ŠN (7) 11. kapitola

"Vzdušně? Opravdu? Kde to je? Irsko?" zeptala se Stevie Rae.

"Je to Skotsko, ne Irsko, retarde," řekla Afrodita.

"Není to náhodu to samý? A neříkej mi retarde. To není hezký."

"Co kdybych ti řekla: kousni mě? Je to dost hezký? Jen mě poslouchej a snaž nechovat jako opožděná, balíku. Potřebuju aby ses vrátila a udělala víc takových těch tvých divných věcí, nebo co to sakra děláš a uvidíme, jestli můžeš přijít s nějakými informacemi o Světlu a Temnotě s velkým S a T. Taky dej pozor, jestli nějaký strom nebude povídat něco o dvou býcích."

"Býci? Myslíš jako krávy?"

"Copak nemáš nadání pro zemi? Jak je možné, že nevíš co je to býk?"

"Podívej, Afrodito, tohle je pro nevzdělance tak typické. Jen kvůli tomu, že nejsem z velkého města, nemůžeš říct, že automaticky musím vědět, co jsou to krávy. Vždyť já neznám dokonce ani koně."

"Přísahám, že jsi mutant," řekla Afrodita. "Býk je samec od krávy. Dokonce i schizofrenická kamarádka mé mámy Bichon Frise to ví. Soustřeď se, je to důležité. Musíš se jít sakra zeptat trávy na něco starověkého, zcela barbarského a tudíž nezajímavého, mytologického nebo náboženského nebo něco takového co zahrnuje boj dvou býků, černého a bílého. Neboli chlapský, násilný a nikdy nekončící boj mezi dobrem a zlem."

"Co to má společného s návratem Zoey?"

"Myslím, že by to nějak mohlo otevřít dveře pro Starka na Onen svět, aniž by musel doopravdy zemřít. Nejspíš tam nebude mít moc práce, co se týče ochrany jeho velekněžky."

"A to můžou krávy udělat? Jak? Krávy přece nemůžou mluvit."

"Býci, dvojitý retarde. Vnímej mě. Nepovídáme si o zvířatech, ale o syrové síle, která nás obklopuje. Býci představují moc."

"Takže oni nebudou mluvit?"

"Ach, zatracený kecy! Můžou nebo nemusí - jsou to super staré kouzelné bytosti, hlupáku! Kdo do pekla může vědět, co umí? Jen uděláme tohle:dostaneme ho na Onen svět, Starkovi nestačí být civilizovaný, moderní a sladký. Musí přijít na to, jak být víc. Musí najít Zoey a chránit jí tak, aby oba nezemřeli a tohle starověké náboženství by mohl být k tomu všemu klíč."

"Myslím, že to dává smysl. Mám na mysli to, že když jsem přemýšlím o Kalonovi, neřekla bych přesně to, že je moderní člověk."
Stevie Rae se odmlčela a sama pro sebe si přiznala, že doopravdy myslela spíš Rephaima než jeho otce. "A určitě má nějakou moc."

"A rozhodně je na Onom světě, aniž by byl mrtvý."

"Což je místo, kam se Stark musí dostat."

"Takže si jdi promluvit s květinami o býcích," řekla Afrodita.

"Promluvím s květinami," řekla Stevie Rae.

"Zavolej mi, když mi budeš mít co říct."

"Jo, dobře. Budu dělat co umím nejlépe."

"Hele, buď opatrná," řekla Afrodita.

"Podívej, měj se pěkně," řekla Stevie Rae.

"Předtím než si na mě půjdeš dát jahody se šlehačkou, mi odpověz na tuhle otázku: S kým jsi zlomila nás otisk?"

Stevie Rae projel tělem mrazivý pocit. "S nikým!"

"Což znamená, že je to někdo naprosto nevhodný. S nějakým z těch hlupáků z červených mláďat?"

"Afrodito, už jsem řekla, že s nikým."

"Jo, to je to, co jsem si myslela. Víš, jedna z věcí, kterou se díky této nové věštecké věci, která je většinou jako osina v zadku, učím je, že poslouchám, aniž bych použila moje uši. Cítím to."

"A tady je zase to, co vím já. Ty ses asi zatraceně pomátla."

"Takže opět. Buď opatrná. Dostávám od tebe podivné vibrace, které mi říkají, že bys mohla mít problémy."

"A já myslím, že sis tenhle ztracený starý příběh vymyslela, abys zakryla, jaké šílenosti se dějí uvnitř tvé hlavy."

"A já myslím, že něco skrýváš. Ať s tím souhlasíš nebo ne."

