Smečka 3 - Oběť

Opustili jsme pokoj. Shay se v chodbě přeměnil do vlčí podoby stejně jako já. Hledači, co nás míjeli, si příležitostně vyměnili zamumlání, nebo nám věnovali vylekaný pohled. Ale nejčastější reakce byla respektující pokývání, nebo vědoucí úsměvy. číst dál

Vlny naráželi na pobřeží několik metrů od toho, kde jsme narazili na kameny. Zírali jsme na Elementární kříž několik minut, popadali jsme dech, snažili se uvěřit tomu, že se nám podařilo splnit nemožný úkol. číst dál

connor nás vedl když jsme šplhali přes ostré kameny, co se mi zabodávaly do tlap. Nebylo to dlouhé šplhání, ale bylo to unavující. Museli jsme se vyhýbat hlubokým prasklinám v zemi, které vybuchovaly jedovatým plynem nebo párou, z kterých bychom mohli zvracet, aniž bychom byli upozorněni. Na rozdíl od živého lesa na pobřeží, bylo Whakaari bez života, naprosto cizí prostředí. I když dech beroucí, krajina byla příliš zlověstná na to, aby byla krásná, spíš se jevila jako, že slouží k tomu, aby varovala vetřelce. číst dál

„Musíme se vrátit!“ Ječela jsem na Connora, který mě táhl, když Adne zavírala dveře. číst dál

Můj otec dopadl na zemi, šedo-hnědý vlk blokoval Emilovi cestu ke mně. Emil se přeměnil, prskal a vrčel. Rozběhl se k nám. Můj otec vydal varovné vrčení, čenichem funěl, jak se připravoval k útoku. číst dál

Probudila jsem se se strnutím, lapala jsem po dechu. číst dál

Plahočil jsem se džunglí, promočení, voda z nás kapala. Radost ze zachránění Neva a získání Eydisu byla tlumena ztrátou Silase. číst dál

Strop se pohyboval, každá jeho část. číst dál

Gabriel se otočil, byl to ten muž pracující na lodi. Loď měla nový motor. Usmíval se, navzdory tomu, že na něj na souši čekalo šest vlků. S neuspořádanými, sluncem-promelírovanými vlasy vypadal Gabriel spíš jako bůh surfu, než jako Hledač. Z toho, jak kolem rozložil potápěčské náčiní – bomby, regulátory, plovací vesty, olověná závaží, masky, ploutve, potápěčské dresy a baterky s tak efektivní péčí, jsem usoudila, že on bude náš instruktor ve vodě. číst dál

„Můžeme mu věřit?!“ Dívala jsem se, jak se Adne pohybuje, zářící spirály se odvíjely z jejich skeanů, když tvořila dveře, co by nás dovedly do odpočinkového místa Eydisu, v Tulúmu. Je to psáno, řekl Logan. Měl pravdu? Měli jsme jeden meč; byli jsme na cestě v získání druhého. číst dál