NEJLEPŠÍ MUŽ

Napsal Jinny (») 24. 12. 2011 v kategorii Vášeň (Passion) - Lauren Kate, přečteno: 1116×

Jeruzalém, Izrael - 27 NISSAN 2760

(přibližně 1.dubna 1000 př.n.l.)

 

Daniel nebyl úplně sám sebou.

Byl stále v těle, do kterého se vštěpil v Grónsku u fjordů. Snažil se trochu zpomalit, když vcházel do Vyhlašovatele, ale jeho tempo bylo až příliš rychlé. Byl vyvedený z rovnováhy. Točil se ve tmě po teplé kamenité zemi, až narazil hlavou do něčeho tvrdého. A pak znovu.

Štěpení jeho minulého já byla velká chyba.

Nejjednodušší způsob, jak od sebe oddělit dvě propletené vtělení jedné duše, bylo zabít tělo. Když se osvobodí z klece těla, duše se sama uvolní. Ale zabít sám sebe nebylo možné. Pokud tedy...

Hvězdná střela.

V Grósku jí sebral z místa vedle ohniště, kde ji nějaký z andělů odložil. Gabbe ji sebou přinesla na symbolickou ochranu. Asi by nečekala, že se Daniel rozštěpí a ukradne jí.

Kdyby si vážně myslel, že si stačí bodnout malý stříbrný šíp do prsou, aby osvobodil svojí duši, vrátil by svoje minulé já zpátky v čase?

Blbost.

Ne. Bylo příliš pravděpodobné, že by selhal a pak by se místo osvobození svojí duše, mohl náhodou zabít. Bezduchý Daniel byl měl jen svou pozemskou masku. Tohle prázdné tělo by procházelo zemí všemi těmi věčnými časy a hledalo svou duši. Spokojilo by se ale s tou druhou nelepší věcí: s Luce. To by jí pronásledovalo až do dne, kdy by zemřela a možná i po tom.

Co Daniel potřeboval, byl partner. A to co potřeboval, bylo nemožné.

Zabručel a převalil se na záda. Mžoural do jasného slunce přímo nad jeho hlavou.

"Vidíš?" řekl hlas nad ním. "Říkala jsem ti, že jsme na správném místě."

"Nevidím důvod, proč je tohle-" řekl jiný hlas, tentokrát klučičí- "důkaz toho, že jsme tu dobře."

"Ale no tak, Milesi. Nedovol, aby nás tvoje nechuť k Danielovi, držela dál od nalezení Luce. On zřejmě ví, kde je."

Hlasy se blížily. Daniel otevřel oči a zašilhal. Dal si na oči ruku, aby se ochránil před světlem, které se k němu blížilo.

"Nazdárek. Potřebuješ pomoct?"

Shelby. Nephilimská kamarádka Luce ze Shoreline.

A Miles. Ten, kterého líbala.

"Co tu vy dva děláte?" Daniel se posadil a ostře odmítl Shelbinu ruku, kterou k němu natahovala. Promnul si čelo a podíval se na věc za ním - předmět, do kterého narazil byl šedý kmen olivovníku.

"Co myslíš, že tady asi tak děláme? Hledáme Luce." Shelby zírala na Daniela a pokrčila nos. "Co je to s tebou?"

"Nic." Daniel se pokusil vstát, ale měl moc velkou závrať na to, aby se udržel na nohou. Bylo mu zle ze štěpení a hlavně z vtažení jeho minulého já do jiného života. Bojoval zevnitř proti svému minulému já. Útočil na něj. Kůži i kosti měl pohmožděné. Věděl, že Nephilimové cítili, že se mu něco stalo. "Běžte domů, černí pasažéři. Čí Vyhlašovatele jste použili, abyste se sem dostali? Víte jaké problémy jste mohli způsobit vaším vstupem sem?"

Najednou se mu pod nosem zalesklo něco stříbrného.

"Vezmi nás k Luce." Miles mířil Danielovi na krk hvězdnou střelou. Kšilt jeho čepice mu schovával oči, ale jeho ústa byla stažená do nervózní grimasy.

Daniel byl ohromený. "Ty - ty máš hvězdnou střelu."

"Milesi," zašeptala Shelby zuřivě. "Co děláš s tou věcí?"

