32.Společnost

Cullenovic obrovský dům byl plný hostů více, než by kdokoli předpokládal, že by mohlo být pohodlné. Společnost spolupracovala jak nejlépe mohla. Ve Forks a La Push vymezili prostor, pro lov ve výjimečné situaci; Edward byl dobrý hostitel, půjčoval své vozy podle potřeby, aniž by dělal grimasy. Tento kompromis mi byl nepříjemný, tak jsem si říkala že jinak by klidně bezohledně lovili někde ve světě.



Jakob byl naštvanej ještě víc. Vlkodlaci existují, aby se zabránilo ztrátám na lidských životech, a tady bylo na denním pořádku odpuštení vražd sotva mimo hranic smečky. Ale za těchto okolností, s Renesmee v akutním nebezpečí, držel jazyk za zuby a hleděl raději do země.



Byla jsem ohromena Jakobovým snadným přijetím upířích hostú, problémy které Edward očekával se nevynořili. Jakob se zdál být pro ně více nebo méně viditelný, ne tak zcela člověk, ale také ne jídlo. Vnímali ho zpúsobem jakým lidé, kteří nemají rádi domáci mazlíčky vnímají mazlíčky svých přátel.



Leah, Seth, Quil a Embry byli teď přideleni k běhaní se Samem, a Jakob by se k nim nejraději přidal, s výjimkou toho, že nemohl zústat pryč od Renesmee a ta byla zaneprázdněna fascinující podivnou sbírkou přátel Cullenových.



Opakovali jsme scénu uvedení Renesmee do Denalijské skupiny ještě púltuctu krát. Nejprve pro Petra a Charlotte, které Alice a Jasper poslali k nám bez jakéhokoliv vysvětlení, jako většina lidí, kteř znali, Alici, dúvěřovali jejím instrukcím navzdory nedostatku informací. Alice jim neřekla nic o směru, kterým ona a Jasper šli. Neslíbila jim že se ještě někdy v budoucnu potkají.



Ani Petr, ani Charlotte nikdy předtím neviděli nesmrtelné dítě. Přestože znali pravidla, jejich negativní reakce nebyla tak prudká jako předtím u Denalijských upírú. Zvědavost je poháněla umožnit Renesmee její "vysvětlení". A bylo to. Teď byli přijati za svědky, stejně jako Tanyina rodina.



Carlisle poslal přátelé z Irska a Egypta.



Irský klan dorazil jako první, a překvapivě se nechali snadno přesvědčit. Siobhan- žena obrovské postavy, jejíž veliké tělo bylo obojí - krásné i okouzlující, jak se při pohybu hladce vlnila - byla vúdkyní, ale ona a její partner s tvrdou tváří, Liam, již dlouho důvěřovali úsudku nejnovějšího člena klanu. Malá Maggie, se svými poskakujícími rudými kudrlinkami, nebyla fyzicky tak impozantní jako ostatní dva, ale měla dar rozpoznat když ji někdo lže a její soud nebyl nikdy mylný. Když Maggie prohlásila, že Edward mluví pravdu, tak Siobhan a Liam přijali náš příběh ještě před tím než se Renesmee dotkli



Amun a ostatní egyptští upíři byli jiný příběh. I po té co dva mladší členové jeho klanu, Benjamin a Tia, byli přesvědčeni Renesmeeiným na vysvětlením, odmítl se jí Amun dotknout a nařídil svému klanu odjezd. Benjamin- zvláštně veselý upír, který vypadal sotva starší než kluk a zdál se být naprosto sebajistý a naprosto bezstarostný -Amuna přemluvil aby zůstali, několika nenápadnými hrozbami o rozpuštění jejich spojenectví. Amun zůstal, ale nadále odmítal dotek Renesmee a nedovoli dotknout se jí ani své družce Kebi. Jejich seskupení vypadalo nepravděpodobné - všichni Egypťané vypadali tak stejně, s jejich vlasy púlnočné černi a olivově-tónovanou bledostí, že by klidně mohli být biologickou rodinou. Amun byl starším členem a nejmenovaným vúdcem. Kebi nikdy nezabloudila od něj dál než stín, a nikdy jsem ji neslyšela promluvit jediné slovo. Tia, Benjaminova družka, byla také klidná žena, takže když promluvila byl tom náhled a vše, co řekla mělo velkou váhu. Přesto se zdálo že se všichni točí kolem Benjamina, jako kdyby měl nějaký neviditelný magnetismus na kterém závisela rovnováha ostatních. Viděl jsem jak Eleazar zíral na toho kluka s rozšířenýma očima a předpokládala, že Benjamin má talent, který ostatní k němu přitahuje



"Tak to není" řekl mi Edward v noci, když jsme byli sami v pokoji. "Jeho dar je tak výjimečný, že Amun je vyděšený, že ho ztratí. Stejně jako jsme měli v plánu držet Renesmee z Arova dosahu -povzdechl- Amun držel Benjamina daleko od Arovi pozornosti. Když Amun stvořil Benjamina, vědel, že bude zvláštní."



