Ren mě přimáčkl ke studené ocelové stěně cely a vsunul mi koleno mezi stehna.
Šok mě připravil o veškerou sílu, nedokázala jsem se převtělit. Tohle přece nemůže být pravda.
„Ach boţe, Rene, to ne,“ zašeptala jsem, oči upřené na něj. Uţ jsem ho vůbec nepoznávala, jeho výraz zrůznilo šílenství a ţal, který ho nutil ublíţit mi. Snad nikdy jsem nepoznala takovou hrůzu. Nechtěla jsem věřit, ţe by se mohl tak změnit, ale prsty, které se mi zarývaly do rukou, svědčily
o opaku. Z rozkousaného rtu mi tekla do úst krev. Takže teď patří ke Strážcům?
Otřásla jsem se, zmocnila se mě závrať. Dokázala jsem zůstat stát vzpřímeně jen díky tomu, ţe mě pořád tiskl ke stěně. Jeho oči jasně říkaly, ţe ho aţ sem dohnala lítost a bolest.
„Nemusíš vůbec nic, Reniere,“ ozval se náhle tichý hlas. „Pusť ji.“
Ren okamţitě vycenil zuby. Monroe se pomalu přibliţoval. V kaţdé ruce drţel meč, čepele sklopené.
„Máš na vybranou," pokračoval tiše. „Odejdi odsud, nech tohle všechno za zády. Můţeš jít s námi.“
„S vámi? S Hledači?" Ren si odplivl.
„Nejsme takoví, jak si myslíš," přesvědčoval ho. „Přišli jsme pro tebe. Calla je tady, aby ti pomohla, stejně jako já."
Upřela jsem na něj prosebný pohled. „Rene, prosím, je to pravda. Pojď s námi." 243
„Kvůli tvýmu lhaní jsem o všechno přišel.“ Nepřestával sledovat Monroea. „Radši tě zabiju, neţ bych ti znova uvěřil.“
Ve tváři měl vepsanou zlost i lítost.
„Doufám, ţe na to nedojde,“ odvětil Monroe. „Nejsem tvůj nepřítel, ale nemůţu tě přinutit, aby ses rozhodl správně. Tohle nemusí být konec. Jestli nepůjdeš s námi, pusť aspoň to děvče. Nedělej to všechno ještě horší."
„Co by mohlo být horší, neţ přijmout ruku, kterou podává zrůda?“ Ze stínu u dveří vystoupil muţ.
Srdce se mi zběsile rozbušilo, poznala jsem Emila Laroche, podsaditého a ramenatého, na rozdíl od štíhlého vysokého Rena. Díval se přímo na mě. I kdyţ zůstal v lidské podobě, obklopovali ho tři vlci: Dax, Fey a Cosette. Upírali na mě oči a vrčeli. Z jejich nenávistného pohledu křičelo jedno slovo.
Zrádkyně.
Nechtěla jsem vidět tuhle ošklivou pravdu, zdůrazněnou vyceněnými zuby, zjeţenou srstí a očima plnýma nenávisti.
Dostali na vybranou jako Sabine.
Tři z mých přátel se obrátili proti mně. Teď patří k Emilově smečce. Dali přednost Stráţcům před svými přáteli.
Ale proč?
Pak jsem se znovu podívala na Rena. I jemu dali na vybranou. V tu chvíli se mi zvedl ţaludek. Za jeho vztekem jsem viděla bolest. Pochopila jsem, ţe mi nechce ublíţit, vybral si Stráţce jenom proto, ţe jsem ho opustila. Zradila jsem někoho, kdo mě miloval. Lhal kvůli mně a oni ho mučili. Zlomili ho a všechno to byla moje vina. Jak si mohl vybrat jinak? 244
„Emile," pronesl Monroe a to mě přimělo odtrhnout od Rena oči. Hledačův výraz se změnil téměř k nepoznání, kdyţ se díval na vůdce Baneů a z jeho očí plála bezbřehá nenávist.
Emile se nepřestal usmívat. „Ani nevíš, jak moc jsem tě chtěl zase vidět, Monroe. Díky, ţes přišel."
Monroe na to nereagoval.
Emile se otočil k Renovi a chladně a úlisně řekl: „Reniere, seznam se s člověkem, který zabil tvou matku."
Ren mě okamţitě pustil a zbledl.
Zapotácela jsem se a přitiskla se k boční stěně. Rozhlíţela jsem se po vlcích, kteří nadále blokovali dveře, Emilovi, Monroeovi a Renovi. Nebylo odsud úniku.
