"Dallas mi řekl, že Neferet přinesla Kalonovo bezduché tělo před Vysokou radu."
"Kdo je Dallas?" zeptal se Rephaim.
"Jenom jeden kluk, kterého znám. Takže to vypadá, že se Nerefet obrátila proti Kalonovi, i když to vypadalo, že byly spolu a tak."
"Neferet svádí mého otce a předstírá, že je na jeho straně. Ale jediné, co jí doopravdy zajímá, je ona sama. On je plný hněvu a ona je plná nenávisti. Nenávist je mnohem nebezpečnější spojenec."
"Takže jsi si jistý, že by Neferet zradila Kalonu, aby se zachránila?" zeptala se Stevie Rae.
"Jsem si jistý, že by Neferet zradila kohokoliv, aby se zachránila."
"Co by získala tím, že to hodila na Kalonu, zvlášť když je teď bez duše?"
"To, že před Vysokou radou od sebe odpoutala podezření."
"Jo, to dává smysl. Vím, že chce Zoey mrtvou. A Heath jí byl ukradený. Vlastně byla Neret v pohodě, i když zjistila, že Zoey viděla Kalonu, jak zabil Heatha a hodila na něj sílu ducha a jelikož ho nebyla schopná zastavit, její duše se roztrhala na kusy. Zdá se, že je jen půl krůčku od smrti."
Rephaim se na ní ostře podíval. "Zoey napadla mého otce prvkem ducha?"
"Jo, to je to, co mi Lenobia a Drak řekli."
"Takže byl vážně zraněný." Řekl Rephaim o odvrátil se od ní a už nic jiného neřekl.
"Hele, musíš mi říct, co víš," řekla Stevie Rae vážně. Když nic neřekl, vzdychla a mluvila dál:
"Dobře, tak tady je moje pravda. Dnes večer jsem sem přišla připravená donutit tě, abys mi řekl všechno o tvém tátovi a Onom světě a všechno okolo. Ale teď jsem tady a nechci použít svou moc." Váhavě se dotkla jeho paže. Jeho tělo se napjalo, když se její prsty dotkly jeho kůže, ale neodtáhl se. "Nemohly bychom na tom pracovat společně? Opravdu chceš, aby Zoey zemřela?"
"Znovu se na ní podíval. "Nemám žádný důvod k tomu, abych si přál smrt tvé kamarádky, ale ty chceš ublížit mému otci."
Stevie Rae frustrovaně vydechla. "Dobře, co tohle-udělám kompromis v tom, co oba chceme. Co kdybych ti řekla, že jen chci, aby Kalona odešel a nechal nás na pokoji?"
"Nevím, jestli by to bylo možné," řekl Rephaim.
"Ale je možné, abych si to přála. Právě teď jsou Zoey a Kalona bez duše. Vím, že je tvůj táta nesmrtelný, ale nemůže být dobrá věc, že je teď jeho tělo jen skořápka."
"Ne, to není dobrá věc."
"Tak pojďme společně zjistit, zda je můžeme oba dostat zpět. A co se pak bude dít dál, budeme řešit teprve, až ta situace nastane."
"Souhlasím," řekl.
"Dobře!" Stiskla mu ruku předtím, než jí sundala z jeho paže. "Říkal jsi, že je Kalona zraněný. Co jsi tím myslel?"
"Jeho tělo nemůže zemřít, ale pokud je poškozen jeho duch, je fyzicky oslabený. Tak ho A-ya spoutala. Jeho duch byl oslaben emocemi, které k ní cítil. Zmátla ho a oslabila. Tak se stal zranitelným."
"Tak takhle se Neferet podařilo předhodit ho před Vysokou radu," řekla Stevie Rae. "Zoey zranila jeho ducha, takže tím se stalo zranitelné i jeho tělo."
"Musí existovat něco víc, než jen tohle. Není-li držen v zajetí, jako ho držela A-ya, otec se začne okamžitě hojit. Za tu dobu, co se mu to stalo, už by se uzdravil i jeho duch."