"Co dokáže?"



"Něco co Eleazar nikdy předtím neviděl. Něco o čem jsem nikdy neslyšel. Něco, proti čemu by nic nezmohl ani tvúj štít." Obrátil se ke mně s úšklebem. "On skutečně dokáže ovlivňovat elementy-zemi, vítr, vodu a oheň. Opravdivá fyzické manipulace, ne iluze mysli. Benjamin s tím stále experimentuje, a Amun se snaží zformovat jej do zbraně. Ale vidíš, jak nezávislý Benjamin je. Ten se nenechá využít. "



"Líbí se ti," odhadla jsem z tónu jeho hlasu.



"Má velmi jasný smysl pro to co je správné a co špatné. Líbí se mi jeho postoj. "



Amunúv postoj bylo něco jiného, on a Kebi si ho nechali pro sebe, zatímco Benjamin a Tia byli na dobré cestě rychle se zpřátelit jak s Denalii tak s irským klanem. Doufali jsme, že Carlislúv návrat by mohl uvolnit jeho přetrvávající napětí.



Emmett a Rose poslali jednotlivce, všechny Carlislovy nomádské přátele které se jim podařilo vystopovat.



Garrett přišel první - vysoký, vytáhlý upír s dychtivě rubínovýma očima a dlouhými pískovými vlasy, které měl svázané koženým řemínkem- bylo okamžitě zřejmé, že je to dobrodruh. Uměla jsem si představit, že bychom mu mohli představit jakoukoli výzvu a on by ji přijal, jen aby vyzkoušel sám sebe. Rychle zapadl k sestrám z Denali, pokládajíc nekonečné množství otázek o jejich neobvyklém zpúsobu života. Přemýšlela jsem jestli je naše vegetariánství pro něj jen další výzva kterou musí zkusit, jen aby zjistil zda to dokáže.



Mary a Randall přišli také- přátelé, i když necestovali společně. Vyslechli Renesmeein příběh a zůstali jako svědci stejně jako ostatní. Stejně jako Denalijští, přemýšleli, co by dělali, kdyby se Volturiovy nepodařilo zastavit aby si poslechli vysvětlení. Všichni tři nomádi se stotožnili s myšlenkou, že budou stát při nás.



Samozřejmě, s každým dalším přírůstkem byl Jakob mrzutejší. Udržoval si odstup pokud to šlo, a když nemohl stěžoval si Renesmee, že mu někdo bude muset poskytnout seznam, pokud někdo očekává, že bude všechny nové krvepijce znát jménem.



Carlisle a Esme se vrátili týden poté, co odešli, a Rosalie Emmett jen o pár dní později, a my všichni jsme se cítili lépe, když byli doma. Carlisle sebou přivedl ještě jednoho kamaráda, i když přítel nejspíš nebylo to správne slovo. Alistair byl misantropický anglický upír, který počítal Carlisla mezi své nejbližší známé, i když těžko by vydržel návštěvu více než jednou za století. Alistair velmi preferoval toulky osamotě, a Carlisle ho požádal o velikou laskavost, když ho chtěl mít zde. Vyhýbal se všem, a bylo jasné, že v shromáždené skupině neměl žádné obdivovatele.



Hloubavý tmavovlasý upír vzal Carlisla za slovo o Renesmeeině púvodu, odmítajíc se jí dotknout, stejně jako Amun. Edward řekl Carlislovi, Esme, a mně, že Alistair se bál přijít, ale víc se bál neznat dúsledky. Byl velmi podezřívavý ke všem autoritám, a proto byl přirozeně podezřívavý i k Volturiúm. To co se dělo nyní, jak se zdá, potvrzovalo všechny jeho obavy.



"Pochopitelně, teď budou vědět, že jsem tady byl," slyšeli jsme ho nadávat si v podkroví kam s oblibou chodil trucovat."V tomto bodě již není zpúsob jak udržet Ara z dosahu. Bude to znamenat staletí na útěku.



Všichni kto s Carlislem v poslední dekádě mluvili budou na seznamu. Nemůžu uvěřit, že jsem se sám nechal vtáhnout do této šlamastyky. To je v fajn způsob, jak zacházet se svými přáteli."



Ale kdyby měl prvdu o útěku před Volturiovými, alespoň měl víc naděje,že se mu to povede než zbytek z nás. Alistair byl stopař, i když zdaleka ne tak přesný a efektivní jako Demetri. Alistair měl prostě pocit, neuchopitelné táhnutí směrem za čímkoli co hledal. Ale tohle táhnutí by stačilo k tomu aby věděl kudy utíkat -opačným směrem od Demetriho.



A pak dorazila další neočekávaná dvojice přátel - nečekané, protože ani Carlisle ani Rosalie nebyli schopni kontaktovat Amazonské.



