Elena čekala na svém stromě.
Ve skutečnosti to bylo dost podobné těm šesti měsícům,které strávila v duchovním světě,kdy většinu času pozorovala činnost lidí,čekala a zase pozorovala.Ty měsíce jí naučili trpělivé bdělosti,která by ohromila každého,kdo znával starou ohnivou Elenu.
Samozřejmě,že ta stará ohnivá Elena v ní stále ještě byla také a občas se vzbouřila.Podle toho,co zatím viděla,se v setmělém penzionu pořád nic nedělo.Jedině měsíc se pohyboval a pomalu šplhal stále výš po obloze.
Damon říkal něco o tom,že Šiniči si potrpí na čas 4:44 ,vzpomněla si.Možná,že tenhle obřad černé magie funguje podle jiného časového rozvrhu,než o jakých zatím slyšela.
Rozhodně to tak bylo,když unesli Stefana.A jakmile si to uvědomila,rozhodla se,že tady bude čekat celé dny,pokud to bude zapotřebí.Rozhodně může počkat do rozednění,kdy už žádný kouzelník černé magie s trochou sebeúcty rozhodně nezahájí nějaký obřad.
A nakonec se to,na co čekala,odehrálo přímo pod jejíma nohama.
Nejdřív se objevily postavy - klidně vykráčely ze Starého lesa a zamířily ke štěrkové příjezdové cestě vedoucí k penzionu.Nebylo těžké je poznat ani z takové dálky.Jeden z nich byl Damon,kolem kterého se šířilo jakési neurčité fluidum,které by si Elena nemohla splést ani na půl kilometru.A taky to dělala jeho aura,která byla velmi dobrou kopií jeho staré aury:nečitelná a neproniknutelná koule černého kamene.Vlastně by se dalo říct,že to je velmi dobrá imitace.Ve skutečnosti byla skoro stejná jako jeho stará aura…
Později si Elena uvědomila,že právě v tu chvíli pocítila první pochybnost.
Ale v té chvíli byla příliš soustředěná na aktuální dění,takže všechny neklidné myšlenky zaplašila.Ta postava s tmavošedou aurou s nachovými záblesky,to bude Šiniči,tipovala.A ta,co má stejnou auru jako ty posedlé dívky,bahnitou s oranžovými škrtanci,musí být jeho jeho sestra Misao.Ti dva,Šiniči a Misao,se drželi za ruce,dokonce se spolu občas mazlili nosy,jak si Elena všimla,když přišli blíž k penzionu.Rozhodně se nechovali jako sourozenci,které znala Elena.
Kromě toho Damon nesl přes rameno skoro nahou dívku - Elena si nedokázala představit,kdo by to asi mohl být.
Trpělivost,říkala si.Trpělivost,Hlavní aktéři už tu konečně jsou,přesně,jak Damon slíbil.A teď vedlejší role…
No,hned za Damonem a jeho skupinkou přišli tři holčičky.Okamžitě poznala Tami Bryceovou podle její aury,ale ty druhé dvě neznala.Poskakovaly,hopsali a skotačily od Starého lesa k penzionu,kde jim Damon něco řekl a ony se rozesadily v zahradě před kuchyní paní Flowersové,skoro přesně pod Elenou.Jediný pohled na aury těch cizích děvčat stačil,aby poznala,že jde o další Misainina zvířátka na hraní.
Pak po příjezdové cestě přijelo velmi známé auto - patřilo Carolinině mámě.Vystoupila z něj Caroline a Damon ji doprovodil k domu,který se mezitím nějak zbavil svého břemene,ale Elena neviděla přesně jak.
Elena se zaradovala,když viděla,jak cestou nahoru domem rozsvěceli všechna světla.Pak se všichni znovu objevili až úplně nahoře,postavili se vedle sebe na ochoz a shlíželi dolů.
Damon luskl prsty a světla na dvoře se rozsvítila jako by uváděla začátek šou.