"No samozřejmě. Neferet ho chytila dřív, než se jeho duch stačil uzdravit. Ona je tak zatraceně zlá. Nejspíš na něj uhodila tou svou strašnou temnotou, pak si ho odnesla sebou a-"
"To je ono!" Vzrušeně se postavil a pak se zašklebil bolestí, které mu způsobilo zraněné křídlo.
Mnul si zraněné rameno, posadil se zpátky a držel si ho blízko u sebe. "Pokračovala v útoku na jeho ducha. Neferet je Tsi Sgili. To znamená, že se dostává k moci prostřednictvím temné síly v duchovní říši."
"Zabila Shekinah, aniž by se jí dotkla." Vzpomněla si Stevie Rae.
"Neferet se velekněžky dotkla. Ale ne rukama. Má moc nad smrtí. Je zodpovědná za mnohé oběti.
Vládne temnou silou. Tahle síla je to, co zabila Shekinah a je to taky moc, kterou použila proti mému otci. Tím oslabila jeho ducha."
"A co to s ním udělalo?"
"Drží jeho tělo v zajetí a jeho duši používá pro vlastní účely."
"A teď vypadá před Vysokou radou jako ta dobrá. Vsadím se, že jim říká něco jako "Oh, chudák Zoey." a "Já nevím co proč to Kalona udělal"."
"Tsi Sgili je velmi silná. Proč by tohle všechno kvůli Vysoké radě dělala?"
"Neferet nechce, aby se o ní vědělo, že je zlá a že chce zatraceně ovládnout celý svět. Zatím. Takže nemůže nechat věřit Radu, že je ráda, že je Zoey mrtvá, i když to tak ve skutečnosti je."
"Otec nechce Zoey mrtvou. Prostě ji chce jen vlastnit."
Stevie Rae mu věnovala tvrdý pohled. "Někteří z nás si myslí, že být v něčím vlastnictví proti naší vůli, je horší než smrt."
Odfrkl si. "Myslíš jako třeba být otisknutá?"
Stevie Rae se na něj zamračila. "Ne, to vůbec není to, co jsme měla na mysli."
Znovu se ušklíbnul a stále si držel ruku.
Stále se mračila, ale pokračovala: "Takže říkáš, že Kalona nechtěl smrtí Heatha způsobit, že se duše Zoey rozpadne na kusy?"
"Ne, protože by to s největší pravděpodobností vedlo k její smrti."
"S největší pravděpodobností?" Vyhrkla Stevie Rae. "Znamená to, že není na sto procent jisté, že Zoey zemře? Protože to je to co upíři řekli."
"Upíři neví nic o nesmrtelných. Žádná smrt není tak definitivní jak si smrtelníci myslí. Zoey zemře, pokud se její duch nevrátí do svého těla. Ale není možné, aby se její duše vrátila do svého těla v původním stavu. Bylo by to těžké, to ano. A také bude potřebovat na Onom světě průvodce a ochránce, ale-"
"Co?"
"Neferet použila mého otce, aby zajistila, že se duše Zoey nevrátí zpět. Uvěznila jeho tělo, zatímco byl raněný a poručila mu, aby jeho duše splnila tento úkol na Onom světě."
"Ale říkal jsi, že Kalona byl vykopnutý Nyx. Jak by se tam mohl vrátit?"
Rephaim vytřeštil oči. "Jen jeho tělo bylo vyhoštěno."
"Ale jeho tělo je stále tady! Je to jen jeho duch, který se vrátil," dokončila Stevie Rae za něj.
"Ano! Neferet ho donutila k návratu. Znám mého otce moc dobře. Nikdy by se nevkradl do říše Nyx. Má příliš mnoho hrdosti. Vrátil by se pouze v případě, že by ho o to bohyně sama požádala."
"Víš to jistě? Možná, že tam je kvůli Zoey. Protože on nikdy nedostane to, co chce. Ona nikdy nebude s ním. Tak se stal děsivým vyšinutým stopařem, který by jí raději viděl mrtvou, než s někým jiným. Třeba se na ní naštval, protože urazila jeho hrdost a tak se neovládnul a šel za ní."
