VD (Soumrak) 16. kapitola

"Kdo to je?"zeptal se hlas z lesní temnoty. "Kdo je tam?"
Bonnie byla málokdy někomu tolik vděčná jako dneska Mattovi,že ji drží.Potřebovala osobní kontakt.Kdyby se tak mola zakutat dost hluboko,byla by určitě v bezpečí.Jen stěží se udržela,aby nevykřikla,když slábnoucí světlo baterky osvětlilo neskutečnou scénu.
"Isobel!"
Ano,skutečně to byla Isobel - vůbec nebyla v ridgemontské nemocnici,ale tady,ve Starém lese.Byla v úzkých,skoro nahá až na krev a bláto.Zrovna tady,v tomhle prostředí,vypadala jako něčí kořist a zároveň jako nějaká lesní bohyně,bohyně pomsty a štvané zvěře…a nebezpečí pro kohokoliv,kdo se jí postaví do cesty.Byla udýchaná,ztěžka funěla a z úst jí vycházely bublinky slin - ale nebyla zlomená.Stačilo vidět její rudě blýskající oči,a bylo to okamžitě jasné.
Za ní byly dvě další postavy,dupaly po větvích a občas si ulevovaly příležitostnou kletbou nebo zavrčením.Jedna vysoká a štíhlá,ale nahoře boubelatá,druhá menší a podsaditější.Vypadaly jako skřeti pokoušející se následovat lesní nymfu.
"Doktorko Alperová!"Meredith jen stěží dokázala promluvit svým obvyklým hlasem.
Ve stejnou chvíli si Bonnie všimla,že Isobeliny piercingy jsou na tom mnohem hůř.Ztratila většinu svých cvočků,kroužků a jehlic,ale bylo vidět krev a také už hnis vycházející z ran,kde předtím byly.
"Nevyplašte ji,"ozval se šeptem Jimův hlas ze stínů.
"Stopujeme ji od té chvíle,co jsme museli zastavit."
Bonnie cítila,jak Matt vtáhl vzduch,aby začala křičet,ale nakonec si to rozmyslel.Také uviděla,proč Jim vypadá nahoře tak boubelatě.Nesl Obasaan po japonském způsobu - seděla mu na zádech a pažemi ho objímala kolem krku.Jako ruksak,pomyslela si Bonnie.
"Co se vám přihodilo?"zašeptala Meredith. "Mysleli jsme,že jste jeli do nemocnice."
"Když jsme vás vysadili,zjistili jsme,že přes cestu spadl strom,a nedokázali jsme ho objet,abychom se dostali do nemocnice nebo kamkoliv jinam.A nejenom to,v tom stromě bylo hnízdo sršní nebo co.Isobel se vzbudila jako nic,a když uslyšela ty sršně,vyškrábala se z auta a začala před nimi utíkat.My jsme běželi za ní.Nestydím se říct,že bych udělala to samé,kdybych tam byla sama."
"A viděl někdo ty sršně?"zeptal se Matt po chvíli.
"Ne,zrovna se setmělo.Ale slyšet byly pořádně.Byl to nejdivnější zvuk,co jsem kdy slyšel.Znělo to jako by ta sršeň byla metr dlouhá,"řekl Jim.
Meredith teď držela Bonnii za ruku z druhé strany a Bonnie netušila,jestli proto,aby zůstala zticha,nebo proto,aby ji přiměla něco říct.A co asi mohla říkat?Padlé stromy zůstávají padlé,jenom dokud se policie nerozhodne po nich pátrat?Nebo:Jo,a dávejte si bacha na proudy ďábelských brouků dlouhých jako ruka?A mimochodem,jeden je pravděpodobně zrovna teď v Isobel.To by Jima opravdu přivedlo k šílenství.
"Kdybych znala cestu zpátky k penzionu,nechala bych tyhle tři tam,"řekla paní Flowersová. "Jich se to netýká."
K Bonniině překvapení doktorka Albertová nezahrnula sama sebe mezi ty,koho se to netýká.Ani se nezeptala,co dělá paní Flowersová se třemi teenagery v tuhle hodinu venku ve Starém lese.A co řekla dál,bylo ještě překvapivější: "Ale viděli jsme jeho světla zrovna ve chvíli,kdy jste začali volat.Je hnedka támhle."
