„Tak jo,“ prohlásil Damon. „Teď přijde ta těžší část.“
Meredith k němu vzhlédla: „Teď přijde..?“
„Ano. Hodně těžká část.“ Damon konečně rozepnul svoji tajemnou tašku z černé kůže. „Podívejte,“ zamumlal sotva slyšitelně, „tohle je opravdová Brána, kterou musíme projít. A zatímco do budeme dělat, můžete klidně hystericky vřískat, protože budete vystupovat jako zajatkyně.“ Vytáhl spoustu provazů.
Elena, Meredith i Bonnie se přimkly k sobě v instinktivním projevu sesterské podpory.
„Na co,“ pronesla Meredith pomalu, jako kdyby chtěla Damonovi dopřát poslední výhodu pochybnosti, „jsou tyhle provazy ?“
Damon naklonil hlavu na stranu, jako by chtě ně naznačit 'vždyť víš': „Přece na to, abychom vám jimi svázali ruce.“
„Cože ?“
Elena byla překvapená. Ještě nikdy neviděla Meredith tak zjevně naštvanou. Ona sama nebyla mocná slova. Meredith se naklonila k
Damonovi a hleděla mu do tváře ze vzdálenosti asi deseti centimetrů.
A oči má šedé! Ozvala se jakási vzdálená část Eleniny mysli překvapeně. Velmi, velmi, velmi výrazná šedivá. Celou tu dobu jsem si myslela, že je má hnědé, ale není to pravda.
Damon se nad Meredithiným výrazem tvářil lehce znepokojeně. I tyranosaurus y se tvářil znepokojeně nad Meredithiným výrazem, pomyslela si Elena.
„Tak ty čekáš, že tam půjdeme se svázanýma rukama ? A ty budeš dělat co ?“
„Já budu hrát vašeho pána,“ řekl Damon, jemuž se náhle vrátil oslnivý úsměv, který zase hned zmizel. „Vy tři budete moje otrokyně.“
Nastalo hodně dlouhé ticho.
Elena utišila celou haldu námitek jedním gestem. „To neuděláme,“ oznámila prostě. „Ne. Musí existovat nějaký jiný způsob... “
„Chceš zachránit Stefana, nebo ne?“ zaskočil ji Damon náhlým dotazem. V očích, jež na Elenu upíral, mu planul děsivý žár.
„To samozřejmě chci!“ odsekla a tváře jí zrůžověly. „Ale ne jako otrokyně, kterou za sebou vláčíš!“
„Je to jediný způsob, jak se lidé mohou dostat do Temné dimenze,“ oznámil Damon kategoricky. „Svázaní nebo v řetězech, jako majetek upíra nebo liškodlaka nebo démona.“
Meredith vrtěla hlavou. „Vůbec jsi nám neřekl... “
I když Damon odpovídal Meredith, nespustil ani na okamžik pohled z Eleniny tváře. Pod vnější slupkou nezúčastněnosti to vypadá, jako by ji prosil o porozumění, pomyslela si. Za starých časů by se prostě opřel o nějakou zeď, zvedl obočí a prohodil: ,Fajn, stejně jsem tam nechtěl jít. Kdo je pro pinknik ?´
Ale Damon chtěl, aby tam šly, uvědomila si Elena. On zoufale toužím po tom, aby tam šly. Jenom nezná žádný důstojný způsob, jak to provést. Jediný způsob, který zná, je...
„Budeš nám muset něco slíbit, Damone,“ promluvila a podívala se mu přímo do očí. „A musí to být předtím, než se rozhodneme, jestli jdeme, nebo ne.“
Viděla v jeho očích úlevu, přestože ostatním dívkám to mohlo připadat, že má tvář dokonale chladnou a vyrovnanou. Poznala, že je rád, když mu neoznámila, že její poslední věta platí, a tím to končí. „Co mám slíbit ?“ zeptal se Damon.
