VD (Soumrak) 7. kapitola

Chlad projel Eleně do morku kostí.Damon přece nikdy o polibky nežádá.Tady rozhodně není něco v pořádku.
"Ne,"zašeptala.
"Jenom jeden."
"Já tě nechci políbit,Damone."
"Ne mě.Jeho,"Damon ta slova doprovodil trhnutím hlavy směrem k Mattovi. "Polibek mezi tebou a tvým bývalým rytířem."

"Cože chceš?"Matt náhle otevřel oči a vyjekl otázku dřív,než stihla Elena vůbec otevřít pusu.
"Bude se ti to líbit,"přesvědčoval ho Damon tichým vemlouvavým hlasem. "Bude nádherné ji líbat.A není tu nikdo,kdo by tě mohl zastavit."
"Damone,"Matt se vyhrabal Eleně z náručí.Zdálo se,že se sice ještě úplně nevzpamatoval,ale zhruba na osmdesát procent už to byl zase on - jen Elena slyšela,jak mu srdce namáhavě bije.Zajímalo by ji,jak dlouho asi jen tak ležel a předstíral bezvědomí,aby mohl trochu nabrat síly.
"Poslední věc,kterou si pamatuju je,že ses mě snažil zabít.To z tebe zrovna nedělá člověka,který by mi přál něco dobrého.A za druhé,lidi jen tak nechodí po světě a nelíbají děvčata jenom proto,že se jim líbí nebo že jejich kluk na chvíli odjel."
"Opravdu?"Damon nadzdvihl překvapeně jedno obočí. "Já to tak dělám."
Matt jenom zmateně zavrtěl hlavou.Zdálo se,že se snaží soustředit na jeden konkrétní probém.
"Pohneš s tím autem,abychom mohli odjet?"zeptal se.
Elena měla pocit,že pozoruje Matta odněkud z velké dálky;připadalo jí,že ho vidí v kleci s tygrem,akorát že on o tom neví.Z mýtiny se stalo najednou velice krásné,divoké a nebezpečné místo a Matt neviděl ani to.Kromě toho,pomyslela si ustaraně,on se nutí stát.Musíme odjet - a rychle,než mu Damon udělá ještě něco dalšího.
Ale jak na to?
O co Damonovi skutečně jde?
"Můžeš odjet,"souhlasil Damon, "jakmile tě políbí.Nebo ty políbíš ji,"dodal,jako by činil ústupek.
Pomalu,jako by si začal uvědomovat,o co jde,Matt pohlédnul na Elenu a pak zpět na Damona.Elena se s ním pokoušela tiše komunikovat,ale Matt na to neměl náladu.
Pohlédl Damonovi do tváře a prohlásil: "Ani nápad."
Damon pokrčil rameny,jako kdyby chtěl říct Dělal jsem co jsem mohl,a zdvihl střapatou borovou větev…
"Ne,"vykřikla Elena. "Damone,udělám to."
Damon se usmál tím úsměvem,který tentokrát udržel o sekundu déle,dokud Elena neodvrátila pohled a nepřešla k Mattovi.Měl stále bledou tvář.Elena přiložila svou tvář k jeho a téměř nehlasně mu pošeptala do ucha: "Matte,už jsem s Damonem měla co do činění.Jeho prostě nemůžeš porazit.Budeme hrát po jeho - alespoň prozatím.Pak se možná odsud dostaneme."A pak se přiměla říct nahlas: "Kvůli mně?Prosím?"
Pravda je,že už toho věděla dost o tvrdohlavých mužských.
Dost,aby jimi dokázala manipulovat.Byla to vlastnost,kterou nenáviděla,ale zrovna teď měla dost co dělat vymýšlením,jak Mattovi zachránit život,než aby sama se sebou diskutovala o morálce.Přála si,aby na Mattově místě byla raději Meredith nebo Bonnie - ne že by takovou bolest přála komukoliv z jejich party,ale Meredith už by vymýšlela plány C a D,zatímco Elena by sotva měla vymyšlená A a B.
