34.Prohlášení

Slyšela jsem hudbu ještě než jsem vystoupila z auta. Edward se nedotkl klavíru od té noci co Alice odešla. Teď, když jsem zavřela dveře, slyšela jsem, jak se píseň změnila v mou ukolébavku. Edward mě vítal doma.

Pohybovala jsem se pomalu, jak jsem táhla tvrdě spící Renesmee z auta - my byli pryč celý den. Nechali jsme Jakoba u Charlieho- řekl, že se sveze domů se Sue. Přemítala jsem, jestli se snažil naplnit hlavu dostatkem drobnosti aby z ní vytlačil obrázek toho jak vypadala moje tvář když jsem vcházela skrz Charlieho dveře.

Jak jsem šla pomalu ke Cullenovic domu, cítila jsem, že naděje a povznešení jak se zdálo, mají kolem velkého bílého domu téměř viditelnou auru, moje byla ráno taky taková. Teď se mi to zdálo cizí.

Chtělo se mi znovu plakat, slyšíc Edwarda hrát pro mě. Ale posbírala jsem se. Nechtěla jsem aby mu to bylo podezřelé. Nezanechám v jeho hlavě Arovi žádná vodítka když si budu moci pomoct.

Edward zvedl hlavu a pousmál se, když jsem vešla do dveří, ale hrál dál.


"Vítej doma," řekl, jako kdyby to byl jen další normální den. Jako kdyby v pokoji nebylo dvanáct dalších upírú zapojených do různých činností, a tucet dalších roztroušených někde kolem. "Bavili jste se dneska s Charliem dobře?"

"Ano. Promiň, že jsem byla pryč tak dlouho. Vyběhla jsem, udělat nějaké vánoční nákupy pro Renesmee. Já vím, že to nebude veliký svátek, ale. . . " pokrčila jsem rameny.

Edwardovy rty se obrátili dolů. Přestal hrát a otočil se na lavičce tak, že jeho tělo bylo celé otočené ke mě. Dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mně blíž. "Moc jsem o tom nepřemýšlel. Pokud z toho chceš udělat svátek-"

"Ne," přerušila jsem ho. Vnitřně jsem couvla před myšlenkou že bych se měla pokusit předstírat více nadšení než jen minimum. "Jen jsem nechtěla nechat je projít bez toho, že bych jí dala alespoň něco."

"Mám si to prohlédnout?"

"Budeš-li chtít. Je to jen maličkost. "





Renesmee byla úplně v bezvědomí, jemně chrápala proti mému krku. Já jí záviděla. Bylo by hezké, uniknout realitě i když jen na pouhých pár hodin.





Opatrně jsem vylovila malou sametovou krabičku na šperky bez toho abych otev řela peněženku, aby Edward neviděl hotovost kterou jsem měla pořád u sebe.

"Zazřela jsem z okna jeden obchod se starožitnostmi, když jsem jela kolem."





Setřásla jsem malý zlatý medailón na jeho dlaň. Byl kulatý s lemováním v podobě štíhlé vinné révy vyřezané kolem okraje kruhu. Edward rozepjal malý úchyt a hleděl dovnitř. Byl tam prostor pro malý obrázek, na protější straně nápis ve francouzštině.

"Víte, co tady stojí?" zeptal se jiným tónem, podmaněn víc než dříve.

"Obchodník mi řekl, že to je něco jako 'více, než můj vlastní život.' Je to pravda?"

"Ano, měl pravdu."

Podíval se na mě, jeho topasové oči sondovali. Jeho pohled se na moment potkal s mým, pak předstíral, že ho upoutala televize.

"Doufám, že se jí bude líbit," zamumlala jsem.

"Jistě že bude," řekl lehce, mimochodem, a já jsem si v té sekundě byla jistá, že věděl, že před ním něco tajím. Byl jsem si také jistá, že nemá představu co.

"Vezmeme ji domů," navrhl, jak stál položil mi ruku kolem ramen.

Váhala jsem.

"Co?" zeptal se.

"Chtěla jsem trochu cvičit s Emmettem. . . . "Ztratila jsem celý den v této zásadní záležitosti, cítila jsem zpoždění.