"Carlisle," vyšší ze dvou velmi vysokých kočičích žen ho pozdravila, když přijeli. Obě vypadali jako kdyby je někdo natáhl-dlouhé paže a nohy, dlouhé prsty, dlouhé černé lemování a dlouhé tváře s dlouhými nosy. Neměli na sobě nic, než zvířecí kúže- vesty a těsně padnoucí kalhoty, přichycené na bocích koženými řemínky. Nebylo to jen jejich výstřední oblečení, které je dělalo tak divoké, ale všechno kolem nich, od jejich neklidných karmínových očí až k jejich kvapným, mrštným pohybům. Nikdy jsem nepotkala méně civilizované upíry..



Ale Alice je poslala, a to byly zajímavé novinky, aby to zmírnila. Proč byla Alice v Jižní Americe? Jen proto, že by viděla, že nikdo jiný by se do kontaktu s Amazonky nedostal?



"Zafrina a Senna! Ale kde je Kachiri?"zeptal se Carlisle. "Nikdy jsem neviděl, že by jste se vy tři rozdělili"



"Alice nám řekla že je třeba rozdělit se," odpověděla Zafrina drsným, hlubokým hlasem, který zodpovídal jejímu divokému vzhledu. "Je to nepříjemné, být pryč od ostatních, ale Alice nás ujistila že je nás tady zapotřebí, zatímco ona velmi potřebuje Kachiri někde jinde. To je vše, co nám řekla, s výjimkou toho, že musíme mít naspěch? "Zafrinino prohlášení sklouzlo do otázky,- a já jim přinesla Renesmee s otřesenými nervy, bez kterých se to nikdy neobešlo, bez ohledu na to, jak často jsem to dělala.



Navzdory jejich nelítostnému vzhledu, ale poslouchali náš příběh velmi klidně, a potom nechali Renesmee podat dúkaz. Přijali ji jako kterýkoliv z ostatních upírů, ale já jsem se nemohla zbavit obav, jak jsem sledovala jejich rychlé, trhané pohyby tak blízko vedle ní. Senna byla vždy poblíž Zafriny, nikdy nemluvila, ale nebylo to stejné jako Amon a Kebi. Kebiino chování se zdálo být spíš poslušné, Senna a Zafrina byly jako dvě části jednoho organismu-Zafrina akorát byla tou mluvící částí.





Zprávy o Alici byli zvláštně uklidňující. Je zřejmé, že byla na nějaké své vlastní obskurní misi, jak se snažila předejít čemukoli co měl Aro v plánu.



Edward byl vzrušený, že jsou Amazonky s námi, protože Zafrina byla hodně talentovaná, její dar by mohl být velmi nebezpečnou útočnou zbraní. Ne že by Edward požádal Zafrinu aby se přidala na naši na stranu v bitvě, ale pokud by Volturiovi nezastavili díky svědkúm, možná zastaví z dúvodu změny scény.



"Je to velmi jednoduchá iluze," vysvětlil Edward když se ukázalo, že jako obvykle jsem nic neviděla. Zafrina byla upoutána a pobavena mojí imunitou-něco, s čím se nikdy předtím nesetkala-a nepokojně posedávala zatímco mi Edward popisoval, co jsem zameškala. Edwardovy oči se lehce rozostřili jak pokračoval. "Dokáže většinu lidí vidět to, co ona chce aby viděli-jenom to a nic jiného. Například, právě teď bych se octl sám uprostřed deštného pralesa. Je to tak jasné, že bych tomu klidně uvěřil, nebýt toho že tě držím v naručí."



Zafrininy rty sebou cukli v její tvrdé verzi úsměvu. O sekundu později, Edward opět zaostřil, a zašklebil se.



"Působivé," řekl.



Renesmee byla konverzaci fascinována, a odvážně se natáhla k Zafrině.



"Můžu se podívat?" Zeptala se.



"Co bys chtěla vidět?" zeptala se Zafrina.



"To co jsi ukázala, tátovi."



Zafrina přikývla, a já úzkostlivě pozorovala, jak Renesmee bezvýrazně zírala do prázdna. O sekundu později, se ji rozlil po tváři oslňující úsměv..



"Ještě," přikázala.



Po tomhle bylo těžké udržet Renesmee od Zafriny a jejích hezkých obrázkú. Měla jsem strach, protože jsem si byla docela jistá, že Zafrina byla schopna vytvořit obrázky, které vůbec nebyly hezké. Ale přes Renesmee a její myšlenky jsem mohla vidět Zafrininy vize taky-byly tak jasné jako kterákoli z Renesmeeinych vlastních vzpomínek, jako by byli skutečné-a tedy jsem mohla posoudit sama, zda jsou vhodné či nikoliv.



Přestože jsem se ji nevzdávala snadno, musela jsem přiznat, že je dobře, že Zafrina Renesmee zabávala. Potřebovala jsem své ruce. Měla jsem toho tolik k učení, jak fyzicky, tak psychicky, a byla tak krátká doba.



Můj první pokus v učení boje nešel dobře.



Edward mě přibil asi za dvě sekundy. Ale místo toho aby mě nechal zápasit volným stylem, ve kterém jsem měla šanci-vyskočil nahoru a pryč. Věděla jsem hned, že něco nebylo v pořádku, ještě pořád byl jako kámen, zírajíc přes louku kde jsme cvičili.



