ŠN (7) 4. kapitola

"Vážně, Erce, už ti to řeknu jen jednou. Nezajímají mě tvoje stupidní pravidla. Zoey je tam."
Afrodita se odmlčela a ukázala jedním upraveným nehtem na zavřené kamenné dveře. "A to znamená, že tam teď jdu i já."

"Afrodito, jsi jen člověk. Nejsi ani choť upíra. Nemůžeš prostě vlítnout do komory Vysoké rady a strhnout tam mladistvou, smrtelnickou, hysterickou scénu. Zvlášť ne ve chvíli krize jako je tato." Upírka se podívala na Afroditiny zacuchané vlasy, slzami potřísněné tváře a zarudlé oči. "Rada tě vyzve, aby ses k nim připojila. Pravděpodobně. Do té doby tady musíš počkat."

"Nejsem hysterická." Afrodita mluvila pomalu, zřetelně a s nuceným klidem. Snažila se tím zakrýt fakt, že teď nebyla v komoře Vysoké rady, kam šel Stark, následovaný Dariusem, Damienem, dvojčaty a dokonce i Jackem, který nesl tělo Zoey bez života uvnitř něj, protože kdyby tento fakt nezakrývala, byla by přesně tím, čím jí nazvala Erce-hysterickým člověkem. Důvod proč tam teď není s nimi byl ten, že nebyla schopna držet s ostatními krok, zejména proto, že plakala tak silně, že jí její slzy bránily v dýchání i ve vidění. V době kdy se vzpamatovala, byly dveře do sálu zavřené, a před nimi stála Erce, jako nějaký zatracený strážný.

Ale Erce se pěkně mýlila, když si myslela, že Afrodita neví, jak zacházet s hloupou panovačnou dospělou. Byla povýšená nad ženu, která spíš než jako Erce vypadala jako Mary zkurvená Poppins.

"Takže si myslíte, že jsem jen lidský dítě, co?" Afrodita vkročila do Ercina osobního prostoru, což vyvolalo, že ona automaticky udělala krok vzad. "Zamyslete se znovu. Jsem věštkyně Nyx. Pamatujete si ji? Nyx je vaše bohyně, která vám šéfuje. Nemusím být něčí zásobárna krve, abych měla právo vystoupit před Vysokou radu. Nyx mi dala to právo. Teď mi jdi do pekla z cesty!"

"I když by to mohlo formulovat trochu zdvořileji, to dítě má pravdu, Erce. Nech ji projít. Převezmu odpovědnost za její přítomnost, pokud by Rada nesouhlasila."

Afrodita cítila, jak se jí zvedly malé chloupky na předloktí, Neferet s tím jejím sametovým hlasem přišla a ž k ní.

"Ale tohle není obvyklé," řekla Erce, ale bylo jasné, že už se podvolila.

"Ani duše mláděte, která se rozpadla, není obvyklá." řekla Neferet.

"Musím s vámi souhlasit, kněžko." Erce ustoupila a otevřela tlusté kamenné dveře.

"Nyní jste zodpovědná za přítomnost tohoto člověka v komoře Vysoké rady."

"Děkuji vám, Erce. To je od vás laskavé. Očekávám ještě pár lidí, kteří mají něco do Rady přinést. Doufám, že je pustíte také."

Afrodita se na Erce netočila, ale uslyšela, jak zamumlala předvídatelné: "Samozřejmě, kněžko."


Místo toho vešla do starobylé budovy.

"Není to divné, že jsou z nás najednou spojenci, dítě?" zeptala se Neferet, která kráčela těsně za ní.

"My dvě nejsme spojenci a já nejsem dítě," řekla Afrodita, aniž by se na ní podívala nebo zpomalila.

Když prošli vstupní halou, ocitly se v obrovském amfiteátru, který se šířil kolem nich v kruhu.
Afroditiny oči se okamžitě obrátily k barevným skleněným oknům přímo před ní, které ukazovaly Nyx, rámovaný nádherný pentagram, ladně zvednuté ruce a označení půlměsícem.