„Budeš muset přísahat – dát nám svoje slovo –, že bez ohledu na to, jak se rozhodneme teď nebo později v Temné dimenzi, nepokusíš se nás ovlivňovat. Neuvedeš nás do spánku pomocí ovládání mysli ani nás nebudeš nabádat, abychom udělaly to, co si přeješ ty. Nebudeš na naši mysl zkoušet žádné upírské triky.“
To by nebyl Damon, aby se nezačal dohadovat. „Ale počkej, co když nastane situace, kdy si budete přát, abych to udělal ? Tam dole jsou věci, které byste mnohem líp přestály ve spánku... “
„Tak ti pak řekneme, že jsme změnily názor, a zprostíme tě toho slibu. Vidíš ? Žádné nevýhody. Jenom musíš přísahat.“
„Tak dobře,“ odpověděl Damon a pořád na ni upíral pohled. „Přísahám, že nepoužiju jakýkoliv druh Síly na vaše mysli; nebudu vás nijak ovlivňovat, pokud mě o to nepožádáte. Dávám vám na to svoje slovo.“
„Dobře.“ Elena konečně odvrátila pohled a věnovala mu sotva postřehnutelný úsměv a přikývnutí. A Damon jí přikývnutí nepostřehnutelně vrátil.
Obrátila se a zjistila, že hledí do Bonniiných pátravých hnědých očí.
„Eleno,“ zašeptala Bonnie a zatahala ji za paži. „Pojď sem na chvilku, jo ?“ Elena by se jen stěží ubránila. Bonnie byla silná jako malý velšský poník. Elena šla a přitom vrhla na Damona přes rameno bezmocný pohled.
„Co je ?“ zašeptala, když ji Bonnie konečně přestala tahat. Meredith šla s nimi, přesvědčená, že jde o dívčí záležitosti. „No ?“
„Eleno,“ vybuchla Bonnie, jako kdyby už nedokázala zadržet slova, „ten způsob, jak se s Damonem chováte – je to jiné než předtím. Předtím jsi nebývala... Chci říct, co se doopravdy stalo mezi vámi dvěma, když jste spolu byli sami ?“
„Tohle není správná chvíle na takové otázky,“ zasyčela Elena. „Máme tady velký problém, jestli sis nevšimla.“
„Ale... co když... “
Meredith dopověděla nedokončenou větu a odhrnula si pramen vlasů z čela. „Co když je to
něco, co se Stefanovi nebude líbit ? Jako například: 'Co jste dělali s Damonem, když jste byli ten večer sami v motelovém pokoji ?“ dokončila citací Bonniiných slov.
Bonnii spadla čelist. „Jaký motel ? Jaká noc ? Co se stalo ?“ téměř vykřikla, takže se ji Meredith pokusila utišit dlaní, čímž si vysloužila jedno kousnutí.
Elena se podívala nejdřív na jednu a pak na druhou svoji kamarádku – na dvě přítelkyně, které s ní přišly zemřít, pokud to bude nutné. Cítila, že se jí krátí dech. Bylo to tak nefér, ale... „Nemohly bychom tohle probrat někdy jindy ?“ navrhla a snažila se jim očima a obočím sdělit: Damon nás slyší!
Bonnie tiše zašeptala: „Jaký motel ? Jaká noc ? Jaký...“
Elena to vzdala. „K ničemu nedošlo,“ prohlásila kategoricky. „Meredith jenom citovala tebe, Bonnie. Tohle jsi řekla včera v noci ze spaní. A
možná nám jednou v budoucnu prozradíš, o čem to mluvíš, protože já to nevím.“
Skončila a pohlédla na Meredith, která jenom zdvihla jedno ze svých dokonale upravených obočí. „Máš pravdu,“ souhlasila Meredith. Vůbec se nenechala zmást. „Náš jazyk by taky měl využit pro takové 'sa'. To by tyhle rozhovory určitě značně zkrátilo.“
Bonnie si povzdechla. „Tak jo, budu na to muset přijít sama,“ prohlásila. „Vy si asi myslíte, že to nedokážu, ale udělám to.“
„No dobře, dobře, ale k věci: máte někdo něco přínosného k těm Damonovým provazům ?“
„Jako třeba kam si je může strčit ?“ navrhla Meredith potichu.
Bonnie držela jeden kus provazu. Přejela ho svou malou světlou rukou.
„Myslím, že nebyly kupované z hněvu,“ prohlásila, hnědé oči se jí rozšířily a hlas dostal poněkud nadpozemský nádech jako vždycky,
když byla v transu. „Vidím chlapce a dívku u pokladny v obchodě – ona se směje a chlapec říká: ,Vsadím se, o co chceš, že příští rok nastupuješ na architekturu,´ a dívce se zamlží oči a říká ,ano´ a... “
„A to je asi tak všechno psychické špehování, které chci dneska slyšet.“ Damonovi se podařilo přijít až k nim, aniž je na sebe upozornil jediným zvukem. Bonnie sebou divoce škubla a téměř upustila provaz.
