Elena vystřelila ze zadního sedadla jaguára a odběhla kus dál, než se otočila, aby viděla, co to na auto spadlo.
Byl to Matt. Zrovna se snažil zvednout ze zad. „Panebože, Matte! Jsi v pořádku ? Neublížil sis ?“ vykřikla Elena ve stejnou chvíli, kdy na ni Matt úzkostně volal: „Panebože Eleno – je jaguár v pořádku ? Neublížil jsem mu?
„Matte, copak ses zbláznil ? A neporanil sis hlavu ?“
„Není poškrábaný ? A funguje ještě posuvné střešní okno ?“
„Žádné škrábance tu nejsou a střešní okno je taky v pohodě.“ Elena sice neměla ani potuchy, jestli střešní okno funguje, ale viděla, že Matt je vylekaný a zmatený. Pokoušel se dostat dolů, aniž by jaguára zablátil, ale moc mu to nešlo,
protože měl ruce i nohy od bahna. A slézt z auta bez použití nohou se ukázalo značně obtížné.
Elena se mezitím rozhlížela. Ona sama už taky jednou spadla z nebe, to je pravda, ale předtím byla už šest měsíců mrtvá a na zem dopadla nahá – a Matt nesplňoval ani jednu z těchto podmínek. V hlavě se jí líhlo prozaičtější vysvětlení.
A tamhle ho máme, opírá se o strom a pozoruje scénu s jemným zlomyslným úsměvem. Damon.
Měl pevnou postavu; nebyl tak vysoký jako Stefan, ale vznášel se kolem něj jakýsi neurčitý nádech nebezpečí, který to více než vynahrazoval. Jako vždy byl bezvadně oblečený: černé džíny od Armanniho, černá košile, černá kožená bunda a černé boty, což všechno ladilo s jeho bezstarostně rozcuchanými černými vlasy a tmavýma očima.
Elena si náhle uvědomila, že má na sobě jen dlouho bílou košili, kterou si zvala s sebou s myšlenkou, že by si pod ní mohla měnit prádlo
při nocování v přírodě, pokud by to bylo nutné. Problém byl, že to obvykle dělala za úsvitu, ale dneska její pozornost odvedl deník. A stručně řečeno, noční košile prostě nebyla tím správným oblečením pro raní boj s Damonem. Nebyla průsvitná, látka se spíš blížila flanelu než nylonu, ale byla krajková, hlavně u krku. A krajka kolem krásné šíje je pro upíra – jak jí řekl Damon – jako mávat rudým hadrem před očima rozzuřeného býka.
Elena zkřížila paže na prsou. Také se přesvědčila, že má auru úhledně staženou.
„Vypadáš jako Wendy,“ řekl jí Damon s hříšným, zářivým a jednoznačně uznalým úsměvem a pochvalně přikývl.
Ale Elena se nenechala obloudit lichotkami. „Která Wendy?“ zeptala se a v tom okamžiku si vybavila jméno dívky z Petra Pana a v duchu se ošila. Elena byla vždycky šikovná na pádné odpovědi. Ovšem problém byl, že Damon je lepší.
„Proč Wendy... drahoušku,“ opáčil Damon mazlivým hlasem.
Elena se uvnitř zachvěla. Damon slíbil, že ji nebude ovlivňovat – že nebude využívat svých telepatických schopností, aby vymazal nebo zmanipuloval její mysl. Ale občas měla pocit, že se k té hranici nebezpečně blíží. Ano, rozhodně je to Damonova vina, pomyslela si Elena. Nechová vůči němu jiné city – než, no, sesterské. Ale Damon to nikdy nevzdá, bez ohledu na to, kolikrát ho odmítla.
Za Elenou se ozvalo žuchnutí a mlasknutí, které nepochybně znamenalo, že se Matt konečně dostal ze střechy jaguáru. Okamžitě se vmísil do šarvátky.
„Neříkej Eleně drahoušku!“ křikl na Damona a obrátil se k Eleně: „Wendy je zřejmě jméno jeho nejnovější děvenky. A – a – a víš, co udělal ? Jak mě dneska ráno vzbudil ?“ Matt se chvěl rozhořčením.
„Zvedl tě a hodil tě na střechu auta ?“ odhadla Elena. Mluvila s Mattem přes rameno, protože ranní větřík se snažil jí přilepit noční košilku na tělo. Zrovna teď si nepřála mít Damona za zády.
„Ne! Teda chci říct jo! Ne i jo! A při tom se ani neobtěžoval použít ruce! Prostě udělal takhle...,“ Matt mávl paží ,,... a nejdřív mě vymáchal v bahnité díře a pak už jenom vím, jak jsem dopadl na jaguára. Mohlo to ublížit střešnímu oknu – nebo mně ! A teď jsem celej od bahna,“dodal Matt a znechuceně se prohlížel, jako kdyby mu to došlo teprve teď.