Monroe se sípavě nadechl. „Ty prolhanej hajzle. “
V jeho očích se zaleskly slzy.
Emile se mrazivě zasmál. „Ze lţu? Myslíš si snad, ţe by Corrine zemřela, nebýt tebe?“
Monroe se na něj s výkřikem vyřítil.
Jenţe Ren se okamţitě převtělil v šedého vlka a skočil mezi svého otce a Hledače. Monroe zaváhal a ztratil rychlost. Vrhl se stranou a odkulil se dřív, neţ ho Ren stihl hryznout.
„Vypadá to, ţe mám navrch, starý příteli,“ zašklebil se Emile, zatímco Ren kráčel k Monroeovi, kterého zahnal do rohu cely.
„To se ještě uvidí," odtušil a upřel oči na Rena. Vlk zuřivě vrčel a já věděla, ţe se na něj co nevidět vrhne v touze pomstít svou matku.
„Rene, nedělej to!" vykřikla jsem. „Monroe tvou matku nezabil. Snaţil se ji zachránit!"
„Zabij tu děvku, Daxi," zasyčel Emile. 245
„Okamţitě."
Dax vycenil ostré zuby a pustil se ke mně. Nikdy dřív jsem moc nepřemýšlela nad tím, jak je velký, kdyţ je ve vlčí podobě. Nikdy jsem proti němu nebojovala. Nejlepší válečník z mladých Baneů. Viděla jsem, jak se mu pod srstí napínají svaly. Uvědomila jsem si, ţe je to největší vlk, jakého jsem kdy spatřila. Převtělila jsem se a rozkročila se. Samozřejmě měl výhodu, co se týkalo velikosti a síly, ale já zas měla rychlost.
I kdyţ jsem se však chystala k obraně, v mysli mi křičel zděšený hlas.
Nechci Daxe zabít. Jak bych to mohla udělat?
Uţ byl tak blízko, ţe ho ode mě dělil jediný skok. Zavrčela jsem, ale pokusila se s ním spojit myšlenkou.
Nedělej to.
Sama sis zavařila, Callo. Skrčil se a pootevřel tlamu.
Dokonce i zuby měl obrovské.
V tu chvíli se však ozvalo pronikavé zavrčení. Dax zaváhal a otočil se k Renovi, který ho volal. Hleděli na sebe. Dax krátce zmateně štěkl a těkal pohledem od Rena k Emilovi.
Ren mi své myšlenky neotevřel, slyšet je mohl jen Dax, ale já bych byla dala všechno za to, kdybych mohla zjistit, co mezi těmi dvěma proběhlo.
„Nepleť se do toho, kluku," ucedil Emile a zpraţil Rena pohledem.
Dax se zarazil a já udělala další krok ke dveřím. Odhadovala jsem, jestli bych dokázala uprchnout. Ale i kdyby to šlo, znamenalo by to obětovat Monroea. Zůstala jsem stát. Nehodlala jsem ho v tom nechat. 246
,Já jsem tvůj vůdce," připomněl Emile a předvedl Daxovi ostré zuby. „Zabij ji. Zabij ji a já z tebe udělám svého zástupce."
Dax se znovu otočil ke mně a v jeho očích zaplála touha po krvi. Poznala jsem, ţe podruhé nezaváhá. Nezbývalo mi, neţ se okamţitě zbavit pochybností, které ve mně vyvolávala představa, ţe budu bojovat s bývalým členem naší smečky. A to hned, nebo je po mně.
„Zmizni, chlupáči!" vykřikl náhle Connor, který vpadl dovnitř a vrhl se mezi Daxe a mě s připravenými meči.“Je mi líto, ţe ruším tenhle mejdan, ale je čas rozloučit se. Ne ţe byste nebyli skvělí hostitelé."
Dax skočil. Connor uhnul a ťal po jeho plecích. Vlk se na něj vrhl znovu, ale Connor se mu rychlostí vyrovnal. V Daxově boku se objevily další dva šrámy. Ohromný vlk zaskřípěl zuby a začal zuřivě štěkat, zatímco Connor krouţil kolem něj a závratnou rychlostí otáčel meči.
Fey a Cosette se s vrčením vydaly k nám.
„Ne!" křikl Emile a ukázal na Monroea. „Zapomeňte na tu holku. Chceme toho chlapa. Daxi, zpátky. Nechte ty ostatní odejít. Nezáleţí na tom, stejně nemají kam utéct."
Znovu se otočil na Monroea. „Teď musíme vyřídit mnohem důleţitější záleţitost. Osobní."
