"Ten kluk je do tebe blázen," řekla Kramisha, když Stevie Rae zaparkovala na školním parkovišti a dívala se, za odcházejícím Dallase, který vypadal víc než zuboženě. "Už víš, co uděláš s tím druhým klukem?"
Stevie Rae zabrzdila auto uprostřed silnice, která vedla k ulici Utica. "Jsem moc vystresovaná na to, abych se teď zabývala problémy s kluky. Takže pokud je to všechno, o čem jsi se mnou chtěla mluvit, můžeš tu klidně zůstat."
"Nezabývání se kluky je víc stresující."
"Sbohem, Kramisho."
"Jestli si z toho šílená, nebudu o tom mluvit. Zrovna teď. Mimochodem, máme i jiné důležité věci, které musíme vyřešit."
Stevie Rae nastartovala auto a rozjela se pryč z akademické půdy, i když věděla, že pokud bude Kramisha dál rozebírat to o jejím dalším klukovi, tak se bude muset omluvit a vysadit jí.
"Pamatuješ si, jak jsi mi říkala, abych se soustředila víc na moje básně tak, abych se ze sebe pokusila dostat něco, co by pomohlo Zoey?"
"Samozřejmě, že si vzpomínám."
"No, já to udělala. A něco mám." Hrabala se ve svojí obrovské tašce, dokud z ní nevyndala oškubaný blok, jehož stránky byly popsány fialovou propiskou. "Myslela jsem na všechny včetně mě, až jsem z toho úplně na tu báseň zapomněla." Otevřela blok a mávala na Stevie Rae stránkou, popsanou kurzívou.
"Kramisho, víš, že to nemůžu číst, když řídím. Jen mi řekni o čem je."
"Tuhle báseň jsem napsala těsně před tím, než Zoey a zbytek mláďat vzlétlo do Benátek. Tahle zní, jako by byla od Kalony Zoey. Přečtu ti to:
Dvousečný meč
Na jedné straně ničí
Na druhé osvobozuje
Já jsem tvůj Gordický uzel
Zachráníš mě? Nebo mě zničíš?
Následuj pravdu, musíš
Najdeš mě na vodě
Očisti mě ohněm
Už nikdy mě země nechytí
Vzduch ti bude šeptat
Co duše už dávno ví
Vše se rozbije
Všechno je možné
Pokud věříš
Že oba budeme volní
"Oh, bohyně! Úplně jsem na ní v tom shonu zapomněla! Dobře, dobře, přečti to znovu, jen pomaleji." Stevie Rae pozorně poslouchala, zatímco Kramisha jí báseň znovu přečetla.
"Musí to být o Kalonovi, ne? Ta část o chycení do země je rozhodně o něm."
"Jsem si téměř jistá, že je to od něj pro Zoey."
"Musí to tak být, i když je to trochu děsivé, to s tím dvousečným mečem na začátku, ale nakonec to končí dobře."
"Jo, na konci se píše, ´že oba budeme volní´," citovala Kramisha.
"Připadá mi to, jako že se Zoey dostane pryč z Onoho světa."
"A i Kalona," přidala Kramisha.
"Jestli se to stane, vypořádáme se s ním. To nejdůležitější je, aby se odtamtud dostala Z. Vydrž! Myslím, že jsou nějaké části nápověda! Jaká byla ta část o vodě?"
"Říká: Najdeš mě na vodě."
"Jo, ona je přece na ostrově San Clemente, a ten je určitě na vodě."
"Taky říká, že má Zoey následovat pravdu. Co myslíš, že to znamená?"
"Nejsem si úplně jistá, ale mám nápad. Naposled, když jsem mluvila se Zoey a řekla jí, ať následuje svoje srdce. Ať se neohlíží na ostatní a na to jaké by mohlo mít následky to, že by to mohla královsky zpackat. Jen ať následuje to, co říká její srdce, že je správné." Stevie Rae se odmlčela a tvrdě zamrkala proti náhlému nutkání začít křičet. "Cítím se provinile, ale myslím, že právě tohle je příčinou toho, co se jí stalo."