"Je mi to líto, Bello," řekl.



"Ne, já jsem v pohodě," řekla jsem. "Pojďme znovu."



"Nemůžu."



"Co myslíš tím, že nemúžeš? Právě jsme začali. "



Neodpověděl.



"Podívej, vím, že v tomhle nejsem dobrá, ale nemůžu se zlepšit, pokud mi nepomúžeš"



Neřekl nic. Hravě jsem na něj skočila. Nebránil se a my oba jsme padli na zem. Zústal bez hnutí když jsem mu přitiskla rty ke krku.



"Vyhrála jsem," oznámila jsem.



Jeho oči zúžily, ale neřekl nic.



"Edwarde? Co je špatně? Proč mě nechceš učit? "



Přešla celá minuta než znovu promluvil.



"Já to prostě ... nesnesu. Rosalie a Emmett vědí tolik co já. Tanya a Eleazar patrně ještě víc. Zeptej se někoho jinýho. "



"To není fér! Jsi v tomhle dobrý. Předtím jsi pomohl Jasperovi -bojoval jsi s ním a všichni ostatní taky. Proč ne já? Co jsem udělala špatně? "



On povzdechl, podrážděný. Jeho oči byly tmavé, téměř žádné zlato nerozsvítilo černou.



"Podívám-li se na tebe tímto způsobem, analyzujíc tě jako cíl. Vidět všechny způsoby, jak tě můžu zabít." Povzdechl. "Prostě se to tím stáva pro mě příliš reálné. Nemáme tolik času, aby byl rozdíl v tom kdo je tvúj učitel. Každý tě může naučit základy. "



Zamračila jsem se..



Dotkl se mého našpuleného spodního rtu a usmál se. "Kromě toho, je to zbytečné. Volturiovi se zastaví. Donutíme je porozumět. "



"Ale když ne! Potřebuji se to naučit. "



"Najdi si jiného učitele."



To nebyl náš poslední rozhovor na toto téma, ale nikdy jsem ho neodklonila ani palec od jeho rozhodnutí.



Emmett byl více než ochoten pomoci, i když jeho vyučování mi připadalo spíše jako pomsta za všechny ztracené zápasy v páce. Pokud bych si ještě mohla udělat modřinu, byla bych purpurová od hlavy až k patě. Rose, Tanya, Eleazar všichni byly trpěliví a podpůrní. Jejich výuka mi připomínala Jasperovy bojové instrukce k ostatním v červnu minulého roku, i když ty vzpomínky byly zametné a nezřetelné. Někteří z návštěvníků shledali mé vzdělávání zábavné, a někteří z nich dokonce nabídli pomoc. Nomád Garrett mi dopřál pár kol- byl překvapivě dobrý učitel, tak snadno ve styku s ostatními obecně, že jsem se divila, že nikdy nezaložil klan. Dokonce jsem jednou bojovala se Zafrinou zatímco nás Renesmee sledovala z Jakobovy náruče. Naučila jsem se několik triků, ale nikdy jsem ji nepožádala o pomoc znovu. V pravdě, i když jsem měla Zafrinu hodně ráda a věděla jsem, že by mi skutečně neublížila, divoká žena mě děsila k smrti.



Naučila jsem se od mých učitelů spoustu věcí, ale měla jsem pocit, že moje znalosti byly pořád nemožně základní. Netušila jsem, kolik sekund bych vydržela proti Alecovi a Jane. Jen jsem se modlila, aby to bylo dost dlouho na to, aby to pomohlo.



Každou minutu dne, kdy jsem nebyla s Renesmee či se neučila bojovat, byla jsem na dvoře a pracovala s Kate, snažíc se tlačit můj vnitřní štít ven ze svého vlastního mozku na ochranu někoho jiného. Edward mne v tomto tréninku podporoval. Věděla jsem, že doufal, že bych mohla najít způsob, jak přispět, který mě uspokojí, a zároveň mě udrží z linie palby.



Bylo to tak těžké. Nebylo nic, čeho bych se chytla, nic pevného s čím by se dalo pracovat. Měla jsem jen moji zuřivou snahu být užitečná, abych byla schopna udržet Edwarda, Renesmee, a tak velkou část mé rodiny, jak je možné, se mnou v bezpečí. Znovu a znovu jsem se pokoušela přinutit mlhavý štít mimo sebe, jenom s chabým, sporadickým úspěchem. Cítila jsem se, jako bych napínala neviditené gumové pásmo, které se mohlo změnit z betonové hmatatelnosti na křehký kouř v každém náhodném okamžiku.



Pouze Edward byl ochoten být naše morče-dostávajíc šok za šokem od Kate, když jsem se nekompetentně vypořádavala s vnitřkem mé hlavy. Pracovali jsme již hodiny, a já jsem se cítila, jako bych měla být pokryta potem z vypětí, ale samozřejmě moje dokonalé tělo by mě takhle nezradilo. Všechna moje únava byla duševní.