Emmett-na pohovce s Rose držíc dálkové ovládání, samozřejmě-vzhlédl a zašklebil se v předtuše. "Výborně. Les potřebuje probírku. "

Edward se zamračil na Emmetta a pak na mě.

"Bude na to dost času zítra," řekl.

"Nebuď směšný," stěžovala jsem si. "Neexistuje nic takového, jako spousta času. Tento pojem neexistuje. Mám se toho hodně naučit, a-"

Odřízl mě. "Zítra".

A jeho výraz byl takový, že ani Emmett neprotestoval.

Byla jsem překvapena, jak těžké bylo vrátit se zpátky k rutině po všem novém. Ale odstranění i toho malého kousku naděje kterou jsem v sobě živila zpúsobilo že se všechno zdálo nemožné.

Snažila jsem se soustředit na pozitiva. Byla tady dobrá šance, že moje dcera přežije to co se blíží, a Jakob taky. Pokud by měli budoucnost, pak by to byl druh vítězství, nebo ne? Naše malá skupina musí udržet své postavení, pokud byla pro Jakoba a Renesmee možnost utéct. Ano, Alicina strategie by měla smysl, kdybychom svedli opravdu dobrý boj. Takže, taky jakýsi druh vítězství, protože se domnívám, že Volturiovy za tisíciletí nikdy nikdo vážně nezpochybnil.





Nebude to konec světa. Jen konce Cullenú. Konec Edwarda, konec mně.



Dávala jsem tomu takhle přednost-té poslední části tak jako tak. Já nechci znovu žít bez Edwarda, pokud by opustil tenhle svět, pak bych šla hned za ním.





Marně jsem se divila nyní a pak, jestli pro nás bude něco na druhé straně. Věděla jsem, že tomu Edward opravdu nevěří, ale Carlisle ano. Nedovedla jsem si to představit. Na druhou stranu jsem si nedovedla představit že by Edward neexistoval nikde, kdekoli. Pokud jsme mohli být spolu, kdekoli, pak to byl šťastný konec.





A tak vzor mých dní pokračoval, jenže mnohem těžší než dřív.

Šli jsme navštívit Charlieho na První svátek vánoční, Edward, Renesmee, Jakob a já. Byli tam všichni z Jakobovy smečky plus Sam, Emily, a Sue. Byla to velká pomoc, mít je v Charlieho malinkatých pokojích, jejich obrovské, teplé postavy zaháknuty v rozích kolem jeho řídce vyzdobeného stromku-moli jste přesně vidět kdy ho to začalo nudit a přestal- a jeho přetékající nábytek. Dalo se vždy spolehnout na to, že vlkodlaci budou opilí nastávajícím bojem bez ohledu na to jak bude sebevražedný. Elektřina jejich vzrušení poskytovala pěkný zpúsob maskování mého naprostého nedostatku oduševnění. Edward byl jako vždy lepší herec, než já.





Renesmee nosila medailónek, který jsem jí dala za úsvitu, a v kapse kabátu měla MP3 přehrávač který jí dal Edward-malinkou věc, která si pamatovala pět tisíc písní, již zaplněnou Edwardovými oblíbenými. Na jejím zápěstí byla komplikovaně pletená Quileutská verze snubního prstenu. Edward nad tím skřípal zubama, ale mně to nevadilo.

Brzy, tak brzy, ji odevzdám Jakobovi aby ji odnesl do bezpečí. Jak by mě mohl obtěžovat jakýkoli symbol odhodlání k tomu na co jsem spoléhala?





Edward zachránil den věnováním dárku taky pro Charlieho. Ukázal mu ho až včera-přednosti noční plavby- a Charlie strávil celé dopoledne čtením tlustého návodu ke svému novému rybářskému sonarovému systému.





Ze způsobu jakým vlkodlaci jedli, jsem usuzovala, že Suin oběd musel být dobrý. Přemýšlela jsem jak by sešlost púsobila na někoho cizího. Hráli jsme svúj part dobře? Myslel by si cizinec že jsme šťastný kruh přátel vychutnávajících si dovolenou s náhodnou radostí?