"Možná jsi měla pravdu. Možná, že to co se děje Z, od A do Z, se stát má, protože následovala svoje srdce a držela se toho, co si myslela, že je správné. I když každý říkal, že je spíš zatraceně zlé. Je to silný druh pravdy."
Stevie Rae ucítila silný záchvěv vzrušení. "A když stále bude následovat pravdu ve svém srdci, na konci básničky se píše, že bude volná."
"Je to tak, Stevie Rae. Je to tak, cítím to hluboko v kostech."
"Já taky," řekla Stevie Rae a usmála se na Kramishu.
"Dobře, ale Z tohle všechno musí vědět. Báseň je jako mapa, povede jí až do konce. Prvním krokem bylo najít vodu, to už se stalo. Další bylo, že musí-"
"Očistit ho přes oheň." přerušila ji Stevie Rae. Vzpomněla si na verš. "A potom něco se zemí a vzduchem, viď?"
"Jo, a nakonec duch. To je všech pět prvků."
"Všechny jsou spřízněny se Z. Končí to duchem, pro toho má nevětší nadání."
"Jo, v oblasti ducha se nachází právě teď," řekla Kramisha. "Dobře, nebudu radši nic říkat, protože já jsem tuhle zatracenou básničku napsala, tak poslouchej: Zoey to musí vědět. Ovlivní to to, jestli zůstane mrtvá, nebo jestli se vrátí."
"Ach, já ti věřím."
"Tak jak to uděláš?"
"Já? Já ne. Nemůžu. Já jsem země. Není žádný způsob, jak by moje duše mohla vzlétnout a dostat se na Onen svět." Stevie Rae se zachvěla. Jen z myšlenky na to, pěkně znervózněla. "Ale dostaneme tam Starkův zadek. Ta nechutná kráva mi řekla jak."
"Býk," řekla Kramisha.
"Jak myslíš."
"Chceš, abych zavolala Starkovi a přečetla mu tu báseň? Máš jeho číslo?"
Stevie Rae o tom přemýšlela. "Ne, Afrodita říkala, že to zrovna teď Starkovi moc nemyslí. Mohl by tu báseň ignorovat s tím, že má důležitější věci na práci."
"No, tak to se mýlil."
"Jo, souhlasím. Takže to co musíme udělat, je dostat tu báseň k Afroditě. Je hrozná a to všechno, ale ona pochopí, jak důležité to je."
"A protože je tak hrozná, neexistuje způsob, jak by nechala Starka ignorovat tu báseň."
"Přesně tak. Zavolej jí to teď hned. Řekni jí, že jí vzkazuju, aby to Stark vzkázal Zoey. A ať si pamatuje, že je to proroctví a ne báseň."
"Víš, vážně pochybuju o tom, že o tom bude mít dobré mínění. Nemá ráda poezii."
"Řekneš jí to jako kázání v zatraceném letním gospelovém chóru," řekla Stevie Rae.
"Hm-ehm, to je všechno, co ti na to můžu říct," řekla Kramisha, zatímco Stevie Rae vjela na nové parkoviště benediktinského opatství.
Kramisha sklonila hlavu a pustila se do praní zprávy Afroditě.
* * *
Stevie Rae by mohla říct, že babička Redbirdová vypadala stále líp. Strašné modřiny na její tváři vybledly a místo toho, aby ležela v posteli, seděla u krbu v houpacím křesle v hlavní místnosti v opatství. Četla si knížku a nejprve si Stevie Rae ani nevšimla.
"Modrooký ďábel?" I když tam byla, aby řekla babičce Z ty hrozné zprávy, Stevie Rae se neubránila úsměvu, když četla název knížky. "Babi, to zní jako román přímo pro mě."
