15. kapitola

Myslela jsem, ţe uţ mi nemůţe být větší zima, ale kdyţ to Monroe vyslovil, jako by se v místnosti ochladilo.

Shay si odkašlal. „A jak byste to chtěli udělat?"

Monroe neodpověděl.Shay se na mě záměrně nedíval. „Nerad to říkám, ale Ren věděl, co riskuje, kdyţ se rozhodl nám pomoct. Byla to dobrovolná oběť.“

„Oběť?" Nenáviděla jsem to slovo, které se mi neustále pletlo do ţivota. Matku obětovali. Bratr si myslí, ţe by mu bylo líp, kdyby ho taky zabili. Nemohla jsem snést pomyšlení, ţe by se měl Ren brzy připojit k obětem, které mám na svědomí kvůli tomu, ţe jsem zachránila Shaye.

„Ne. Ren není oběť. Dojdeme pro něj.“

Ansel přikyvoval, i kdyţ se přitom neuroticky kolébal. Shay se na mě ani nepodíval.

„Chceš jít do Vailu?" vybuchl. „Nechat se zabít? Jen se koukni, jak dopadla vaše poslední výprava!"

„Shayi," napomenul ho Monroe, „nemůţeme mladé vlky nechat Stráţcům, to by byla bezcitnost. Můţeme jich zachránit aspoň pár -a

s nimi i plánované spojenectví."

,Já přece nejsem bezcitný," bránil se Shay. „Ale tohle je válka. Sami mi pořád dokola opakujete, ţe válka s sebou nese oběti."

Monroe upíral oči na Ansela. Jsou to ještě děti. To je něco jiného."

„Děti?" Shay se nepříjemně zasmál. „Mluvíme tu o druhém vůdci. Vím, ţe Calla je mladá, ale rozhodně není ţádné dítě, a Renier Laroche zrovna tak. Věděl, co dělá. Tím to hasne. “ 184

„Jak to můţeš říct?" obořila jsem se na něj. „Hrozí mu smrt jedině proto, ţe se nás snaţil zachránit!"

„Konstatuju fakta,“ opáčil chladně. „Jestli půjdeme do Vailu, bude to krveprolití. Nemůţeš takhle riskovat. Nedovolím ti to.“

„Ty mi to nedovolíš? Kdo si myslíš, ţe jsi?" Krev mi vřela v ţilách a zuby jsem měla tak ostré, ţe jsem si o ně pořezala jazyk.

Otočila jsem se na Monroea. „Nemůţeme ho tam nechat!"

Vzal mě za ruku. „Nenecháme, Callo, máš moje slovo."

„To je přece nesmysl," rozkřikl se Shay. „Co by mohlo ospravedlnit takovou sebevraţednou misi?"

„Miluje Callu,“ pronesl Monroe tiše. „Uţ jednou pro ni riskoval ţivot, aby ji zachránil. Nezradí ji. Umře pro ni."

Moje výčitky byly ostré jako nůţ. Shay zaklel.

„To přece nemůţete vědět," prohlásil, pěsti zaťaté. Je to Ochránce. Viděl jsem, co dokáţou. Četl jsem jejich dějiny. Následovali Stráţce bez váhání kolik staletí. Ren je jedním z nich."

Monroe se zatvářil přísně. „Není to jenom Ochránce. Je to Corrinin syn. Změnila názor a on ho změní taky."

„Corrine je mrtvá," zasyčel Shay. „Zapomeň na svou romanci, starče."

Ozvala se rána. Monroe ho dobře zasazeným úderem poslal k zemi. Adne se k němu spěšně shýbla. Ethan se postavil vedle Monroea. Tvářil se neproniknutelně.

„No tak, tati," domlouvala otci Adne. Zřejmě ji to hodně rozrušilo, jinak mu vţdycky říkala Monroe. „Měj rozum. Shay má strach o Callu. 185

Taky ji miluje."

Čím dál lepší. Tohle bylo poprvé, kdy uznala Shayovy city ke mně. Asi mě to mělo uklidnit, ale dostala jsem na Shaye příliš velký vztek. I kdyby to bylo z lásky, nemá právo bránit mi, kdyţ chci zachránit svou smečku.