Zabíjelo mě, že to byl Edward, kdo musel trpět, mé paže neužitečně omotané kolem něho, když se škubal znova a znova od Katina "nízkého" nastavení. Zkoušela jsem tak tvrdě jak to jen šlo tlačit můj štít kolem nás obou, pokaždé se mi to povedlo, a pak znovu proklouzlo mezi prsty.



Nesnášela jsem tohle cvičení a přála si, aby mi místo Kate pomohla Zafrina. Pak všechno co by Edward musel udělat by bylo dívání se na Zafrininy iluze, dokud bych mu v tom nezabránila. Kate, ale trvala na tom, že jsem potřebovala lepší motivaci-, kterou myslela to, jak nenávidím pomyšlení na Edwardovu bolest. Začínala jsem pochybovat o jejím tvrzení z prvního dne, kdy jsme se setkali, že svúj dar sadisticky nevyužívá. Zdálo se že si mě vychutnává.

"Ahoj," řekl Edward vesele, snažíc se skrýt důkaz vyčerpání v hlase. Cokoliv, aby mě udržel od cvičení boje. "Sotva to píchlo. Dobrá práce, Bello. "



Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se pochopit, co přesně jsem udělala dobře. Testovala jsem elastické pásmo, snažíc se, aby zústalo pevné, jak jsem ho rozvinula od sebe.



"Znova, Kate," zavrčela jsem přes sevřený zuby.



Kate přitlačila dlaň na Edwardovo rameno.



On povzdechl úlevou. "Tentokrát nic."



Pozvedla jedno obočí. "Tahle tedy nebyla slabá."



"Dobře," nafoukla jsem se.



"Připrav se," řekla mi, a dotkla se Edwarda znovu.



Tentokrát se otřásl a tichý vzdech mu zasyčel mezi zuby.



"Promiň! Omlouvám se! Promiň! "skandovala jsem, kousajíc si do rtů. Proč mi to nejde udělat správně..



"Děláš úžasnou práci, Bello," Řekl Edward, přitáhnouc si mě tesně k sobě. "Pracuješ na tom opravdu jenom pár dnú a již se ti sporadicky daří. Kate, řekni jí, jak dobře si vede. "



Kate ohrnula rty. "Já nevím. Má samozřejmě obrovskou schopnost a jsme pouze na začátku. Jsem si jistá že to umí i lépe. Jen prostě postřádá podněty."



Zírala jsem na ni v nevíře, mé rty se automaticky ztáhly se zubú. Jak to mohla myslet, že mi chybí motivace, když dává Edwardovi šoky přímo přede mnou?



Slyšela jsem mumlání z publika, které neustále rostlo jak jsem cvičila- nejdřív pouze Eleazar, Carmen, a Tanya ale pak se přidal Garrett, pak Benjamin a Tia, Siobhan a Maggie, a nyní se dokonce v okně na třetím podlaží objevil Alistair. Diváci souhlasili s Edwardem, mysleli si, že si vedu již dobře.



"Kate ..." Řekl Edward varovným hlasem, když se objevila v nové akci, ale ona byla již v pohybu. Vrhla se k zákrutu řeky, kde se Zafrina, Senna a Renesmee pomalu procházeli, Renesmee ruku v Zafrinině jak sdíleli obrázky tam a zpět. Jacob je sledoval několik krokú opodál.



"Nessie," řekla Kate-nově příchozí si rychle zvykli na dráždivou přezdívku "Nechtěla bys pomoci své matce?"



"Ne," napúl jsem zavrčela.



Edward mě konejšivě objal. Setřásla jsem ho jak Renesmee přelétla přes nádvoří ke mně s Kate, Zafrinou, a Sennou v patách.



"Rozhodně ne, Kate," zasyčela jsem.



Renesmee se ke mně natáhla, a já jsem automaticky otevřela náruč. Zkroutila se ke mě, vtlačíc mi hlavu pod rameno.



"Ale Mami, já chci pomoci," řekla rozhodným hlasem. Její ruce se opřeli proti mému krku, posílila své přání obrázkem, my dvě spolu, jeden tým.



"Ne," řekla jsem, rychle couvajíc pryč. Kate udělala úmyslný krok v mém směru, její ruka napjatá směrem k nám.



"Drž se od nás, Kate," Varovala jsem ji.



"Ne" Ona začala postupovat vpřed. Pousmála se jako lovec zaměřující svou kořist.



Posunula jsem Renesmee tak, abych ji měla za zády, stále ještě daleko bez podpory takového tempa, které by se shodovalo s Kate. Teď jsem měla ruce volné, a pokud Kate chtěla uchopit její ruce za zápěstí, bylo by lepší kdyby si udržela odstup.



Kate pravděpodobně nepochopila, sama nepoznajíc vášeň matky ke svému dítěti.



Ani netušila jak daleko zašla. Byla jsem tak rozzuřená, že moje vidění mělo podivný načervenalý nádech, a na jazyku jsem cítila chuť spáleného kovu. Síla se kterou jsem obvykle pracovala zdrženlivě protékala přes mé svaly, a já věděla, že bych ji mohla rozmačkat do diamantově tvrdé suti, jestli mě to donutí udělat.