A Bonnie by k Damonovi zvedla svoje veliké,uslzené oči v srdcervoucím pohledu…
Najednou si Elena vybavila ten jediný rudý záblesk,který zahlédla pod slunečními brýlemi,a změnila názor.
Nebyla si jistá,jestli by bylo rozumné mít teď Bonnii poblíž Damona.Ze všech chlapců,které znala,byl Damon jediný,kterého Elena nedokázala zlomit.Jasně,Matt byl tvrdohlavý a Stefan někdy dokázal být prostě nemožný.Ale oba měli někde uvnitř jasně zbarvená tlačítka s nálepkou STISKNOUT a stačilo si s tou jejich vnitřní mašinkou trochu pohrát - no dobře,někdy i víc,než jen trochu - a nakonec se i ti nejnáročnější chlapi dali zvládnout.
S výjimkou jediného…
"No tak,děcka,čas vám běží…"
Elena cítila,jak Matta něco vytáhlo z její náruče a napřímilo - nevěděla co,ale jeho svaly to nebyly.
"Tak co bude?"Damon přecházel sem a tam a borovou větví v pravé ruce si klepal o levou dlaň. "Áno,tak je to správně,"protáhl,jako by právě učinil velký objev, "dívka a statečný rytíř se nakonec políbí."




Ve Stefanově pokoji se ozvala Bonnie: "Meredith,naposledy,našlas záložní soubor toho Stefanova vzkazu,nebo ne?"
"Ne,"odpověděla Meredith bezvýrazně.Ale když se Bonnie chystala znovu zhroutit,dodala: "Našla jsem úplně jiný vzkaz.Vlastně dopis."
"Jiný vzkaz?A co se tam píše?"
"Dokážeš vstát?Myslím,že na tohle by ses radši měla podívat sama."
Bonnie,která teprve teď konečně popadla dech,se dobelhala k počítači.
Přečetla si dokument na obrazovce - zachoval se celý až na poslední slova - a zalapala po dechu.
"Damon něco provedl Stefanovi!"vydechla a cítila,jak se jí
rozbušilo srdce.Tak Elena se mýlila.Damon je zlý ,skrz naskrz.V téhle chvíli už Stefan dokonce může být…
"Mrtvý,"prohlásila Meredith,která zjevně sledovala stejný tok myšlenek.Zvedla svůj tmavý pohled k Bonnii.
Bonnie věděla,že sama má vlhké oči. "Jak je to dlouho,cos naposled zkoušela vola Eleně nebo Mattovi?"
"Já nevím;nevím kolik je hodin.Ale volala jsem dvakrát,když jsme odjely od Caroline a jednou na cestě od Isobel;když jsem to zkoušela,buďto jsem dostala zprávu,že mají plný záznamník,nebo jsem nedostala spojení vůbec."
"To je zhruba stejné jako se mnou.Jestli šli někam ke Starému lesu - no víš,jaký je tam signál."
"A teď jim nemůžem nechat vzkaz,i kdyby byli venku z lesa,protože jsme jim mezitím zacpaly záznamník…"
"E-mail,"zvolala Meredith. "Starý dobrý e-mail;můžeme poslat Eleně vzkaz."
"Ano!"zajásala Bonnie.Pak zvážněla.Okamžik zaváhala a pak zašeptala: "Ne."Slova ze Stefanova vzkazu jí plála v mysli - Důvěřuj Mattově instinktivní potřebě tě chránit,Meredithině úsudku a Bonniině intuici.Řekni jim,ať na to nezapomínají.
"Nemůžeš jí říct,co Damon udělal,"řekla,i když Meredith mezitím zuřivě psala na klávesnici. "Pravděpodobně už to ví - a pokud ne,nadělalo by to jen další problémy.Momentálně je s Damonem."
"To ti řekl Matt?"
"Ne.Ale Matt byl bez sebe bolestí."
"Nemohlo to být od těch - brouků?"Meredith pohlédla na svůj kotník,kde se jí na olivové pleti jasně rýsovalo několik rudých pruhů.