Damon promluvil: „ Ale proč jsem tě zvednul a nechal tě spadnout ? Co jsi dělal právě v tu chvíli, kdy jsem mezi nás, ehm, vložil poněkud větší vzdálenost?“
Matt zrudl až po kořínky svých světlých vlasů.
„Držel jsem klacek,“ řekl obranným tónem.
„Klacek ? Takový klacek, jaký se dá najít všude podél cest ? Takový klacek ?“
„Našel jsem ho u cesty, ano!“ Pořád ten obranný tón. „Ale zdá se, že se s ním stalo něco podivného.“ z ničeho nic Damon vytáhl velmi dlouhý a masivní kůl, který měl jeden konec zúžený do velice ostré špice. Rozhodně byl z tvrdého dřeva: podle vzhledu z dubu.
Zatímco Damon prohlížel 'klacek' ze všech stran s výrazem totálního překvapení, Elena se obrátila k Mattovi.
„Matte!“ okřikla ho vyčítavě. Tohle byla zatím nejhorší fáze studné války mezi oběma chlapci.
„Prostě jsem si myslel,“ pokračoval Matt tvrdohlavě, „že je to dobrý nápad. Když spíme v noci venku a... a mohl by se tu objevit další upír.“ Elena se už zase obrátila a chtěla Damona chlácholit, když Matt vybuchl nanovo.
„Jenom jí řekni, jak jsi mě doopravdy vzbudil!“ vztekal se. Pak, aniž dal Damonovi možnost cokoliv říct, pokračoval: „Zrovna jsem otvíral oči, když na mě hodil tohle !“ Matt se naklonil k Eleně a cosi jí ukázal. Elena si to v rozpacích
vzala a obracela to v ruce. Vypadalo to jako špaček tužky, ale mělo to jinou barvu, takovou červenohnědou.
„Tohle na mě pustil a řekl 'škrtni si dva',“ pokračoval Matt. „Zabil dva lidi – a ještě se tím chvástal!“ Elena špaček v ruce držet nechtěla. „ Damone!“ vykřikla úzkostně a snažila se něco vyčíst z jeho naprosto nečitelného obličeje. „Damone – tys přece ne – ne doopravdy... “
„Nepros ho, Eleno. To, co musíme udělat... “
„Kdybyste mě nechali říct alespoň slovo,“ ozval se Damon už skutečně podrážděně. „Než jsem k té tužce stačil cokoliv dodat, kdosi se mě pokusil na místě probodnout, a to dokonce ještě dřív, než jsem vylezl ze spacáku. A přitom vůbec nešlo o lidi. Byli to upíři, hrdlořezové, najatí zabijáci – a byli posedlí Šiničiho malachy. Stopovali nás. Dostali se až do Warrenu v Kentucky, asi se vyptávali na auto. Rozhodně se toho vozu musíme zbavit.“
„Ne!“ protestoval Matt. „To auto – to auto pro Stefana a Elenu hodně znamená.“
„Ne, to auto znamená hodně pro tebe,“ opravil ho Damon. „A měl bych zdůraznit, že jsem musel nechat svoje ferrari v potoce, abych vás mohl vzít na tenhle malý výlet.“
Elena zvedla ruku. Už nechtěla nic slyšet. Měla to auto ráda. Bylo velké, jásavě červené, efektní a svižné – a připomínalo jí, jak se Stefanem cítili toho dne, kdy jí ho koupil, když oslavovali začátek nového společného života. Stačilo se na něj jen podívat a vzpomněla si na ten den, cítila Stefanovu paži kolem ramen a viděla, jak se na ni díval, když k němu vzhlédla – v zelených očích mu pohrávalo uličnictví a radost z toho, že jí daroval něco, po čem toužila.
Elena si s hanbou uvědomila, že se třese a že má oči plné slz.
„Vidíš,“ spaloval Matt Damona pohledem. „Teď jsi ji rozplakal.“
„Já že jsem ji rozplakal? Já jsem nebyl ten, kdo tu zmínil mého drahého mladšího bratra, který nás opustil,“ prohlásil Damon uhlazeně.
„Prostě toho nechte! Hned teď! A oba dva,“ zakřičela na ně Elena a pokoušela se znovu ovládnout. „A nechci tuhle tužku, jestli proti tomu nic nemáte,“ dodala a držela špačka co nejdál od sebe.