"Jdu si promluvit s květinami o krávách. Sbohem, Afrodito."

"Býcích. Sbohem nemehlo."

Stevie Rae otevřela dveře a chtěla opustit svou ložnici. Pořád se mračila, kvůli komentáři Afrodity. Běžela a málem praštila do Kramishiny ruky, když se chystala zaklepat na dveře jejího pokoje. Obě nadskočily a Kramisha zavrtěla hlavou. "Nechovej se takhle zatraceně divně. Tohle pro mě není normální, nic víc."

"Kramisho, kdybych věděla, že jsi tady, nenadskočila bych, když jsi otevřela dveře. A nikdo z nás už není normální-alespoň už teď ne."

"Mluv za sebe. Já teda ještě jsem. To znamená, že se se mnou nic neděje. Zato ty vypadáš jako horké prasátko."

"Před dvěma dny jsem málem shořela na střeše. Myslím, že mi to dává právo, abych vypadala hrozně."

"Nemyslela jsem tím, že vypadáš zle." Kramisha naklonila hlavu na stranu. Dnes měla na sobě svou blonďatou paruku, která ladila s jejími jiskřivě žlutými fluoreskujícími očními stíny. "Vlastně jsem myslela, že vypadáš dobře-růžově. Jako když jsi skutečně zdravá.
Jen mi trochu připomínáš svojí růžovostí malé růžové selátko."

"Kramisho, přísahám, že mě z tebe bolí hlava. O čem jsi chtěla mluvit?"

"Jen jsem chtěla říct, že vypadáš dobře, ale necítíš se dobře. Tam a tam." Kramisha ukázala od srdce Stevie Rae k její hlavě.

"Jen mám toho dost na přemýšlení." řekla vyhýbavě Stevie Rae.

"Jo já vím, že to co se stalo Zoey tě pěkně rozhodilo, ale musíš se dát sakra dohromady."

"Jo, snažím se."

"Snaž se víc. Zoey tě potřebuje. Vím, že tam nejsi s ní, ale mám takový pocit, že jí můžeš pomoct. Takže musíš začít používat svůj zdravý rozum."

Kramisha se na ní dívala s takovou intenzitou, až se Stevie Rae chtěla začít vrtět. "Jak jsem řekla, snažím se."

"Nezačínáš trochu bláznit?"

"Ne!"

"Jsi si jistá? Protože tohle je pro tebe." Kramisha vytrhla kus papíru z fialového bloku, který byl rozlišený dvěma různými písmy: kursivou a tiskacími písmeny. "To o tom bláznovství si myslí celá parta. Ne jen já."

Stavie Rae jí vytrhla papír z ruky. "Zatraceně, proč jsi mi neřekla, že neseš jednu z tvých básní?"

"Teprve teď jsem ji dopsala." Kramisha zkřížila ruce a opřela se o dveře. Samozřejmě, čekala až si Stevie Rae přečte tu báseň.

"Není tam něco, co budu muset udělat?"

"Ne. Zbytek dětí jí. Oh, kromě Dallase. Pracuje s Drakem na nějakém meči, jelikož škola ještě
oficiálně nezačala. Nevidím důvod proč někam spěchat, nemám důvod pospíchat do školy.
V každém případě, přečti si tu báseň, velekněžko. Nikam nejdu."

Stevie Rae potlačila povzdech. Kramishiny básně byly většinou matoucí a abstraktní, ale byly také většinou prorocké. Už jen to, že teď držela jednu z nich, Stevie Rae v žaludku způsobila pocit, jako by právě snědla syrová vajíčka. Neochotně stočila oči na papír a začala číst.


Červená kráčí do Světla
připravuje bedra na svou roli v
apokalyptickém boji.

Tma se ukrývá v různých formách
podívej se za tvar, barvu, lži
a emocionální bouři.

Spoj se s ním: zaplať svým srdcem
ačkoliv důvěra nemůže být dána
pokud je částí z Temnoty.

Dívej se duší a ne svýma očima
protože tančíš s šelmami
musíš proniknout jejich maskou.


Stevie Rae zavrtěla hlavou a podívala se na Kramishu. Pak si přečetla báseň znovu, pomalu. Snažila se, aby jí srdce přestalo být tak hlasitě, aby se neprozradila strašná vina, kterou cítila.
Protože Kramisha měla pravdu, bylo to zřejmě o ní. Samozřejmě to bylo spíš o ní a Rephaimovi. Stevie Rae byla vděčná, že ta zatracená báseň neříkala nic o křídlech, lidských očích a zatracené ptačí hlavě. Trefa!