"Mohlo,ale nebylo.Necítila jsem ani ty stromy.Byla to prostě…čirá bolest.A tak nějak tuším,že za to může Damon.Já to prostě…vím."
Viděla,jak se Meredith rozostřil pohled a věděla,že také přemýšlí o Stefanových slovech. "No,můj úsudek mi říká,abych ti věřila,"prohlásila. "Jo - a Stefan hláskuje slovo úsudek (judgment) americkým způsobem,kdežto Damon ho hláskuje s e (judgement).To možná vrtalo hlavou Mattovi."
"Jako kdyby vůbec Stefan mohl opustit Elenu při tom všem,co se tady děje,"prskla Bonnie rozhořčeně.
"No,Damon nás všechny oblbnul natolik,že jsme tomu byli ochotní věřit,"podotkla Meredith.Ona vždycky dovedla poukázat na jádro věci.
Bonnie se najednou zarazila: "Zajímalo by mě,jestli ty peníze ukradl?"
"O tom pochybuju,ale můžeme se přesvědčit."Meredith odsunula houpací křeslo a řekla: "Podej mi ramínko na šaty."
Bonnie popadla jedno ze skříně a přitom si půjčila jedno z Eleniných triček místo svého zašpiněného.Bylo moc velké,protože bylo po Meredith,ale alespoň jí v něm bylo teplo.
Meredith použila zahnutý konec ramínka a pokoušela se ho vecpat po straně pod podlahové prkno,které vypadalo nejslibněji.Zrovna ve chvíli,kdy se jí ho podařilo nadzdvihnout,se ozvalo zaklepání na otevřené dveře.Obě leknutím nadskočily.
"To jsem jenom já,"ozval se hlas paní Flowersové zpoza velkého vaku a tácu plného obvazů,hrnků,obložených chlebů a obkladů intenzivně vonících bylinkami podobných těm,které nedávno použila na Mantovu zraněnou paži.
Bonnie s Meredith si vyměnily pohledy a pak Meredith řekla: "Pojďte dál,my vám s tím pomůžeme."Bonnie si přebrala tác a paní Flowersová upustila vak na zem.Meredith pokračovala ve zvedání prkna.
"Jídlo!"zaradovala se Bonnie vděčně.
"Ano,obložené chleby s krutím masem a rajčaty.Nabídněte si.Omlouvám se,že mi to trvalo tak dlouho,ale obklady na otoky se nedají uspěchat,"řekla paní Flowersová. "Pamatuji si,jak kdysi dávno můj mladší bratr vždycky říkával - ach,má ty svatá prostoto!"Zírala na místo,kde předtím bývalo podlahové prkno.Velká díra,která po něm zbyla,byla plná dolarových bankovek,pěkně srovnaných v balíčcích a ještě převázaných bankovní páskou.
"No tohle,"protáhla Bonnie. "Nikdy v životě jsem neviděla tolik prachů!"
"Jo."Paní Flowersová se otočila a začala rozdělovat hrnky kakaa a obložené chleby.Bonnie se hladově zakousla do jednoho z nich. "Lidi dřív jednoduše strkali věci za uvolněnou cihlu v krbu.ale jak vidím,ten mladý muž evidentně potřeboval víc místa."
"Děkujeme vám za kakao a za chleby,"poděkovala Meredith po několika minutách hladového hltání,zatímco zároveň pracovala na počítači. "Ale pokud nám chcete ošetřit modřiny a tak…no,mám strach,že prostě na to nemáme dost času."
"Ale jděte."Paní Flowersová sebrala malý balíček,který Bonnii připomínal sáček s čajem,a přitiskla ho Meredith na oteklý nos. "Tohle odstraní otok v několika minutách.A ty Bonnie - čichni si k tomuhle,to je na bouli na tvojí hlavě."
Bonnie s Meredith si ještě jednou vyměnily pohledy.
Bonnie se ozvala: "No,bude to jenom pár minut - a stejně nevím,co podnikneme dál."Prohlédla si obklady,vybrala si jeden malý a kulatý,který voněl po květinách a pižmu,a plácla si ho na čelo.