Myslím, že Edwardovi a Jakobovi se ulevilo stejně jako mně, když byl čas jít. Přišlo mi zbytečné vynakládat energii na lidskou fasádu, když bylo tolik dalších důležitých věcí, které bylo třeba udělat. Bylo pro mně těžké soustředit se. Zároveň to byla možná poslední možnost vidět Charlieho. Možná bylo dobře, že jsem byla příliš ochromená než abych to opravdu zaregistrovala.





Neviděla jsem svoji matku od svatby, ale zjistila jsem že múžu být jen ráda z narústajícího odcizení které začalo před dvěma roky. Byla příliš křehká pro můj svět. Nechtěla jsem jí v žádné částí tohoto. Charlie byl silnější.

Možná dokonce dost silný abychom se teď rozloučili, jenomže já ne.

V autě bylo velmi tiše; déšť venku byl jen mlha vznášející se na hraně mezi kapalinou a ledem. Renesmee seděla na mém klíně, hrála si s medailónkem, otevírala ho a zavírala. Dívala jsem se na ní a představovala jsem si co bych řekla Jakobovi kdybych slova nemusela skrývat před Edwardem.







Pokud je to vůbec bezpečné zase ji vzít k Charliemu. Řekni mu jednoho dne celý příběh. Řekni mu, jak moc jsem ho milovala, jak jsem se nemohla unést jeho opuštění i když múj lidský život skončil. Řekni mu, že byl nejlepší otec. Řekni mu, ať odevzdá moji lásku Renée, všechny mé naděje, že bude šťastná a bude jí dobře. . . .





Chtěla jsem dát Jakobovi doklady dřív než bude příliš pozdě. Dám mu vzkaz taky pro Charlieho. A dopis pro Renesmee. Něco co si přečte, když už jí nebudu moct povědět jak moc ji miluji.





Na vnějšku Cullenovic domu nebylo nic neobvyklého jak jsme zajeli na louku, ale bylo slyšet nějakou jemnou vřavu. Mnoho tichých hlasú šumělo a bručelo. Znělo to intenzivně, a znělo to jako hádka. Carlislúv a Amunúv hlas šel rozpoznat častěji než ostatní.

Edward zaparkoval před domem, raději než jít kolem do garáže. Vyměnili jsme si jeden varovný pohled než jsme vystoupili.

Jakobův postoj se změnil, jeho tvář se změnila ve vážnou a opatrnou. Vytušila jsem, že byl nyní v režimu Alpha. Samozřejmě, něco se stalo, a on získával informace, které by on a Sam mohli potřebovat.





"Alistair je pryč," zamručel Edward, jak jsme po krocích postupovali.

Uvnitř přední místnosti byla hlavní konfrontace fyzicky patrná. Okruh divákú lemujících stěny, každý upír, který se k nám přidal, s výjimkou Alistaira a tří zapojených v hádce. Esme, Kebi a Tia byli nejblíže ke třem upírúm v centru, uprostřed místnosti, Amun se posmíval v Carlislovi a Benjaminovi.





Edward zaťal zuby a přešel rychle na Esmeinu stranu, táhnouc mě za ruku. Renesmee jsem si tiskla těsně k hrudi.

"Amune, pokud chcete jít, nikdo vás nenutí zůstat," řekl Carlisle v klidu.

"Ty jsi ukradl polovinu mého klanu, Carlisle!" Amun křičel, bodajíc prstem k Benjaminovi "To je důvod, proč jsi mě sem zavolal? Ukrást mi ho? "

Carlisle povzdechl a Benjamin překuli oči.

"Ano, Carlisle si vybral boj s Volturii, ohrozil celou svoji rodinu, jen aby mě tady nalákal na smrt," řekl Benjamin sarkasticky. "Buď rozumný Amune. Jsem odhodlán udělat správnou věc, já se nepřipájím k žádnému jinému klanu. Můžete si dělat, co chcete, samozřejmě, jak Carlisle poukázal. "

"Toto neskončí dobře," zavrčel Amun. "Alistair byl tady jediný rozumný. Všichni bychom měli utéct. "

"Přemýšlej koho jsi právě nazval příčetným," zareptala tiše Tia stranou.

