ŠN (7) 19. kapitola

Stark
"Jo, poslouchám, Afrodito. Chceš, abych si vryl do paměti tu báseň." Stark s ní mluvil prostřednictvím sluchátek v helikoptéře. Přál si, aby věděl, jak se vypínají. Nechtěl poslouchat to, co vypustí z úst, nechtěl mluvit s Afroditou ani s nikým jiným. Byl úplně posedlý tím opakovat si pořád v duchu znovu a znovu svou strategii, když se dostane z ostrova k Zoey. Stark se díval ven z okna vrtulníku a snažil se letmým pohledem přes tmu a mlhu poprvé zahlédnout ostrov Skye, kde se podle Duantii a celé Vysoké rady na příštích pět dní setká s jistou smrtí.
"Ne tu báseň, idiote. Tu věštbu. Po nikom nemůžu chtít, aby si zapamatoval tu báseň. Metafory, přirovnání, narážky, symboliky ... bla ... bla ... uff. Když přemýšlím o všech těchhle kecech, bolí mě z toho hlava. Ne, že by mě to proroctví nějak bralo, ale je to -bohužel- důležité. A Stevie Rae má v jedné věci pravdu. Musí se to číst, jako matoucí poetické mapy," řekla Afrodita.
"Souhlasím v tomhle s Afroditou a Stevie Rae," řekl Darius. "Kramishiny prorocké básně už pomohly Zoey předtím. Tahle to může udělat také."
Stark odtrhl pohled od okna. "Jo, já vím." Podíval se z Daria na Afroditu a pak jeho oči zabloudily k zdánlivě mrtvému tělu Zoey. Byla připoutaná k položenému lehátku, mezi nimi třemi. "Už našla Kalonu ve vodě. Teď se musí očistit ohněm. Vzduch jí musí pošeptat, co už duch ví a když udrží pravdu, bude volná. Už znám tu zatracenou věc z paměti. Nezajímá mě, jestli je to báseň nebo proroctví. Jestli existuje šance, jak jí budu moct pomoct, udělám to pro Zoey."
Hlas pilota v sluchátkách přerušil jejich rozhovor. "Přistáváme. Pamatujte, že všechno, co pro vás můžu udělat, je vysadit vás tam. Zbytek je na vás. Jestli se Sgiach dozví, že jste udělali jen jeden krok na její ostrov, který nedovolila, zemřete."
"To už jsi nám řekl, ty tupče asi tucetkrát," zamumlal Stark a nestaral se o to, že mu pilot přes rameno věnoval temný pohled.
Pak vrtulník přistál a Darius mu pomohl odepnut Zoey pásy. Stark vystoupil. Darius a Afrodita mu opatrně podali Zoey a on si ji vzal do náruče, ve snaze jí tím ochránit před tou nejhorší zimou. Bičující vítr byl mokrý a opíral do masivního vrtulníku. Darius a Afrodita se k němu připojili a všichni spěchali od vrtulníku pryč. Pilot nepřeháněl. Nebyli na zemi ani minutu, když vrtulník vzlétnul.
"Strašpytlové," řekl Stark.
"Jsou to jen jejich instinkty," řekl Darius a rozhlédl se, jako by čekal, že na ně ze tmy vyskočí nějaký strašák.
"No hovno. Tohle místo je super strašidelné," řekla Afrodita a přisunula se blíž k Dariovi, který jí majetnicky objal kolem ramen.
Stark se na něj zamračil. "Jste vy dva v pořádku? Neříkejte mi, že na vás dosedla upíří melancholie."
Darius si ho změřil od shora až dolů. Pak si s Afroditou vyměnili pohledy, než odpověděl. "Ty to necítíš?"
"Cítím chlad a vlhko. Jsem naštvaný, že má Zoey potíže a já jí nejsem schopný pomoct a taky se cítím naštvaný, protože za hodinu, nebo nějak tak, svítá a můj jediný úkryt je v chatrči, o které mluvili upíři, která je třicet minut chůze zpátky cestou, kterou jsme přišli. Je některá z těchhle věcí ´to´, co čem mluvíš?"