Rephaim zavrtěl hlavou. "Otec nikdy nevěřil, že by nakonec Zoey nebyla jeho. A-ya stále žila ve velké části její duše." Odmlčel se a než mu Stevie Rae stačila položit další otázku, dodal: "Ale vím, jak bychom si mohly být jisti. Pokud ho Neferet vězní, bude otec vázán Temnotou."
"Temnota? Myslíš tím opak světla?"
"Svým způsobem to tak je. Je těžké to definovat, protože je to druh čistého zla. Stále se mění a vyvíjí. Temnotu, o které mluvím, je možné vnímat. Musíme najít někoho, kdo může vnímat bytosti z duchovní říše a byl by schopen vidět řetězy, kterými Tsi Sgili svázala mého Otce, jestli tam jsou."
"Můžeš cítit duchovní svět?"
"Nemůžu," řekla a bez váhání jí opětoval pohled. "Mohl bych vystoupit před vaší upírskou Vysokou radou?"
Stevie Rae se kousla do spodního rtu. Mohl by? Mohl by Rephaim obětovat svůj život za ten Zoey? A co ona? Protože by musela jít s ním a nebyl žádný způsob jak před upíry Vysoké rady zatajit, že jsou spolu otištěni. Zemřela by pro Zoey-samozřejmě, že ano. Ale bylo by fajn, kdyby nemusela. Plus, to by Zoey nikdy nechtěla. No Zoey ji ale taky nechtěla zachránit proto, aby se pak otiskla s Krakounem. Do pekla, to nechce nikdo. Bohyně ví, že to nechtěla ani ona. No, po většinu času.
"Stevie Rae?"
Vytrhnul jí z jejího vnitřního monologu a viděla, jak ji Rephaim pozoruje. "Mohla bys mě dostat před vaší upírskou Vysokou radu?" zopakoval vážně.
"Jen jako poslední možnost. A pokud půjdeš ty, znamená to, že půjdu s tebou. A sakra, Vysoká rada pravděpodobně nebude věřit ničemu, co jim řekneš. Ale jak jsi řekl, potřebujeme někoho, kdo je dobrý ve spojení s duchovní říší. Tak dobrý, ale mohl cítit Temnotu a takové věci, viď."
"Ano."
"No, je tu celé hejno silných upírů ve Vysoké radě, ne? Jeden z nich toho musí být schopný."
Naklonil hlavu na stranu. "Bylo by neobvyklé, aby měl upír schopnost cítit temné síly, které Tsi Sgili ovládá. To je jeden z důvodů, proč se Neferet daří hrát tu její šarádu tak dlouho. Skutečně umět identifikovat skrytou Temnotu je pozoruhodná dovednost. Identifikovat takové zlo je obtížné, pokud s ním nejsi nějak obeznámena."
"Jo, dobře. Ale upíři Vysoké rady by měli umět všechno. Jeden z nich musí být schopen to udělat."
Mluvila s mnohem větší jistotou, než cítila. Každý věděl, že upíři Vysoké rady byli vybráni pro jejich čest a integritu. V podstatě pro jejich nekonečnou dobrotu, které měli tolik, že nemohli být obeznámeni s Temnotou.
Odkašlala si. "Dobře, dobře. Musím zpátky do Školy noci a zavolat do Benátek," řekla pevně. Pak přejela pohledem na jeho ruku, kterou si držel křídlo a povolené krvavé obvazy na něm. "Bolí to hodně, viď?"
Krátce přikývl.
"Dobře, dobře. Skončil jsi s jídlem?"
Znovu přikývl.
Ztěžka polkla. Vzpomněla si, jak minule když mu obvazovala zlomené křídlo, spolu s ním sdílela bolest. "Musím najít nějakou lékárničku. Je to smutné, ale pravděpodobně bude v kanceláři hlídačů. Budu muset znovu projít kolem té zatracené bezpečnostní stráže, takže mu budu muset znovu trochu pozměnit paměť v tom jeho malém mozečku."
"Jak můžeš vědět, že má malý mozek?"
"Ty jsi snad neviděl, jak vysoko nosí kalhoty? Nikdo mladší osmdesáti let s velkým mozkem nenosí vytažené kalhoty jako jeho dědeček až pod jejich ramena. Mozek jako hrášek, jak říkám."
