ŠN (7) 12. kapitola

"Wow! To vypadá, jako by jedno z těch super tornád přešlo přes Tulsu," řekl Dallas.

Zíral na Stevie Rae, jak manévrovala opatrně s autem, kolem další hromady spadlých končetin stromů.
Vstup cesty do parku byl zablokován bradforským stromem-hruškou, který byl rozdělen téměř dokonale v polovině. Stevie Rae zastavila vedle něj.

"Alespoň, že je zpátky část energie." Ukázala na pouliční osvětlení, které bylo kolem parku.

Osvětlovalo všechen ten nepořádek, ledem poškozené stromy a vyrvané keře azalek.

"Ne, pro tyhle lidi," Dallas ukázal bradou na úhledné domky v blízkosti parku. Tu a tam statečně svítilo přes okno světlo, které dokazovalo, že někteří lidé byli prozíravý a kupovali si propanové generátory, ještě než udeřila bouře. Jinak ale bylo celé okolí tmavé, chladné a tiché.

"Je to sice na houby pro ně, ale mě to dnes udělá život jednodušší," řekla Stevie Rae a vystoupila z auta. Vzala sebou dlouhé rituální svíčky, dlouhé pletené sušené puškvorce a krabičku dlouhých sirek, které ji přinesl Dallas. "Každý zůstane zalezlý a nebude věnovat žádnou pozornost tomu, co budu dělat."

"V tom máš určitě pravdu, zlato." Dallas důvěrně přehodil paži přes ramena Stevie Rae.

"Víš, že mám ráda, když mi říkáš, že mám pravdu." Obtočila mu paži kolem pasu a strčila mu ji do zadní kapsy džínsů, jak to byla zvyklá dělat. Stiskl jí ramena a políbil jí na temeno hlavy.

"Pak ti budu říkat, že máš pravdu častěji." řekl.

Stevie Rae se na něj usmála. "Snažíš se mě kvůli něčemu obměkčit?"

"Já nevím. Funguje to?"

"Možná."

"Dobře."

Oba se rozesmáli a ona ho šťouchla bokem. "Pojďme k tomu velkému dubu. Vypadá to jako dobré místo."

"Cokoliv řekneš, zlato."

Šli pomalu do středu parku, procházeli kolem spadlých větví a bořili se do chladného, vlhkého bláta, které zbylo z bouře. Snažili se neuklouznout na kusech ledu, které se začaly tvořit během mrazivé noci. Udělala dobře, když nechala Dallase, aby šel s ní. Možná, že část jejího zmatku ohledně Rephaima nastal, když se izolovala od svých přátel a byla až příliš zaměřena na jejich otisk. Sakra, když byla otisknutá s Afroditou, zdálo se jí to nejdřív bizardní taky. Možná, že potřebovala nějaký čas a prostor, aby se s tím vypořádala.

"Hele, podívej se." řekl Dallas a přitáhl si tak její pozornost zpátky k sobě. Ukázal na prostor okolo starého dubu. "Je to jako strom uprostřed kruhu přímo pro tebe."

"To je skvělé!" řekla. A bylo! Strom odolal bouři dobře. Spadlo z něj pouze pár jeho větví a ty se kupily pod ním. Spadly do trávy a tvořily téměř dokonalý kruh kolem stromu.

Dallas na jeho okraji zaváhal. "Zůstanu tady, jo? Jestli je to opravdu tak jak to vypadá, ten kruh je vytvořen jen pro tebe, nezničím ho." řekl.

Stevie Rae se na něj podívala. Dallas byl dobrý kluk. Vždycky říkal sladké věci a ona věděla, že ji chápe lépe než většina lidí. "Děkuju. To je opravdu hezké, Dallasi."

Stoupla si na špičky a jemně ho políbila.

Jeho paže se kolem ní pevně ovinuly a on si ji přitáhl blíž k sobě. "Cokoliv pro mou velekněžku."

Jeho dech byl teplý a chutnal sladce. Na popud ho Stevie Rae políbila znovu. Vyvolával uvnitř ní neopakovatelné pocity. Chuť jeho polibků a jeho dotek vymazaly z její mysli všechny její myšlenky na Rephaima. Byla víc, než jen trochu udýchaná, když jí neochotně nechal jít.

"Buď opatrná zlato. Je to už dlouho, co jsme ty a já byly spolu samy."

Ovládnul jí pocit omámenosti a ona se zahihňala. Pak se na něj usmála. "Příliš dlouho."

Jeho úsměv byl sexy a roztomilý. "Budeme to muset brzy napravit. Ale nejdřív se dej do práce."