Babička Redbirdová se chytila rukou za hrdlo. "Stevie Rae! Dítě, ty jsi mě ale vylekala. A tenhle román je výborný. Hardy Cates je dokonalý hrdina."
"Statečný?"
Babička na Stevie Rae zvedla obočí. "Jsem stará dítě. Ne mrtvá. Umím ještě ocenit krásného člověka." Ukázala na jednu z vypolstrovaných dřevěných židlí nedaleko ji. "Přitáhni si židli a pojďme si popovídat. Přepokládám, že mi neseš zprávy o cestě Zoey do Benátek. Jen si to představ - Benátky, Itálie! Ráda bych to tam někdy navštívila ..." Hůas staré ženy se vytratil, když se znovu podívala na Stevie Rae.
"Věděla jsem to. Věděla jsem, že něco není v pořádku. Má mysl ale byla tak zmatená z té nehody." Sylvia Redbirdová mluvila velmi, velmi klidně. Pak hlase, který byl zhrublý strachem, řekla: "Řekni mi to, rychle."
Se smutným povzdechem si Stevie Rae sedla na židli, kterou si vedle ní přitáhla a vzala babičku za ruku. "Není mrtvá, ale není to dobré."
"Všechno. Chci slyšet všechno. Nepřestávej mluvit a nic nevynechej."
Babička Redbirdová se chytila ruky Stevie Rae, jako by na to závisel její život. A tak jí nejlepší kamarádka Zoey řekla všechno-od smrti Heatha, přes býky a k současnosti a prorocké básni Kramishy. Vynechala jen jednu věc: Rephaima. Když skončila, tvář babičky byla bledá, stejně jako byla po nehodě, když byla v komatu blízko smrti.
"Rozervaná duše. Moje vnučka je rozervaná," řekla pomalu, jako by jí ta slova dělila od toho, aby se poddala svému smutku.
"Stark se k ní dostane, babi." Stevie Rae pevně pohlédla na starou ženu. "Pak ji ochrání, už tam nebude sama. Společně to zvládnou."
"Cedr," přikývla babička. Jako by jen odpovídala na otázku a tím souhlasila se Stevie Rae.
"Cedr?" zeptala se Stevie Rae a doufala, že ze ztráty vnučky, babička Zoey neztratila rozum. Doslova.
"Cedrové jehlice. Řekni Starkovi, aby ten kdo bude bdít nad jeho tělem, zatímco on bude v transu, dohlídl na to, aby je měl celou dobu u sebe."
"Cedarové jehlice jsou mocný lék. Odrazí asgina, který je považován za nejvíc zlého ducha. Cedrové dřevo se používá v době naléhavé potřeby."
"No, tohle asi je doba naléhavé potřeby," řekla Stevie Rae a ulevilo se jí, že se zase do tváře babičky začíná vracet barva.
"Řekni Starkovi, ať zhluboka dýchá kouř z cedrového dřeva a ať myslí na to, s kým se chce na Onom světě setkat-ať věří, že ho tam jeho duch bude následovat. Mysl může být mocným spojencem ducha. Někdy naše mysl může dokonce měnit samotnou strukturu našich duší. Pokud bude Stark přesvědčen, že cedrový kouř bude moct doprovázet jeho ducha, přidá mu to další vrstvu ochrany, která usnadní jeho hledání."
"Řeknu mu to."
Babička jí stiskla ruku ještě pevněji. "Někdy nám můžou pomoct i věci, které se zdají malé a nevýznamné. I v té nejtěžší hodině. Nic nepodceňte a nenechte v tom Starka samotného."
"Nenechám, babi. Nikdo z nás nenechá. Jsem si tím jistá."
"Sylvie, právě jsem venku mluvila s Kramishou." Sestra Marie Angela spěchala do místnosti. Zastavila se, když si uvědomila, že stará žena drží ruku Stevie Rae, "Ach, matko Marie! Pak je to pravda."
