COUP DE FOUDRE - LÁSKA NA PRVNÍ POHLED

Versailles, Francie - 14.února 1723

Šplouch.

Luce vyšla z Vyhlašovatele přímo pod vodou.

Otevřela oči, ale teplá, zakalená voda jí tak bodala do očí, že je rychle znovu zavřela. Její mokré šaty jí táhly dolů, takže si musela sundat norkový kožich. Když se pod ní potopil, začala kopat nohama, aby se dostala na hladinu. Měla zoufale málo vzduchu.

Byla jen několik centimetrů nad její hlavou.

Zalapala po dechu a pak její nohy našly dno. Postavila se. Otřela si vodu z očí. Byla ve vaně.

Rozhodně to byla ta největší vana, jakou kdy viděla. Měla velikost malého bazénu. Byla ve tvaru ledviny a byla vyrobená z toho nejjemnějšího bílého porcelánu. Stála osamoceně uprostřed místnosti, která vypadala jako galerie v muzeu. Vysoké stropy byly pokryté obrovskými freskami s portréty tmavovlasé rodiny, která vypadala jako královská. V každém rohu byl řetězec zlatých růží a uprostřed se pohybovali obtloustlí andělíčci, kteří hráli na obloze na trubku. Proti každé stěně, kde byly tapety v tyrkysové, růžové a zlaté barvě, byl až příliš velký bohatě vyřezávaný dřevěný šatník.

Luce klesla zpátky do vany. Kde to byla? Použila svou dlaň, aby přejela rukou po povrchu vody a oddělila z hladiny asi pěticentimetrovou vrstvu, která měla konzistenci krému Chantilly. Houba o velikosti polštáře plavala na hladině a ona si uvědomila, že se naposled koupala v Helstonu. Byla špinavá. Použila houbu, aby si vydrhla tvář a pak se pustila do práce a snažila se ze sebe dostat zbytek oblečení. Všechno bylo promočené a ona ho hodila přes okraj vany.

V tu chvíli se z vany vynořil Bill a pomalu se vznášel nad jejíma nohama. Část vany odkud se vznesl, byla tmavá a zakalená od kamenného chrliče.

"Bille!" vykřikla. "Nemůžu mít ani pár minut soukromí?"

Držel si ruku před očima, aby nic neviděl. "Divím se, žes to tu ještě nerozmlátila jako v Čelistech." Druhou rukou si otřel bubliny z pleše.

"Mohls mě varovat, že se chceš vrhnout pod vodu!" řekla mu Luce.

"Varoval jsem tě!" Vyskočil na kraj vany a potácel se přes ní, dokud nestanul Luce tváří v tvář. "Hned jak jsme vyšli z Vyhlašovatele. Ale tys mě neslyšela, protože jsi byla pod vodou!"

"Velmi užitečné, děkuju moc."

"Tak jako tak ses potřebovala vykoupat," řekl. "A tohle je pro tebe až moc velké, troubo."

"Proč? Co se děje?"

"Ona se ptá co se děje!" Bill jí chytil za rameno. "Jen ten největší bál od dob krále Slunce! A já říkám, co když bude tohle kotě hoštěné jeho pubertálním synem? Je to pořád ten největší a nejokázalejší sál ve Versailles a budou tam všichni!"

Luce pokrčila rameny. Bál zněl dobře, ale s ní to nemělo nic společného.

"Tak si to vyjasníme," řekl Bill. "Budou tam všichni, včetně Lys Virgily. Princezny ze Savoy? Neříká ti to nic?" Cvrknul Luce do nosu. "To jsi ty."

"Hmph," řekla Luce a posunula hlavu dozadu, aby se opřela o mýdlovou stěnu vany. "To pro ní zní jako dost dobrý večer. Ale co budu dělat já, když budou všichni na plese?

"Pamatuješ, když jsem ti říkal-"

Knoflík na dveřích velké koupelny se otočil. Bill se podíval tím směrem a zasténal. "Budeme pokračovat za chvíli."