Ale Elena do té chvíle pořád ještě neviděla herce - oběti obřadu,který právě začínal.Stáli ve skupince kolem vzdálenějšího rohu penzionu.Rozeznávala je všechny:Matta,Meredith,Bonnii,paní Flowersovou,a kupodivu i starou doktorku Albertovou.Elena nechápala,proč se nesnaží bojovat - Bonnie rozhodně dělala dost hluku za všechny,ale chovali se,jako by je něco hnalo proti jejich vůli.
Teprve tehdy spatřila hrozivou temnotu za jejich zády.Obrovské tmavé stíny bez jakýchkoliv rozpoznatelných rysů.
V té chvíli si Elena uvědomila,že pokud se vnitřně naprosto zklidní a soustředí,dokáže i přes Bonniino ječení rozeznat,co říkají lidé na ochozu.Misain pronikavý hlas přehlušil všecko ostatní.
"Jaké to máme štěstí!Máme je tu zpátky,"zařičela rozkoší a políbila bratra na líce,navzdory záblesku rozladění,které se mu mihl ve tváři.
"Samozřejmě,že ano.Říkal jsem to,"začal,když v tom Misao zařičela ještě jednou.
"Ale se kterým z nich začneme?"Políbila bratra ještě jednou a on se obměkčil a pohladil jí po vlasech.
"Sama si vyber,kdo bude první,"vyzval ji.
"Jsi miláček,"cukrovala Misao bezostyšně.
Tihle dva,pomyslela si Elena,jsou vážně sympaťáci.
Dvojčata,jasně.
"Tu malou uječenou,"navrhl stroze Šiniči a ukázal na Bonnii. "Udusej,spratku!Zmlkni!"dodal,když stíny nesly Bonnii vpřed.Elena ji teď viděla mnohem jasněji.
A slyšela Bonniiny srdceryvné prosby k Damonovi. "Neprosím sama za sebe,"volala,když ji vlekli do kruhu světla. "Ale doktorka Albertová je hodná ženská a nemá s tímhle nic společného.Ani paní Flowersová.A Matt s Meredith už trpěli dost.Prosím!"
Ozvaly se zdušené zvuky,jak se ostatní zvuky,jak se ostatní zjevně pokoušeli bojovat a byli zkroceni.Nad tím vším se nesl Mattův hlas: "Dotkni se jí Salvatore a pak si dej záležet,abys radši zabil i mě,jinak si tě najdu!"
Eleně poskočilo srdce,když uslyšela Mattův hlas znít tak silně a zdravě.Konečně ho tedy našla,ale nedokáže vymyslet způsob,jak ho zachránit.
"A teď se musíme rozhodnout,čím začneme,"trylkovala Misao a tleskala rukama jako šťastné dítě na narozeninové oslavě.
"Vyber si,"Šiniči jí laskal vlasy a šeptal jí do ouška.Otočila se a políbila ho na ústa.A dala si načas.
"Co sakra…co se tu děje?"vyptávala se Caroline.Ta nikdy netrpěla přehnanou stydlivostí,pomyslela si Elena.Teď přikročila a uchopila Šiničiho za volnou ruku.Na malý okamžik měla Elena dojem,že ji Šiniči srazí z ochozu a bude se dívat,jak se dole roztříští o zem.Pak se otočil a s Misao na sebe upřeně hleděli.
On se zasmál.
"Promiň,promiň,není to lehké,když máš být bavičem celé společnosti,"řekl. "Tak co si myslíš ty,Carolyn - Caroline?"
Caroline na něj zírala. "Proč tě takhle objímá?"
"V Ši-ne-Ši jsou sestry vzácným zbožím,"odpověděl Šiniči. "A…no,dlouho jsem ji neviděl.Znovu se poznáváme."Ale ten polibek,který věnoval Misao do dlaně,by se jen stěží dal označit za bratrský. "No tak,"chvatně pokračoval v hovoru s Caroline, "vyber první dějství pro oslavy Moonspireu!Co s ní provedeme?"