„Poslouchejte,“ pokračoval Damon drsně, „pouhých sto metrů odsud je hranice. Buďto si ty provazy vezmete a budete se chovat jako otrokyně, nebo nebudete smět pomoct Stefanovi. Nikdy. To je všechno.“
Dívky se tiše radily očima. Elena věděla, že její výraz jasně vypovídá o tom, že nežádá Bonnii a Meredith, aby s ní šly, ale že ona sama je rozhodnutá jít, i kdyby to vyžadovalo, aby za Damonem lezla po čtyřech.
Meredith pohlédla Eleně zpříma do očí, pomalu zavřela ty své, vydechla a přikývla. Bonnie už mezitím také rezignovaně přikyvovala.
V naprostém tichu Bonnie a Meredith dovolily Eleně, aby jim svázala ruce před tělem. Pak svázal ruce Damon Eleně a všechny tři spojil dlouhým provazem, jako kdyby eskortoval skupinu vězňů.
Elena cítila, jak jí stoupá červeň do tváří. Nedokázala se Damonovi podívat do očí, ne takhle, ale bez ptaní věděla, že Damon přemýšlí o chvíli, kdy ho Stefan vykázal ze svého pokoje jako psa, přede všemi, včetně Matta.
Pomstychtivý hulváte, vyslala k němu Elena co nejsilnější myšlenku. Věděla, že to druhé slovo Damona zasáhne víc. Damon se pyšnil tím, že je gentleman...
Ale gentlemani nechodí do Temné dimenze, ozval se Damonův uštěpačný hlas v její hlavě.
„Tak dobře,“ dodal Damon nahlas a uchopil přední konec provazu do ruky. Svižně vyrazil do tmavé jeskyně a tří dívky klopýtaly v jednom chumlu za ním.
Elena nikdy nezapomene na tu krátkou cestu a ví, že Bonnie a Meredith taky ne. Přešly přes nevelký prostor jeskyně do malého otvoru vzadu, který vypadal jako zející jícen. Chtělo to dost manévrování, aby se tam všechny tři vešly. Na druhé straně se dutina zase rozšiřovala a ocitli se v rozlehlé jeskyni. Nebo alespoň tak to vnímaly Eleniny zostřené smysly. Všudypřítomná mlha se vrátila a Elena neměla ani ponětí, kam jdou.
Jen o pár minut později se z husté mlhy vynořila budova.
Elena nevěděla, co od Brány démonů vlastně čekala. Možná masivní ebenové dveře s vyřezávanými hady a zdobené drahokamy. Nebo snad hrubě otesaný a větrem ošlehaný kamenný kolos, jako byly egyptské pyramidy. Nebo
dokonce i nějaké futuristické energetické pole, které se tetelí a jímž probíhají modrofialové blesky.
Místo toho uviděla cosi jako zchátralý sklad, kde se ukládá a rozesílá zboží. Byl tam prázdný přístřešek ohrazený mohutnou ohradou zakončenou ostnatým drátem. Páchlo to tam a Elena byla vděčná, že s Damonem nenasměrovali Síly i do jejího čichu.
Pak uviděla lidi – muže a ženy v hezkém oblečení, každý měl v jedné ruce klíč, a než vstoupili do dveří na jedné straně budovy, vždycky něco zamumlali. Byly tam jedny dveře – ale Elena by vsadila cokoliv, že všichni nejdou na to samé místo, tedy pokud se ty klíče podobaly tomu, který si nakrátko ,vypůjčila´ ze Šiničiho domu zhruba před týdnem. Jedna z dam vypadala, jako by se vyparádila na maškarní bál, měla liščí uši, které se ztrácely v dlouhých kaštanových vlasech. Teprve když si Elena všimla pod jejími dlouhými šaty švihajícího chvostu,
uvědomila si, že ta žena je kitsune, která právě prochází Bránou démonů.
Damon je spěšně – a nepříliš ohleduplně – vedl na druhou stranu budovy, kde byly dveře s polámanými panty rozzívnuté do zchátralé místnosti, která kupodivu vypadala větší zevnitř než zvenčí. Prodávaly a směňovaly se tam všemožné věci – a mnoho z nich vypadalo, že mají co do činění s ovládáním otroků.
Elena, Meredith a Bonnie pohlédly jedna na druhou rozšířenýma očima. Bylo zjevné, že ti, kdo zvenku přivádějí nezkrocené otroky, považují mučení a děs za součástí každodenní práce.
„Průchod pro čtyři,“ oznámil stručně Damon muži za pokladnou, který měl sice shrbená ramena, ale mohutnou postavu.