"No jo," řekla. "Práce, práce, práce..."

S úsměvem vzala cop z puškvorce, zelené svíčky a sirky, které jí přinesl.

"Hele," řekl Dallas a podal jí věci. "Vzpomněl jsem si na něco o puškvorci. Neměla bys ho nejdřív použít někde jinde, než ho spálíš? Byl jsem docela dobrý v kouzlech a rituálech. Přísahám, že v tom bylo něco víc, než jen zapálit cop a mávat kolem."

Stevie Rae pokrčila čelo a přemýšlela. "Já nevím. Zoey o tom mluvila jako o domorodé americké věci. Přísahám, že řekla, že to přivolá pozitivní energii."

"Dobře, dobře, myslím, že to Z bude vědět," řekl Dallas.

Stevie Rae pokrčila rameny a řekla: "Jo a navíc je to tráva, co voní. Chci říct, jak zlé by to mohlo být?"

"Jo, fakt. Navíc si holka Země. Měla bys být schopná dostat pod kontrolu nějakou hořící trávu."

"Jo," řekla. "Dobře, dobře, tak do toho." Jednoduše zašeptala "Děkuju ti, země," ke svému živlu a otočila se zpátky k Dallasovi. Překročil hranici a vstoupil do kruhu ze země. Stevie Rae kráčela s jistotou k nejsevernějšímu bodu uvnitř obvodu kruhu, který byl přímo v přední části starého stromu. Tam se zastavila a zavřela oči. Stevie Rae se brzy naučila, že nejlepší způsob jak se spojit se svým prvkem, je přes smysly. Takže se zhluboka nadechla a vyčistila si svou zaplněnou mysl od všech myšlenek, které jí provázely. Ponechala si pouze jednu věc: sluch.

Poslouchala zemi. Stevie Rae slyšela šumění větru přes zimní listy. Noční zpěv ptáků. Zvuky a povzdechy parku, které se v něm usadily v dlouhé a chladné noci.

Když její smysl pro zvuk byl plný země, Stevie Rae se zaměřila na další smysl: na dech. Zaměřila se na vůni. Vydechla k zemi a nadechla se vlhké těžkosti ledem obalené trávy, ostrou vůni hnědých listů a jedinečnou mechovou vůni starých dubů.

Její čich byl naplněn zemí. Stevie Rae se znovu zhluboka nadechla a představila si bohatou, ostrou chuť česneku a cibule, zralá letní rajčata. Pomyslela na magii země, když zatahala za zelené natě a objevovala pod nimi silné, výborné mrkve, které byly živeny sílou země.

Cítila chuť přetékajícího daru země a pomyslela na jemný dotek letní trávy na jejích chodidlech, na pampelišky lechtající její bradu, jako když jednu držela a ta sytá žlutá ji připomínala ruměnec na tváři její tajné lásky. Když tímto zemí naplnila všechny své smysly, ucítila vůni jarního deště.

A pak, když se nadechla ještě víc zhluboka, Stevie Rae nechala svůj živel, aby jí krásně objal. Úžasným, magickým způsobem, jaký cítila od svého živlu. Země byla matka, poradce, sestra a přítel. Země jí uklidnila, i když bylo všechno v jejím světě totálně na houby. Mohla s ní počítat-uklidnila ji a chránila ji.

Stevie Rae s úsměvem otevřela oči. Otočila se vpravo. "Vzduchu, žádám tě, abys prosím přišel do mého kruhu." I když neměla žlutou svíčku nebo někoho, kdo by zastupoval vzduch, Stevie Rae věděla, že bylo důležité, aby zavolala každý z ostatních čtyř živlů. A pokud by měla štěstí, opravdu se objeví a posílí tak její kruh. Otočila se na jih a pokračovala: "Ohni, žádám tě, abys přišel do mého kruhu." Otočila se ve směru hodinových ručiček a zavolala. "Vodo, prosím potěš mě a přijď do mého kruhu." Pak se odchýlila od svého tradičního místa a ustoupila několik kroků doprostřed travnaté plochy a řekla: "Duchu, vím, že jsi zrovna mimo provoz, ale byla bych opravdu ráda, kdybys přišel do mého kruhu taky."

Vrátila se zpět na sever. Stevie Rae si byla téměř stoprocentně jistá, že zahlédla tenkou stříbrnou nit světla kolem ní. Usmála se přes rameno na Dallase. "Hele, myslím, že to funguje."

"Samozřejmě, že to funguje, zlato. Vždyť jsi moje vážená velekněžka."