Když se dveře otevřely, chytil si svůj špičatý nos a zmizel pod vodou. Luce se začala svíjet a odkopla ho na druhý konec vany. Znovu se vynořil, zamračil se na ní a začal s pomocí pěny vanu přeplouvat na zádech.

Bill byl neviditelný pro hezkou dívku s kudrlinkami barvy kukuřice, která stála ve dveřích v dlouhých brusinkově zbarvených šatech. Nebyla to Luce. Při pohledu na ní ve vaně, dívka ucouvla.

"Ach, princezna Lys! Odpusťte mi," řekla ve francouzštině. "Bylo mi řečeno, že je tenhle pokoj prázdný. A já vběhnu do lázně přímo princezně Elizabeth," ukázala do vany na mokrou Luce, "hned vám sem jdu poslat vaše dvorní dámy."

"Ne-" Luce se probírala svým mozkem, aby se snažila působit víc královsky, než se cítila. "Nesmíš je sem p-poslat. Ne dvorní dámy. Tohle je můj pokoj a já se tu měla v úmyslu v klidu vykoupat."

"Promiňte mi," řekla dívka a uklonila se, "tisíckrát se omlouvám."

"To je v pořádku," řekla Luce rychle, když viděla, že je dívka vážně zoufalá. "Jen zde prostě došlo k nedorozumění."

Dívka se uklonila a začala zavírat dveře. Bill vykoukl svými rohy nad hladinu a zašeptal: "Šaty!"

Luce použila nohu, aby ho od sebe odtlačila.

"Počkej!" zavolala Luce na dívku, která pomalu znovu otevřela dveře. "Potřebuju tvojí pomoc. Šaty na ples."

"Ale co vaše dvorní dámy, které na vás čekají, princezno Lys? Je tu Agáta a Eloise-"

"Ne, ne. Dívky a já jsme se pohádaly," řekla Luce rychle. Snažila se moc nemluvit ze strachu, že by se mohla úplně odhalit. "Ony mi vybraly, um, příšerné šaty. Tak jsem je poslala pryč. Tenhle ples je důležitý, víš."

"Ano, princezno."

"Mohla bys pro mě něco najít?" zeptala se Luce a ukázala hlavou ke skříni.

"Já? P-pomoc vám se šaty?"

"Jsi tady snad jen ty, ne?" řekla Luce v naději, že jí něco se skříně padne - a aspoň z poloviny se bude hodit na bál.

"Jak se jmenuješ?"

"Anne-Marie, princezno."

"Výborně," řekla Luce a snažila se vzpomenout si na Lucindu z Helstonu a jednat stejně domýšlivě jako ona. A navrch přidala něco ze Shelby, aby uvedla svůj přístup na správnou míru. "Šup na to, Anne-Marie. Neopozdím se kvůli tvé pomalosti. Buď tak hodná a přines mi šaty."

...

O deset minut později stála Luce před rozsáhlým zrcadlem a obdivovala vyšívání na prsou na šatech, které Anne-Marie vytáhla ze skříně. Šaty byly z černého taftu, pevně stáhnuté v pase. Z nich se šířila nádherná široká sukně do tvaru zvonu, která končila blízko u země. Luce si stáhla vlasy a pak je strčila pod tmavou, těžkou paruku z propracovaných kudrlinek. Její tvář se třpytila díky pudru a růži. Měla na sobě tolik spodniček, že měla pocit, že teď její tělo váží tak padesát liber. Jak se dívky mohly v těchhle věcech hýbat? Natož tančit?

Když jí Anne-Marrie utáhla korzet těsně kolem trupu, Luce zírala na svůj obraz v zrcadle. S parukou vypadala o pět let starší. A taky si nebyla moc jistá, jestli už někdy měla tak hluboký výstřih. Nejspíš ne. V žádném z jejích životů.

Na kratičký okamžik zapomněla na to, že se vydává ve své minulosti za její minulé já-princeznu- a jestli najde Daniela předtím, než z jejich lásky zbude jen velký nepořádek a jednoduše cítila to, co musí cítit každá holka před bálem: že dýchání v těchhle šatech je značně nedomyšlené a jak úžasné to celé je.

