Zabořila jsem mu prsty do ramen, ale nedokázala jsem promluvit, nemohla jsem uvěřit tomu, co právě řekl. Stěţí jsem rozeznala jeho pach přes ostatní odéry, které ho překrývaly. Špína, krev a ostrý pach strachu.
Shay se skrčil k nám. „Anseli, no tak, jen klid, všechno uţ je v pohodě."
Zamrazilo mě, kdyţ se můj bratr rozesmál. Ještě nikdy jsem neslyšela něco tak děsivého. Po veselí v tom nebylo ani stopy.
„Jo, Shayi?“ opáčil a znovu se tak zlověstně zasmál. „Váţně je všechno v pohodě?"
„Anseli, co se stalo?" Odhrnula jsem mu vlasy z čela.
Odstrčil mi ruku a pokusil se mi vymanit. „Přestaň s tím a pusť mě."
Sevřela jsem ho ještě pevněji. Nedokázala jsem jeho divné chování pochopit. Strčil do mě, ale já se ani nepohnula.
Shay se najednou zatvářil vyděšeně, kdyţ sledoval, jak se Ansel přestal bránit. Vstal, celý pobledlý. „To ne."
„Co je?" nechápala jsem.
Zavrtěl hlavou, oči upřené na mého bratra. „Nevím, jestli je to moţný, ale zdá se mi, ţe...“
„Tobě se zdá, pane vyvolený?" Ansel se podíval na mě a v jeho šedých očích na chvíli zaplál vztek. Vzápětí to ale bylo pryč, znovu se v nich rozhostila ta prázdná a beznadějná mlha.
Monroe přistoupil opatrně k nám. Ansel na to nijak nereagoval. Nepřítomně hleděl před sebe. Monroe k němu poklekl.
,Je mu něco?“ 167
,Já nevím,“ odpověděla jsem úzkostně. „Bráško, prosím, mluv se mnou.“
„Vzali mi to,“ zašeptal sotva slyšitelně.
„Co ti vzali?“
„Callo,“ varoval mě Shay, „moţná bys ho měla nechat chvíli být, aby si odpočinul.“
„Mě,“ dopověděl Ansel, ale do očí se mi nepodíval. „Všechno. Je to pryč. Jsem mrtvej.“
„Tady ti nikdo neublíţí," řekl Monroe jemně. „Tvoje sestra má pravdu, nic ti tu nehrozí. “
„Na tom nesejde,“ odbyl ho.
Byla jsem s trpělivostí u konce. „Co je s tebou?"
Odstrčila jsem ho a on se zhroutil na podlahu jako hadrová panenka. Panebože, co to má znamenat?
Chvíli se nehýbal, pak se mu ramena začala otřásat, jak bušil pěstmi do země a vzlykal.
Connor na něj zíral. „To sebou všichni Ochránci takhle házej o zem? Nebo to nějak souvisí s tím, ţe jseš vůdkyně?"
„Ne!“ Bojovala jsem s děsivým poznáním, které se do mě vkrádalo.
Lehla jsem si vedle bratra a opatrně ho obrátila.
„Anseli?" Chtěla jsem se ho dotknout, ale ucukl.
„Nesahej na mě.“
„Proč se mi nedokáţeš bránit?" Obávala jsem se, ţe odpověď uţ znám, ale všechno ve mně tomu vzdorovalo.
Střelil po mně pohledem, pěsti zaťaté. „Uţ jsem ti to říkal Vzali mi to.“
„Musíš mi to vysvětlit, Ane, já ti nerozumím." Ale rozuměla jsem, jen jsem tomu nechtěla věřit. 168
„Uţ není Ochránce," ozval se za mnou Shay.
Otočila jsem se na něj. Tvářil se váţně, ve tváři sinalý.
„To není moţný." Ne, ne, ne!
„Ale je,“ řekl tiše Monroe, který se drţel v uctivé vzdálenosti.
„Ne, není!“ zaječela jsem, i kdyţ jsem to měla přímo před očima.
„Ochránci mohou být stvořeni," pokračoval Monroe, „ale i degradováni na obyčejné lidi.“
„Ne!“ Vyskočila jsem a postavila se před svého bratra, jako by mu něco hrozilo. „To nemůţe být pravda!"