"Všichni budeme poraženi!"

"K boji nedojde," řekl Carlisle pevným hlasem.

"Říkáš ty!"

"Pokud se tak stane, vždy můžeš vyměnit stranu Amune. Jsem si jistá, že Volturiovi ocení vaši pomoc. "

Amun se mu posmíval. "Možná to je odpověď."

Carlislova odpověď byla měkká a upřímná. "Já bych to proti tobě nevydržel, Amune. Byli jsme přátelé po dlouhou dobu, ale nikdy bych tě nežádal abys za mě zemřel. "

Amunúv hlas byl taky více kontrolovaný. "Ale vy stáhnete mého Benjamina dolú sebou."

Carlisle položil ruku na Amunovo rameno, Amun ji setřásl.

"Zústanu Carlisle, ale může to být ve váš neprospěch. Připojím se k nim, jestli to bude cesta k přežití. Všichni jste blázni, jestli si myslíte že múžete vzdorovat Volturiovým. "Zachmuřil se, pak povzdechl, pohlédl na Renesmee a mě, a dodal podrážděným tónem," budu svědkem, že dítě vyrostlo. To je nic než pravdu. Každý to uvidí. "

"To je vše, co jsme kdy žádali."

Amun se zašklebil "ale ne vše co jste získali, jak se zdá." obrátil se na Benjamína. "Dal jsem ti život. Mrháš jím."

Benjaminova tvář vypadala chladnější, než jsem kdy viděla; výraz zvláštně kontrastoval s jeho chlapeckými rysy. "Škoda že jsi v tom procesu nemohl nahradit moji vúli svou, pak bys možná byl se mnou spokojen."

Amun přihmouřil oči. Náhle mávl na Kebi, a odkráčeli předními dveřmi.

"Neodejde," řekl mi tiše Edward, "ale od nynějška si bude udržovat ještě větší odstup. Neblufoval, když hovořil o přestupu k Volturiúm. "

"Proč Alistair odešel?" zašeptala jsem.

"Nikdo si není jistý, nenechal vzkaz. Z jeho mručení bylo jasné, že si myslí, že boj je nevyhnutelný. Navzdory jeho chování, ve skutečnosti se příliš obával že Carlisle zústane s Volturii. Předpokládám, že se rozhodl že nebezpečí bylo příliš mnoho."Edward pokrčil rameny.

Přestože náš rozhovor byl jednoznačně jenom mezi námi, samozřejmě ho mohl slyšet každý. Eleazar odpověděl na Edwardovu poznámku jako by byla určena pro všechny.

"Podle toho jak znělo jeho mumlání, to bylo trochu víc než to. Nemluvili jsme o Volturiových pořád, ale Alistair se bál, že nezáleží na tom, jak rozhodně můžeme dokázat vaší neviny, Volturiovi nebudou poslouchat. Myslí si, že tady budou hledat záminku k dosažení svých cílů. "

Upíři na sebe znepokojeně hleděli. Představa, že by Volturiovi zmanipulovali své nedotknutelné zákony pro vlastní zisk nebyla populární. Pouze Rumuni byli pokojní, jejich malé poloironické úsměvy. Zdáli se být potěšeni tím, co si ostatní myslí o jejich prastarých nepřátelích.

Mnoho tichých diskuzí začalo naráz ale byli to Rumuni koho jsem poslouchala. Možná proto, že světlovlasý Vladimir průběžně střílel pohledem v mém směru.

"doufáme že Alistair měl v tomhle pravdu," šeptal Stefan Vladimirovi. "Bez ohledu na výsledek, slovo se bude šířit. Je na čase aby náš svět viděl čím se Volturiovi stali. Oni nikdy nepadnou, když každý věří těm nesmyslúm o ochraně nášho zpúsobu života. "

"Alespoň, když jsme vládli, byli jsme upřímní o tom co jsme," odpověděl Vladimír.

Stefan přikývl. "Nikdy jsme si nenasadili bílé klobouky a nenazývali se svatými."