"Opravdu krásné, že?" Neferetin hlas byl klidný a konverzační. "Upíři byly vždy autory těch největších uměleckých děl na světě."

Afrodita odmítla podívat se na ex-velekněžku. Místo toho pokrčila rameny.

"Upíři mají peníze. Za peníze můžou koupit spoustu hezkých věcí. Je jedno, jestli jsou od lidí nebo od někoho jiného. A ty nevíš jistě, že tyhle okna dělali upíři. Myslím, že jsi stará, ale ne až takhle stará."

Afrodita zkoušela ignorovat Neferetin měkký blahosklonný smích. Její pohled sklouzl do středu komory. Zpočátku nechápala, co vlastně vidí, ale pak když si to uvědomila, bylo to jako by ji někdo kopnul do břicha. Bylo jich tam sedm. Vyřezávané dřevěné trůny na obrovském pódiu, které tvořilo vnitřní podlahu komory. Upíři seděli v trůnech, ale oni nebyly ti, na které se upíral Afroditin pohled. Nemohla odtrhnout pohled od Zoey. Ležela na stupínku před trůny a vypadala jako mrtvé vystavené tělo na pohřbu. A byl tam taky Stark. Klečel vedle Zoey. Byl otočen jen natolik, aby Afrodita mohla vidět jeho tvář. Nevydával žádný zvuk, ale jeho slzy mu volně padaly po tvářích a máčely mu košili. Darius stál vedle něj a říkal něco, co nedokázala slyšet, brunetě, která seděla v prvním trůnu. Její husté vlasy byly prošedivělé.

Damien, Jack a dvojčata se choulily, jako ovce, v jejich blízkosti na kamenné lavičce. Truchlily taky, ale jejich hlasité a chaotické slzy byly odlišné od tichého zoufalství Starka. Bylo to jako oceán proti bublajícímu potůčku.

Afrodita udělala automaticky krok dopředu, ale Neferet ji chytila za zápěstí. Takže se nakonec na svou starou rádkyni podívala.

"Opravdu bys mě měla pustit." zašeptala Afrodita.

Neferet zvedla jedno obočí. "Už ses konečně osvobodila od promítání své matky do mě?"

Afrodita nechala hněv hořet tiše uvnitř sebe. "Nikdy jsi nebyla jako moje matka. Já se naučila bejt mrcha už dávno."

Neferet se zamračila a uvolnila její zápěstí. "Nikdy jsem neměla ráda tvůj hrubý jazyk."

"Nejsem hrubá, jsem přirozená. Dvě různé věci. A ty si sakra myslíš, že mě zajímá, co se ti líbí nebo nelíbí?"

Neferet se nadechla k odpovědi, ale Afrodita ji umlčela. "Co tady sakra děláš?"

Neferet překvapeně zamrkala. "Jsem tady, protože je tady zraněné mládě."

"Ach, to je sračka! Jsi tady jenom proto, že je tu něco co chceš. To je způsob, jakým pracuješ,

Neferet. Ať už to oni vědí nebo ne." Afrodita ukázala bradou na členy Vysoké rady.

"Buď opatrná, Afrodito. Můžeš mě v blízké budoucnosti potřebovat."

Afrodita neuhnula pohledu Neferet a pocítila šok, když si uvědomila, že oči, do kterých se dívá, se změnily. Už nebyly nádherně smaragdově zelené. Byly temné. Neviděla v hlubinách jejích očí červenou záři?
Hned jak Afroditě takhle myšlenka přišla na mysl, Neferet zamrkala. Její oči získaly opět barvu drahého kamene. Afrodita dýchala přerývavě a malé chloupky na pažích se jí znovu zvedly. Její hlas byl ovšem jistý a sarkastický, když řekla: "To je v pořádku. Risknu to i bez tvé pomoci." Při posledním slovu udělala ve vzduchu neviditelné uvozovky.