Bonnie cítila,jak se Mattovi napjaly svaly. "Díky bohu."ulevil si a pak pomalu dodal: "Ale to přece není možné.Odešel jsem od Dunstanů- jenom deset minut předtím,než jsme se potkali a oni bydlí přesně na druhé straně Starého lesa,než je penzion.Dojít z jednoho místa na druhé trvá alespoň pětačtyřicet minut."
"No,možné nebo nemožné,my jsme viděli penzion,Theophilie.Všechna světla byla rozsvícená odshora až dolů.Nemohli jsme se splést.Jsi si jistý tím časem,Matte?"dodala doktorka.
Tak paní Flowersová se jmenuje Theophilia,pomyslela si Bonnie a musela potlačit zahihňání.Napětí jí působilo na nervy.
Ale přesně ve chvíli,kdy o tom přemýšlela,do ní Meredith znova dloubla.
Občas měla dojem,že ona,Elena a Meredith mají jakousi svoji vlastní telepatii.Asi to nebyla opravdová telepatie,ale někdy jediný pohled nebo mrknutí vydaly za celé stránky hovoru.A někdy - ne vždycky,ale občas - se zdálo,že se tohoto spojení účastní i Matt nebo Stefan.Nebylo to jako skutečná telepatie,s hlasy jasně znějícími v hlavě,jako kdybyste je opravdu slyšeli,ale občas se zdálo,že kluci jsou…prostě vyladění na stejné vlně.
Bonnie totiž věděla úplně přesně,co to dloubnutí mělo znamenat.Znamenalo,že Meredith zhasla lampu ve Stefanově pokoji nahoře v domě a že paní Flowersová zhasla i dole,když odcházeli.Takže i když Bonnie před svým duševním zrakem vidí jasně zářící penzion,ten obraz nemůže být pravdivý,ne teď.
Někdo se snaží nás zmást,říkalo Meredithino dloubnutí.A Matt byl na stejné vlnové délce,i když to bylo z jiného důvodu.Velmi zlehka se naklonil dozadu k Meredith,přes Bonniinu hlavu.
"Ale možná bychom měli zamířit zpátky k Dunstanovům,"prohlásila Bonnie svým nejdětštějším srdcelomným hláskem. "Jsou to normální lidi,ochrání nás."
"Penzion je hned za touhle vyvýšeninou,"řekla doktorka Albertová pevně. "A skutečně bych ocenila tvoji radu,jak zpomalit Isobelinu infekci,"dodala směrem k paní Flowersové.
Paní Flowersová se zatetelila,jiným slovem se to nedalo popsat. "Ach,panebože,to je kompliment.Nejdůležitější bude hned vymýt rány od špíny."
To bylo natolik zřejmé a natolik nepodobné paní Flowersové,že Matt pevně stiskl Bonnii ruku ve stejné chvíli,kdy se o ni Meredith opřela z druhé strany.Ajééééje,pomyslela si Bonnie.A pak že mezi námi není telepatie!Takže je to doktorka Albertová,kdo je nebezpečný,kdo lže.
"Tak dobře.Půjdeme tedy do penzionu."souhlasila Meredith klidně. "A Bonnie,neboj se.Postaráme se o tebe."
"To určitě ano,"přitakal Matt a ještě jednou jí stisknul ruku.Znamenalo to:Chápu.Vím,kdo není na naší straně.Nahlas dodal falešně přísným hlasem: "Stejně nemá smysl chodit k Dunstanovým,už jsem to říkal paní Flowersové a děvčatům - oni mají dceru,která je na tom stejně jako Isobel."
"Taky si dělá piercing?"vyptávala se doktorka Albertová,překvapená a vyděšená tou představou.
"Ne,jenom se chová hrozně divně.Není to dobré místo."Stisk.
Já jsem to už dávno pochopila,pomyslela si Bonnie podrážděně.Teď musím držet pusu.
"Tak nás prosím veďte,"zamumlala paní Flowersová,ještě rozechvělejší než předtím. "Zpátky do penzionu."