"Já přemýšlím, nadešel čas, abychom bojovali," řekl Vladimír. "Umíš si představit že kdy najdeme lepší síly které budou stát s námi? Jinou stejně dobrou příležitost? "

"Nic není nemožné. Možná jednoho dne-"

"My jsme čekali patnáct set let, Stefane. A oni za ta léta jenom zmocněli. "Vladimir zmlkl a znovu se na mě podíval. Nedal najevo překvapení když viděl, že se na něj taky dívám. "Pokud v tomto konfliktu zvítězí Volturiovi, odejdou s větší mocí než s jakou přišli. S každým podmaněním posílí svoji sílu. Přemýšlejte o tom, co by jim mohla dát tato samotná novorozená "-vystrčil bradu mým směrem-" a to sotva objevuje své nadání. A ovladač země ". Vladimir kývl směrem k Benjaminovi, který ztuhl. Téměř všichni teď poslouchali Rumuny, stejně jako já. "S jejich čarodějnickými dvojčaty nemají potřebu iluzí nebo doteku požáru." Jeho oči se přesunuli k Zafrině, potom Kate.

Stefan se podíval na Edwarda. "Stejně tak čtenář myšlenek není naprosto nezbytný. Ale vidím vaše místo. Vskutku, získají mnoho jestli vyhrajou. "

"Víc než si můžeme dovolit nechat je získat, souhlasíte?"

Stefan povzdechl. "Myslím, že musím souhlasit. A to znamená ... "

"Že sej jim musíme postavit kým ještě existuje naděje."

"Pokud je múžeme oslabit, dokonce je odhalit. . ".

"Potom, jednoho dne, jiní práci dokončí."

"A naše dlouhá krevní msta bude zaplacena. Konečně. "

Jejich oči na okamžik znehybněli a pak zašeptali unisono. "Zdá se být jediná cesta."

"Takže budeme bojovat," řekl Stefan.

Byť jsem mohla vidět, že byly rozervaní, sebezáchova válčící s pomstou, úsměvy jež si vyměňovali byli plné očekávání.

"Budeme bojovat," souhlasil Vladimir.

Předpokládám, že to bylo dobře; stejně jako Alistair i já jsem si byla jistá že bitvě se nelze vyhnout. V tom případě, další dva upíři bojující na naší straně se hodí. Ale rozhodnutí Rumunů mě rozechvělo.

"Budeme bojovat taky," řekl Tia, a její obvykle dústojný hlas byl více slavnostní než kdy jindy. "Jsme přesvědčeni, že Volturiovi překročí své pravomoci. Nechceme patřit k nim. "Její oči viseli na jejím partnerovi.

Benjamin se zašklebil a hodil jeden šibalský pohled směrem k Rumunům. "Zdá se, že jsem horkou komoditou. Zdá se mi že musím vyhrát právo být volný. "

"Nebude to poprvé co budu bojovat abych se držel mimo dosah královských pravidel," řekl Garrett škádlivým tónem. Šel k Benjaminovi a popleskal ho po zádech. "Tudy ke svobodě od útlaku."

"Stojíme při Carlislovi," řekla Tanya. "A budeme bojovat s ním."

Zdálo se že prohlášení Rumunú nutilo ostatní prohlásit co sami cítí.

"My jsme se nerozhodli," řekl Peter. Podíval se dolů na svou nepatrnou společnice, Charlottiny rty byly nespokojeně zkroucené. Vypadalo to, že ona již rozhodnutí udělala. Přemýšlela jsem jaké.

"Totéž platí pro mě," řekl Randall.

"A mě," dodala Mary.

"Smečka bude bojovat s Culleny," řekl náhle Jakob. "My nemáme strach z upírů," dodal s úšklebkem.

"Děti," zamumlal Peter.

"Kojenci," opravil ho Randall.

Jakob se jízlivě zašklebil.

"Jdu taky do toho," řekla Maggie, krčíc rameny pod Siobhaninou zadržující rukou. "Vím, že pravda je na Carlislově straně. Nemůžu to ignorovat. "

Siobhan zírala na nejmladší členku klanu s obavou. "Carlisle," řekla, jako kdyby byli sami, neberouc v úvahu formální cítění shromážděných a nečekané vzplanutí prohlášení, "Nechci, aby došlo k boji."