"Už víš, proč si myslím, že je o tobě?"

Stevie Rae přelétla očima z básně na inteligentní oči Kramishy. "Myslím, že je to o mně. Říká to první řádek."

"No vidíš. Byla jsem si tím jistá, i když jsem nikdy nikoho neslyšela ti tak říkat."

"Dává to smysl," řekla rychle Stevie Rae a snažila se přehlušit v hlavě Rephaimův hlas, který jí říká Červená. "Jsem jediná holka s červeným tetováním, takže to musí být o mě."

"To jsem si taky myslela, i když je tam spousta podivných věcí o šelmách. Zaměřila jsem se na tu část s připravováním beder na svou roli, protože zněla ošklivě a sexuálně, ale stejně jsem došla k názoru, že je to způsob, jak ti říct, že se máš připravit na boj."

"Jo, no, opravdu jsem v poslední době prošla mnoha boji." řekla Stevie Rae a podívala se na báseň.

"Vypadá to, že jich bude víc. A to je ztraceně špatné, musíš být opravdu připravená." Pak si cíleně odkašlala a Stevie Rae k ní neochotně obrátila oči. "Kdo je to?"

"Kdo?"

Kramisha zkřížila ruce. "Nemluv se mnou, jako bych byla hloupá. On. Ten chlap, o kterém báseň říká, že mu chceš dát svoje srdce."

"Nechci!"

"Ach, pak víš, kdo to je." Kramisha o sebe zaťukala špičkami svých bot s leopardím potiskem. "A on rozhodně není Dallas, protože bys nebyla tak vystrašená z toho, dát mu své srdce. Každý ví, že vy dva spolu něco máte. Takže kdo je on?"

"Nemám tušení. Nenapadá mě nikdo, jen Dallas. Navíc se mnohem víc obávám té části, kde se mluví o Temnotě, maskách a tak," lhala Stevie Rae.

"Hm," odfrkla nosem Kramisha.

"Podívej se, vezmu si to a promyslím to," řekla Stevie Rae a nacpala báseň do kapsy džínsů.

"Nech mě hádat-chceš abych o tom mlčela," řekla Kramisha a kopla znovu špičkou nohy.

"Jo, protože chci zkusit..." Výmluva jí odemřela na rtech pod Kramishiným vědoucím pohledem. Stevie Rae se zhluboka nadechla a rozhodla se říct tolik pravdy, kolik jen mohla. Začala znovu.

"Jen nechci, abys říkala něco o téhle básni, protože mám zrovna problémy s kluky a nechci, aby to
vyšlo najevo zrovna teď, protože by to hned ukazovalo na Dallase a na mě. Zvlášť, když si nejsem jistá, co je ve skutečnosti mezi mnou a tím druhým klukem."

"To už je lepší. Problémy s klukama můžou udělat pěkný zmatek. Jak říká vždy moje máma, není správné stavět svůj osobní život tam, kde by na něj mohl každý vidět."

"Díky, Kramisho. Vážím si toho."

Kramisha zvedla ruku. "Vydrž. Nikomu neřekneš o tom, co jsem napsala. Moje básně jsou důležité. Tahle je rozhodně o víc věcech, než jen o tvém milostném životě. Takže jak už jsem řekla dřív, jsi blázen. Vyčisti si hlavu a nezapomeň používat svůj zdravý rozum. A navíc, když jsem napsala slovo Temnota, měla jsem stáhnuté vnitřnosti."

Stevie Rae věnovala Kramishe dlouhý pohled a pak se rozhodla. "Půjdeš se mnou na parkoviště, dobře? Budu teď něco dělat mimo půdu školy, ale chci si s tebou po cestě promluvit."

"Žádný problém," řekla Kramisha. "Navíc už je to pěkně dlouho, co jsi někomu řekla, co se děje uvnitř tvé hlavy. Plus se v poslední době chováš divně, myslím, že ses tak chovala už předtím, než se duše Zoey rozbila."

"Jo, já vím," zamumlala Stevie Rae.

Ani jedna z nich nic neřekla, zatímco šli dolů po schodech a pak přes rušnou kolej. Stevie Rae myslela na to, že jak rozmrzal led, také rozmrzala mláďata. Za posledních pár dní děti začaly vycházet ven a jednaly stále víc a víc normálně. Jistě, na ní a na Kramishu se dívaly nepřátelsky a vystrašeně, ale taky zvědavě.