Pak se Rephaim překvapivě zasmál.
Líbí se mi zvuk jeho smíchu. A jelikož její myšlenky byly spojeny s jejími ústy, zasmála se a řekla:
"Měl by ses smát víc. Je to hezké."
Rephaim nic neřekl a Stevie Rae se nepodařilo rozluštit zvláštní pohled, kterým se na ní podíval. Měla trochu nepříjemný pocit, když seskakovala z kuchyňské židle a řekla: "No, půjdu najít tu lékárničku, ošetřím ti křídlo, jak nejlépe dovedu, seženu jídlo a dám dohromady věci pro tebe. Pak se vrátím zpět a začnu s jedním super-dlouhým dálkovým hovorem. Počkej tady. Hned jsem zpátky."
"Raději bych šel s tebou," řekl, zatímco stál a držel si opatrně ruku u sebe.
"Bylo by asi jednodušší, kdybys prostě zůstal tady," řekla.
"Ale já bych byl raději s tebou," řekl tiše.
Stevie Rae cítila zvláštní malý záchvěv hluboko v ní, který vyvolala jeho slova. Ona ale jen pokrčila nonšalantně rameny a řekla: "Fajn, jak chceš. Ale nebudeš kňučet, až tě to bude bolet, když to tu budeme procházet."
"Já nekňučím!" Podíval se na ní, jako typický hrdý chlap. Donutilo jí to smát se, když vycházeli z kuchyně, bok po boku.
Jela domů. Stevie Rae přemýšlela o Zoey a o plánech na její záchranu. Bylo to snadné. Zavolá Afroditě. Bez ohledu na to, jaké tragédie se na světě dějí, Afrodita strčí ten její špičatý nosík doprostřed všeho, zejména toho, co mělo něco společného se Zoey.
Když Stevie Rae vymyslela další krok ve svém plánu, jak zachránit Zoey, otevřelo to její mysl dokořán a ona začala přemýšlet o Rephaimovi.
Ošetřování jeho zatraceného křídla bylo strašné. Stále cítila veškerou bolest, jako odraz té jeho, na jejím pravém rameni a na zádech. I poté, co našla s lahvičku se znecitlivujícím lidokainem, se kterým mu potřela křídlo a rameno. Stále mohla cítit hlubokou, neutuchající bolest jeho zlomeniny.
Rephaim během celého svého utrpení neřekl ani slovo. Těsně předtím než se dotkla jeho křídla odvrátil hlavu a řekl: "Mohla bys na mě prosím mluvit, zatímco mi to budeš obvazovat?"
"Co tím mluvením přesně myslíš?" zeptala se.
Podíval se na ní přes rameno a ona mohla přísahat, že v jeho očích zahlédla úsměv. "Mluvíš. Hodně. Takže do toho, udělej to. Bude mi víc příjemné myslet na to, co říkáš, než na bolest."
Podívala se na něj, ale on se usmíval. A ona s ním mluvila po celou dobu, kdy mu čistila ránu, obvazovala a dávala dohromady ošklivě zlomené křídlo. Vlastně spíš blábolila. Byl to slovní průjem ve velkých dávkách. Neříkala nic a přitom říkala všechno, když jela společně s ním na vlně bolesti. Když byla hotová, následoval ji pomalu a tiše do opuštěné usedlosti. Snažila se, aby byla skříň pohodlnější, takže tam nacpala deky, které vzala v salonkách v muzeu.
"Musíš jít. Nech už to být." Vzal si poslední deku a pak se prakticky zhroutil do skříně.
"Hele, dala jsem ti pytel s jídlem přímo sem. Jsou to věci, které se nezkazí. Nezapomeň pít hodně vody a džusu. Musíš se hydratovat," řekla a najednou pocítila strach z toho, že ho opustí slabého a unaveného.
"Budu. Jdi."
"Dobře. Jo. Jdu. Pokusím se sem dostat zítra."
Unaveně přikývl.
"Tak dobře. Já padám."
Otočila se k odchodu, když řekl: "Měla by sis promluvit se svou matkou."
Zastavila se, jako by narazila do Johna Deera. "Proč proboha mluvíš o mojí mámě?"