Vztek zpúsobil že se mé bytí v každém aspektu zostřilo. Mohla jsem dokonce přesněji cítit elasticitu mého štítu -cítit že to není ani tak jedno pásmo jako spíš vrstvy, tenké vrstvy, které mě pokrývají od hlavy až k patě. S hněvem vlnícím se přes mé tělo, jsem ho lépe cítila, mohla ho lépe udržet. Napla jsem jej kolem sebe, od sebe, zabalíc Renesmee zcela uvnitř, jen pro případ že by Kate pominula mé varování.



Kate udělala další vypočítaný krok vpřed, a z mého krku se vydralo přes sevřené zuby neurvalé vrčení.



"Buď opatrná, Kate," upozornil Edward.



Kate udělala další krok, a pak udělala chybu jako někdo nezkušený, jak jsem mohla rozpoznat. Jen krátký skok koukajíc pryč, obracejíc pozornost ode mne k Edwardovi.



Renesmee byla bezpečně za zády, nakrčila jsem se ke skoku.



"Můžeš slyšet něco od Nessie?" zeptala se ho Kate: její hlas klidný a lehký.



Edward se vrhl do prostoru mezi námi, blokujíc mou linii ke Kate.



"Ne, vůbec nic," odpověděl jí. "Dej Belle nějaký čas, ať se uklidní, Kate. Neměla bys ji dráždit. Vím, že to tak nevypadá, ale je jí jen pár měsíců. "



"Nemáme čas jít na to jemně, Edwarde. Musíme na ni přitlačit. Máme jen pár týdnů, a ona má potenciál-"



"Ustup na minutu, Kate."



Kate se zamračila, ale vzala Edwardovo varování vážně víc, než by vzala moje.



Renesmeeina ruka byla na mém krku; pamatovala si útok Kate, ukazujíc mi, že to neznamenalo nic zlého, že táta v tom byl taky. ...



To mě neuklidnilo. Spektrum světla které jsem viděla bylo pořád s rudými skvrnami. Ale mohla jsem se líp kontrolovat a viděla jsem že Kate má pravdu. Hněv mi pomohl. Pod tlakem se budu učit rychleji.



To neznamená, že se mi to líbí.



"Kate," zabručela jsem. Položila jsem ruku na malou na Edwardově hřbete. Pořád jsem mohla cítit můj štít, jako silný, pružný povlak kolem Renesmee a mne. Potlačila jsem ho dál, kolem Edwarda. Nic nenaznačovalo chybu v elastické pokrývce, ani kapka hrozby. Funěla jsem úsilím, a slova ze mě vycházela spíš bezdechá než šílená vztekem. "Znova," řekla jsem Kate. " pouze Edward."



Překulila očima, ale připlula dopředu a přitlačila dlaň na Edwardovo rameno.



"Nic," Řekl Edward. Slyšela jsem úsměv v jeho hlasu.



"A teď?" zeptala se Kate.



"Pořád nic."



"A teď?" Tentokrát byl v jejím hlase zvuk napětí.



"Vůbec nic."



Kate zavrčela a stupňovala dál.



"Vidíte to?"zeptala se Zafrina svýmí hlubokým divokým hlasem, odhodlaně hledíc na nás tři. Její angličtina byla podivně akcentovaná, slova natahovala na nečekaných místech.



"Nevidím nic co bych neměl," Řekl Edward.



"A ty, Renesmee?" zeptala se Zafrina.



Renesmee se usmála na Zafrinu a potřásla hlavou.



Můj vztek již téměř zcela ochabl, a já měla zuby sevřené, rychle a těžce jsem dýchala, jak jsem tlačila proti elastickému štítu, čím déle, tím se mi zdál težší. Ztáhl se zpátky, táhnouc dovnitř.



"Nepanikařte," varovala Zafrina malou skupinku divákú. "Chci vidět, jak daleko může zajít."



Šokovaný výdech od všech co byli přítomni-Eleazar, Carmen, Tanya, Garrett, Benjamin, Tia, Siobhan, Maggie-Senna, ale všichni se zdáli být připraveni pro cokoli co Zafrina dělala. Oči ostatních byli prázdné, výraz úzkosti na tvářích.



"Zvedněte ruku, když se vám vidění vrátí," instruovala Zafrina. "Nyní, Bello. Podívej se, kolik jich múžeš zaštítit"



Zlostně jsem vydechla. Kate byla kromě Edwarda a Renesmee nejblíže, ale i ona byla asi deset stop daleko. Sevřela jsem čelisti a potlačila, snažíc se zdvihnout ochranu dál od sebe. Palec po palci jsem ho roztahovala ke Kate bojujíc se zpětnou odezvou kterou to mělo s každým zlomkem který jsem získala. Jen jsem sledovala Katin znepokojený výraz, když jsem pracovala, a já tiše zasténala úlevou, když její oči zamrkali a zaostřili. Zvedla ruku.