"Přemýšlela jsi o tom, že bychom se vrátili znovu sem, do školy, je to přece stále náš domov." Vyhrkla Kramisha, když došli na chodník před kolejí.

Stevie Rae se na ní překvapeně podívala. "Vlastně jsem na to myslela. Bylo by tak špatné vrátit se sem?"

Kramisha pokrčila rameny. "Nejsem si jistá. Vše, čím jsem si jistá je, že jsem měla dobrý pocit, když jsem v průběhu dne spala v podzemí."

"Jo, a to je ten problém tady."

"Temnota je v mé básni. Nutí mě cítit se špatně-nemyslíš si, že nás zachvátí, že ne?"

"Ne!" Stevie Rae zavrtěla důrazně hlavou. "S námi není nic v nepořádku. Ty, já, Dallas a ostatní mláďata už jsme se rozhodli. Nyx nám dala na výběr, a my si vybrali dobro nad zlem. Světlo nad Temnotou. Báseň nemluví o nás. Jsem si tím jistá."

"Je to o těch druhých?" I když byly sami, Kramisha šeptala.

Stevie Rae o tom přemýšlela a uvědomila si, že by Kramisha mohla mít pravdu. Byla tak zaujata svou vinou ohledně Rephaima, že jí to nedošlo. Zatraceně. Teď hlavně potřebuje držet hlavu vzhůru. "Dobře, ehm, myslím, že by to mohlo být o nich. Ale jestli to tak je, pak je to opravdu zlé."

"Prosím. My všichni víme, že jsou opravdu zlý."

"Jo, dobře. Zjistila jsem od Afrodity nějaké věci, dává temnotě velké T jako celku, to je úplně nová úroveň zla. Pokud jsou s tím spojeni, pak jsou špatní úplně jiným způsobem. Stejným, jako je Neferet."

"Do prdele."

"Jo. Takže tvoje báseň může být o boji s nimi. Ale taky je tam ta část, na kterou se mě ptala Afrodita. Abych se dozvěděla něco o starověkých věcech. Něco opravdu starého. Tak starého, že už si to nepamatují ani upíři."

"To je ale zatraceně starý."

"No my jsme-to znamená já, Afrodita, Stark a zbytek dětí co jsou se Zoey-odhodlaní zkusit to zjistit. Možná můžeme použít tyhle staré informace na pomoc Starkovi, aby se dostal na Onen svět, aby chránil Zoey, zatímco ona bude dávat svou duši znovu dohromady."

"Myslíš dostat Starka na Onen svět, bez toho aby zemřel?"

"Jo, to by se zřejmě ukázal v Onom světě pro mrtvé, a to by pro Zoey nebylo dobré."

"Takže chcete pomocí těch starých blbostí zjistit jak na to?"
Stevie Rae se na ní usmála. "Budeme se snažit. A ty můžeš pomoct."

"Řekni slovo a já to udělám."

"Dobře, tady je. Afrodita zjistila, že má nějaké nové pravomoci věštkyně, protože se zaměřuje na Onen svět." Stevie Rae přidala ke svým slovům ironický úsměv. "I když je z toho šťastná jako kočka při bouřce." Kramisha se zasmála a Stevie Rae pokračovala. "Každopádně jsem přemýšlela, že i když nemáme kruh, jaký vyvolávala Zoey kolem sebe, máme věštkyni."
Kramisha zamrkala a vypadala zmateně. Stevie Rae se na ní upřeně podívala a její oči se konečně rozšířili pochopením. "Já?"

"Ty. No, tvoje poezie. Předtím jsi pomohla Z vymyslet, jak odsud vyhnat Kalonu."

"Ale-"

"Ale, podívej se na to takhle," vzdychla Stevie Rae. "Afrodita na to přišla. Takže chceš říct, že je chytřejší než ty?"

Kramisha přimhouřila oči. "Vsadím inteligenci celého světa na to, že ta bohatá bílá dívka o tom neví nic."

"No, potom teda-Do toho kovboji."

"Víš, trochu mě děsí, když mluvíš jako venkovskej balík."

"Já vím," Stevie Rae se na ní usmála. "Dobře, půjdu vykouzlit nějakou zemi a zjistit něco víc o mém osudu. Jo, najdi Dallase a informuj ho o všem, kromě té básně."