Caroline začala imitovat Misao,líbala Šiničimu tvář a ucho. "Jsem tu nová,"řekla koketně. "Ještě přesně nevím,co mám vybírat."
"Hloupočká Caroline.Samozřejmě způsob,jakým zem…"Šiničiho najednou umlčelo objetí a polibek od sestry.
Caroline,která si zjevně chtěla udržet jeho pozornost a možnost výběru,i když nechápala podstatu dění,odfoukla nakvašeně: "No,když mi neřekneš,jaké jsou možnosti,těžko můžu vybírat.A vůbec,kde je vlastně Elena?Nikde ji tam nevidím!"Zřejmě se chystala pokračovat,když se k ní přitočil Damon a začal jí šeptat do ucha.Ona se pak opět usmála a oba pohlédli na borový les obklopující penzion.
V tu chvíli Elena zapochybovala podruhé.Ale to už mluvila Misao,a to si vyžádalo Eleninu plnou pozornost.
"To mám štěstí!Tak vyberu já!"Misao se předklonila a zírala přes okraj střechy na smrtelníky dole.Oči se jí rozšířily,jak zvažovala možnosti,které se jí v tomhle holém prostoru nabízely.Byla tak jemná a krásná,když povstala,aby mohla přecházet a přemýšlet;taková světlounká pleť a tak lesklé tmavé vlasy,ani Elena z ní nedokázala odtrhnout oči.
Pak se Misao rozzářila a promluvila: "Položte ji na oltář.Přinesls mi pár těch kříženců?"
Nebyla to ani tak otázka,jako spíš vzrušený výkřik.
"Moje experimenty?Samozřejmě,miláčku.Přece jsem ti to slíbil,"odpověděl Šiniči a s pohledem upřeným do lesa dodal: "Potřebuju dva z vás - ehm,chlapi - a Starého Věrňáka!"Luskl prsty.Následovalo několik minut zmatku,kdy lidé kolem Bonnie byli biti,kopáni,sráženi k zemi a podupáváni,když se pokusili znovu bojovat se stíny.A pak se ty věci,které předtím poponesly Bonnie vpřed,daly znovu do pohybu a Bonnie se klátila mezi nimi.Kříženci byli něco mezi člověkem a stromem bez listů.Jestli byli vyrobeni,vypadalo to,že byli schválně vyrobeni tak,aby vypadali bizerně a asymetricky.Jeden měl zahnutou sukovitou levou paži,která mu sahala téměř až k chodidlům,a pravou paži,která byla tlustá,neohrabaná a dlouhá jen do pasu.
Byli tak ohyzdní.Pokožku měli podobnou chitinové schránce brouků,ale hrbolatější,se suky a děrami po sucích,a na končetinách měli kůru.Na některých místech měli neotesaný a nedodělaný vzhled.
A byli děsiví.Ten způsob,jakým měli zkroucené paže;jak chodili,kolébali se jako pice;a jak byla jejich těla zakončena nahoře stromovitými karikaturami lidských tváří korunovaných spletí tenčích větví trčících v podivných úhlech - byli uděláni tak,aby vypadali jako tvorové z těch nejhorších nočních můr.
A byli nazí.Neměli nic podobného oblečení,co by zakrývalo příšerné deformity jejich těl.
Pak si Elena doopravdy uvědomila,co znamená čirá hrůza - když dva rozkolébaní malachové odnesli bezvládnou Bonnii k čemusi,co vypadalo jako pařez hrubě otesaný do tvaru oltáře,položili ji tam a začali z ní nemotorně škubat početné vrstvy oděvu.Tahali za ně klackovitými prsty,které se lámaly s hlasitými praskavými zvuky,jak oděv povoloval.Zjevně jim to nijak nevadilo - když splnili svůj úkol.