Když si ho Damon vzal, otřela si Elena ruce o noční košili. Při pomyšlení na upíry, kteří se jí ženou po stopě, se lehce otřásla.
Pak se zapotácela a najednou ucítila teplou silnou paži, která ji podepřela, a Damonův hlas řekl: „Potřebuješ trochu čerstvého vzduchu a já se postarám, abys ho dostala.“
Najednou se Elena ocitla v Damonově náručí a cítila, jak stoupají vzhůru.
„Damone, můžeš mě, prosím, pustit ?“
„Hned teď, drahoušku ? Je to celkem vysoko... “
Elena dál protestovala, ale bylo jí jasné, že ji Damon neposlouchá. A čerství ranní jí skutečně trochu pročistil hlavu, ačkoliv jí zároveň roztřásla zima.
Pokoušela se třas zastavit, ale nemohla si pomoci. Damon se na ni podíval a k jejímu překvapení učinil pohyb, jako by chtěl sundat bundu. Elena ho spěšně zastavila: „Ne, ne – jen jeď – tedy vlastně leť, to je dobrý.“
„A dávej pozor na nízko letící racky, jasně,“ dodal Damon vážně, ale koutek se mu kroutil úsměvem. Elena musela odvrátit tvář, protože hrozilo, že se rozesměje.
„Kdy ses naučil zvedat lidi do vzduchu a pouštět je na auta?“ vyzvídala.
„Ale, teprve nedávno. Bylo to jako lítání – výzva. A ty víš, že já mám výzvy rád.“
Shlížel na ni s uličnickým pohledem v očích, v těch černočerných očích s předlouhými řasami, kterých bylo pro kluka škoda. Elena si připadala
lehoučká jako chmýří pampelišky a také trošku omámená, skoro až přiopilá.
Už jí bylo mnohem tepleji, protože – jak si uvědomila – ji Damon zahalil do své aury, která hřála. Nejen co se týče teploty, ale také opojným, téměř opilým obdivem, když ji hltal očima – její oči, tvář, vlasy, které se jí beztížně vznášely jako oblak tekutého zlata kolem ramenou. Elena si nemohla pomoci a začervenala se. A téměř slyšela jeho myšlenky, že červená jí moc sluší, růžová hezky kontrastuje s její světlou pletí.
A stejně jako bylo červenání bezděčnou fyzickou na jeho teplo a obdiv, cítila Elena i citovou reakci – vděk za to, co udělal, i za jeho obdiv a také bezděčné uznání pro samotného Damona. Včera v noci jí zachránil život. Pokud ví něco o upírech posedlých Šiničiho malachy, o upírech hrdlořezech, pak si ani nedovede představit, co by jí taková stvoření udělala, a ani si to představovat nechtěla. Mohla být jen šťastná, že
Damon byl tak chytrý a ano, i tak nelítostný, že se o ně postaral dřív, než se k ní dostali.
A musela by být slepá nebo prostě jen hrozně hloupá, kdyby si neuvědomovala, že Damon je úžasný. Poté, co dvakrát umřela, ji tato skutečnost neovlivňovala natolik, jako by tomu bylo u jiných dívek, přesto to byl prostě fakt, ať už byl Damon zasmušilý nebo jí věnoval jeden ze svých vzácných nefalšovaných úsměvů, které si zřejmě schovával jen pro Elenu.
Ale problém byl, že Damon je upír, také může číst v její mysli, zvlášť když je Elena takhle blízko a jejich aury se prostupují. A Damon si vážil toho, že si ho Elena váží, takže vznikal jakýsi nekonečný stupňující se vír obdivu, který si žil vlastním životem. Než si Elena mohla plně uvědomit, že se její hradby hroutí, její beztížné tělo jako by bylo o něco těžší, jak se přizpůsobovalo Damonovým pažím.
Dalším problémem bylo, že Damon ji neovlivňoval; byl v tom víru lapený stejně jako
Elena – ještě víc, protože vůči němu neměl žádné zábrany. Elena je měla, ale začínaly se stírat a rozpouštět. Nedokázala pořádně myslet. Damon na ni hleděl se zájmem a s pohledem, který velmi dobře znala – jenom si nedokázala vzpomenout odkud.
Elena ztratila schopnost logicky myslet. Prostě se vyhřívala v teplých paprscích Damonovy láskyplné péče, užívala si, jak ji drží, miluje a pečuje oni s takovou intenzitou, že ji to zasáhlo do hloubi duše.
A když se Elena vzdala, vzdala se naprosto. Téměř bez vědomého úsilí zaklonila hlavu, odhalila hrdlo a zavřela oči.
Damon ji něžně upravil polohu hlavy, podepřel ji jednou rukou a pak ji políbil.
2024 ©