Upíří Deníky - Zajetí

„Milí deníčku,“ zašeptala Elena, „je to tak frustrující. Nechala jsem tě v kufru jaguára a jsou dvě hodiny ráno.“ Bodla prstem do podolku své noční košile, jako by držela vruce pero a právě udělala tečku. Pak zašeptala ještě tišeji a opřela čelo o okno: „A já se bojím jít ven – do tmy – a přinést si tě. Bojím se!“ Znovu bodla prstem a pak, zatímco cítila jak jí slzy stékají po tváři, váhavě stiskla na mobilu tlačítko nahrávání. Bylo to hloupé plýtvání baterií, ale nemohla si pomoct. Potřebuje to. číst dál