Pak využili kusy urvaných šatů,ještě neohrabaněji,k tomu,aby Bonnii přivázali,roztaženou jako žábu,ke čtyřem sukovitým kůlům,které odlomili z vlastních těl a zatloukli do země kolem oltáře - čtyřmi mohutnými ranami tlustou paží.
Mezitím se odněkud zdálky ze stínů vynořil další stromový muž.A Elena viděla,že tenhle je naprost nepopiratelně samec.
Na okamžik se Elena obávala,že Damon by to mohl vzdát,že prostě zešílí vzteky,otočí se a zaútočí na oba liškodlaky,čímž odhalí,na čí straně doopravdy stojí.Ale jeho city k Bonnii se zjevně změnily od chvíle,kdy ji zachránil u Caroline.Vypadal vedle Šiničiho a Misao dokonale uvolněně,přihlížel a usmíval se,dokonce pronesl nějakou poznámku,která všechny rozesmála
Najednou se v Eleně něco zlomilo.To nebyly pochyby.To byla čirá hrůza.Damon snad nikdy nevypadal tak přirozeně,tak v pohodě,tak šťastný v něčí společnosti,jako ve společnosti Šiničiho a Misao.Přece ho nemohli proměnit,přesvědčovala sama sebe.Nemohli ho znova posednout tak rychle,ne bez toho,aby o tom Elena věděla…
Ale když jsi mu ukázala pravdu,tak se cítil mizerně,šeptalo jí srdce.Zoufale mizerně.Mohl sáhnout po novém malachovi jako vzdorovitý alkoholik po láhvi,toužit jen po zapomnění.Jak znala Damona,dobrovolně pozval temnotu zpátky.
Nedokázal vydržet působení světla,pomyslela si smutně. teď jed dokonce schopen se smát Bonniině utrpění.Co jí tedy teď zbývá?Když se Damon přidal na druhou stranu,není už spojencem,ale nepřítelem?Elena se roztřásla hněvem a nenávistí - a ano,také strachem,když zvažovala svoje postavení.
Úplně sama bojovat proti třem nejsilnějším nepřátelům,které si dovedla představit - a proti jejich armádě deformovaných zabijáků bez svědomí?Ani nemluvě o Caroline,rozněcovatelce zášti?
Jako na potvrzení jejích obav,jako kdyby chtěl ukázat,jak chabé její šance ve skutečnosti jsou,strom,ke kterému si vinula,ji najednou pustil a na okamžik to vypadalo,že se Elena s křikem zřítí až k zemi.Místa,kde se držela rukama i nohama,jako by najednou zmizela - zachránila se jenom tím,že se horečně a bolestivě škrábala skrze jehličí nahoru po drsném tmavém kmeni.
Teď už jsi jen smrtelná dívka,drahoušku,jako by jí zpívalo silné smolné aroma.A jsi vydaná na pospas Silám nemrtvých a čarodějů.Proč s tím bojovat?Prohrálas ještě dřív než jsi začala.Vzdej se teď a nebude to tolik bolet.
Kdyby tohle řekla nějaká osoba a zkoušela ji udolat,mohla by ta slova snad z křemene Eleniny povahy vykřesat špetku vzdoru.Ale tohle byl jen pocit,který ji přemohl,atmosféra zkázy,vědomí beznadějnosti její pře a nedostatečnosti jejích zbraní.Převalilo se to přes ni jemně a nevyhnutelně jako těžká mlha.
V hlavě jí bušilo,tak ji opřela o kmen.Ještě nikdy se necítila takhle slabá a bezmocná - ani tak sama.Alespoň ne od doby,kdy se probudila jako upír.Chtěla Stefana.Ale ani Stefan nedokázal přemoct tyhle tři najednou,a proto ho taky už nikdy neuvidí.
Na střeše se začalo zase něco dít,uvědomila si unaveně.Damon se díval dolů na Bonnii na oltáři s netrpělivým výrazem.Bonniina bledá tvář odhodlaně hleděla vzhůru na noční oblohu,jako kdyby odmítla dál prosit a plakat.