"Fascinující!" zamumlal Edward v tichém výdechu. "Je to jako jednosměrně prúhledné sklo. Můžu číst vše, co si myslíte, ale vy ke mně nedosáhnete. A slyším Renesmee, co jsem nemohl, když jsem byl venku. Vsadím se že by mi Kate teď mohla dát šok, protože i ona je teď pod deštníkem. I přesto tě nemůžu slyšet ... hmmm. Jak to funguje? Zajímalo by mě, kdyby. . ".



Pokračoval v mumlání sám k sobě, ale já nedokázala poslouchat. Ztiskla jsem zuby, snažíc se rozšířit účinnost štítu na Garretta, který byl nejblíže ke Kate. Zvedl ruku.



"Velmi dobře," složila mi Zafrina poklonu. "A teď-"



Ale promluvila příliš brzy; s prudkým výdechem, cítila jsem, jak můj štít ucouvl jako gumička roztažená příliš daleko, pukl zpět do své původní podoby. Renesmee, zažívajíc poprvé slepotu kterou Zafrina vykouzlila pro ostatní, se třásla za mými zády. Unaveně jsem bojovala proti elastickému táhnutí, nutíc štít dosáhnout znovu k ní.



"Mohu dostat minutu?" zasupěla jsem. Co jsem se stala upírem, ještě nikdy předtím jsem necítila potřebu odpočinku. Bylo to znervózňující cítit se tak utahaná a tak silná současně.



"Pochopitelně," řekla Zafrina, a diváci se uvolnili jak jim vrátila znovu zrak.



"Kate," ozval se Garrett jako ostatní mumlali a posouvali se o něco dál, rozrušeni okamžikem oslepnutí, upíři nebyli zvyklí cítit se bezbranně. Vysoký blonďatý Garrett byl jediný nenadaný nesmrtelný, který vypadal být unešen mým cvičením. Zajímalo by mne, co dobrodruha tak lákalo.



"Já bych to nedělal, Garrette," upozornil ho Edward.



Garrett pokračovat směrem ke Kate navzdory varováním, rty staženy spekulací. "Říká se, že umíš dostat upíra na lopatky."



"Ano," souhlasila. Pak se lstivým úsměvem, zavrtěla na něj prsty. "Zvědavý?"



Garrett pokrčil rameny. "To je něco, co jsem nikdy neviděl. Vypadá to, že by to mohlo být trochu přehnané. ."



"Možná," řekla Kate, její tvář náhle vážná. "Možná to funguje pouze na slabé či mladé. Nejsem si jista.



Vypadáš být silný. Možná bys mohl odolat mému nadání." Natáhla ruce k němu, dlaní nahoru-jasná výzva. Rty sej í zkroutili, a byla jsem si docela jista že její seriózní výraz byl pokusem o donucení.



Garrett se na výzvu zašklebil. Velmi sebevědomě se dotkl její dlaně ukazováčkem.



A pak, s hlasitým zalapáním po dechu, se jeho kolena podlomila a on se převrátil vzad. Jeho hlava práskla do kusu žuly s ostrým práskavým hlukem. Bylo šokující dívat se. Mé instinkty couvli vidíc zneschopnění nesmrtelného takovým zpúsobem, bylo to hluboce nesprávné.



"Říkal jsem ti to," zamumlal Edward.



Garrettova oční víčka se po dobu několika sekund třásla, a pak oči doširoka otevřel. Zíral nahoru na culící se Kate, a udivený úsměv mu osvětlil tvář.



"Wow," řekl.



"Líbilo se ti to?" Zeptala se skepticky.



"Nejsem blázen," zasmál se, potřásajíc hlavou, jak se pomalu dostával na kolena, "ale určitě to bylo něco!"



"To je to, co jsem slyšel."



Edward překulil oči.



A pak nastal malý rozruch na předním dvoře. Slyšela jsem jak Carlisle koktajíc odpovědel překvapeným hlasúm.



"Poslala vás Alice?" Zeptal se někoho, jeho hlas nejistý, lehce rozrušený.



Další neočekávaný host?



Edward se vrhl do domu a ve většina ostatních ho napodobila. Sledovala jsem je pomaleji, Renesmee ještě posazenou na zádech. Chtěl bych dát Carlislovi chvíli. Nechat ho zahřát nového hosta, připravit ho nebo ji, nebo je- pro představu o tom, co se blíží.



Vzala jsem Renesmee do náruče, jak jsem šla opatrně kolem domu abych vstoupila přes dveře do kuchyně, poslouchajíc to, co jsem nemohla vidět.



"Nikdo nás neposlal," hluboký šeptavý hlas Carlislovi odpověděl na otázku. Okamžitě mi připomněl hlasy starých Ara a Caia, a zmrazil mě uvnitř kuchyně.



Věděla jsem, že přední pokoj byl přeplněný-téměř všichni se šli podívat na nejnovější návštěvníky, ale byl tam sotva nějaký hluk. Mělké dýchání, to bylo vše.