"Neferet, Rada tě přijímá!"

Neferet se otočila směrem k Radě, ale předtím než sestoupila po schodech až k nim se zarazila a udělala na půvabné gesto, do nějž zahrnula Afroditu. "Žádám, aby rada přijala přítomnost tohoto člověka. Ona je Afrodita, dítě, které říká, že je věštkyní Nyx."

Afrodita obešla Neferet a dívala se z jednoho člena Rady na druhého. "Netvrdím, že jsem věštkyně. Jsem věštkyně Nyx, protože bohyně chce, abych jí byla. Pravdou je, že kdybych měla na výběr, tuhle práci bych dělat nechtěla." Mluvila dál, i když několik členů Rady zalapalo po dechu v šoku. "Oh a jen tak mimochodem-neřeknu vám o Nyx nic, co už dávno nevíte."

"Bohyně v Afroditu věří, i když ona si sama sebou jistá není," řekl Darius.

Afrodita se na něj usmála. Byl víc než její velký krásný válečník, který vypadal jako hora. Mohla s ním počítat. Vždycky věděl, co je pro ni nejlepší.

"Darie, proč mluvíte za člověka?" zeptala se ta bruneta.

"Duantio, mluvím o téhle věštkyni,"řekl a formuloval její titul opatrně, "protože jsem jí složil přísahu jako její válečník."

"Její válečník?" Neferet nedokázala skrýt šok v jejím hlase. "Ale to znamená..."

"To znamená, že nejsem jen obyčejný člověk a věštkyně Nyx. Protože je nemožné aby upír složil přísahu válečníka člověku," dokončila za ní Afrodita.

"Můžete se účastnit senátu, Afrodito, věštkyně Nyx. Rada tě přijímá," prohlásila Duantia.

Afrodita spěchala dolů po schodech, takže ji Neferet následovala. Chtěla jít rovnou za Zoey, ale instinkt ji radil zastavit se jako první před brunetkou, která se jmenovala Duantia. Formálně si přitiskla pěst na srdce a uctivě se uklonila. "Děkuji, že jste mě přijali."

"Tyto mimořádné časy vyžadují, abychom přijímali neobvyklé praktiky." řekla vysoká, štíhlá upírka, která měla oči barvy noci.

Afrodita si nebyla moc jistá, co na to upírce odpovědět, tak jen kývla a přešla k Zoey. Vložila svou ruku do Dariovi a on ji stiskl. Snažil se jí propůjčit svou sílu válečníka. Pak se podívala na svou kamarádku. Nezdálo se jí to. Zoeyna tetování byla opravdu pryč. Jediné tetování, které jí zůstalo, byl obyčejný safírový srpek měsíce uprostřed čela. A ona byla tak zatraceně bledá! Zoey vypadala jako mrtvá. Afrodita okamžitě zastavila svoje myšlenky. Zoey nebyla mrtvá! Stále ještě dýchala. Její srdce stále bylo. Zoey. Nebyla. Mrtvá.

"Odhalí ti bohyně něco, když se podíváš na Zoey?" ptal se vysoká, hubená žena, která na ni mluvila už předtím.

Afrodita pustila Dariovu ruku a pomalu poklekla vedle Zoey. Podívala se na Starka, který klečel přímo u ní. Ani se nepohnul. Sotva zamrkal. Všechno co dělal bylo to, že potichu plakal a hleděl na Zoey. Co by dělal Darius kdyby se mi něco stalo? Afrodita se otřásla a tím zahnala pryč morbidní myšlenky. Znovu se zaměřila na Zoey. Pomalu natáhla tuku a položila ji na kamarádčino rameno. Její kůže byla na dotek chladná, jako by už byla mrtvá. Afrodita čekala, že se něco stane.
Ale ona nedostala ani dokonce nejmenší záchvěv vize, pocitu nebo čehokoliv. S frustrovaným povzdechem zavrtěla Afrodita hlavou. "Ne. Nemůžu vám říct nic. Nemůžu ovládat své vize. Prostě na mě uhodí, ať chci nebo ne. Tohle ale není ten případ."