"Jste připravená, princezno," zašeptala Anne-Marie s úctou. "Teď vás nechám, jestli dovolíte."

Jakmile za sebou Anne-Marie zavřela dveře, Bill vyletěl zpod vody a poslal chladnou spršku mydlinek přes celou místnost. Přeletěl přes skříň a posadil se na malé tyrkysové hedvábné podnožce. Ukázal na šaty Luce, pak na její paruku a pak znova na její šaty. "Ooh la la. Pěkně žhavý."

"A tos ještě neviděl moje boty." Zvedla lem sukně a předvedla mu pár špičatých, smaragdově zelených bot, s patami vykládanými zelenými květinami. Ladily se smaragdově zelenou krajkou, která byla omotaná kolem jejího dekoltu. Byly to ty nejúžasnější boty, které viděla. Natož, které si kdy vzala na nohy.

"Oooh!" zapištěl Bill. "To je tak ála rokoko."

"Takže to opravdu dělám? Půjdu tam dolů a budu předstírat, že-"

"Nebudeš nic předstírat." Bill zavrtěl hlavou. "Máš je. Máš výstřih holka, a víš, že to chceš."

"Dobře, budu předstírat, žes teď neřekl to, cos řekl." Luce se trhaně nadechla. "Takže půjdu dolů, ať vlastním to nebo ono. Ale co mám dělat, když najdu moje minulé já? Nic o ní nevím. Mám jen-"

"Vezmi ji za ruku," řekl Bill záhadně. "Bude velmi dojatá tímhle gestem, tím jsem si jistý."

Bill narážel na něco, čemu Luce moc nerozuměla. Pak si vzpomněla na jeho slova těsně předtím, než vkročili do Vyhlašovatele.

"Řekni mi, o co jde při 3-D."

"Ehm." Bill napodobil ve vzduchu neviditelnou zeď: jeho křídla vypadaly rozmazaně, když se nad ní třepotaly. "Víš, že některé věci jsou prostě úplně mimo tenhle svět, ale ty je musíš popisovat těmi nudnými zastaralými slovy? Jako například, že je ti na omdlení, když ti dá Daniel dlouhý polibek nebo pocit tepla, který se mu šíří tělem, když se jeho křídla rozvinou v temné noci-"

"Mlč." Luce si nedobrovolně položila ruku na srdce. Nebyla žádná slova, která by někdy mohla popsat to, co cítila s Danielem. Bill si z ní dělal legraci, ale to neznamená, že by jí nebolelo to, jak dlouho už je odloučená od Daniela.

"Stejně tak je to se 3-D. Budeš to prostě muset prožít, abys to pochopila."

Jakmile Bill otevřel Luce dveře, místnost zaplavily zvuky hudby, orchestru a vzdáleného šumu hlasů velkého davu lidí. Cítila, jak jí něco táhne dolů. Možná to byl Daniel. Možná to byla Lys.

Bill se uklonil ve vzduchu. "Až po tobě, princezno."

Šla za hlukem po širokém křídle zlatého schodiště. Hudba s každým krokem sílila. Když se hnala prázdnou galerií, začala cítit lákavou vůni křepelky a dušených jablek a gratinovaných brambor. A parfému tak silného, že se mohla jen těžko nadechnout bez zakašlání.

"Teď jsi ráda, že jsem tě donutil vykoupat se?" zeptal se Bill. "Jedna malá lahvička té pěny by udělala díru do ozónu."

Luce neodpověděla. Vstoupila do dlouhého zrcadlového sálu. U vchodu do hlavní místnosti stál muž a dvě ženy. Ženy nechodily, ale spíš klouzaly po podlaze. Jejich žluté a modré šaty po podlaze prakticky pluly. Ten muž mezi nimi měl pomuchlanou bílou košili a elegantní stříbrné sako. Podpatky měl skoro stejně tak vysoké, jako Luce. Všichni tři na sobě měli paruky ještě větší, než byla ta Luce. Už ta její jí přišla obrovská. Vážila snad tunu. Když je sledovala, cítila se neohrabaně, jak se pohupovala ze strany na stranu, když šla.