Carlislúv hlas byl ostražitější, když reagoval. "Tak co vás sem teď přivádí?"



"Slovo, cesty," odpověděl jiný hlas, stejně lehký jako první. "Slyšeli jsme narážky že Volturiovi jdou proti vám. Šeptá se, že by jste neměli být sami. Je zřejmé, že co se šeptá byla pravda. Tohle je impozantní shromažďení."



"Nevyzýváme Volturiovy," odpověděl Carlisle napjatým tónem. "Došlo k nedorozumění, to je všechno. Velmi vážnému nedorozumění, buďte si jisti, ale budeme doufat, že se vyjasní. Co vidíte, jsou svědci. Potřebujeme jen aby nás Volturiovi vyslechli. Nemáme- "





"My se nestaráme o to co říkají že jste udělali" přerušil ho první hlas. "A je nám jedno jestli jste porušili zákon."



"Nezáleží na tom, jak neslýchaně", zazněl druhý.



"My jsme čekali tisíciletí a půl abychom vyzvali italskou spodinu," uvedl na prvním místě. "Pokud existuje šance, že padnou, budeme tady abychom to viděli."



"Nebo dokonce pomůžeme porazit je," dodal druhý. Vystoupili v hladkém tandemu, jejich hlasy natolik podobné, že méně citlivé uši by předpokládali, že byl pouze jeden.



"Pokud si myslíme, že máte šanci na úspěch."



"Bello"? zavolal na mě Edward pevným hlasem. "Přines sem Renesmee, prosím. Možná bychom měli otestovat tvrzení našich rumunských návštěvníků."



Pomáhalo mi vědět že polovina upírú ve vedlejší místnosti by pravděpodobně přiběhla bránit Renesmee, pokud by tito Rumuni byli z ní rozrušení. Nelíbil se mi zvuk jejich hlasú, nebo temná hrozba v jejich slovech. Jak jsem šla do pokoje, viděla jsem že nejsem sama tohohle názoru. Většina nehybných upírú hleděla nepřátelsky, a pár-Carmen, Tanya, Zafrina a Senna-se přemístili do nepatrně defenzivní polohy mezi nově příchozí a Renesmee.



Oba upíři u dveří byli útlí a nízcí, jeden tmavovlasý-a druhý s vlasy tak popelavě blonďatými že vypadali jako sivé. Měli stejnou pudrovou barvu kúže jako Volturiovi, i když myslím, že ne až tak výrazně. Nebyla jsem si tím jista, nikdy jsem Volturiovy neviděla jinak než svýma lidskýma očima, takže jsem nemohla perfektně srovnávat. Jejich ostré, úzké oči měli barvu tmavého burgundského, bez jemného filmu. Měli na sobě velmi jednoduché černé šaty, které by mohly vypadat moderně nebýt starých vzorů.



Ten tmavý se zašklebil, když jsem přišla do zorného pole. "Dobře, dobře, Carlisle. Byli jste zlobiví, ne? "



"Není to, co si myslíte, Stefane."



"A my se stejně nestaráme," reagoval blonďák. "Jak jsme říkali předtím."



"Tak vítejte na pozorování, Vladimire, ale rozhodně není náš plán napadnout Volturiovy, jak jsme říkali předtím."



"Pak jen skřížíme naše prsty," začal Stefan.



"A budeme doufat ve štěstí," dokončil Vladimir.



V závěru jsme měli dohromady sedmnáct svědků-Irské, Siobhan, Liama a Maggie, Egyptské, Amuna, Kebi, Benjamina, a Tiua; Amazonky, Zafrinu a Sennu, Rumunské, Vladimira a Stefana; a nomády Charlotte a Petra, Garretta, Alistaira, Marya a Randalla-k doplnění naší jedenáctičlenné rodiny. Tanya, Kate, Eleazar a Carmen trvali na tom, aby byli započítáni jako součást naší rodiny.



Kromě Volturiových to byl asi největší shromáždění spřátelených upírú v historii nesmrtelných.

Všichni jsme začínali pociťovat naději. Dokonce ani já jsem si nemohla pomoct. Renesmee zvítězila nad tolika v tak krátkém čase. Volturiovým stačí jen poslouchat jen na moment. . . .

Poslední dva přežívší Rumunové-soustředěni pouze na svou hořkou zášť k těm, kteří rozvrátili jejich říši patnáct století dříve-přijali vše za pochodu. Nedotýkali se Renesmee, ale neprojevili vůči ní žádnou averzi. Zdálo se že si záhadně oblíbili naše spojenectví s vlkodlaky. Sledovali mé cvičení se štítem se Zafrinou a Kate, sledovali Edwardovy odpovědi na nevyslovené dotazy, sledovali Benjaminovo vytváření gejzírú z vody z řeky nebo ostré poryvy větru vytvořené z bezvětří pouze myslí, a jejich oči nelítostně zářili nadějí, že k utkání s Volturiovými nakonec dojde.

Nedoufali jsme ve stejné věci ale doufali jsme všichni.