"Ne," odpověděla místo Daria Afrodita, ale válečník taky zavrtěl hlavou.
"´To´ znamená, že Darius i já cítíme silnou touhu utéct. A mám na mysli zdrhnout. Teď."
"Chci odsud Afroditu vzít. Chci jí dostat z tohohle ostrova a už nikdy se sem nevrátit," řekl Darius. "To je to, co mi říkají moje instinkty."
"A jaký máš z toho pocit ty?" zeptala se Afrodita Starka. "Nechceš Zoey odnést pryč z tohohle pekla?"
"Ne."
"Myslím, že je to dobré znamení," řekl Darius. "Varování, které přichází z jeho vlastnění je na téhle zemi nějak utlumeno."
"Nebo má Stark prostě jen příliš svalnatý mozek na to, aby mohl být varován," řekla Afrodita.
"Myslím pozitivně a prostě jen jdu dál. Nemám čas na strašidelné pocity," řekl Stark. Stále nesl Zoey. Šel k dlouhému, úzkému mostu, který se táhl mezi výběžkem skotské pevniny a ostrovem. Byl osvětlen pochodněmi, které byly sotva vidět, díky husté směsi noci a mlhy. "Jdete dál? Nebo odsud s křikem utečete jako holky."
"Jdeme s tebou," řekl Darius a došel ho v několika krocích.
"Jo, a já jen řekla, že chci utéct. Neřekla jsem ani hovno o křiku. Nekřičím," řekl Afrodita.
Oba zněli docela vážně, ale Stark ještě nebyl ani do poloviny mostu, když slyšel, jak Afrodita šeptá něco Dariovi. Podíval se na ně. V tlumeném světle pochodní mohl vidět, jak bledí byli válečník a jeho věštkyně. Stark se odmlčel. "Nemusíte jít se mnou. Všichni, dokonce i Thanatos řekla, že není absolutně žádný způsob, jak by vás mohla Sgiach pustit na ostrov. I kdyby se všichni mýlili a vy byste mohli vstoupit, nemusíte to dělat. Musím zjistit, jak se dostat k Zoey. Sám."
"Nebudeme moct být s tebou, až budeš na Onom světě," řekl Darius.
"Takže ti budeme krýt záda a není nic, co by nám v tom mohlo zabránit. Zoey by byla totálně naštvaná, kdyby se sem vrátila" -Afrodita ukázala na tělo Zoey- "a zjistila, že Darius a já jsme tě sakra nechali samotného. Víš jaká je, když se jedná o tu věc všichni za jednoho, jeden za všechny. Upíři sem nepustili celé stádo blbečků, což je něco, za co je nemůžu vinit, ale já a Darius jsme jejich povolení získali. Znovu. Takže jak říkáš, přestaňme plýtvat časem, který nemáme." Mávla rukou do tmy před nimi. "No, takže já budu ignorovat to burácení černých vln pod námi a skutečnost, že jsem si zatraceně jistá, že se tenhle most chystá každou chvíli spadnout a shodit nás do vody, kde jsou mořské příšery, které nás stáhnout do strašidelných vln a pak nám vysát mozek.
"To je opravdu to, co cítíš z tohohle místa?" zeptal se Stark a neúspěšně se snažil skrýt úsměv.
"Jo, sakra, to je."
Stark se podíval na Daria, který souhlasně přikývl. Místo odpovědi totiž zatnul zuby a střílel pohledem dolů na ´strašidelné černé vlny´."
"Hm." Stark se dokonce přestal snažit skrýt úsměv a zazubil se na Afroditu. "Jen voda a most. Sakra, proč se kvůli tomu tolik vzrušujete."
"Jdi," řekla Afrodita. "Předtím, než zapomenu, že držíš Zoey a shodím tě z mostu. Potom bychom Darius a já odsud mohli utéct tam, odkud jsme přišli, ať s křikem, nebo bez."