Špička šípu se chvěla. Miles byl evidentně nervózní. "Nechal jsi jí na dvoře potom, co odešli Psanci," řekl Danielovi. "Cam jednu vzal, ale v tom zmatku si nikdo nevšiml, když jsem tuhle zvedl zase já. Ty ses vypařil za Luce. A my jsme tě sledovali." Otočil se k Shelby. "Myslel jsem, že to budeme potřebovat. Na sebeobranu."

"Opovaž se ho zabít," řekla Shelby Milesovi. "Ty jsi takový idiot."

"Ne," řekl Daniel a velice pomalu se posadil. "To je v pořádku."

Jeho myšlenky běžely jako o závod. Jaké měl šance? Viděl to dělat dřív. Daniel nebyl žádný expert na štěpení. Ale jeho minulé já se v něm svíjelo a on věděl, že to takhle nepůjde dál. Bylo tu jen jedno řešení. A to teď Miles držel v ruce.

Ale jak mohl toho kluka donutit, aby na něj zaútočil bez toho, aby mu to všechno vysvětlil? A mohl vůbec věřit Nephilimům?

Daniel se opřel rameny zpátky do kmene stromu. Roztáhnul ruce a ukázal je Milesovi, aby věděl, že se není čeho bát. "Ty jsi šermoval?"

"Co?" Miles vypadal zmateně.

"Na Shoreline. Na hodině jsi šermoval, nebo ne?"

"Všichni jsme to dělali. Bylo to vážně zbytečné a já nebyl moc dobrý, ale-"

To bylo všechno, co Daniel potřeboval slyšet. "En Garde!" vykřikl a vytáhl svou skrytou hvězdnou střelu, jako meč. Milesovi se rozšířily oči. V mžiku ale zvedl svůj šíp taky.

"Ach, sakra," řekla Shelby a utíkala jim z cesty. "Kluci, teď vážně! Nechte toho!"

Hvězdné střely byly kratší než meče, ale o pár centimetrů delší, než normální šípy. Byly lehké jako pírko, ale tvrdé jako diamanty. A jestli budou Daniel i Miles hodně opatrní, možná se z toho dostanou živí. Možná se Daniel s Milesovou pomocí oprostí od svého minulého já. Prořízl vzduch svou hvězdnou střelou a postoupil o pár kroků blíž k Nephilimovi. Miles vykryl Danielovu ránu. Jeho šíp odrazil ránu, jako kdyby to byl pravý meč. Když se hvězdné střely srazily, nedělali plechový zvuk, jako kord obalený folií. Dělaly hluboký zvuk, který se odrážel jako ozvěna od hor a zem se jim otřásla pod nohama.

"Tvoje lekce šermu nebyla zbytečná," řekl Daniel a jeho šíp minul Milese ve vzduchu. "Připravily tě na moment, jak je tenhle."

"Moment" -Miles zavrčel, když se vrhl vpřed a jeho hvězdná střela se dostala jen pár centimetrů od těla Daniela- "jako je tenhle?"

Jejich ruce se napjaly. Hvězdné střely se ve vzduchu spojily do X.

"Potřebuju, abys mě osvobodil od mé dřívější reinkarnace, s kterou jsem spojil svojí duši," řekl mu Daniel jednoduše.

"Co to..." zamumlala Shelby ze strany.

Milesovi se na tváři objevil zmatek. Jeho ruka zaváhala. Šíp mu vypadl z ruky a zarachotila o zem. Zalapal po dechu a hledal ho. Vyděšeně se ohlédl na Daniela.

"Nejdu po tobě," řekl Daniel. "Jen potřebuju, abys ty šel po mně." Podařilo se mu vykouzlit soupeřivý úšklebek. "Tak pojď. Víš, že to chceš. Chtěl jsi to udělat celou tu dobu."

Miles se sehnul a vzal do ruky hvězdnou střelu. Držel šíp jako meč. Daniel byl na něj připravený. Prudce se otočil na jednu stranu právě včas a vykryl jeho ránu svou hvězdnou střelou.

Byli zablokováni každý v jiném postoji: Daniel svojí hvězdnou střelou mířil Milesovi na rameno a pomocí svojí síly držel od sebe Nephilima dál. Miles zase měl svojí hvězdnou střelu asi deset centimetrů od srdce Daniela.