„Je vidět, ţe teď uţ se na ničem nedohodneme," zabručel Shay a zamnul si tvář. Adne mu pomohla vstát.

„Promiň." Monroe zavrtěl hlavou, oči upřené na svou pěst.

Connor se po nás rozhlédl a vstal. „Tak hele, to poslední, co potřebujeme, je rozkol ve vlastních řadách. Stojíme všichni na stejný straně."

„Tak to je překvapení," zabručel Shay.

„Klídek, pane vyvolený," ušklíbl se Connor. Jestli chceš váţně věci změnit a udělat něco pro to, aby bylo na světě líp, musíme Ochráncům pomoct. Jejich ţivot je peklo. Musíme je odtamtud dostat. Navíc má Monroe pravdu, i těch pár by nám mohlo bodnout. Někde začít musíme."

Monroe přikývl.

„Ethane," obrátil se na Hledače Shay, „zastaň se mě alespoň ty."

„Vím, ţe jseš Scion a tak dál, kluku," řekl Ethan, „ale podle mě má pravdu Monroe a ta vlčice. Musíme tam, a to co nejdřív."

„Tvůj podpis petice za práva Ochránců jsem rozhodně nečekal," uchechtl se Connor.

Ethan se usmál, pak zalétl pohledem k Anselovi, který se schoulil do sebe a vypadal nevýslovně ţalostně. „Moţná jsem je odhadoval špatně."

„A jak si představujete, ţe jim pomůţeme, aby nás to nestálo ţivoty?" zeptal se Shay. 186

Srdce se mi málem zastavilo, kdyţ se všichni podívali na mě. Ale promluvila Adne.

Já se o to postarám."

„Coţe?" Monroe se na ni poplašeně otočil.

„Odvedeme je potají, těsně před úsvitem. Tím pádem máme ještě pár hodin na přípravu. Půjde jenom malý oddíl. Otevřu vnitřní průchod."

„To ne." Monroe zbledl.

„Kaţdý tkadlec musí předvést, ţe dokáţe vytvořit vnitřní portál, aby získal pověření. Zvládla jsem všechny zkoušky, máš moje papíry. Dokáţu to.“

„O co jde?“ zeptal se Shay.

Ethan se na Adne usmál. „Chytrá holka.“

„Ne," řekl Monroe znovu a přistoupil ke své dceři. „Vnitřní portál slouţí jenom pro nouzové případy. Nemají se pouţívat k útoku.“

„Co je vnitřní portál?" chtěla jsem vědět.

Adne začala nadšeně vysvětlovat: „Vede do míst, která tkadlec neviděl. Musíš ho otevřít na základě vlastní představy toho místa nebo podle náčrtku. V tomhle případě nám to poskytne moment překvapení, a přesně to potřebujeme," dodala k Monroeovi.

“Je to proti protokolu," protestoval. „Nedovolím to."

„Ten protokol je pitomost," opáčila. „Můţu dostat oddíl dovnitř a ven. Jiná cesta není."

Zatvářila se vzdorně. „Stuarta a Kylea to mohlo zachránit."

Monroe zamţikal, neřekl však nic.

Connor jí poloţil ruku na rameno. ,Je to celkem riziko, holka. Zvládneš to?"

Přikývla, zato Monroe zavrtěl hlavou. „Zakazuji další hovor na tohle téma. Prostě to nepřipadá 187

úvahu. Prioritou kaţdého oddílu je chránit tkalce."

Adne se jízlivě zasmála. Ještě před malou chvílí jsi byl ochotný vykašlat se na předepsaný postup. Tady nejde o protokol, ale o mě. Dej s tím pokoj, Monroe. Nabízím ti jedinou schůdnou strategii a ty to víš."

Hleděl na ni přimhouřenýma očima.

„Prosím, já to zvládnu. Nech mě jim pomoct."

Ethan to nevydrţel. „Má pravdu, jedině takhle by to mohlo vyjít, i kdyţ to asi bude stejně průšvih."

„Musíme vybrat hodně malej oddíl," konstatoval Connor.

„Jak malej?" zeptal se Shay. „Teda kdyţ nepočítám nás, co jsme tady."