Starkův úsměv trval ještě několik metrů. Pak z pobavení ze starověké kouzlo "musíš odejít" vystřízlivěl. Všechno, co mu k tomu stačilo, bylo nehybné tělo Zoey v jeho pažích. Nesměl se pošťuchovat s Afroditou. Musel se soustředit.
Musím myslet na to, co se jim chystám říct a prosím, oh prosím, Nyx, dovol mi být tím pravým. Řekni mi, co mě dostane na ten ostrov.
Bez úsměvu a rozhodně šel Stark přes most, dokud se nezastavil u podloubí z étericky krásného bílého kamene. Světlo pochodně mu ukázalo žíly stříbra v tom, co si Stark myslel, že je kus vzácného mramoru. Svůdně se leskl.
"Ach, tohle je na hovno, jak to svítí, sotva se na to jde dívat," řekla Afrodita a odvrátila od podloubí oči. "A to mám obvykle jiskřivé věci ráda."
"Je v tom kouzlo," řekl Darius drsným hlasem plným napětí. "Má nás to odradit."
"Odradit?" Afrodita se podívala na podloubí a pak se otřásla. Znovu se podívala pryč. "Zahnat je lepší slovo."
"Na tebe to ale nemá vliv. Je to tak?" zeptal se Darius Starka.
Stark pokrčil rameny. "Je to působivé. A samozřejmě to vypadá draze, ale to neznamená, že se cítím nějak divně." Posunul se k mramoru blíž a studoval podloubí. "Takže kde je zvonek nebo něco? Jak ji dáme o sobě vědět? "Je tam telefon, nebo na ně musíme nějak zakřičet?"
"Ha Gaelic akiv?" Mužský hlas bez těla přicházel jakoby z podloubí. Jako by obýval ten kámen. Stark se zmateně podíval do tmy. "Takže potom to bude spíš v anglickém jazyce," hlas pokračoval. "Vaše přítomnost tady je nežádoucí i to, že mě voláte."
"Musím vidět Sgiach. Je to otázka života a smrti," řekl Stark.
"Sgiach se nezabývá záležitostmi uze wain, i kdyby to byla otázka života a smrti."
Tentokrát hlas zazněl blíž a byl jasnější. Měl skoro skotský přízvuk, který zněl spíš jako vrčení. Byl pevný jako bota.
"Co je to sakra wain?" zašeptala Afrodita.
"Psss," řekl jí Stark. Neznámému hlasu řekl: "Zoey není dítě. Je to velekněžka a potřebuje pomoc."
Muž vystoupil ze stínu. Měl na sobě kilt barvy země, ale vypadal v něm tak, jako by spěchal na výlet na Vysočinu. Tenhle byl vyroben z více materiálů a nebyla to žádná atrapa. Tenhle upír měl tvídové sako a nabíranou košili. Jeho svalnatá hruď i paže byly holé. Měl na sobě jen tlustou koženou vestu a předloktí strážců. U pasu se mu lesknul jílec dýky. Měl vyholenou hlavu s výjimkou pruhu krátkých centimetrových vlasů u hlavy. Na jednom uchu se mu leskly dvě zlaté náušnice. Kolem jednoho zápěstí měl zlatý zatočený náčelnický náramek. V kontrastu s jeho svalnatým tělem, byla jeho tvář hluboce vrásčitá. Jeho nakrátko ostříhané vousy byly úplně bílé. Tetování na jeho tváři, byly grifinové. Jejich rozšířené drápy mu pokrývaly lícní kosti.
Stark z něj měl dojem, že je to typ bojovníka, který projde ohněm a na druhé straně se objeví vítězný a nezraněný.
"Tohle děvče je jen malé mládě, žádná velekněžka," řekl.