"Ani já, Siobhan. Ty víš, že je to poslední, co chci. "napúl se usmál. "Možná byste se měli zaměřit na dodržování míru."

"Víš, že to nepomúže," řekla.

Vzpomněla jsem si na Rosinu a Carlislovu diskusi o irské vůdkyni; Carlisle věřil, že Siobhan má jemný ale mocný dar, jak zpúsobit aby se věci děli po jejím-a Siobhan sama ještě nevěřila.

"Ublížit to nemúže," řekl Carlisle.

Siobhan překulila oči. "Mám vizualizovat výsledek který si přeji?" Zeptala se sarkasticky.

Carlisle se nyní otevřeně křenil. "Pokud to nevadí."

"Pak není pro múj klan nutné aby vydával prohlášení, ne?" odsekla. "Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná možnost boje." Položila ruku zpět na Maggieno rameno, a přitáhla dívku blíž k sobě. Siobhanin druh Liam stál tiše a bezvýrazně.

Téměř všichni ostatní v místnosti vypadali být v rozpacích z Carlislovy a Siobhaniny výměny vtípkú, ale nevysvětlili si to.

To byl konec dramatických projevú na noc. Skupina se pomalu rozptýlila, někteří šli na lov, někteří si krátili čas v Carlislových knihách nebo u televizorů nebo počítačů.

Edward, Renesmee, a já jsme šli na lov. Jakob značkoval poblíž.

"Hloupý pijavice," prohlásil mumlajíc si sám pro sebe, když jsme byli venku. "Myslí si jak jsou nadřazení." Zafrkal



"Budou šokováni když kojenci zachrání jejich nadřazené životy, ne?" řekl Edward.

Jake se pousmál a práskl mu pěstí do ramene. "Sakra jo, oni budou."





Tohle nebyla naše poslední lovecká výprava. My všichni pújdem znovu lovit když se přiblíží čas návštěvy Volturiú. Vzhledem k tomu, že lhůta nebyla přesná, plánovali jsme zústat pár nocí na velké baseballové čistině kterou Alice viděla, jen pro jistotu. Všechno co jsme vědeli bylo, že ten den kdy sníh pokryje zemi přijde. Nechtěli jsme mít Volturiovy příliš blízko k městu, a Demetri je mohl zavést za námi, ať jsme byli kdekoli. Přemítala jsem koho bude stopovat, a hádala jsem, že to bude Edward, protože nemohl vystopovat mně.





Přemýšlela jsem o Demetrim když jsme lovili, věnujíc trochu pozornosti mé kořisti nebo vznášejícím se sněhovým vločkám, které se nakonec objevili ale topili se ještě než dopadli na skalnaté podloží. Uvědomuje si Demetri že mě nemúže stopovat? Co to bude pro něj znamenat? Co pro Ara? Nebo se Edward mýlil? Byly tady ty malé výjimky, že bych mu nemohla odolat, ty cesty kolem mého štítu. Vše, co bylo mimo moji mysl bylo zranitelné-otevřené věcem které dělali Jasper, Alice a Benjamin. Možná taky Demetriho talent pracoval trošku jinak.

A pak myšlenka která mě krátce napadla. Zpola vypitý los mi vypadl z ruky na kamenitou zem. Sněhové vločky se odpařovali pár centimetrů od těla s nepatrným teple syčícím zvukem. Bezvýrazně jsem zírala na své krvavé ruce.

Edward viděl moji reakci a pospíchal ke mně opouštějíc svou vlastní nevypitou kořist.

"Co se děje?" zeptal se tiše, jeho oči zametli les kolem nás, hledajíc co zpúsobilo mé chování.

"Renesmee" zaskřehotala jsem.

"Je jen tady přes ty stromy," ujistil mě. "Slyším její i Jakobovy myšlenky. Je v pohodě. "

"To není to, co jsem myslela," řekla jsem. "Přemýšlela jsem o mém štítu-Vážně si myslíš, že to za něco stojí, že to nějak pomůže. Vím, že ostatní jsou v naději, že budu schopna ochránit Zafrinu a Benjamina, i když ho udržím jen pár sekund. Co když je to omyl? Co když vaše důvěra ve mně je ten důvodu proč prohrajem? "

Můj hlas byl na pokraji hysterie, i když jsem měla dost kontroly, abych ji udržela na nízké úrovni. Nechtěla jsem rozrušit Renesmee.