Nechali doktorku a Jima jít první.Bonnie mumlavě protestovala pro případ,že by ji někdo poslouchal.A ona,Matt i Meredith si očima hlídali doktorku i Jima.
"Dobře,"řekla Elena Damonovi. "Jsem zabalená jako někdo,kdo se plaví na palubě záoceánské lodi,jsem napnutá jako přetažená struna a už mám plné zuby toho zdržování.Takže…co je ta pravda,celá pravda a nic než pravda?"Zavrtěla hlavou.Vnímala běh času,jako by se smršťoval a natahoval.
Damon odpověděl: "Svým způsobem jsme teď v malinkém světě,který jsem si připravil sám pro sebe.Nikdo nás v příštích minutách neuslyší ani neuvidí.Teď je čas na skutečný rozhovor."
"Tak bychom radši měli mluvit rychle."Povzbudivě se na něj usmála.
Pokoušela se mu pomoct.Věděla,že pomoc potřebuje.Chtěl jí říct pravdu,ale bylo to natolik proti jeho přirozenosti,že to bylo,jako byste žádali od divokého mustanga,aby vás nechal se svézt a řídit přitom.
"Je tu několik problémů,"vylezlo z Damona chraplavě a ona poznala,že jí přečetl myšlenky. "Oni…oni se snažili mi znemožnit,abych ti to řekl.Udělali to přesně ve stylu těch starých pohádkových příběhů:vymysleli spoustu podmínek.Nesmím ti to říct uvnitř v domě ani venku - takže ochoz není uvnitř domu,ale ani se nedá říct,že jsme venku.Nesmím ti to říct za svitu slunce ani za svitu měsíce - no,slunce už zapadlo a než vyjde měsíc,máme třicet minut,takže bych řekl,když budeš oblečená ano když budeš nahá."Elena na sebe okamžitě znepokojeně pohlédla,ale pokud mohla soudit,nic se nezměnilo.
"A domnívám se,že tahle podmínka je také splněná,protože i když mi přísahal,že mě pouští ze svého malého světa,neudělal to.Jsme v domě,který není domem,je to jen myšlenka v něčí hlavě.Máš na sobě oblečení,které není skutečným oblečením - je jenom výtvorem představivosti."
Elena znovu otevřela ústa,ale on jí položil dva prsty na rty a řekl: "Počkej.Nech mě pokračovat,dokud můžu.Vážně si myslím,že nikdy nepřestane s všelijakými podmínkami,které posbíral z pohádkových knížek.Je jimi posedlý a taky starou anglickou poezií.Nechápu proč,protože je z jiné části světa,z Japonska.Šiniči.A jeho sestra - dvojče,jmenuje se Misao."
Damon přestal namáhavě dýchat a Elena si domyslela,že musely existovat ještě nějaké vnitřní zábrany,které mu bránily jí o tom říct.
"Líbí se mu,když se jeho jméno překládá jako nejprve - smrt nebo první v otázkách smrti.Ve skutečnosti oba připomínají teenagery s jejich šiframi a hrami - a přesto jsou tisíce let staří."
"Tisíce?"Elena Damona jemně pobízela,když se odmlčel.Vypadal vyčerpaně,ale odhodlaně.
"Nesnáším představu,že tolik tisíc let ti dva tropili zlo.To Misao dělá všechny ty věci dívkám z města.Nechá svoje malachy,aby je posedli,a pak je ty potvory nutí dělat různé věci.Pamatuješ na výuku amerických dějin?Na Salemské čarodějnice?To byla taky Misao nebo někdo jí podobný.A stalo se to už stokrát předtím.Až se odsud dostaneme,můžeš si vyhledat něco o voršilkách.Byl to klidný ženský klášter - dokud se z jeptišek nestaly exhibicionistky,i hůř.Některé se zbláznily,a jiné,které se jim pokoušely pomoct,se samy staly posedlými."
"Exhibicionistky?Jako Tamra?Ale na je ještě dítě…"
"Misao je taky ještě dítě,ve svých představách."
"A jak do toho zapadá Caroline?"
