Sešli jsme se v Očistci u kuchyňského stolu. Silas s Adne před nás postavili hrnky s horkým čajem. Ansel uţ nebyl špinavý a zakrvácený, měl na sobě věci, které mu našla Adne, a vypadal jako dřív. Skoro. Pořád to byl jen stín bratra, kterého jsem si pamatovala; ačkoli měl přes ramena deku, třásl se zimou. Dřív vţdycky vyzařoval optimismus a neměl daleko k úsměvu. Teď vypadal ztrhaně, oči, které zakrývaly pískově hnědé vlasy, působily vzdáleně a odtaţitě.
číst dál