"Nevyužíváš všechny dary, které ti Nyx poskytla, věštkyně."

Afrodita překvapeně vzhlédla od Zoey a prohlížela si tmavou upírku, která vstala a elegantně se k ní blížila.

"Jsi opravdovou věštkyní Nyx?" zeptala se.

"Ano, jsem." řekla Afrodita bez zaváhání, ale zmateně a překvapeně. V hedvábných šatech barvy noční oblohy žena poklekla vedle Afrodity.

"Já jsem Thanatos. Víš, co znamená moje jméno?"

Afrodita zavrtěla hlavou. Damien si sednul blíž, aby se na něj mohla obrátit pro odpověď.

"To znamená smrt. Nejsem vůdce Rady. Duantia má tu čest. Ale i já mám výsadu být neobvykle blízko k Nyx. Jako dar mi byla dána možnost podpory duší přecházejících z tohoto světa do dalšího."

"Můžete mluvit s duchy?"

Úsměv Thanatos úplně změnil její přísný obličej a udělal jí skoro hezkou. "V podstatě ano, mohu. A z tohoto důvodu vím i něco o vizích."

"Vážně? Myslím, že mít vize není nic podobného jako mluvení s duchy."

"Opravdu nejsou? Nejsou z oblasti, odkud přicházejí tvoje vize? Nebo spíš přesněji v jaké oblasti se nacházíš, když dostáváš tvoje představy?"

Afrodita o tom přemýšlela. O tom, kolik už měla vizí o umírání a jak začala vidět své zatracené vize z úhlu umírajících lidí. Rychle se nadechla a v porozumění rychle připustila: "Dostávám vize z Onoho světa!"

Thanatos přikývla. "Máš s ním mnohem větší spojení než já, věštkyně. Všechno co dělám je, že jsem průvodce mrtvých, kteří chtějí přejít. Jejich prostřednictvím vidím na druhou stranu."

Afrodita se podívala rychle dolů na Zoey. "Ona není mrtvá."

"Ještě ne. Ale její tělo nemůže v tomto bezduchém stavu přežít déle než sedm dní. Ona je tak blízko smrti. Natolik blízko, že má na Onom světě mnohem silnější postavení, než nyní na tomto. Dotkni se jí znovu, věštkyně. Tentokrát zaměř a více využij svůj dar, který jsi dostala."

"Ale já-"

Thanatos se na ni přísně podívala a umlčela ji. "Věštkyně, udělej to, co Nyx chce, abys udělala."

"Nevím, co to je!"

Thanatin přísný výraz se uvolnil a ona se znovu usmála. "Ach, dítě. Jednoduše ji požádej o pomoc."

Afrodita zamrkala. "Jenom tohle?"

"Ano, věštkyně přesně tohle."

Pomalu, Afrodita položila Zoey ruku na rameno, které bylo tak studené. Tentokrát zavřela oči a třikrát se dlouze nadechla, stejně jako to viděla udělat Zoey předtím než vyvolala kruh. Pak poslal tichou a vroucnou modlitbu až k Nyx: Nežádala bych tě, kdyby to nebylo důležité, protože víš, že já nerada žádám o laskavosti. Nikoho. Navíc nejsem moc dobrá v blbých prosbách, ale to už taky víš. Afrodita si povzdychla vnitřně k Nyx. Potřebuju pomoct. Thanatos si myslí, že mám spojení s Oním světem. Jestli je to pravda, mohla bys mi dát prosím vědět, co se děje se Zoey? Odmlčela se ve své tiché modlitbě, povzdechla si a nakonec ze sebe vyrazila k Nyx: Bohyně, prosím. A nejen proto, že je Zoey jako moje sestra a i jako moje máma. To by bylo ode mě příliš sobecké. Žádám tě, protože na Zoey závisí spoustu lidí. Ona je mnohem důležitější než já.