„Tři otrokyně najednou ?“ Muž, který dosud hltal očima vše, co bylo z dívek vidět, obrátil k Damonovi podezřívavý pohled.
„Co vám mám povídat... Moje práce je zároveň i můj koníček,“ Damon mu pohlédl přímo do očí.
„Ano, ale... “ Muž se zasmál. „V poslední době jsme dostávali možná tak jednu dvě za měsíc.“
„Jsou po právu moje. Žádný únos. Klekněte,“ pohrozil Damon ležérně k děvčatům.
Meredith to pochopila jako první a klesla k zemi jako baletka. Tmavé šedé oči měla upřené do prázdna. Pak Elena konečně rozpoznala pokyn. Vzpomněla si na Stefana a předstírala, že si kleká, aby ho mohla políbit na jeho vězeňském slamníku. Zdálo se, že to funguje, ocitla se na zemi.
Ale Bonnie pořád ještě stála. Ta nejzávislejší, nejjemnější a nejnevinnější členka jejich trojice najednou shledala, že má kolena jako z kamene.
„To jsou zrzky, co ?“ utrousil ten chlap, a i když se uculoval, ostře Damona pozoroval. „Asi bys té malé měl koupit jeden malý bodec.“
„Asi ano,“ souhlasil Damon napjatě. Bonnie na něj nepřítomně zírala, pak pohlédla na děvčata na zemi a zhroutila se do pokorné pozice. Elena slyšela, jak tiše vzlyká.
„Ale zjistil jsem, že rozhodný hlas a káravý pohled ve skutečnosti funguje líp.“
Chlap to vzdal a zase se nahrbil. „Průchod pro čtyři,“ zavrčel, naklonil se a zatáhl za špinavý provaz od zvonce. Teď už Bonnie plakala strachem a ponížením, ale zdálo se, že si toho nikdo nevšímá, tedy kromě ostatních dívek.
Elena se neodvažovala utěšovat ji telepaticky; to by se ani trochu nehodilo k auře ,obyčejné lidské holky´ a kdo ví, jestli tady nejsou ukrytá zařízení a všelijaké pasti navíc kromě toho chlapa, který je pořád svléká očima ? Toužila po tom, aby mohla prostě vyvolat jedny ze svých Křídel, právě tady, v této místnosti. To by tomu chlapovi smazalo ten samolibý výraz z tváře.
O vteřinu později ovšem samolibý výraz zmizel stejně dokonale, jako to toužila udělat ona.
Damon se naklonil přes pult a zašeptal mu do ucha cosi, díky čemu šilhavá tvář shrbeného muže nabyla zdravě zelené barvy.
Slyšelas, co mu řekl ? naznačila Elena Meredith očima a obočím.
Meredith se zamračila, položila ruku Eleně na břicho a udělala trhavý točivý pohyb
Dokonce i Bonnie se usmála.
Pak je Damon vyvedl ven před sklad. Stáli tam jenom pár minut, když Elena svým nově zostřeným zrakem zahlédla lodičku zlehka klouzající mlhou. Uvědomila se, že ta budova musí stát na samém břehu řeky, ale ani když soustředila Sílu výhradně do zraku, nedokázala víc než jen stěží rozeznat linii, kde země přecházela v lesklou hladinu – a ani když soustředila Sílu výhradně do sluchu, sotva dokázala postřehnout zvuk proudící bystré a hluboké vody.
Ta loďka zastavila – Elena neviděla, že by někdo vyhodil nějakou kotvu nebo že by ji někdo uvázal. Přesto zastavila a shrbený muž sklopil prkno, které samo drželo, zatímco se naloďovali: nejdřív Damon a za ním houf jeho ,otrokyň´.
Na palubě Elena sledovala, jak Damon beze slova nabídl převozníkovi šest kousků zlata – dva za každého člověka, který se pravděpodobně nevrátí, pomyslela si.
Na okamžik se ztratila ve vzpomínkách na dobu, kdy byla ještě hodně malá – musely jí být tak asi tři roky – a seděla na klíně tátovi, zatímco jí četl z nádherné ilustrované knížky o řeckých místech. Vyprávělo se tam o převozníkovi Charónovi, který převážel duše zemřelých přes řeku Styx do země mrtvých. A táta jí povídal, že Řekové dávali zemřelým na oči mince, aby měli čím zaplatit převozníkovi...
Z této cesty není návratu! pomyslela si naléhavě. Není úniku! Možná jsou opravdu mrtví...