"Zoey není jako ostatní mláďata." Stark mluvil rychle a se strachem v hlase. Tenhle chlap, který vypadal, jako by vyšel přímo ze starověkého světa, může zmizet stejně rychle, jako se tu zjevil. "Ještě před dvěma dny měla tetování dospělého upíra a nejen na tváři, i na zbytku jejího těla. Měla nadání pro všech pět prvků."
Upírovy oči, posuzovaly Starka. Na Zoey, Daria nebo Afroditu se ani nepodíval. "Ale dnes vidím jen mládě v bezvědomí."
"Její duše byla zničena v boji padlým nesmrtelným. Když se to stalo, její tetování zmizela."
"Pak zemře." Upír zvedl ruku v odmítavém gestu a začal se obracet pryč.
"Ne!" zařval Stark a vykročil dopředu.
"Stad anis!" přikázal bojovník a rychlostí jako z Onoho světa se upír prudce otočil a přiskočil zpět. Přistál přímo v podloubí a blokoval Starkovi cestu. "Jsi stupidní nebo bláznivý, člověče? Nemáš povolení od Sgiach vstoupit na ostrov žen. Když to zkusíš, tvůj život skončí, ano, pak už nebudeš moct udělat žádnou chybu."
Stark byl jen palec od upíra. Ani se nepohnul a podíval se mu do očí. "Nejsem hloupý a ní blázen. Jsem bojovní Zoey a když si myslím, že ji lépe ochráním tím, že bude na ostrově, pak je to právo mé velekněžky vstoupit na ostrov Sgiach."
"Byl jsi špatně informován, bojovníku," řekl klidnějším hlasem, ale stále pevným hlasem upír. "Sgiach a její ostrov je mimo svět a tím i mimo pravidla Vysoké rady. Nejsem žádný syn Erebův a i tak sloužím mé královně. Moje královna není v Itálii. Válečníku, tvoje zraněná velekněžka nemá právo vstoupit na tento ostrov. Nemá právo vůbec tady být."
Náhle se Stark obrátil k Dariovi. "Vezmi Zoey." Darius si od něj Zoey vzal a pak šel Stark znovu čelit upírovi. Zvedl ruku dlaní ven. Upír ho zvědavě pozoroval. Stark se řízl do zápěstí. "Nežádám vstoupit jako syn Erebův, ani jako válečník a už vůbec ne z příkazu vysoké rady. Jejich pravidla pro mě znamenají hovno. Sakra já tě nežádám, aby směl vstoupit! Díky právu, které jsem zdědil mou krví, jsem oprávněn vidět Sgich. Musím jí něco říct."
Upír nespustil ze Starka svůj pohled. Jeho nosní dírky se rozšířily, když zavětřil. "Jaké je tvé jméno?"
"Dnes mi říkají Stark, ale myslím, že ty se ptáš na jméno, kterým mí říkali, než jsem byl označen - MacUallis."
"Počkej tady, Mac Uallisi." Upír zmizel do noci.
Stark si otřel krvácející ruku do džínsů a vzal si od Daria Zoey zpět. "Nehodlám ji nechat zemřít."
Zhluboka se nadechl, zavřel oči a chystal se projít podloubím a jít za upírem. Spoléhala na krev svých předků, že ho ochrání.
Darius ho chytil za paži a odvedl ho od prahu. "Myslím, že ten upír to myslel tak, abys tady počkal, že se vrátí."
Stark mlčel a podíval se z Daria na Afroditu, která na něj obrátila oči v sloup a řekla: "Víš, v tomhle životě by ses vážně měl naučit trochu trpělivosti a ´sledování´ by mohlo počkat. Sakra, počkej tady pár minut. Ten barbarský válečník ti řekl, abys tady počkal, ne abys šel pryč. Znělo to tak,že se vrátí."
Stark zamručel a udělal půl kroku zpátky od středu oblouku. Přešel naproti vnější straně a posunul si Zoey tak, aby to bylo pohodlnější. "Dobře. Počkám. Ale nebudu čekat dlouho. Buď mě na tomhle zatraceným ostrově nechají, nebo ne. Buď dostanu to, co chci nebo si to vezmu sám."