Znělo jí opravdu dobře, že jí Dallas stále říkal velekněžko a Stevie Rae se stále usmívala, když se otočila zpátky na sever. Cítila se hrdá a silná. Nakonec zapálila zelenou svíčku a řekla. "Země, vím, že tě volám ve špatném pořadí, ale musela jsem si šetřit to nejlepší na konec. Takže teď tě žádám, abys šla ke mně, jako jsi to dělala vždycky, protože ty a já máme spojení, které je ještě o něco speciálnější než když světlušky vyplňují park Haikey Creek během letní noci. Pojď ke mně, země. Prosím, pojď ke mně."

Země kolem ní zapraskala, jako rozjařené štěně. Noc byla studená a vlhká. Dominovala ochromující ledová bouře, ale teď Stevie Rae cítila a uvítala teplo a vlhkost letní noci v Oklahomě, jak její živel ovládal celý kruh.

"Děkuju vám!" řekla radostně. "Nemůžu říct, jak moc to pro mě znamená, že se na vás můžu vždycky spolehnout." Z pod jejích nohou vyzařovalo teplo a led, který obaloval trávu v kruhu, popraskal a roztál. Tráva jako ostří vylezla ven dočasně propuštěna, ze svého zimního vězení.

"Dobře."

Se stále naplněnou myslí jejím živlem, promluvila k zemi, jako by byla před ní zosobněná. "Musím se tě zeptat na něco důležitého. Ale nejdřív zapálím tohle, protože myslím, že se ti to bude hodně líbit." Stevie Rae vzala sušený puškvorec a poté ho přiložila k svíčce u nohou. Cop chytnul od ohně. Jemně na to foukla, takže se z trávy začalo kouřit. Stevie Rae se otočila a usmála se na Dallase. Obešla obvod celého kruhu a sebou nesla kouřící trávu, dokud celý kruh nebyl mlhavý šedým kouřem a nevoněl opojnou vůní letních prérií.

Když se vrátila k vrcholku kruhu, Stevie Rae znovu stála na severu, směrem nejvíce příbuzným s jejím prvkem a pak začala mluvit: "Moje kamarádka, Zoey Redbirdová řekla, že puškvorec přivolává pozitivní energii a já tenhle večer určitě nějakou budu potřebovat, protože tohle je speciálně pro Zoey. Žádám tvou pomoc. Vím, že si jí pamatuješ, protože i ona má pro tebe nadání, stejně jako má nadání pro všechny prvky. Ona je zvláštní, a nejen proto, že je to moje BFF. Z jiného důvodu," Stevie Rae se odmlčela a pak jako by ta slova přišla k ní. "Ona je zvláštní proto, že je v ní od všeho trochu. Myslím, že je to trochu jako, když ona reprezentuje nás všechny. Takže my potřebujeme, aby se vrátila. Navíc tam kde je, jí zraňují, myslím, že potřebuje pomoc najít cestu ven. Tak její válečník, kluk jménem Stark, chce jít za ní. Určitě potřebuje tvoji pomoc. Ptám se, jestli mi pomůžeš ukázat Starkovi cestu k Zoey. Prosím."

Stevie Rae ještě jednou kolem ní zavanula kouřícím se copem a pak čekala. Kouř byl sladký a hustý. Noc byla nezvykle teplá kvůli přítomnosti jejích prvků. Ale nic jiného se nedělo.
Jistě, cítila zemi, byla kolem ní, když jí prosila.

Ale nic se nedělo.

Vůbec nic.

Nebyla si jista, co jiného má Stevie Rae dělat, takže kolem sebe zavanula copem z puškvorce ještě víc a snažila se znovu.

"No, možná, že jsem nebyla dostatečně konkrétní." Myslela si, že to zkusí podruhé a snažila se vzpomenout si na všechno, co jí řekla Afrodita a dodala: "Se silou země a přes energii této posvátné trávy volám bílého býka ze starých časů do mého kruhu, protože musím vědět, jak se Stark může dostat k Zoey, aby ji mohl chránit, zatímco ona najde cestu zpátky a poskládá zpátky svou duši, aby se mohla vrátit zpět do tohoto světa."

Puškvorec, který až do této chvíle slabě kouřil, se rozžhavil. S výkřikem ho Stevie Rae upustila. Hustý, černý kouř zahalil prskající cop, jako by to byl had, vyplivující temnotu. Tiskla si spálenou ruku k tělu a klopýtala zpět.

"Stevie Rae? Co se děje?"

Slyšela Dallasův hlas, ale když se podívala za sebe, už ho neviděla. Kouř byl příliš silný. Stevie Rae se otočila a snažila se na něj prokouknout tmou, ale už neviděla ani jednu zatracenou věc. Podívala se směrem, kde by měla být její hořící svíčka na zemi, ale jí už taky pohltil kouř.