Kupodivu to byla hrůza, co ji zachránilo z toho zoufalství. Přesně ve chvíli, kdy zdvihla hlavu, snad aby zakřičela, se nezřetelná postava převozníka krátce odvrátila od práce, snad aby se podíval na své pasažéry. Elena uslyšela, jak Bonnie zavřískla. Meredith se třásla a přitom hrozně a nelogicky šátrala po tašce, kde měla ukrytou zbraň. Zdálo se, že ani Damon není schopen pohybu.
Vysoké monstrum v lodi nemělo tvář.
Tam, kde měly být oči, mě převozník hluboké prolákliny, mělký dolík místo pusy a trojúhelníkový otvor tam, kde mě vystupovat nos. Zlověstný děs, který z něho šel, společně se zápachem ze skladových přístřešků, to bylo na Bonnii prostě moc – sesula se stranou na Meredith a omdlela.
Elena v té hrůze prožila okamžik prozření. V tom šerém a vlhkém příšeří zapomněla ovládat všechny své zostřené smysly. Byla bezpochyby schopnější vidět nelidskou tvář převozníka než
třeba Meredith. Kromě toho slyšela věci, jako například zvuky dlouho mrtvých horníků klepajících ve skalách nad nimi či škrábání obrovských netopýrů nebo švábů nebo co to bylo uvnitř kamenných zdí všude kolem nich.
Ale teď Elena najednou ucítila horké slzy na svých ledových tvářích, když si uvědomila, že i když už dlouho ví o parapsychických schopnostech své přítelkyně, naprosto je podcenila. Jestliže jsou Bonniiny smysly trvale otevřené takovým hrůzám, jaké zažívá Elena teď, není divu, že žije ve strachu. Elena si slíbila, že bude mnohem tolerantnější, až se příště bude Bonnie zajíkat nebo začne křičet. Bonnie si vlastně zaslouží odměnu už jen za to, že si až dosud dokázala uchovat zdravý rozum, usoudila Elena. Ale neodvážila se udělat nic víc než jen hledět na svoji kamarádku, která byla v hlubokém bezvědomí, a přísahat si, že od nynějška má Bonnie v Eleně Gilbertové svého zastánce.
Tenhle slib a jeho žár plál v Elenině mysli jako svíce – jako svíce, kterou si představovala ve Stefanově ruce, její světlo se odráží v těch zelených očích a pohrává si na jeho tváři. To stačilo, aby si sama uchovala příčetnost po zbytek cesty.
Když loď přistála – na místě jen o něco málo frekventovanějším, než kde se nalodili –, byly všechny tři dívky ve stavu naprostého vyčerpání vyvolaného přetrvávající hrůzou a napjatým očekáváním.
Ale nevyužily ten čas, aby si opravdu promyslely, co znamenají slova ,Temná dimenze´ a jakých mnoha podob může Temnota nabývat.
„Náš nový domov,“ pronesl Damon zasmušile. Elena se dívala na něho, ne na krajinu, takže poznala jen podle jeho napjatých ramenou, že se rozhodně nebaví. Původně si myslela, že to tu pro něj bude něco jako ráj, tenhle svět lidských otroků a mučení pro zábavu, kde je jediným zákonem zachování individuálního gesta. Nyní si
uvědomila, jak se mýlila. Pro Damona byl tohle svět bytostí, které disponují stejně velkou Silou jako on, nebo i větší. Bude si mezi nimi muset obhájit svou kořist, stejně jako kterýkoliv rošťák žijící na ulici – až na to, že si nemůže dovolit učinit sebemenší chybu. Museli objevit způsob nejen jak přežit, ale jak žít v přepychu a stát se součástí místní vyšší společnosti, pokud vůbec měli mít nějakou šanci na záchranu Stefana.
Stefan – ne, nemůže si dovolit teď na něj myslet. Jakmile to udělá, bude úplně zničená, začne se dožadovat směšných věcí, jako například aby chodili dokola kolem vězení, jen aby se na něj mohla dívat, jako dívka z prváku, která se zamiluje do staršího kluka a chce projíždět kolem ,jeho domu´ aby svůj idol mohla obdivovat. A co by to asi udělalo s jejich plány na pozdější útěk z vězení ? Plán A zní: nedělat chyby a Elena se ho bude držet, dokud nevymyslí nějaký lepší.
A tak Damon a jeho ,otrokyně´ vešlo do Temné dimenze skrze Bránu démonů. Tu nejmenší
zajatkyni museli oživovat stříkáním studené vody do obličeje, aby vůbec dokázala vstát a jít.
2024 ©