Párkrát na ni zamrkal. Zarazilo ho to, jak byla zmatená, ale nakonec odpověděl. "Mluvila jsi o ní, zatímco jsi mi obvazovala křídlo. Ty si to nepamatuješ?"
"Ne. Ano. Myslím, že jsem opravdu nedávala moc velký pozor na to, co ti říkám." Automaticky si začala třít pravou paži. "Spíš jsem jen pohybovala rty a soustředila se na to, abych ti obvázala křídlo co nejrychleji."
"Soustředil jsem se na tebe, místo bolesti."
"Ach." Stevie Rae nevěděla, co říct.
"Říkala jsi, že věří, že jsi mrtvá. Jen jsem..." Zmlkl, zdálo se, že je zmatený. Jako by se snažil rozluštit neznámý jazyk, kterým mluví. "Jen jsem myslel, že bys jí měla říct, že žiješ. Ona by to chtěla vědět, ne?"
"Ano."
Dívali se na sebe, dokud neotevřela ústa a neřekla: "Ahoj a nezapomeň jíst."
Pak prakticky utekla z muzea.
"Proč je sakra tak divné, že se zmínil o mé matce?" ptala se Stevie Rae nahlas sama sebe.
Znala odpověď, ale nechtěla jí vyslovit nahlas. Zajímal se o to, co řekla a měl starost, že jí chybí máma. Když zaparkovala u Školy noci a vystoupila ze Zoeyna auta, přiznala sama sobě, že to doopravdy nebyla jeho starost, která ji vyděsila. Byly to její obavy z toho, co cítila. Ona byla ráda, že se o ni staral, ale zároveň věděla, že je nebezpečné být ráda,že se o ni stará monstrum.
"Tady jsi! To byla doba, než ses vrátila zpátky." Dallas na ni prakticky vyskočil z křoví.
"Dallasi! Přísahám bohyni, že pokud mě hned nepřistaneš děsit, tak ti dám pořádnou ránu."
"Zmlať mě později. Právě teď se potřebuješ dostat do komory Rady, protože Lenobia není moc šťastná, že sis vzala volno."
Stevie Rae si povzdechla a následovala Dallase nahoru do místnosti naproti knihovně, kterou škola používala jako komoru Rady. Pospíchala, ale u dveří zaváhala. Napětí ve vzduchu bylo tak husté, že bylo téměř vidět. Místnost je velká a kulatá, takže by měla lidi dávat dohromady. Ale ne ten den. V místnosti to vypadalo spíš jako ve školní jídelně. Byly tam samostatné, velmi nenávistné skupinky.
Na jedné zakřivené straně seděla Lenobia, Drak, Erik a Kramisha. Na druhé seděli profesoři Penthasilea, Garmy a Vento. Oni byly přesně uprostřed, takže viděli tu válku mezi nimi, když si Dallas odkašlal a Lenobia se na něj podívala.
"Stevie Rae! Konečně. Uvědomuji si, že jsou to neobvyklé časy a že jsme všichni pod neuvěřitelným stresem, ale ocenila bych, kdybys příště omezila svou touhu utéct do parku nebo kamkoliv, pokud bude zrovna zasedat školní Rada. Jednáš v situaci velekněžky, takže by ses neměla zapomínat podle toho chovat."
Lenobiin hlas byl krutý, takže se Stevie Rae automaticky naježila. Otevřela ústa, aby paní koní odsekla zpět, že ona není její šéf a pak opustit místnost a už konečně mohla zavolat do Benátek. Ale už nebyla mládě a rozházet si Radu upírů, kteří se snažili pomoct Zoey-nebo alespoň pár-by jejich situaci rozhodně nepomohlo.
Začni, jako bys měla končit, mohla slyšet v mysli hlas její mámy.
Takže místo odmlouvání a odcházení Stevie Rae vstoupila do místnosti a posadila se na jednu z židlí, která byla přesně mezi oběma skupinami. Když mluvila, snažila se neznít naštvaně. Vlastně se snažila napodobit způsob, jakým s ní mluvila máma, když z ní byla ale opravdu zklamaná.