"V každém takovémhle případě je zapotřebí nějaký podněcovatel - někdo,kdo je ochotný uzavřít smlouvu s ďáblem - nebo spíš s démonem - pro své vlastní zájmy.A tady nastupuje Caroline.Ale za celé město jí museli nabídnout něco opravdu velkého."
"Za celé město?Oni se chystají zmocnit Fell's Church…?!
Damon odvrátil pohled.Pravda byla,že se chystají zničit Fell's Church,ale to nemělo smysl říkat nahlas.Ruce měl volně složené na kolenou a pomalu se houpal na starém rozvrzaném houpacím křesle.
"Než budeme moct udělat cokoliv na pomoc ostatním,musíme se odsud dostat.Ze Šiničiho světa.To je strašně důležité.Dokážu mu zabránit,aby nás sledoval - ale jenom na krátkou chvíli,pak se unavím a začnu potřebovat krev.Potřebuju víc,než dokážeš zregenerovat Elenu."Vzhlédl k ní. "Nechal tady krásku a zvíře a bude se zájmem pozorovat,kdo z nás vyhraje."
"Pokud máš na mysli,že se podle něj navzájem zabijeme,tak u mě si na to bude muset dlouho počkat."
"To si myslíš teď.Ale tohle je důmyslně připravená past.Neexistuje tu nic jiného než Starý les,tak jak jsme ho spolu projeli.A nevyskytují se tu žádná lidská obydlí.Jediný dům tady je tenhle dům a jedinými živými tvory jsme tu my dva.A ty si brzy budeš přát moji smrt."
"Damone já ti nerozumím.Co tady chtějí?I s tím,co Stefan říkal o všech těch geomagnetických zónách,které se tady pod Fell's Church setkávají a tvoří jakýsi maják…"
"To byl tvůj maják,který je přivábil,Eleno.Jsou zvědavý jako děti a mám dojem,že už mají problémy tam,kde teď žijí.Možná,že sledovali konec našeho boje a tvoje znovuzrození."
"A tak chtějí…co?Zničit nás?Pobavit se?Zmocnit se města a udělat z nás svoje loutky?"
"Všechno dohromady - na nějakou dobu.Oni se baví,když někdo hájí svou při před soudem v jiných dimenzích.A taky je pro ně zábava ničit město.I když já jsem přesvědčený,že Šiniči má v úmyslu se vrátit k dohodě se mnou,protože tu je něco,co chce víc než město,takže se možná nakonec budou prát mezi sebou."
"Jaké dohodě s tebou,Damone?"
"O tobě.Stefan tě měl.Já jsem tě chtěl.On tě chce."
Elena navzdory svému odhodlání pocítila,jak její nitro svírá chlad.Cítila náznak chvění,které tam v nitru začínalo a hledalo si cestu ven. "A jak ta dohoda zněla?"
Odvrátil pohled. "To jsou ty nejhorší zprávy."
"Damone,cos to udělal?"vykřikla na něj,vlastně skoro ječela. "Jaká dohoda?"Celé tělo se jí třáslo.
"Uzavřel jsem smlouvu s démonem a věděl jsem,co je zač,když jsem to dělal.Bylo to tu noc,kdy na tvoje přátelé zaútočily stromy - poté,co mě Stefan vykázal z pokoje.To a…no,měl jsem hrozný vztek,ale on se mého vzteku zmocnil a zesílil ho na maximum.Využil mě;teď už to chápu.Tehdy začal s těmi svými dohodami a podmínkami."
"Damone…"začala Elena roztřeseně,ale on pokračoval a mluvil čím dál rychleji,jako by se toho potřeboval zbavit a uzavřít to,než ztratí odvahu. "Konečná dohoda zněla,že on mi pomůže zbavit se Stefana,abych tě mohl mít,zatímco on se podělí se sestrou o Caroline a zbytek města.To přebíjí jakoukoliv dohodu,kterou uzavřela Caroline s Misao,ať už od ní chtěla cokoliv."
Elena mu vrazila facku.Nevěděl,jak je to možné,že přitom,jak byla zabalená,dokázala uvolnit ruku a provést ten bleskový pohyb,ale povedlo se jí to.A pak se dívala na pramínek krve tvořící se mu na rtu a čekala,až jí to vrátí nebo až sebere sílu ho zabít.