Obrátili se na ní a všechny tři páry očí se zúžily. Jako kdyby okamžitě věděli, že neměla co dělat na bále tak vysoké společnosti.

"Ignoruj je," řekl Bill. "V každém životě jsou nějací snobové. Ale na konci zjistíš, že proti tobě vlastně nic nemají."

Luce přikývla a nechala za sebou trojici, když vcházela ze zrcadlové chodby do tanečního sálu. Dokonalého sálu. Tanečního sálu, který vévodí všem sálům.

Luce si nemohla pomoct. Zastavila se a zašeptala: "Wow."

Bylo to velkolepé: ze vzdáleného stropu viselo půl tuctu lustrů s jasně zářícími bílými svíčkami. Tam, kde stěny nepokrývaly zrcadla, byly celé pokryty zlatem. Parket v tanečním stále připomínal celý jeden úsek města a na tanečním parketu byly dlouhé stoly pokryté bílými ubrusy, sadou nádobí z jemného porcelánu a talíři s dorty a sladkostmi a velké křišťálové poháry plné vína rubínové barvy. Tisíce bílých narcisů vykukovaly ze stovek tmavě červených váz, postavených na desítkách jídelních stolů.

Na protější straně místnosti stála řada nádherně oblečených mladých žen. Bylo jich tam asi deset. Stáli tam spolu u zlatých dveří a šeptali si a smáli se.

U obrovské křišťálové punčové mísy v blízkosti orchestru, byl shromážděný další dav. Luce si vzala skleničku.

"Promiňte?" zeptala se páru žen vedle ní. Jejich velké šedé kadeře byly na jejich hlavách vyčesané do dvou věžiček. "Na co tam ty dívky čekají?"

"Cože? No na krále, samozřejmě." Jedna žena se zasmála. "Tyhle slečny jsou tam, aby mu nabídli manželství."

Manželství? Ale vypadaly tak mladé. Najednou kůže Luce začala svědit a byla zničehonic zvláštně teplá. Pak jí to došlo: Lys je v téhle řadě.

Luce polkla a studovala pozorně každou z mladých dam. Byla tam. Třetí v řadě v nádherně zbarvených dlouhých černých šatech jen nepatrně odlišných od těch, které měla na sobě Luce. Ramena měla zakrytá černou sametovou šálou. Její oči se nikdy nezvedly z podlahy. Nesmála se s ostatními dívkami. Vypadala frustrovaná tak, jak se Luce cítila.

"Bille," zašeptala Luce.

Ale chrlič jí vletěl přímo před obličej a umlčel jí svými kamennými prsty, které jí přitisknul na ústa. "Jen blázni mluví s neviditelnými chrliči," zasyčel, "a blázni nejsou zvaní na moc bálů. Teď mlč."

"Ale co-"

"Mlč."

Ale co bude s 3-D?

Luce se zhluboka nadechla. Poslední příkaz, který jí dal, bylo chytit Lys za ruku ...

Přešla přes taneční parket. Obcházela sluhy s podnosy s husími játry a Chambordem. Skoro vrazila do dívky vedle Lys, která se snažila předběhnout Lys tak, že předstírala, že něco šeptá kamarádce.

"Promiňte," řekla Luce Lys. Její oči se rozšířily a z úst jí unikl malé zmatené vyjeknutí. Luce ale nemohla čekat, až nějak zareaguje. Sklonila se k ní a chytila jí za ruku. Zapadly do sebe jako zvláštní kousky nějaké skládačky. Stiskla jí.

Luce poklesl žaludek, jako kdyby jela dolů na horské dráze. Kůže jí začala vibrovat a přišla na ní ospalost. Svět se s ní začal trochu točit. Cítila, jak jí klesají víčka. Nějaký instinkt jí ale říkal, ať drží Lys pevně za ruku.