Afrodita cítila, jak jí dlaní prochází teplo a pak to bylo, jako by vyklouzla ze svého vlastního těla a stala se Zoey. Byla v těle její kamarádky jen na okamžik-ne delší než jeden tep- ale to, co cítila a viděla, ji šokovalo natolik, že se okamžitě vrátila nazpět do svého těla. Cítila, jak svou dlaň nyní tiskne Zoey k hrudi. Strachem zalapala po dechu. Pak zasténala a její závratě se zdvojnásobily. Sucho v ústech se zvedalo, zatímco se jí slzy i sliny chrlily z tváře.

"Co je věštkyně? Co jsi viděla?" zeptala se jí klidně Thanatos, zatímco utírala Afroditě tvář a držela ji silnou rukou kolem pasu.

"Je pryč!" Afrodita ucouvla kousek zpět a začala vzlykat a popotahovat dohromady. "Cítila jsem, co se jí stalo. Jen na chvilku. Zoey hodila plnou sílu ducha proti Kalonovi. Snažila se ho zastavit vší silou, co měla, ale nefungovalo to. Heath zemřel přímo před ní. Její duši to roztrhalo na kusy."

Cítila se podivně omámeně. Beznadějně se přes slzy koukala na Thanatos. "Vy víte kde teď je?"

"Věřím, že ano. Ačkoliv jsem potřebovala, abys mi to potvrdila."

"Kusy jejího ducha jsou s ostatními na Onom světě." řekla Afrodita a stále tvrdě mrkala proti bodání v jejích krví podlitých očích. "Zoey je úplně pryč. To co se tam stalo prostě nemohla zvládnout-stále nemůže."

"Viděla jsi něco víc? Něco, co by pomohlo Zoey?"

Afrodita potlačila povstání žluči a zvedla třesoucí se ruku. "Ne, ale pokusím se znovu a-"

Dariův dotek na jejím rameni ji ale držel dál od Zoey, které by se mohla dotknout.

"Ne, jsi stále oslabená ze zrušeného otisku se Stevie Rae."

"To nevadí. Zoey umírá!"

"Záleží na tom. Chceš, aby se s tvou duší stalo to samé, co se stalo s duší Zoey?" řekla Thanatos tiše.

Afrodita cítila bodnutí nového strachu. "Ne," zašeptala a chytila se Dariovi ruky, která ji držela.

"A to je přesně důvod, proč je často tak nešťastné, že jsou takto mladé dámy obdarovány dary naší bohyně. Zřídka kdy vědí, jak je správně využít." řekla Neferet.

Při klidném zvuku Neferetina hlasu, Afrodita uviděla záchvěv Starkova těla a jeho pohled se konečně zvedl od Zoey.

"Tomuhle monstru by nemělo být dovoleno být tady! Ona to udělala! Ona zabila Heatha a způsobila, že se duše Zoey roztrhala na kusy!" řekl Stark. Znělo to, jako by jeho slova brousila štěrk.

Neferet ho obdařila chladným pohledem. "Uvědomuji si, že jsi pod tlakem, ale nemůžeš před Vysokou radou mluvit takhle, válečníku."

Stark vyskočil. Darius ho jako vždy bleskurychle zadržel. Afrodita slyšela jeho naléhavý šepot.

"Přemýšlej předtím, než něco uděláš, Starku!"

"Válečníku," oslovila Duantia Starka, "Byl jste tam, když byl zabit ten lidský chlapec a duše Zoey se rozpadla. Dal jste nám své svědectví o tom, že to byl okřídlený nesmrtelný, kdo to udělal. O Neferet jste nic neříkal."