"Bello, co tohle zpúsobilo? Samozřejmě, je úžasné že se můžeš sama chránit, ale nejsi odpovědná za ničí záchranu. Nestresuj zbytečně sama sebe. "

"Ale co když nemůžu chránit nic?" Šeptala jsem těžce oddechujíc. "To, co dělám, to je chybné, je to nevyzpytatelné! Není v tom žádný rým žádný dúvod. Možná to proti Alecovi vúbec nepomúže. "

"Ššt," uklidňoval mě. "Nepanikař. A o Aleca se neboj. Co dělá není nic jiného než co dělá Jane nebo Zafrina. Je to jen iluze- nemůže se dostat dovnitř tvé hlavy o nic víc než já. "

"Ale Renesmee múže!" Zasyčela jsem zběsile přes zuby. "Zdálo se mi to tak přirozené, nikdy jsem se nad tím nepozastavila. Je to vždy jen část toho kdo je. Ale ona dává myšlenky přímo do mé hlavy, stejně jako to dělá s ostatními. Múj štít má díry, Edwarde! "

Zírala jsem na něj zoufale, čekajíc potvrzení, mého strašného objevu. Jeho rty byly stažené, jako kdyby se snažil rozhodnout jak něco vyjádřit. Jeho výraz byl naprosto klidný.

"Přemýšlíš o tom už dlouho, že?" dožadovala jsem se, cítíc se jak idiot protože jsem měsíce přehlížela očividné. Přikývl a úsměv na omdlení mu roztáhl koutky úst. "Poprvé co se tě dotkla."

Povzdechla jsem nad svou vlastní hloupostí, ale jeho klid mě nějak obměkčil. "A to tě netrápí? Nevidíš to jako problém? "

"Mám dvě teorie, jedna s větší pravděpodobností než ostatní."

"Nejdřív tu méně pravděpodobnou."

"No, je to tvoje dcera," podotkl. "tvá genetická polovina. Použil jsem na tebe šprým o tom že tvá mysl nevysíla v rovnakých frekvencích, než zbytek z nás. Možná, že je na tom stejně. "

Tohle na mě nezabralo. "Ale múžeš slyšet její mysl úplně v pohodě. Každý slyší její mysl. A co když Alec běží na jiné frekvenci? Co když-? "

Dal prst na mé rty. "Taky jsem se domníval. Což je důvod, proč myslím, že příští teorie, je mnohem pravděpodobnější. "

Zaskřípala jsem zuby a čekala "Pamatuješ si, co mi o ní řekl Carlisle, hned poté, co ti ukázala první vzpomínku?"

Samozřejmě jsem si vzpomněla. "On řekl: 'Je to zajímavý výměna. jako dělá přesný opak toho, co dovedeš ty '."

"Ano. Taky jsem se divila. Možná si vzala tvůj talent a převrátila ho taky. "

Uvažovala jsem to



"Ty držíš všechny venku," začal.

"A nikdo neudrží ji?" dokončila jsem nerozhodně.

"To je moje teorie," řekl. "A když se ti dostane do hlavy, pochybuju že je na téhle planetě štít, který by ji zadržel uvězněnou. To pomůže. Z toho, co jsme viděli, nikdo nemůže pochybovat o pravdivosti jejích myšlenky poté, co jí dovolil, aby mu je ukázala. A myslím si, že nikdo ji nemúže v tom zabránit,pokud se dostane dost blízko. Pokud jí Aro umožňí to vysvětlit. . . ".

Otřásla jsem se při představě Renesmee tak blízko Arových lačných, mléčnych očí.

"Dobře," řekl šouchajíc má ztuhlá ramena. "Alespoň není nic, co by mu mohlo zabránit vidět pravdu."

"Ale je pravda dost aby ho zastavila?" zašeptala jsem.

Na to Edward neměl odpověď.