Zamrkala a po ní zamrkala i Lys. Pak obě zamrkali najednou - Luce se mohla vidět v očích Lys ... pak se na ní pořádně podívala ... a pak-

Neviděla před sebou nikoho. "Ach," vykřikla. Její hlas zněl stejně jako vždycky. Podívala se na své ruce, které vypadaly stejně jako vždycky. Natáhla ruku a cítila svou tvář, paruku ... všechno bylo stejné jako předtím. Ale něco ... se změnilo.

Zvedla lem šatů a podívala se na svoje boty.

Byly růžové. Na vysokých podpatcích z diamantů, uvázané nad jejím kotníkem elegantní stříbrnou stužkou. Co udělala?

Pak si uvědomila, co Bill myslel tím 3-D.

Vstoupila do těla Lys. Doslova.

Luce se vyděšeně rozhlédla kolem sebe. Ke své hrůze se ani jedna z dívek nehýbala. Vlastě byly všechny, kromě Luce, úplně ztuhlé. Bylo to, jako kdyby se celý bál najednou zastavil.

"Vidíš?" ozval se jí u ucha vášnivý Billův hlas. "Tohle nejde jen tak popsat, viď?"

"Co se děje, Bille?" Její hlas byl pořád vystrašený.

"Právě teď vůbec nic. Musel jsem zastavit bál, kdybys třeba začala šílet. Jakmile najedeme na 3-D, všichni se zase probudí."

"Takže ... teď nás nemůže nikdo vidět?" zeptala se Luce a mávla rukou před obličejem tmavovlásce, která stála před Lys. Dívka se ani nepohnula. Ani nemrkla. Její obličej byl zamrzlý v nekončícím úsměvu s otevřenou pusou.

"Ne." Bill to demonstroval tím, že zakroutil jazykem u ucha staršího muže, který ztuhnul s cigaretou mezi rty. "Ne, dokud nelusknu prsty."

Luce opět vydechla. Teď kupodivu úlevou, díky tomu, že jí Bill pomáhal. Potřebovala pár minut, aby si zvykla na tu myšlenku, že byla - že byla ve skutečnosti-

"Já jsem moje minulé já," řekla.

"Ano."

"Tak kam mám jít? Kde je moje tělo?"

"Někde tady." Zaťukal jí na klíční kost. "Znovu vyskočíš, když - no, až nastane ten správný čas. Ale teď, jsi zcela vklouzla do tvé vlastní minulosti. A víc než to. Když jsi v těle Lys, jste spolu propletené. Je to jako balíček skvělých věcí navíc. Máš její vzpomínky, cítíš její vášně, znáš její způsoby. To je tvoje jediné štěstí. Samozřejmě máš v sobě taky ale její nedostatky. A to je, pokud si vzpomínám, neustálé strkání palců do pusy. Tak pozor na to."

"Úžasné," zašeptala Luce. "Takže kdybych teď našla Daniela, mohla bych k němu cítit přesně to, co ona."

"Jasně, myslím. Ale musíš si uvědomit, že jakmile lusknu prsty, Luce má na tomhle bále svoje povinnosti, které neobsahují Daniela. Tohle není jeho parketa. A tím mám na mysli, že není žádná možnost, jak by se sem chudý kluk jako on mohl dostat."

Luce se o to nestarala. Ať byl chudý nebo ne, musela ho najít. A už se nemohla dočkat. Uvnitř těla Lys ho mohla objímat. A možná dokonce i líbat. To očekávání bylo téměř nesnesitelné. "Haló?" Bill jí vytrhl ze zasnění tvrdým cvrnknutím prstem do spánku. "Jsi připravená? Dostaň se tam, podívej se na to, co musíš vidět - a pak se dostaň ven, jestli víš, co tím myslím."

Luce přikývla. Narovnala se ve svých černých šatech a zvedla hlavu o něco výš. "Luskni."

"A ... jedeš." Bill luskl prsty.