"Přesně ten správný,"souhlasila paní Flowersová,aniž se otočila,aby se podívala. "A ten dlouhý úzký je samozřejmě na Meredithin kotník."
Meredith dopila kakao a pak si opatrně sáhla na jedno z rudých znamení. "To bude v pořádku…"začala,ale paní Flowersová ji přerušila.
"Budeš ten kotník potřebovat plně funkční,až půjdeme ven."
"Až půjdeme ven?"zůstala na ni Meredith zírat.
"Do Starého lesa,"upřesnila to paní Flowersová. "Hledat vaše přátele."
Meredith se zatvářila vyděšeně: "Pokud jsou Matt a Elena ve Starém lese,pak souhlasím,budeme je muset jít hledat.Ale vy tam nemůžete jít,paní Flowersová!Stejně nevíme,kde jsou."
Paní Flowersová upila z šálku kakaa,který držela v ruce,a přemýšlivě pohlédla z jednoho okna,které nebylo zakryto okenicí.Na okamžik měla Meredith dojem,že ji snad neslyšela nebo nemíní odpovědět.Pak pomalu řekla: "Troufám si říct,že si všichni myslíte,že jsem jenom svérázná stará baba,která nikdy není po ruce,když dojde na problémy."
"Nikdy bychom si nic takového nemysleli,"ujistila ji Bonnie rozhodně,ale pomyslela si,že se o paní Flowersové za poslední dva dny dozvěděli víc,než za celých devět měsíců předtím,co se sem Stefan nastěhoval.Předtím akorát vždycky slýchala strašidelné povídačky a drby o bláznivé stařeně z penzionu.Vyprávělo se to tak,co se pamatuje.
Paní Flowersová se usmála. "Není snadné mít Síly a nikdy se nedočkat důvěry,když je použijete.A navíc,už žiju příliš dlouho - a lidem se to nelíbí.Začínají si vymýšlet duchařské historky a povídačky…"
Bonnie sklopila zrak.Paní Flowersová se jen usmála a jemně přikývla. "Bylo mi skutečným potěšením mít v domě slušného mladého muže,"pokračovala,vzala z tácu dlouhý obklad a začala jím ovíjet Meredith kotník. "Samozřejmě,musela jsem překonat určité předsudky.Drahá mamá mi vždycky říkala,že pokud si to tady nechám,budu přijímat hosty,ale přitom mám dávat pozor na cizince.A pak samozřejmě,když je ten mladý muž upír…"
Bonnie vyprskla kakao přes pokoj.Zakuckala se a rozkašlala.Meredith nasadila svůj oblíbený nicneříkající výraz.
"…ale po nějaké době jsem mu začala lépe rozumět a soucítit s jeho problémy,"pokračovala paní Flowersová a ignorovala Bonniin záchvat kašel.
"A teď,když je v tom zapletené i to blonďaté děvče…ubohý maličká.Často o tom mluvím s mamá ."Protahovala přízvuk na druhé slabice.
"Jak stará je vaše matka?"zeptala se Meredith tónem zdvořilé otázky,ale Bonniiným zkušeným očím neunikl výraz lehce morbidní fascinace.
"Ach,ta zemřela už na přelomu století"
Následovala odmlka,než se Meredith vzchopila.
"To je mi líto,"podotkla. "Musela mít dlouhý a…"
"Měla bych dodat,že na přelomu minulého století.Bylo to roku 1901."
Tentokrát to byla Meredith,kdo se zakuckal.Ale jí se to podařilo tišeji.
Něžný pohled paní Flowersové se k nim vrátil. "Svého času jsem bývala médium.Ve varieté,víte.Je tak těžké dosáhnout tranzu před sálem plným lidí.Ale ano,skutečně jsem Bílá čarodějka.Mám Síly.A teď,pokud už jste dopily kakao,je myslím čas,abychom vyrazily do Starého lesa najít vaše přátele.I když je nyní letní čas,drahouškové,měly byste se teple obléknout,"dodala. "Já už jsem to udělala."