"Tak pomůžeš mi?" chtěl vědět Daniel.

"Co z toho budeme mít?" zeptal se Miles.

Daniel o tom musel chvíli přemýšlet. "Štěstí Luce," řekl nakonec.

Miles neřekl ano. Ale neřekl ani ne.

"Teď," -Danielův hlas byl váhavý, když mu dával pokyny- "velmi opatrně přejeď čepelí před střed mojí hrudi. Nepropíchni mi kůži, nebo mě zabiješ."

Miles se potil. Jeho tvář byla bílá. Podíval se na Shelby.

"Udělej to, Milesi," zašeptala.

Hvězdná střela se zachvěla. Všechno bylo v rukách tohohle kluka. Tupým koncem se dotkl Danielovi kůže a pomalu jel dolů.

"Ach, můj Bože." Shelby stočila v hrůze rty. "On se svléká z kůže."

Daniel cítil, jak se mu od kostí odlepovala vrstva kůže. Jeho minulé já se od něj pomalu štěpilo. Prošel jím jed oddělování. Zaryl se mu hluboko kůže a do jeho křídel. Ta bolest byla syrová. Vířila hluboko v něm a stále se zvětšovala. Měl zakalený zrak a zvonilo mu v uších. Hvězdná střela v rukách mu spadla na zem. Pak najednou ucítil ostrý a studený vzduch. Pak se ozval dlouhý hrdelní zvuk a dva údery, a pak-

Rozmazalo se mu vidění. Zvonění ustalo. Měl pocit lehkosti a lehkosti.

Volnosti.

Miles ležel na zemi pod ním a hruď se mu dmula. Hvězdná střela z Danielovi ruky zmizela. Daniel se otočil a našel svoje minulé stát za ním. Jeho kůže byla bílá a jeho tělo vypadalo jako duch, oči i zuby měl černé jako uhel. V ruce měl hvězdnou střelu. Kolébal se v horkém větru, jako obrázek na rozbité televizi.

"Je mi to líto," řekl Daniel a sáhl vpřed, aby mohl svoje minulé já chytit za křídla. Když Daniel zvedl stín nad zem, sotva jeho tělo v rukách cítil. Prsty našel šednoucí portál Vyhlašovatele, kterým oba Danielové prošli těsně předtím, než se rozpadnul. "Tvůj den přijde," řekl.

Pak hodil svoje minulé já zpátky do Vyhlašovatele.

Díval se, jak mizel v horkém slunci. Jeho tělo vydalo táhlý, pískavý zvuk, když spadl do času. Jako kdyby padal z útesu. Hlasatel se rozpadl na nekonečně mnoho kousků a pak zmizel.

"Co se sakra stalo?" zeptala se Shelby a pomáhala Milesovi na nohy.

Nephilim byl skoro přízračně bílý. Zíral na svoje ruce. Zkoumal je, jako kdyby je předtím nikdy neviděl.

Daniel se obrátil k Milesovi. "Děkuju."

Oči Nephilima byly dychtivé a vyděšené zároveň. Jako kdyby chtěl z Daniela dostat každý detail o tom, co se tu právě stalo, ale přitom nechtěl ukázat svoje nadšení. Shelby byla zticha, což bylo hodně neobvyklé.

Daniel do té doby Milesem opovrhoval. Byl naštvaný na Shelby, která Psance prakticky přivedla k Luce. Ale v tuhle chvíli pod olivovníkem pochopil, proč se s nimi Luce spřátelila. A byl za to rád.

V dálce se ozval roh. Miles a Shelby nadskočili.

Byl to shofar. Beraní posvátný roh, který se dřív používal, aby oznámil bohoslužby a svátky. Do té doby se Daniel kolem sebe nerozhlédl dost na to, aby zjistil, kde jsou.

Stáli ve stínu olivovníku na vrcholu nízkého kopce. Před nimi se kopec svažoval do širokého, rovného údolí se snědou vysokou trávou, která člověkem nikdy nebyla posekaná. V polovině údolí byl úzký pruh zeleně, kde podél úzké řeky rostly květy.

Východně od říčky byla malá skupinka stanů. Vedle byla budova z bílých kamenů s mřížkovaným dřevěným přístřeškem. Zvuk šofaru musel přicházet z toho chrámu.