"Ale…copak jsou všechny naše hors d'oeuvres tak předvídatelné?"zeptal se Damon a zatvářil se upřímně znuděně.Ty sketo,zradils svoje nejbližší přátele jen pro svoje pobavení,pomyslela si Elena.No jen počkej.Ale uvědomovala si smutnou pravdu,že bez něj nedokáže dát dohromady ani plán A,natož bojovat proti těmto kitsune,liškodlakům.
"Říkali jste mi,že v Ši-ne-Ši bych mohl vidět skutky pravé invence a originality,"pokračoval Damon. "Dívky zhypnotizované tak,až si samy ubližují…"
Elena jeho slova ignorovala.Soustředila veškerou svoji energii na zkrocení tepající bolesti uprostřed hrudi.Měla pocit,jako by jí ta bolest vysála krev z těch nejtintěrnějších kapilár,z nejodlehlejších kousků těla,a shromažďovala ji tam kdesi uprostřed.
Lidská mysl je nekonečná.Je tak záhadná a nekonečná jako vesmír.A lidská duše…
Tři nejmenší posedlé začaly tancovat okolo přivázané Bonnie a zpívaly falešně sladkými hlásky malých holčiček:
"Ty tady umřeš,
A až tu umřeš,
Budou ti házet
Špínu do tváře!"
Jak milé,pomyslela si Elena.Pak se znovu zaměřila na drama odehrávající se nahoře na střeše.A to,co viděla,ji překvapilo.Meredith teď stála na ochozu a pohybovala se jako by byla pod vodou,jako v tranzu.Elena propásla,jak se tam vlastně dostala - snad nějakým kouzlem?Misao pozorovala Meredith a chichotala se.Damon se také smál,ale s posměšnou nedůvěrou.
"A vy čekáte,že uvěřím,že když dám téhle dívce nůžky…"říkal zrovna, "že si skutečně ustřihne vlastní…"
"Zkus to a uvidíš sám,"přerušil ho Šiniči a doprovodil to jedním ze svých neuspěchaných gest.Opíral se o kupoli uprostřed ochozu a snažil se překonat Damonovu línou eleganci. "Copak jsi neviděl naši šampionku Isobel?Vždyť tys ji přece nesl celou cestu až sem - copak se ani nepokusila promluvit?"
Damon natáhl ruku: "Nůžky,"řekl a elegantní kovové nůžtičky na nehty mu spočinuly v dlani.Zdálo se,že dokud má Damon Šiničiho kouzelný klíč,magické pole kolem něho ho bude dál poslouchat,dokonce i v reálném světě. Zasmál se: "Ne,chci veliké nůžky,zahradnické.Jazyk je utvořený ze silných svalů ne z papíru."
A pak už držel v ruce veliké prořezávací nůžky na stromy - na první pohled to nebyla žádná hračička pro děti.Potěžkal je v ruce.Potom,k naprostému Eleninu úžasu,pohlédl přímo na ni v jejím úkrytu na stromě,ani ji nemusel hledat - a mrkl.
Elena mohla jen zírat v čiré hrůze.
On to ví,pomyslela si.Celou tu dobu věděl,že jsem tady.
Tak o tom si šeptali s Caroline.
Nefungovalo to - křídla vykoupení nefungovala,pomyslela si Elena a měla pocit,že se řítí do hluboké propasti a bude padat navěky.Měla si uvědomit,že to k ničemu nebude.Bez ohledu na to,co se mu přihodí,Damon prostě zůstane Damonem.A teď mi dává nevybranou:vidět,jak mučí a zabíjejí moje dvě nejlepší přítelkyně,nebo vyjít ven a přistoupit na jeho podmínky.
Co může dělat?
