pohybovaly od vzteku až po výčitky svědomí, když jsem tak pořád dokola přezkoumávala svou roli v tom všem.
Eddie, který šel přede mnou, se náhle zastavil a já do něj málem vrazila. Rozhlížel se. "Kde to jsme?"
Vytrhla jsem se ze zamyšlení a také se rozhlídla. Tyhle baráky mi nic neříkaly. "Zatraceně!" vykřikla jsem. "Ztratili jsme se? Copak nikdo nekoukal, kudy jsme šli?"
Ta otázka byla dost nefér, vzhledem k tomu, že jsem okolí sama nevěnovala pozornost, ale vztek mi zatemnil rozum. Mason mě chvilku pozoroval, načež ukázal: "Tudy."
Otočili jsme se a vydali se úzkou uličkou mezi dvěma domy. Nezdálo se mi, že jdeme správně, ale lepší nápad jsem stejně neměla. Navíc jsem nechtěla zůstat stát na místě a dohadovat se.
Nedošli jsme daleko, když jsem zaslechla zvuk motoru a skřípění pneumatik. Mia šla prostředkem silnice a moje ochranitelské instinkty se ozvaly dřív, než jsem si stihla uvědomit, co se děje. Popadla jsem ji a strhla stranou až ke zdi budovy. Kluci taky rychle uhnuli z cesty.
Zpoza rohu se vynořila velká šedá dodávka s tónovanými skly. Mířila naším směrem. Tiskli jsme se zády ke zdi a čekali, až auto přejede.
Jenže nepřejelo.
Se skřípěním prudce zabrzdilo přímo před námi a pak se otevřely dveře. Z dodávky se vyhrnuli tři hromotluci a moje instinkty se ozvaly znovu. Neměla jsem tušení, kdo jsou ani co chtějí, ale rozhodně nevypadali přátelsky. To mi stačilo.
Jeden z nich vykročil k Christianovi, tak jsem ho praštila. Ten chlápek skoro ani nezavrávoral, ale asi ho překvapilo, že tu ránu vůbec pocítil. Patrně nepředpokládal, že někdo tak malý jako já by pro něj mohl představovat hrozbu. Christian ho rázem přestal zajímat a otočil se ke mně. Periferním viděním jsem zaregistrovala Masona a Eddieho, jak se rvou s dvěma zbývajícími. Mason dokonce vytáhl ukradený stříbrný kůl. Mia a Christian tam stáli jako přikovaní.
Naši protivníci se spoléhali především na svou fyzickou sílu. O obranných ani útočných technikách, které jsme ovládali my, nic nevěděli. Navíc to byli lidi a my měli dhampýří sílu. Bohužel jsme ale byli v nevýhodě, když nás přitlačili ke zdi a my neměli kam ustoupit. A co bylo důležitější, měli jsme co ztratit.
Třeba Miu.
A zdálo se, že týpek, který si měřil síly s Masonem, si to právě uvědomil. Ustoupil od Masona a popadl Miu. Sotva jsem stihla zaregistrovat záblesk kovu a už jí přitiskl na krk pistoli. Ustoupila jsem od svého protivníka a zařvala na Eddieho, aby přestal. Všichni jsme byli vycvičeni zareagovat na takový rozkaz okamžitě, takže přestal útočit a tázavě na mě pohlédl. Když si všiml Mii, zbledl.
Po ničem jsem netoužila víc, než těmhle chlapům - ať už to byl kdokoli - nakopat zadky, ale nemohla jsem riskovat, že by ten chlap ublížil Mie. On si to taky uvědomoval. Ani se nenamáhal vyhrožovat. Byl to člověk, ale o nás toho věděl dost na to, aby mu došlo, že uděláme cokoli, abychom ochránili Moroje. Novicové se řídí zásadou, kterou do nás hustili už od dětství: Záleží jen na nich, na Morojích.
Všichni se zarazili a dívali se střídavě na mě a na něj. Zjevně jsme tu byli vůdci. "Co chcete?" zařvala jsem na něj.
Ten člověk jen přitiskl pistoli Mie ke krku ještě víc a ona popotáhla. Sice poslední dobou pořád mluvila o bojování, ale byla menší než já a nebyla tak silná. Taky byla vyděšená natolik, že se nedokázala ani pohnout.
Chlap kývl hlavou k otevřeným dveřím dodávky. "Chci, abyste vlezli dovnitř. A o nic se nepokoušejte. Jednou něco zkusíte, a ta holka zhebne."
Pohlédla jsem na Miu, na dodávku, na ostatní kamarády a pak zase na toho chlápka. Sakra.