Vycházela z něj řada žen v barevných pláštích až ke kotníkům. Nesli hliněné džbány a bronzové tácy s jídlem, jako kdyby se někde pořádala hostina.

"Aha," řekl Daniel nahlas a ovládl ho pocit hluboké melancholie.

"Aha co?" zeptala se Shelby.

Daniel sevřel kapuci mikiny Shelby. "Jestli hledáte Luce, tady ji nenajdete. Je mrtvá. Zemřela před měsícem."

Miles se málem udusil.

"Myslíš Luce z tohohle života," řekla Shelby. "Není to naše Luce. Ne?"

"Naše Luce -moje Luce- tu není. Nikdy ani nevěděla, že tohle místo existuje, takže by jí sem Vyhlašovatelé nepřinesly. A ani vás."

Shelby a Miles si vyměnili pohled. "Říkáš, že hledáš Luce," poznamenala Shelby, "ale když víš, že tu není, proč tu zůstáváš?"

Daniel se přes ně podíval na údolí pod nimi. "Nevyřízené účty."

"Kdo je to?" zeptal se Miles a ukázal na ženu v dlouhých bílých šatech. Byla vysoká a štíhlá s červenými vlasy, které se na slunečním světle třpytily. Její šaty byly krátké a ukazovaly hodně z holé kůže. Zpívala něco jemného a krásného. Sotva tu hudbu slyšely.

"To je Lilith," řekl Daniel pomalu. "Dnes se má vdávat."

Miles udělal pár kroků podél cesty vedoucí od olivovníku k údolí, kde stál asi sto metrů pod nimi chrám, aby lépe viděl.

"Milesi, počkej!" Zakřičela za ním Shelby. "Tohle není, jako když jsme byli v Las Vegas. Tohle je nějaká šílená ... doba. Nemůžeš prostě vidět pěknou holku a jít se za ní jen tak projít." Obrátila se na Daniela pro pomoc.

"Zůstaňte shrbení," přikázal jim Daniel. "Schovejte se v trávě. A stůjte, až vám řeknu, abyste se zastavili."

Opatrně se dali dolů po cestě. Zastavili se až u břehu řeky, která tekla k chrámu. Všechny stany v malé obci byly posety květy měsíčku a černého rybízu. Byli na doslech hlasu Lilith a dívek, které jí pomáhaly připravit se na svatbu. Dívky se zasmály a připojily se k písni Lilith, když jí pletly její dlouhé rudé vlasy do věnce kolem hlavy.

Shelby se obrátila k Milesovi. "Nevypadá trošku jako Lilith z naší třídy na Shoreline?"

"Ne," řekl Miles okamžitě. Chvíli si nevěstu prohlížel. "Dobře, možná trochu. Divný."

"Luce se o ní pravděpodobně nikdy nezmínila," vysvětlila Shelby Danielovi. "Je to fakt děvka ze samotnýho pekla."

"To dává smysl," řekl Daniel. "Vaše Lilith by mohla pocházet z dlouhé řady zlých žen. Všechny jsou potomci původní matky Lilith. Ona byla první Adamova žena."

"Adam měl víc, než jenom jednu manželku?" Shelby na něj zírala. "A co Eva?"

"Byla před Evou."

"Před Evou? V žádném případě."

Daniel kývl. "Nebyli spolu moc dlouho, když ho Lilith opustila. Zlomilo mu to srdce. Čekal na ní dlouho, ale nakonec potkal Evu. A Lilith Adamovi nikdy nezapomněla, že se tak přenesl přes jejich rozchod. Strávila zbytek svých dní putováním po zemi a nadáváním na Adama a Evu. A její potomci - někdy jsou v pohodě, ale nakonec, jablko nikdy nepadá daleko od stromu."

"No to je bordel," řekl Miles i přes to, že pořád hypnotizoval krásnou Lilith.

"Chceš mi říct, že Lilith Clout, dívka, která mi v deváté třídě zapálila vlasy, může být doslova hnusná děvka z Pekla? Že všechno to woo-doo, které jsem na ní použila, bylo oprávněné?"

"Myslím, že ano." Daniel pokrčil rameny.