"Zeptejte se kohokoliv ze Zoeyných přátel. Zavolejte Lenobii a Drakovi do Tulsy do Školy noci. Každý z nich vám řekne, že Neferet nemusí být fyzicky přítomna, aby způsobila něčí smrt," řekl Stark. Setřásl ruce Daria, které mu bránily v pohybu. Ve tváři se usadil naštvaný výraz, jako by si teprve teď všimnul, že plakal.

"On-ona může dělat opravdu strašné věci, i když tam není," řekl Damien váhavě přes celou místnost. Dvojčata a Jack se slzami v očích pevně přikývli, aby ho podpořili.

"Neexistuje žádný důkaz, že by v tom měla Neferet prsty," řekla jemně Duantia všem.

"Nemůžete nám říct, co se stalo Heathovi? Nemůžete se s ním spojit a něco zjistit?" zeptala se Afrodita Thanatos, která se mezitím vrátila zpátky na trůn, když Neferet začala mluvit.

"Lidský duch, tu už není přítomen a než odešel, rozhodně mě nevyhledal." řekla Thanatos.

"Kde je Kalona!" Stark ignoroval všechny ostatní a křičel na Neferet. "Kam si ukryla svého milence, který všechno tohle způsobil?"

"Jestli máš na mysli mého nesmrtelného chotě, Ereba, tak on je přesně ten důvod, proč jsem přišla k Radě." Neferet se otočila k Starkovi zády a mluvila pouze se sedmi členy Rady. "I já jsem cítila, jak se duše Zoey rozbila na kousky. Zrovna jsem byla v labyrintu a psychicky jsem se připravovala na odchod na ostrov San Clemente, kde nejspíš strávím dlouhý čas."

Neferet se musela odmlčet, protože si Stark sarkasticky odfrkl a řekl: "Tvůj a Kalonův plán na ovládnutí světa z Capri. Takže, ne. V blízké době se tam nevrátíš, pokud nechceš, abychom tam shodili bomby."

Darius se znovu dotkl jeho ramene v tichém varování. Říkal mu tím, aby byl opatrný. Ale Stark ho od sebe odstrčil pryč.

"Nepopírám, že Erebus a já chceme přivést nazpět starověké způsoby, kdy upíři vládnuli z Capri. Svět nás ctil a respektoval, jak jsme si zasloužili." Začala Neferet a tyto slova adresovala jemu.

"Ale nezničíme tento ostrov nebo tuto Radu. Po pravdě řečeno, přejeme si jejich podporu."

"Myslíš jejich moc. A teď když je Zoey z cesty, tak budete mít lepší šanci, viď?" řekl Stark.

"Opravdu? Nepochopil jsi to, co se stalo mezi Zoey a mým Erebem dneska v této Vysoké radě? Přiznala, že je nesmrtelný a že chce sloužit bohyni."

"Nikdy ho nenazvala Erebus!" křičel Stark.

"A můj nesmrtelný Erebus ji laskavě jmenoval jako omylnou a ne jako lhářku," řekla Neferet.

"Tak co jsi udělala Neferet? Donutila jsi ho zabít Heatha a rozbít Zoeynu duši, protože jsi žárlila na pouto mezi nimi?" zeptal se Stark, ačkoliv bylo Afroditě jasné, že pro něj bylo velmi těžké přiznat, že mezi Zoey a Kalonou toho bylo tolik.

"Samozřejmě, že ne! Použij svůj rozum a ne své ubohé zlomené srdce, válečníku! Mohla by tě
Zoey donutit zabít nevinné pro ni? Samozřejmě nemohla. Jsi její bojovník, ale stále máš svobodnou vůli a jsi vázán Nyx. Nakonec se vždy budeš řídit podle vůle bohyně." Aniž by Starkovi řekla cokoliv dalšího, otočila se zpátky k Radě. "Jak jsem již vysvětlovala, cítila jsem, jak se duše Zoey roztříštila a vracela jsem se k paláci, když jsem narazila na Ereba. Byl vážně zraněný a sotva při vědomí. Měl akorát čas, aby mi řekl tato slova: ´Jen jsem chránil svou bohyni.´ a byl pryč."