"Ten člověk mluví moudře." Ženský hlas vyšel z temnoty ostrova. "Musíš se naučit trpělivosti, mladý válečníku."
Stark se narovnal, aby mohl tomu, co vyjde čelit. "Mám pouze pět dní na to, ji zachránit. Jinak zemře. Nemám čas se zrovna teď učit trpělivosti."
Žena se zasmála a Starkovy se z toho postavily na ruce chloupky. "Impulzivní, arogantní a drzý," řekla. "Připomínáš mi Sorase před pár několika stoletími."
"Jo, ale to jsem nebyl takhle mladý," odpověděl hlas upířího válečníka. Stark bojoval proti tomu, aby na ně zakřičel, ať vyjdou ze tmy a ukážou mu své obličeje, když se mu najednou zdálo, že se na ostrově z tmy zhmotnili přímo před ním, na straně oblouku. Ten první upír tam byl taky, ale Stark se na něj sotva podíval. Celou jeho pozornost zaujala žena.
Byla vysoká. Měla široká svalnatá ramena, ale přesto vypadala žensky. Na koutcích očí měla linky. Její oči byly velké a krásné. Měly úžasný odstín zlata se zelenou směsicí. Barvou připomínaly kus jantaru, který jí visel na řetízku kolem krku. Až na jeden skořicově červený pruh byly její vlasy úplně bílé a sahaly ji až do poloviny pasu. Ona ale nevypadala staře. Nevypadala ale ani mladě. Pak to Starkovi došlo. Připomínala mu Kalonu. Byl nesmrtelný a starověký zároveň. Její tetování byla neuvěřitelná. Meče s důmyslně vyřezávanými rukojetěmi, které rámovali její silný a smyslný obličej.
Uvědomil si, že zatímco na ní zíral, nikdo nic neřekl. Stark si odkašlal a přitiskl si Zoey k sobě ještě blíž. Pak se jí uctivě uklonil. "Je mi ctí tě poznat, Sgiach."
"Proč bych ti měla umožnit zůstat na mém ostrově?" zeptala se bez úvodu.
Stark se zhluboka nadechl a zvedl hlavu. Setkal se s pohledem Sgiach a jejího válečníka. "Je to moje právo. Mám ho díky své krvi. Jsem MacUallis. To znamená, že jsem součástí vašeho klanu."
"Ne jejího, chlapče. Mého," řekl mu upír a rty se mu zkřivily v úsměvu, který byl daleko víc nebezpečný než příjemný.
Stark přesunul svou pozornost k válečníkovi. "Tvého? Jsem součástí tvého klanu?" řekl hloupě.
"Vzpomínám si, že jsi byl chytřejší, když jsi byl mladý," řekla Sgiach válečníkovi.
"Ano," odfrkl si upír. "Mladý nebo ne, měl jsem víc rozumu než on."
"Jsem dost chytrý na to, abych věděl, že historie mé krve mi dává právo na to být na tomhle ostrově a kravatu na vás oba," řekl Stark.
"Sotva jsi vyrostl z plenek, chlapče," řekl sarkasticky válečník. "Měl by sis spíš hrát nějaké školní hry. Na tomhle ostrově nejsou žádní tobě podobní."
Místo toho, aby to Starka vytočilo, tyhle slova v jeho mysli vyvolaly vzpomínku na poznámku Damiena. "To je důvod, proč mám právo vstoupit na ostrov," řekla Stark. "Vím hovno, co to znamená bát válečník a jak zachránit Zoey, ale můžu vám říct, že ona je víc než jen velekněžka. Předtím, než se její duše rozbila, měnila se v něco, co do té doby upíři nikdy neviděli." Myšlenky k němu přicházely a jak mluvil, viděl překvapení v obličeji Sgiach, jak jí pomalu do sebe zapadaly všechny kousky skládačky. "Zoey ovládala všechny prvky. Já jsem její bojovník, její válečník a ona je moje Ace. Jsem zde, abych se dozvěděl, jak zachránit svou Ace. Není to to, o co tady jde? Neškolíš bojovníky, jak chránit jejich Aces?"