Jeptiška sklonila hlavu a bojovala se slzami. Když zvedla bradu, její oči byly suché a její obličej byl stáhnut do pevné, nepropustné masky. "No, pak půjdeme odsud." Prudce se otočila a vyšla z místnosti.
"Sestro, kam jdeš?" zavolala babička Redbirdová.
"Zavolám do opatství kaple. Budeme se modlit. Všichni se budeme modlit."
"K Marii?" zeptala se Stevie Rae, neschopná udržet skepsi z jejího hlasu.
Jeptiška přikývla, ale zároveň moudrým hlasem řekla: "Ano, Stevie Rae, k Marii. Považujeme ji za matku nás všech. Možná že není božstvo jako Nyx, možná ale je. Ale je to opravdu teď tak důležité? Řekni mi, velekněžko červených mláďat, vážně věříš, že s žádostí o pomoc ve jménu lásku, musíme mít nějakou určitou tvář, ke které se budeme modlit?"
Stevie Rae si v hlavě představila obrázek Rephaima s jeho lidskýma očima, když stál ve tmě. Vzpomněla si na to co pro ní udělal. V ústech jí náhle vyschlo.
"Omlouvám se, sestro. Mýlila jsem se. Požádat o pomoc Marii může znamená, že láska někdy přichází z míst, ze kterých to nečekáme."
Sestra Marice Angela se podívala Stevie Rae do očí a potom, co se dalo označit za velmi dlouhý čas, řekla: "Můžeš se modlit s námi, dítě."
Stevie Rae se na ní usmála. "Díky, ale mám vlastní druh modlení, který hodlám udělat."
"To teda ne, nebudu kvůli tobě lhát!" řekla Kramisha.
"Neříkám ti, abys lhala," řekla Stevie Rae.
"Jo, to teda říkáš. Chceš, abych řekla, že se podílíš na kontrole tunelu se sestrou Marií Angelou. Každý přece ví, že je zavřený. Každý kdo tu v poslední době byl."
"Ne, každý to neví," řekla Stevie Rae.
"Jo, to teda ví. Plus jeptišky se modlí pro Zoey. Nemáš právo využívat modlící se jeptišky pro svou lež."
"Dobře. Půjdu do tunelů, zkontrolovat ho, jestli se pak budeš cítit lépe." Stevie Rae nemohla uvěřit, že Kramishe dělá takový problém říct kvůli ní jednu malou lež. Stála jí čas. Čas, který mohla být s Rephaimem, který musí být ošklivě zraněný z toho, co mu dělala ta bílá kráva. Vzpomněla si na bolest, kterou cítila, když se Temnota krmila od ní. Věděla taky, že to pro Rephaima bylo dvakrát tak špatné. Tentokrát musela přijít na něco víc, než ho jen ovázat a dát mu najít, aby mu bylo líp. Jak moc byl zraněný? Ve své mysli mohla stále vidět to zvíře, které se nad ním sklánělo s červeným jazykem od jeho krve, zatímco-
S trhnutím si Stevie Rae uvědomila, že Kramisha tam stála a dívala se na ni pohledem někoho, kdo ví.
Stevie Rae se mentálně otřásla a řekla to první, co jí přišlo na mysl. "Podívej, já se jen nechci vypořádat s tou bouří, která nastane, až se všichni ve škole dozvědí, že jsem strávila víc než vteřinu nebo dvě sama. To je všechno."
"Lžeš."
"Jsem tvoje velekněžka!"
"Pak by ses tak měla chovat," řekla jí Kramisha. "Řekni mi prostě pravdu, o co jde."
"Chci jít za tím klukem a nechci, aby o tom někdo věděl!" vyhrkla Stevie Rae.
Kramisha naklonila hlavu na stranu. "To už je lepší. On není mládě nebo upír, viď?"