„Ale je." Silas si uhladil tuniku. „Ochránci jsou zvrácenost, anomálie. Stráţci mohou svými výtvory manipulovat, jak se jim zachce."
Zavrčela jsem na něj.
Nerozházelo ho to.“Je to tak."
„Zmlkni, Silasi." Connor mu dal pohlavek.
„Au!" vyjekl Silas a zamnul si hlavu. „Co je,jenom jsem vysvětloval-“
„Dost," okřikl ho Monroe.
„Ale proč?“ Shay se znovu skrčil k Anselovi. „Proč ti to udělali?"
Ansel se mračil, probodával ho pohledem. „Potřebovali odstrašující příklad."
Vyschlo mi v ústech. „Pro koho?" zasípěla jsem.
Upřel na mě oči a já se sesula na podlahu. Jak se na mě můţe můj vlastní bratr takhle dívat?
„Pro tvou smečku," procedil přes zaťaté zuby. „Nebo uţ jsi na nás zapomněla, kdyţ sis našla tyhle nový kámoše?"
Jen klid," řekl Shay. „Calla za to nemůţe. Snaţila se mi zachránit ţivot. Takţe jestli to chceš někomu vyčítat, pak mně."
Ansel se na něj chladně usmál. „Blahopřeju, kamaráde, jsi vlk, zatímco já ne. Proměnila si 169
tě, aby tě měla pro sebe, a na nás se vykašlala."
„Tak to nebylo, Anseli, chtěli ho zabít!" Oči mě pálily, po tvářích mi stékaly slzy.
„Radši jeho neţ nás. Brzo bude celá smečka mrtvá.“
„Ne,“ zašeptala jsem. To by přece neudělali, ţe ne? Přece by nezabili všechny mladé vlky? Všechno ve mně křičelo. Stráţci uţ Ochránce za vzpouru popravovali dřív. Zpečetila jsem snad své smečce stejný osud, kdyţ jsem utekla?
Monroe přistoupil k nám, sehnul se a vzal Ansela kolem ramen.
„Dobře poslouchej, můţeme tobě i tvým přátelům pomoct, ale musíš nám říct pravdu. Sledovali tě?“
Ansel obrátil oči v sloup a plivl Monroeovi do tváře.
Adne zatajila dech, ale Monroe jen zvedl ruku.
„Chápu, ţe trpíš,“ řekl tiše, bez rozčilení. „Ale musíš mi věřit. Nejsme tví nepřátelé. Tvoje sestra je u nás v bezpečí a ty taky. “
Nemohla jsem dýchat, slzy mi dál tekly a kapaly z tváří do výstřihu. Co jsem to provedla? Před očima se mi míhaly známé tváře. Bryn, Mason. Ren.
Shay mě vzal za ruku. „Callo, to není tvoje-“
„Nech toho.“ Vytrhla jsem se mu. Je to moje vina.“
Ansel se roztřeseně nadechl. „Vyhodili mě z dodávky v centru. Řekli, ţe jestli budu mít kliku, najdu svou sestru.
„Ethane?“ Monroe se zvedl.
„Určitě byl sám," odpověděl Ethan. „Ţádní stopaři, ţádni Ochránci." 170
„Zřejmě to mělo být jenom varování," navrhl Connor. „To by se jim podobalo."
Adne se otřásla a on ji objal.
„Asi máš pravdu," souhlasil Monroe.
Adne popošla blíţ. „Měli bychom mu pomoct se umýt. Najdu mu něco na sebe.“
„Chci bejt sám,“ zamumlal nezřetelně Ansel, ale vztek z něj vyprchal.
Lehla jsem si k němu.
„Dovol jim to, Ane. Opravdu nám můţou pomoct."
„Neměl jsem ti říkat ty věci.“ Zachvěl se a konečně se na mě podíval. V očích měl bezedný smutek. Jsem rád, ţe nejsi mrtvá. “
Přes slzy jsem se zasmála. „Díky."
„Proč jsi od nás utekla?"
„Nemohla jsem Shaye nechat umřít. Prostě nemohla,“ zajíkla jsem se. „Nechtěla jsem vás opustit. Je mi to hrozně líto.“ Opřel mi hlavu o rameno a já ho objala. „Mně taky.“
2024 ©