"Přestali ke mně chodit," řekla Sguiach.
Stark si pomyslel, že v jejím hlase zaslechl smutek. Ale válečník se přesunul trochu blíž ke své královně, jako by byl naladěn na její potřeby. Nade vší pochybnost Stark věděl, že našel odpovědi na své otázky. Poslal bohyni tiché "Děkuji ti.".
"Ne, nepřestali k tobě chodit. Jsem tady," řekl Stark staré královně. "Jsem bojovník. Jsem z krve MacUallisů. Žádám tě o pomoc, abych mohl ochránit svou Ace. Prosím, Sgiach, nech mě vstoupit na tvůj ostrov. Nauč mě, jak udržet svou královnu naživu."
Sgiach zaváhala jen na tak dlouho, aby se podívala na svého válečníka. Pak zvedla ruku a řekla: Fáilte gu aint Eilean nan Sgiach ... Vítej na ostrově Sgiach. Můžeš vstoupit na můj ostrov.!
"Vaše Veličenstvo." Dariusův hlas zněl, že se nenechá jen tak odbít. Válečník klesl na jedno koleno před podloubí. Afrodita stála kousek za ním.
"Můžeš promluvit, válečníku," řekla Sgiach.
"Nejsem z krve tvého klanu, ale i já chráním svou Ace. Proto tě žádám o vstup na tvůj ostrov stejně jako Stark. I když nejsem, co se týče boje žádný nováček, věřím, že zde naleznu mnoho věcí, kterým bych mohl naučit. Také chci stát po boku mému bratru válečníkovi Starkovi, v jeho snaze zachránit život Zoey."
"Ta žena je člověk, není to velekněžka. Jak bys s ní mohl být svázán přísahou?" zeptal se upíří válečník.
"Omlouvám se, asi jsem přeslechla vaše jméno. Bylo to Shawnus?" Afrodita přistoupila k Dariovu boku a položila mu ruku na rameno.
"Jsem Seoras, copak jsi hluchá?" řekl válečník a pronesl ta slova pomalu. Stark byl překvapený, že vidí na jeho rtech úsměv, jako reakci na jízlivý tón Afrodity.
"Dobře, Seoras." Napodobila jeho přízvuk s děsivou přesností. "Nejsem člověk. Byla jsem mládě, které mělo vize Pak už jsem nebyla mládě. A i když mě odmláďatovali, Nyx, z důvodů, které jsem ještě tak docela nepochopila, se rozhodla nechat mi moje vize. Takže teď jsem Věštkyně bohyně. Doufám, že spolu se stresem a neskutečnou bolestí očí, kterou po vizích mám, to znamená, že jsem stejně dobrá jako vaše královna." Afrodita se odmlčela a odívala se na Sgiach, která na ní zvedla obočí. Vrhla na ní vražedný pohled, který jak si myslel Stark, si zasloužila. "Mimochodem, Dariova přísaha mě je platná. Takže to znamená, že pokud uznáváte své zákony, a to doufám, že ano, protože obraznost mi dělá vážně potíže, jsem svým způsobem taky Ace. To znamená, že Darius je v souladu s vašimi válečníky s nějakou krevní spojitostí nebo i bez ní."
Stark si myslel, že slyší jak si Seoras mumlá: "Arogantní fakan.", zároveň však Sgiach zašeptala "Zajímavé."
"Fáilte gu aint Eilean nan Sgiach, věštkyně a její válečníku." řekla Sgiach.
Bez jakékoliv další diskuze Stark, nesoucí Zoey, následovaný Dariem a Afroditou, prošel pod mramorovým podloubím a vstoupil na ostrov žen.