Dax pomalu couval, i kdyţ nepřestal vrčet. Fey a Cosette zaujaly pozici vedle Rena a odřízly tak Monroeovi veškeré ústupové cesty.
„Connore," zavolal Monroe vyrovnaně, kdyţ se kolem něj čtyři vlci začali stahovat. „Vezmi Callu a utečte.“
Connor na něj vytřeštěně zíral. „To ne!“
„Hned, Connore.“ Monroe nespouštěl oči z 247
Rena. „To je rozkaz. “
„To neudělám,“ vzdoroval Connor. „Nestojí to za to.“
„Ale ano,“ pronesl Monroe tiše. „Věděl jsi, ţe se to můţe stát. Teď uţ odsud to děvče odveď. A nepokoušej se pro mě vrátit. “
Byla jsem tak konsternovaná, ţe jsem na sebe vzala lidskou podobu. „Ne!“
Emile se rozesmál. Ren se ještě pořád krčil mezi otcem a Hledačem a planoucíma očima sledoval, jak Monroe sklopil meče.
„Jemu neublíţím,“ řekl. „To dobře víš.“
„Myslel jsem si to,“ zašklebil se Emile a ohlédl se po vlcích. „Postarejte se, aby neuprchl. Je čas, aby Ren pomstil svou matku."
„Rene, nedělej to! Lţe ti, všechno to jsou jenom lţi!" vykřikla jsem. „Pojď s námi!“
„Ona uţ k nám nepatří,“ sykl Emile. „Vzpomeň si, jak se k tobě chovala, jak se k nám všem otočila zády. Jen zavětři, hochu. Páchne jako Hledači. Je to zrádkyně a kurva."
Podíval se na mě s takovou nenávistí, ţe jsem klopýtla.“Jen se neboj, krasavice, i na tebe dojde. Dřív neţ si myslíš."
Ucukla jsem, kdyţ mě Connor popadl za ruku. Táhl mě k volným dveřím.
„Nemůţeme ho tu nechat," křičela jsem.
„Musíme." Connor zavrávoral, jak jsem se mocně vzpouzela, ale rychle našel rovnováhu a chytil mě pevněji.
„Budu bojovat!" oponovala jsem v zoufalé snaze vyprostit se mu a přitom ho nezranit.
„Ne!" odmítl neústupně. „Slyšelas ho. Jdeme pryč. A jestli se proměníš ve vlka, tak tě přetáhnu po palici! “
„Prosím.“ Oči mě pálily, kdyţ jsem zahlédla 248
Renovy vyceněné tesáky. Svíralo se mi hrdlo, Monroe úplně spustil meče.
„Co to dělá?“ zvolala jsem a znovu se pokusila vytrhnout.
„Tohle je teď jeho boj,“ procedil přes zaťaté zuby Connor. „Ne náš.“
Ren uskočil, kdyţ meče s třesknutím dopadly na zem.
I kdyţ měl ještě pořád zjeţenou srst, přestal vrčet.
„Poslouchej mě, Rene,“ řekl Monroe a skrčil se do jeho výšky. Na ostatní vlky, kteří se k němu pomalu blíţili, se nedíval. Ještě pořád máš na vybranou. Pojď se mnou a dozvíš se, kdo doopravdy jsi. Odejdi odsud, hoď tohle všechno za hlavu. “
Ren štěkl a zmateně zakňučel. Zato s ostatními vlky nijak nehnulo, ţe nepřítel odloţil zbraně.
Connor mě popadl pod krkem, aţ to zabolelo.
„Nemáme čas dívat se na to,“ vztekal se a táhl mě ven z cely.
„Rene, prosím, nevol si je! Vyber si mě!“ vykřikla jsem.
Ren se otočil a sledoval, jak mě Connor táhne na chodbu. Převtělil se a hleděl na Monroeovy napřaţené ruce. Přistoupil k němu.
„Kdo jsi?“
Monroeovi se třásl hlas. Jsem-“
„Tak dost! Jsi hlupák, hochu,“ zavrčel Emile na Rena. Usmál se na Monroea. „Zrovna jako tvůj otec.“
A vzápětí se odrazil od země. V letu se převtělil ve vlka a narazil do Monroea. Sevřel v čelistech jeho nechráněné hrdlo těsně předtím, neţ mě Connor odvlekl z dohledu. Táhl mě co nejrychleji zpátky do sálu.
Ohlíţela jsem se v naději, ţe uvidím, jak z cely vycházejí Ren s Monroem, ale bylo slyšet jen vrčení a štěkot vlků.
2024 ©