Twilight sága - Twilight ( kniha online )

20. Netrpělivost

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 963× | komentáře: 0
Když jsem se probudila, byla jsem zmatená. Moje myšlenky byly zamlžené, stále se motaly ve snech a nočních můrách; trvalo mi déle, než jsem si uvědomila, kde jsem. číst dál

21. Telefonát

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 766× | komentáře: 0
Cítila jsem, že je zase moc brzy, když jsem se probudila, a věděla jsem, že se mi pomalu denní a noční pořádek začínají převracet. Ležela jsem v posteli a poslouchala tiché hlasy Alice a Jaspera v druhém pokoji. Vůbec bylo divné, že byly dost hlasité na to, abych je slyšela. Rychle jsem se překulila, až se mé nohy dotkly podlahy, a pak jsem doklopýtala do obývacího pokoje. číst dál

22. Hra na schovávanou

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 731× | komentáře: 0
Trvalo to mnohem méně času, než jsem si myslela – všechna ta hrůza, zoufalství, tříštění mého srdce. Minuty odtikávaly pomaleji než obvykle. Jasper stále ještě nebyl zpátky, když jsem se vrátila k Alici. Bála jsem se být s ní v jedné místnosti, bála jsem se, že uhodne... a ze stejného důvodu jsem se před ní bála ukrývat. číst dál

23. Anděl

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 971× | komentáře: 0
Při tom se mi zdál sen. číst dál

24. Slepá Ulička

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 1045× | komentáře: 1, poslední: 29. 7. 2016
Moje oči se otevřely do jasného, bílého světla. Byla jsem v neznámém bílém pokoji. Stěnu vedle mě zakrývaly dlouhé vertikální žaluzie; oslnivá světla nad mnou hlavou mě oslepovala. Ležela jsem na tvrdé hrbolaté posteli s postranicemi. Polštáře byly ploché a hrudkovité. Někde blízko se ozývalo znepokojivé pípání. Doufala jsem, že to znamená, že jsem stále naživu. Smrt by neměla být tak nepohodlná. číst dál

EPILOG Příležitost

Jinny (») | 30. 8. 2010 | přečteno: 922× | komentáře: 0
Edward mi pomohl do auta, dával velký pozor na chumáče hedvábí a šifonu, na květiny, které mi právě před chvilkou přišpendlil do propracovaně načesaných loken, i na mou neforemnou chodicí sádru. Mou hněvivě našpulenou pusu ignoroval.Když mě usadil, sedl si za volant a vydal se zpátky po dlouhé, úzké příjezdové cestě. "Kdy přesně mi hodláš říct, o co tu kráčí?" zeptala jsem se nabručeně. Opravdu jsem nenáviděla překvapení. A on to věděl."Jsem v šoku, že jsi na to ještě nepřišla." Hodil po mně posměšným úsměvem a mně uvázl dech v krku. Zvyknu si někdy na jeho dokonalost?"Už jsem ti říkala, že... číst dál