"Nikdy jsem necítila takové zadostiučinění." Shelby se zasmála. "Proč se to nepíše v žádné z našich historických učebnicích na Shoreline?"

"Psst." Miles ukázal směrem k chrámu. Lilith opustily dívky, které jí pomáhaly s přípravami na svatbu a sypaly žluté a bílé květy máku na cestu u vchodu do chrámu. Tkané stuhy a zvonkohry vyrobená ze stříbra pověsily na nízké větve dubů. Pak se vydala směrem na západ k místu, kde měli Daniel, Shelby a Miles úkryt.

Nesla kytici bílých růží. Když došla až k břehu, utrhla několik lístků a hodila je na vodu. Stále si pro sebe potichu zpívala. Pak se obrátila na sever a pokračovala v chůzi směrem k starému stromu s větvemi, které viseli do řeky.

Pod ním seděl kluk a díval se do proudu. Dlouhé nohy měl opřené blízko u těla a měl přes ně přehozenou jednu ruku. Tou druhou házel do vody kameny. Jeho zelené oči jiskřily na jeho opáleném obličeji. Jeho uhlově černé vlasy byly trochu střapaté a vlhké z nedávného plavání.

"Ach, můj Bože. To je-" Výkřik Shelby byl umlčen, když jí položil Daniel dlaň na ústa.

Z tohohle okamžiku měl strach. "Ano, to je Cam. Ale není to Cam, jak ho znáte. Tohle je starší Cam. Tohle je o tisíce let dříve."

Miles přimhouřil oči. "Ale pořád je zlý."

"Ne," řekl Daniel. "Není."

"Co?" zeptala se Shelby.

"Bývaly doby, kdy jsme byli všichni součást jedné rodiny. Cam byl můj bratr. Nebyl zlý. Ještě ne. Možná, že není ani teď."

Fyzicky byl jen jeden rozdíl mezi tímhle Camem a tím, kterého znali Shelby a Miles. Tetování ve tvaru slunce, které dostal od Satana, když zpečetil svůj osud s Peklem. V opačném případě by Cam vypadal pořád tak, jako teď.

Kromě toho byla tvář tohohle Cama ztuhlá strachy. To byl výraz, který Daniel u Cama neviděl už tisíciletí. Pravděpodobně naposledy v tomhle momentu.

Lilith se zastavila a objala Cama kolem krku tak, že jí dlaň spočívala na jeho srdci. Bez otočení a beze slova Cam natáhl ruku a uchopil jí do té jeho. Oba zavřely oči. Byli šťastní.

"Tohle vypadá fakt soukromě," řekla Shelby. "Měli bychom - Myslím tím, cítím se divně."

"Tak jděte," řekl Daniel pomalu. "A nedělejte na cestě ven moc velké scény."

Daniel se odmlčel. Někdo šel k Camovi a Lilith.

Byl to vysoký a opálený mladý muž, oblečený v dlouhém bílém rouchu, se silným svitkem pergamenu v rukách. Blond hlavu měl skloněnou, ale byl to jasně Daniel.

"Já nikam nejdu." Miles upřel oči na Danielovo minulé já.

"Počkej, já myslela, žes právě poslal toho chlapa zpátky do Vyhlašovatele," řekla Shelby zmateně.

"To byla moje pozdější verze," řekl Daniel.

"Jo, takže on říká jeho pozdější verze!" odfrkla si Shleby. "Kolik Danielů tam vlastně je?"

"Přišel z dva tisíce let vzdálené budoucnosti do okamžiku, kde jsme teď. Což je rok tisíc před naším letopočtem. Ten Daniel tu neměl být."

"My jsme teď právě vzdálení tři tisíce let od naší současnosti?" zeptal se Miles.

"Ano, a ani vy byste tu vážně neměli být." Danel se podíval dolů. "Ale tahle moje minulá verze," řekl a ukázal na kluka, který se zastavil u Cama a Lilith, "sem patří."

Na druhé straně řeky se na něj Lilith usmála. "Jak se máš, Dani?"

Dívali se, jak Dani poklekl vedle páru a rozbalil svitek pergamenu. Daniel si vzpomněl: Byl to jejich oddací list. Celou tu věc napsal sám v aramejštině. Měl provést obřad. Cam ho o to před několika měsíci požádal.