"Lenobie, mám nadání pro zem. To znamená, že se někdy budu potřebovat dostat pryč od všech a být jen sama se zemí. Je to jak říkáš, a teď všichni musíme myslet. Takže někdy budu pryč buď s vaším svolením, nebo bez něj a klidně i v době vaší schůze. Jsem v pozici velekněžky. Jsem první a jediná červená upírská velekněžka na celém světě. To je úplně nová věc, takže jsem myslela, že by taky měl být nový popis náplně mé práce, co můžu a co ne, no víte. Možná bych ho měla vymyslet, jestli mám v tomhle postavení dál figurovat." Otočila se na druhou stranu místnosti a rychle dodala: "Dobrý den profesorko P, Garmy a Vinto. Dlouho jsem vás neviděla."
Tři profesoři zamumlali na pozdrav a ona ignorovala skutečnost, že se dívali na její červené tetování, jako kdyby byla pokažený vědecký projekt na 4-H veletrhu.
"Tak, Dallas mi řekl, že Neferet ukázala Vysoké radě Kalonovo tělo a vypadá to, jako by se jeho duše rozbila taky," řekla Stevie Rae.
"Ano, i když tomu někteří nechtějí věřit," řekla profesorka P a vrhla na Lenobii ošklivý pohled.
"Kalona není Erebus!" Lenobia prakticky explodovala. "Stejně, jako my všichni víme, že ani Neferet není pozemským vtělením bohyně Nyx! Celá takhle věc je směšná."
"Rada uvádí, že věštkyně Afrodita oznámila, že duše okřídleného nesmrtelného anděla se rozbila, stejně jako ta Zoeyna," řekl profesor Garmy.
"Počkejte." Stevie Rae zvedla ruku, aby zastavila tuhle triádu a zaměřila se na Kramishu. "Řekli jste Afrodita a věštkyně spolu v jedné větě?"
"Tím jí jmenovala Vysoká rada," řekl Erik suše. "I když většina z nás jí tak říkat nebude."
Stevie Rae na něj zvedla obočí. "Opravdu? Já ano. Zoey ano. A ty taky. Možná ne nahlas, ale následovali jsme její vize. A to více než jednou. Byla jsem s ní otisknutá, ne že by se mi to líbilo nebo tak, ale můžu vám říct, že ona má určitě spojení s Nyx a ví věci. Opravdu mnoho věcí." Pak se podívala na profesora Garmyho. "Afrodita může vycítit Kalonova ducha?"
"Vysoká rada tomu věří."
Stevie Rae vydechla únavou. "To je nejlepší zpráva, jakou jsem za poslední dny slyšela."
Podívala se na hodiny a začala počítat čas, který teď měli v Benátkách. Bylo asi 22:30 v Tulse, což znamenalo, že tam bude před úsvitem. "Potřebuju telefon. Musím zavolat Afroditě. Zatraceně. Nechala jsem mobil v mém pokoji." Vydala se ven z místnosti.
"Stevie Rae, co to děláš?" zeptal se Drak a všichni na ni zírali.
Na dlouhou dobu zaváhala a pak se podívala zpět do místnosti, na upíry, kteří ji pozorovali. "Spíš vám řeknu, co neudělám. Nebudu tady sedět a dohadovat se o tom, kdo jsou Kalona a Neferet, když Zoey potřebuje pomoc. Nevzdám se Zoey a nenechám se zatáhnout do nějaké hloupé učitelské války."
Podívala se na Kramishu, která na ní překvapeně zírala. "Věříš tomu, že jsem tvoje velekněžka?"
"Jo," řekla bez zaváhání.
"To je dobře. Tak pojď se mnou. Neztrácej svůj čas tady. Dallasi?"
"Jsem vždycky s tebou, zlato."
Stevie Rae se dívala z upíra na upíra. "A vy se sakra dejte dohromady. Tady je novinka od jediné velekněžky, kterou takhle škola teď má: Zoey není mrtvá. A věřte mi, vím co je to být mrtvá. Byla jsem, ale dostala jsem se z toho ." Stevie Rae se otočila k místnosti zády a s jejími mláďaty odtamtud vypadla.