"Kalona je mrtvý?" Afrodita vyhrkla a nemohla to zastavit.

Místo odpovědi se Neferet podívala ke vchodu do jednacího sálu. Stáli tam čtyři bojovníci Rady a prohýbali se pod jejich nákladem. Pod hmotností muže, kterého nesli. Jedno jeho černé křídlo se svezlo na stranu a dotklo se podlahy.

"Přineste ho sem!" přikázala Neferet.

Pomalu sestupovali, dokud nebyly na podlaze v přední části pódia. Stark a Darius se společně automaticky postavili mezi tělo Zoey a Kalony.

"Samozřejmě, že není mrtvý. On je Erebus, nesmrtelný," Neferet začala svým známým povýšeným hlasem, ale ten se pak zlomil na vzlyk a řekla: "Není mrtvý, ale jak všichni můžete vidět, je pryč."

Skoro, jako by se nemohla ovládnout, Afrodita se přibližovala ke Kalonovi. Darius byl v okamžiku vedle ní. "Ne, nedotýkej se ho." varoval.

"Ať mu říkáme Erebus nebo ne, je zřejmé, že je to starověký nesmrtelný. Vzhledem k moci v jeho krvi věštkyně nebude moct vstoupit do jeho těla, i když jeho duch není přítomen. Nečiní pro ni stejné nebezpečí jako Zoey, válečníku." řekla Thanatos.

"Jsem v pořádku. Jen to zkusím a uvidím, co se dá zjistit." řekla Afrodita Dariovi.

"Jsem tady s tebou. Nepustím tě," řekl, vzal ji za ruku a šli ke Kalonovi.

Afrodita cítila napětí, které z jejího válečníka vyzařovalo. Třikrát se zhluboka nadechla a soustředila se na Kalonu. Zaváhala jen okamžik. Afrodita natáhla ruku a položila mu ji na rameno, stejně jako to udělala u Zoey. Jeho kůže byla na dotek tak studená, že se musela přinutit neodtáhnout se. Místo toho Afrodita zavřela oči. Nyx? Ještě jednou tě prosím. Dej mi něco vědět...něco, co pomůže nám všem. Pak Afrodita ukončila tichou modlitbu myšlenkou, že upevnila své pouto s bohyní a nakonec se z ní doopravdy stala pravá věštkyně. Prosím, využij mě jako nástroj k boji s temnotou a veď mě svou cestou.


Její dlaň se ohřála, ale Afrodita nepotřebovala slyšet, že je Kalona pryč. Tma jí řekla všechno. Najednou si uvědomila, že by na to měla myslet, jako na kapitál D. Byla to věc, která měla svou vlastní existenci. Věc, která byla rozsáhlá, mocná a živá. Bylo to všude. Vyplňovala celé tohle nesmrtelné tělo. Afrodita o tom měla velmi jasnou představu. Bylo to jako černá pavučina, kterou vytvořil obrovský neviditelný pavouk. Tohle lepkavé černé vlákno bylo utkané okolo celého jeho těla. Drželo ho to. Hladilo ho to. Pevně ho to svazovalo. Bylo to jako pokřivená verze ochrany, protože tohle nesmrtelné tělo tím bylo uvězněno. Stejně zřejmý byl fakt, že vnitřek jeho těla byl úplně prázdný.

Afrodita zalapala po dechu a rychle sundala ruku z jeho kůže. Otřela si jí o stehna, jako by jí to černé vlákno mělo omotat taky. Podlomila se jí kolena a spadla na Daria.

"Je to jako uvnitř Zoey," řekla, když jí její válečník vzal do náruče. Záměrně nesdělila, že Kalonovo tělo bylo drženo jako rukojmí. "Už tady není."