Lilith a Cam si četli dokument. Vážně se k sobě hodili, vzpomněl si Daniel. Ona pro něj psala písně a on strávil hodiny sběrem květů a tkaní je do svých šatů. Dal jí všechno. Naslouchal jejím snům a rozesmíval jí, když byla smutná. Oba dva byli hodně náladoví, a když se hádali, slyšel to celý kmen - ale nikdo z nich ještě nebyl tak podlý, jako se stali po jejich rozchodu.

"V téhle části tady," řekla Lilith a ukázala na řádku v textu. "Tady se píše, že budeme mít svatbu u řeky. Ale ty víš, že jsem chtěla být oddaná v chrámu, Came."

Cam a Daniel si vyměnili pohled. Cam chytil Lilith za ruku. "Má lásko. Už jsem ti přece říkal, že já to tak nechci."

Něco tvrdého se objevilo v hlase Lilith. "Ty si mě odmítáš vzít před očima Boha? Na jediném místě, kde by to moje rodina schvalovala, podle našeho zákona! Proč?"

"Hej," zašeptala Shelby na druhé straně řeky. "Vím, co se děje. Cam nemůže vkročit do chrámu ... nemůže vkročit do chrámu, protože-"

Miles taky začal šeptat: "Jestli padlý anděl vstoupí do svatyně Boží-"

"Všechno shoří v plamenech," dokončila to Shelby.

Nephilimové měli pravdu, ale Daniel byl překvapený jeho vlastní frustrací. Cam miloval Lilith, Lilith milovala Cama. Měli šanci na své lásce pracovat, i když tím byl Daniel hodně znepokojený, do pekla se vším. Proč Lilith tak trvala na to, aby si jí vzal Cam v chrámu? Proč jí on nemohl poskytnout dobré vysvětlení pro jeho odmítnutí? "Nevkročím tam." Cam ukázal na chrám.

Lilith neměla daleko k slzám. "Pak mě nemiluješ."

"Miluju tě víc, než jsem si kdy myslel, že je možné. To ale nic nemění."

Tenké tělo Lilith se nafouklo vzteky. Mohla si snad myslet, že tu bylo něco víc, než je odmítnutí Cama vzít se v chrámu, něco, co jí zapíral? To si Daniel nemyslel. Zaťala pěsti a vydala dlouhý, pronikavý výkřik.

Zdálo se, že se třásla zem. Lilith popadla Cama za zápěstí a přitiskla ho na strom. Nebránil se.

"Moje babička tě nikdy neměla ráda." Její paže se chvěla, když ho držela. "Vždycky o tobě říkala hrozné věci, ale já říkala, že to není pravda a bránila jsem tě. Teď to vidím i já. Svýma očima a i svou duší." Probodávala ho očima. "Řekni to."

"Co?" zeptal se Cam zděšeně.

"Jsi zlý člověk. Jsi - Já vím, co jsi."

Bylo jasné, že to Lilith nevěděla. Jen si vzpomněla na pověst, která teď zrovna kolovala okolo - že to byl zlý čaroděj a člen nějakého kultu. Všechno co chtěla, bylo slyšet pravdu od Cama.

Daniel věděl, že to Cam Lilith mohl říct, ale neudělal to. Bál se.

"Já nejsem žádná z těch zlých věcí, co se o mě říkají, Lilith," řekl Cam.

To byla pravda a Daniel to věděl. Ale znělo to vážně jako lež. Cam byl na pokraji toho nejhoršího rozhodnutí, které kdy udělal. Tohle bylo ono: okamžik, který zlomil Camovi srdce a pohltilo ho něco temného.

"Lilith," zaprosil Dani. Snažil se odtáhnout její ruce od Cama. "On není-"

"Dani," varoval ho Cam. "Nic co tu teď řekneš, už tohle nespraví."

"To je pravda. Je konec." Lilith ho pustila a Cam upadnul do hlíny. Zvedla jejich manželskou smlouvu a hodila jí do řeky. Ta se chvíli vznášela na hladině, a pak se potopila. "Doufám, že budu žít tisíc let a mít tisíc dcer, aby tu byla vždycky nějaká žena, která bude proklínat tvoje jméno." Plivla mu do tváře, pak se otočila a běžela zpátky do chrámu. Bílé šaty za ní vlály jako bílá plachta.