„Ty nejdeš,“ usadil ho Connor. Jsi Scion. Kdyby tě dostali, je po nás.“

Monroe ztěţka vzdychl. „Scion nepůjde. Adne, můţeš otevřít portál blízko Edenu, ale ne uvnitř."

„Ale to moţná nebude stačit," namítla.

„Udělat průchod přímo do klubu by byla sebevraţda. Hrozí velké riziko, ţe prohrajeme a tkadlena i portál padnou do rukou nepřítele. Navíc jsme se teprve teď dozvěděli, kde přesně to vězení je. Šla bys úplně naslepo, a to já nedovolím. Buď naproti přes ulici, nebo v té zadní uličce. Odtamtud udeříme, vytáhneme je z vězení a rychle zmizíme."

„Kdo půjde?" zeptal se Shay. Nevypadal spokojeně, ale vztek uţ ho přešel.

„Jenom dobrovolníci," odpověděl Monroe. „Tohle není mise, kterou by nařídil Šíp. Je to osobní. Nebudeme se vracet na akademii. Útok začne hodinu před svítáním. Ten, kdo půjde, 188

by si měl do té doby trochu odpočinout a připravit se."

Ethan si odkašlal. Já jdu."

Nevěřícně jsem se ušklíbla, nemohla jsem si pomoct.

Chladně se na mě usmál. „Moţná tě nemám rád, vlčice, ale je mi líto, ţe jsem málem zabil tvýho bráchu. Navíc ty hajzlové zabili mýho. Rád bych jim to dal seţrat... třeba tím, ţe jim vyfouknu vězně před nosem."

Monroe se zamračil, ale Ethan jen pokrčil rameny. Jak jsi říkal, Monroe, tohle je osobní."

„Dobře, Ethane, takţe půjdeme ty a já."

,Jenom dva?" zíral Shay. „Chcete jít jenom dva?"

„Ne," usmál se Monroe a otočil se na mě. „Bereme s sebou vůdkyni Ochránců. To by mělo k tajnému osvobození vězňů stačit."

„Callu ne,“ zvolal. „Vţdyť ji chtějí zabít, je to nebezpečný!"

Vyskočila jsem a vycenila na něj zuby. „Nezapomněl jsi náhodou, kdo jsem? Nepotřebuju, abys mě chránil!"

Kdyţ se na mě podíval, rozčilení mě opustilo. Jeho oči byly plné strachu a lásky.“Já vím."

„Musí nám pomoct najít smečku," podotkl Monroe. „Bez ní to nepůjde."

Shay svěsil ramena, ale přikývl.

Já jdu taky," ozval se najednou Connor. Jestli to bude poslední mejdan, tak si ho rozhodně nenechám ujít."

„Domluveno," řekl Monroe. „Silasi?"

„Copak?" Písař se soustředil na své poznámky.

„Můţu ti důvěřovat, ţe to neohlásíš Anice? Aspoň prozatím."

Silas dál psal, ale přikývl. „Navrhuju dohodu. 189

Zjistěte, jak dostali Granta, a já nepoběţím za Šípem. Zpráva, kterou mám, je prozatím dost ubohá."

„Děkuju," řekl Monroe. „Ethane, probereme si taktiku. Isaaku, mohl bys tomuhle mládenci udělat něco k jídlu? Connore..."

Jdu na to," skočil mu do řeči Connor a vyrazil ke dveřím. Ohlédl se na Adne, Shaye a mě. „Tak pojďte, sám to všechno nepoberu."

Podívala jsem se na Ansela, ale ten se jen třásl a upíral oči na své dlaně. Bude lepší nechat ho chvíli na pokoji. Chtěla jsem mu pomoct, ale chystala jsem se do boje a k tomu je potřeba soustředění. Jen pohled na něj mi rval srdce. Viděla jsem, jak je zlomený, navíc mě pokaţdé zasáhla představa matčina krvácejícího těla na oltáři. Spolkla jsem ţluč, která mi stoupla do krku, a zvedla se. Adne uţ vycházela z kuchyně.

„S čím chceš pomoct?" zeptal se Shay

„Se zbraněma." Connor se zazubil a vyšel ze dveří.