"Ne," řekla Stevie Rae naprosto upřímně. "Je to někdo, o kom si nepřejete vědět."
"Nezneužívá tě, že ne? Protože vím, že je v tom něco divnýho, a vím, že některé ženy, které jsou uloveny, už z toho nemůžou najít cestu ven."
"Kramisho, můžu zavolat zemi a klidně někoho nakopat do zadku. Žádný chlap na mě nikdy ošklivě nesáhne. Nikdy."
"Takže to znamená, že je to člověk a že už je zadaný."
"Slibuju, že není ženatý," vyhnula se otázce Stevie Rae.
"Hm," odfrkla si Kramisha nosem. "Je to vůl?"
"Nemyslím si, že by byl vůl."
"Láska je na hovno."
"Jo," řekla Stevie Rae. "Ale tím neříkám, že ho miluju," dodala spěšně. "Všechno co říkám je, že-"
"Zamotal ti hlavu, a to je zrovna teď to, co nepotřebuješ." Kramisha ohrnula rty nahoru, zatímco přemýšlela. "Dobře, tak t udělám takhle: Řeknu jedné z jeptišek, aby mě vzala zpátky do Školy noci, a když se mě někdo zeptá na to, kde jsi, řeknu, že jsi šla navštívit nějakého člověka, takže technicky vzato nejsi sama-nic z toho nebude lež."
Stevie Rae o tom přemýšlela. "Řekneš jim, že je to člověk?"
"Řeknu jim, že jsi za nějakým člověkem, že s ním potřebuješ něco probrat. Řeknu jim, že je to chlap, jen když se mě na to někdo konkrétně zeptá."
"Domluveno," řekla Stevie Rae.
"Víš, že s tím budeš muset dřív nebo později ven. A když není ženatý, nevidím v tom žádný problém. Jsi velekněžka. Můžeš mít lidského partnera a přitom i chotě. Oba najednou."
Stevie Rae si odfrkla. "A ty si myslíš, že se s tím Dallas smíří?"
"Bude muset, jestli bude chtít být s velekněžkou. Všichni upíři o tom vědí."
"No, Dallas ještě není upír, tak by to bylo trochu předčasně, říkat mu to. A taky je pravda, že vím, že to raní jeho city a to jí dělat nechci."
Kramisha si odfrkla. "Jak chceš, ale myslím si, že se tím zabýváš nějak moc. Dallas se tím jednou bude muset zabývat. A potřebuješ zjistit je, jestli ten lidskej kluk za to stojí."
"Já vím, Kramisho. To je to, o co se snažím. Takže, sbohem. Uvidíme se ve Škole noci za chvíli." Stevie Rae rychle šla směrem k autu.
"Hej!" zavolala za ní Kramisha. "Není černý, že ne?"
Přemýšlela o barvě křídel Rephaima, která byla jako noční obloha. Stevie Rae se odmlčela a podívala se přes rameno na Kramishu. "Co je na tom, jakou má barvu?"
"No, jestli se za něj stydíš, tak je na tom hodně," odsekla.
"Kramisho, tohle je hloupé. Ne. On není černý. A i kdyby byl černý, tak bych se zaněj nestyděla. Proboha. Čau. Znovu."
"Jen jsem to zkoušela."
"Jsi blázen," zamumlala Stevie Rae, když se otáčela zpátky na parkoviště.
"Slyšela jsem to," řekla Kramisha.
"Dobře!" zařvala Stevie Rae. Dostala se do auta Zoey a zamířila ke Gilcreasovu muzeu. Nahlas si pro sebe řekla: "Ne, Kramisho, není černý. Je to vrah. Pták, který je zlý kvůli svému tátovi. Není to o tom, jestli je bílý nebo černý. Je to o tom, že kvůli tomu, že jsem s ním, by se na mě naštvali všichni mí přátelé!" A pak, čímž překvapila i sama sebe, se začala smát.