Cam měl ve tváři barvu, jako šaty Lilith. Natáhl k Danielovi ruku, aby mu pomohl vstát. "Máš hvězdnou střelu, Dani?"

"Ne," Danimu se zachvěl hlas. "Nemluv takhle. Dostaneš jí zpátky, nebo nějakou-"

"Byl jsem naivní, když jsem se zamiloval do smrtelné ženy."

"Stačilo, abys jí to řekl," řekl Dani.

"Řekl jí to? Co se mi stalo - nám všem? Pád a všechno potom?" Cam se naklonil k Danimu. "Možná, že má o mě pravdu. Slyšels jí? Celá vesnice si o mně myslí, že jsem démon. I když nepoužívají to slovo."

"Nic neví."

Cam se odvrátil. "Celou dobu jsem se to snažil popřít, ale láska je nemožná, Dani."

"To není pravda."

"Ale je. Pro duše jako je ta naše. Uvidíš. Můžeš vydržet déle, než jsem to dokázal já, ale nakonec uvidíš, že mám pravdu. Oba si nakonec musíme vybrat."

"Ne!"

"Moc rychle protestuješ, bratře. Cam stiskl Danimu rameno. "To mě na tobě překvapuje. Nepomyslel jsi někdy na to ... přejít na druhou stranu?"

Dani pokrčil rameny. "Myslím na ní a jenom na ní. Počítám vteřiny, až bude se mnou. Vybírám si jí a ona si vybírá mě."

"Jaká osamělost."

"To není osamělost," vyštěkl Dani. "Je to láska. Láska, kterou chceš i ty-"

"Myslel jsem tím: Já jsem osamělý. A daleko míň noblesnější, než ty. Každý den míň a míň. Obávám se, že změna přichází."

"Ne." Dani se pohnul směrem k Camovi. "To nesmíš."

Cam se narovnal a odplivl si. "Ne všichni mají to štěstí, že jsou k naší lásce přivázáni prokletím."

Daniel si vzpomněl, že to bral jako urážku: Rozzuřilo ho to. Ale přesto neměl říct to, co přišlo teď: "Pak si teda běž. Nikomu nebudeš chybět."

Okamžitě toho zalitoval, ale už bylo pozdě.

Cam pohnul rameny dozadu a roztáhnul ruce. Když se po jeho stranách objevila křídla, poslaly výbuch horkého vzduchu vlnícího se trávou do místa, kde měli Daniel, Shelby a Miles úkryt. Všichni tři se podívali nahoru. Jeho křídla byla obrovská a zářící a-

"Počkej chvíli," zašeptala Shelby. "Nejsou zlatá!"

Miles zamrkal. "Jak můžou nebýt zlatá?"

Samozřejmě, že byli Nephilimové zmatení. Rozdělení barvy křídel bylo jasné jako den nebo noc: zlaté pro démony, stříbrné nebo bílé pro všechny ostatní. A o Camovi věděli, že to byl démon. Daniel neměl náladu na to, vysvětlovat Shelby, proč byla Camova křídla tak čistě a zářivě bílá, jako zářící diamanty, lesknoucí se na slunci. Nebo jako polibek sněhu.

Tenhle Cam z minulosti ještě nepřešel. Byl jen na okraji propasti.

Ten den Lilith ztratila Cama jako svého milence a Daniel ho ztratil jako svého bratra. Od toho dne měli být nepřátelé. Mohl ho Daniel zastavit? Co kdyby se otočil ke Camovi zády a roztáhnul svá vlastní křídla jako štít. Místo toho, aby ho sledoval tak, jako Dani?

Měl by to udělat. Hořel touhou vyřítit se z křoví a zastavit Cama. Kolik toho mohlo být jinak!

Camova a Danielova křídla se dosud mučily magnetickou přitažlivostí. Všechno, co je teď rozdělovalo byly jejich tvrdohlavé rozdílné názory a sourozenecké soupeření.

Oba andělé se zvedli ze země ve stejnou dobu. Každý se vydal jiným směrem. Dani letěl na východ a Cam stoupal k západu. Tři Anachronismy skrývající se v trávě mohli vidět záblesk zlata, který se otisknul do křídel Cama. Stejně jako jiskřivý blesk.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk Del.icio.us

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a tři