Dezorientovaně zakřičela: "Nevím co se děje. Puškvorec náhle vzplanul a-"

Země pod jejíma nohama, hmotná část jejího živlu, který ovšem Stevie Rae necítila, se začala třást.

"Stevie Rae, musíš hned odtamtud vypadnout. Nesnáším tenhle kouř."

"Cítíš to?" zavolala na Dallase. "Třese se to tam u tebe taky?"

"Ne, ale nevidím tě a mám z toho špatný pocit."

Stevie Rae ho neviděla, ale cítila jeho přítomnost. Tenhle pocit jí byl až děsivě známý, a v tom okamžiku Stevie Rae pochopila proč. Připomnělo jí to chvíli, když umírala. V okamžiku, když začala kašlat, popadla Zoey za ruku a řekla: "Já se bojím, Zoey." Ozvěna téhle hrůzy Stevie Rae ochromila, takže když se zhmotnila špička prvního rohu a dopadl na ní jeho záblesk, bílý, ostrý a nebezpečný, všechno, co mohla udělat, bylo zírat na něj a vrtět hlavou sem a tam, tam a zpět a pořád dokola.

"Stevie Rae? Slyšíš mě?"

Dallasův hlas se zdál být na míle daleko.

Druhý roh se zhmotnil a spolu s ním se začala tvořit býčí hlava. Bílá a masivní s očima tak černýma, že se leskla jako bezedné jezero o půlnoci.

Pomoz mi! Snažila se vykřiknout Stevie Rae, ale slova jí strachem uvízla v hrdle.

"Tak dost. Jdu tam a dostanu tě ven, i když nechceš, abych prolomil kruh-"

Stevie Rae cítila zvlnění, když se Dallas dotkl hranice jejího kruhu. Stál tam býk. Otočil hlavu a odfrkl velký páchnoucí závan vzduchu do inkoustového kouře. Noc se otřásla v odpovědi.

"Do prdele! Stevie Rae, nemůžu se dostat dovnitř kruhu. Zavři ho a dostaň se odtamtud!"

"Já-já n-n-nemůžu," koktala, ale její hlas byl jen zlomený šepot.

Už byl celý, býk, který byl noční můrou, ožil. Jeho dech svazoval Stevie Rae. Jeho oči ji věznily.
Jeho bílá kůže svítila, ale zároveň zahrnovala tmu, ale nebylo to krásné. Jeho oslnivost byla slizká, jeho lesknoucí kůže chladná a mrtvá. Pak obrovská šelma zvedla rozeklaná kopyta a dopadla na zem. Země sebou trhla s takovou zlobou, že Stevie Rae cítila ozvěnu její rány v duši. Vytrhla se z pohledu býka a hleděla dolů na jeho kopyta. Vydechla v hrůze. Tráva kolem šelmy byla udusaná a zčernalá. Kde vyšel ze Země-Stevie Rae ho povolala ze země-byla půda roztrhaná a krvácela.

"Ne!" Hráz hrůzy se zlomila a slova jí unikla z hrdla. "Přestaň! Ubližuješ nám!"

Oči černého býka se na ní upřely. Hlas, který naplnil její hlavu, byl hluboký, silný a nepředstavitelně nebezpečný.

"Měla jsi moc mě vyvolat, upírko, a to mě dost pobavilo, takže jsem se rozhodl, že odpovím na tvou otázku. Bojovník se musí podívat na svojí krev, aby objevil most, kterým vstoupí na Ostrov žen. Pak musí sám sebe porazit v aréně. Pouze uzná-li její potřebu nad svou vlastní, bude se moct připojit ke své kněžce. Poté, co se spojí, to bude její volba, jestli se vrátí nebo zůstane."

Stevie Rae polkla její strach a vydechla: "To nedává smysl."

"Tvoje neschopnost to pochopit, se mnou nemá co dělat. Tys mě povolala. Odpověděl jsem. Nyní musíš zaplatit cenu krve. Už je to doba, co jsem ochutnal sladkou krev upíra-obzvláště naplněnou tak nevinným Světlem."

Šelma se před Stevie Rae začala hýbat, kroužila kolem ní. Šlahouny tmy se odplazily z kouře a začaly ho obklopovat. Hledaly k ní svou vlastní cestu. Když se jí dotkly, bylo to jako řezání, trhání a párání jejího těla ledovými žiletkami.

Bez toho, aby to vědomě zamýšlela, vykřikla jediné slovo: "Rephaime!"