Rozestavil šachové figurky geniálně,uvědomila si.Má figurky ve dvou výškách,takže i kdyby se Eleně nějak podařilo slézt a zkusit zachránit Bonnii,Meredith by byla ztracená.Bonnie byla přivázaná ke čtyřem silným kůlům a střežena stromovými muži.Meredith byla blíž,nahoře na střeše,ale aby ji mohla zachránit,musela by se k ní Elena nejdřív dostat a pak ji odtud vyvést přes Misao,Šiničiho,Caroline a samotného Damona.
A Elena si musela vybrat.Jestli vystoupit teď,nebo se nechat vydírat utrpením těch,kdo jsou jí nejbližší skoro jako část jednoho těla.
Měla dojem,že zachytila jemný náznak telepatie od zářícího Damona - říkal:To je nejlepší noc mého života.Pořád máš možnost prostě skočit,našeptával jí znovu mlžný hypnotický hlas zkázy.Skonči tu jízdu slepou uličkou,do které ses dostala.Ukonči své utrpení.Ukonči všechnu tu bolest…je to tak snadné…
"Teď je řada na mně,"řekla Caroline,prosmýkla se kolem dvojčat a postavila se před Meredith sama. "Stejně jsem předtím měla vybírat já,takže teď je řada na mně."
Misao se hystericky smála,ale Meredith už postoupila vpřed stále v tranzu.
"Klidně to udělej po svém,"vyzval ji Damon.Nepohnul se,jen dál zvědavě sledoval,jak Caroline řekla Meredith: "Vždycky jsi měla jazyk jako zmije.Tak co kdyby sis ho teď rozdvojila na rozeklaný - pro nás,přímo teď a tady?A pak ho můžeš klidně rozstříhat na kousíčky."
Meredith beze slova vztáhla ruku,jako automat.
Elena stále hleděla na Damona a pomalu se nadechla.
Měla dojem,že se jí prsa rozskočí křečovitou bolestí,bylo to,jako když jí úponky drtily hruď a škrtily ji.Ale ani tělesná bolest ji nemohla zastavit.
Jak si mám vybrat?přemýšlela.Bonnie a Meredith - miluju obě.
A nemůžu pro ně nic udělat,uvědomila si otupěle.
Z prstů a rtů se jí vytrácel soucit.Dokonce si ani nejsem jistá,jestli by obě dokázal zachránit Damon,kdybych souhlasila,že…že se mu vzdám.Ti ostatní -Šiniči,Misao,dokonce Caroline - chtějí vidět krev.A Šiniči nejenže ovládá stromy,ale téměř všechno ostatní ve Starém lese,včetně těch příšerných stromových mužů.Možná se tentokrát Damon přecenil,ale vymklo se mu to z rukou.Chtě mě - ale zašel příliš daleko.Nevidím žádnou cestu,jak z toho ven.
A pak…ji náhle uviděla.Najednou všechno zapadlo na svoje místo a ona měla křišťálově jasno.
Ona věděla.
Elena zírala dolů na Bonnii,téměř v šoku,a všimla si,že Bonnie se na ni taky dívá.Ale v té malé tváři tvaru srdce nečetla žádné čekání na záchranu.Bonnie se už smířila se svým osudem:utrpení a smrt.
Ne,pomyslela si Elena,aniž věděla,jestli ji Bonnie slyší.
Věř,vyslala k Bonnii.
Ne slepě,nikdy nevěř slepě.Ale věř v to,o čem ti tvoje vlastní mysl říká,že je pravda,a o čem tvoje srdce říká,že je ta správná cesta.Nikdy bych tě nenechala zemřít - a Meredith taky ne.
Věřím,pomyslela si Elena a její duše se otřásla silou té víry.Pocítila ve svém nitru silnou pobídku a věděla,že je čas jít.Jediné slovo znělo celou myslí,když vstala a pustila se všech opor na kmeni stromu.A to jediné slovo znělo ozvěnou celým jejím nitrem,když se po hlavě vrhla ze svého útočiště dvacet metrů nad zemí.
Věřím.