"Už jsem ti řekla, že tě nezradím."
Díky, Kramisho. Jsi opravdu dobrý dvorní básník."
"Ty taky nejsi špatné venkovské děvče."
"Uvidíme se." Stevie Rae zamávala a běžela k autu Z.
"Kryju ti záda, velekněžko!" Zavolala na ní Kramisha na rozloučenou, ale Stevie Rae měla v žaludku pocit, jako by jí ho někdo zmáčknul. Přesto se usmívala, když startovala auto Z. Právě se chystala řídit auto, když si uvědomila, že za a) neví, kam jede a za b) ´vykouzlit zemi´ by bylo mnohem jednodušší, kdyby si vzala zelenou svíčku a možná i nějaký puškvorec obecný, aby z něj načerpala pozitivní energii.
Totálně naštvaná sama na sebe zařadila neutrál. Kam v Sam Hill pojede?
Zpátky k Rephaimovi. Její myšlenky byly jako dýchání-rychlé a přirozené. Stevie Rae sáhla po řadicí páce, ale její ruka se zastavila. Bylo opravdu jít k Rephaimovi, zrovna teď, ta nejchytřejší věc, co mohla udělat?
Jistě. Na jedné straně od něj přece dostanu spoustu užitečných informací ohledně Kalony, Temnoty a tak. Na té druhé mu ale nedůvěřovala. Opravdu by mu neměla věřit.
Navíc měla v hlavě zmatek. Když si přečetla Kramishinu báseň, byla příliš zaneprázdněná, zatraceně spíš posedlá jím, než aby zvažovala fakt, že báseň jí může upozorňovat na špatná červená mláďata a nejen na věci ohledně jí a Krakouna.
Tak co by sakra měla udělat?

Řekla Rephaimovi, že se k němu vrátí, aby ho zkontrolovala. Chtěla se ale vrátit kvůli něčemu víc, než jen tomuhle. Stevie Rae ho potřebovala vidět. Potřebovala? Ano, připustila neochotně. Ona potřebovala vidět Krakouna. Tohle přiznání Stevie Rae otřáslo.
"Jsem s ním otisknutá. To znamená, že jsme spojeni a proti tomu nemůžu nic dělat."


A taky si musím uvědomit, že je to syn svého otce.
Fajn. Dobře. Zkontroluje ho. Také se ho zeptá na otázky o Světle, stejně jako o Temnotě a dvou krávách. Zamračila se. Fajn, býcích. Ale taky by měla udělat nějaké to zkoumání sama, bez Rephaima. Vyvolá svůj živel a uvidí, co dostane za informaci o krávách/býcích. To by jí mělo pomoct k dobrému pocitu. Stevie Rae se usmála a plácla do volantu.

"Mám to! Zastavím u toho roztomilého starého parku, který je na cestě ke Gilcreasovu muzeu. Trochu zakouzlím se zemí a pak půjdu zkontrolovat Rephaima. Jak lehké!" Samozřejmě, nejdřív se bude muset vrátit do chrámu Nyx pro zelenou svíčku, nějaké sirky a trochu puškvorce obecného.

Už jí bylo líp. Měla plán a už byla připravena zařadit neutrál, když uslyšela proti ní klepání kovbojských bot na asfaltovém parkovišti.

Pak Dallas s přehnanou nonšalancí promluvil. "Jen jsem si vyšel sem k autu Zoey. Nesleduju tě Stevie Rae ani kolem tebe neskáču."

Stevie Rae stáhla okýnko a usmála se na něj. "Ahoj, Dallasi. Myslela jsem, že Kramisha říkala, že pomáháš Drakovi."

"Pomáhal jsem. Koukni se. Drak mi vyrobil pěkný nůž. Řekl, že je to dýka. Taky řekl, že bych s tím mohl být dobrý."

Stevie Rae ho pochybovačně sledovala, když vytáhl dlouhý, špičatý, dvousečný nůž. Držel ho za rukojeť, která byla z kůže. Měl ho připoutaný k pasu a držel ho trochu nešikovně, jako by si nebyl jistý, jestli pořeže někoho jiného nebo spíš sebe.

"Vypadá opravdu ostře," řekla Stevie Rae a snažila se, aby to znělo pozitivně.

"Jo, to je důvod proč jsem ho ještě nechtěl používat ani s ním cvičit, ale Drak mi řekl, že ho můžu nosit. Prozatím. Když budu opatrný."

"Ach. Jo. Pěkný." I kdyby žila tisíc let, Stevie Rae si byla jistá, že nikdy nepochopí chlapské věci.

"Jo, dal mi lekci v probodnutí někoho a já šel, když jsem narazil na Kramishu na mé cestě do domu," říkal Dallas, zatímco si zandával nůž. "Řekla, že tě opustila tady, protože jsi byla připravená odjet jít dělat nějaké další věci se zemí. Myslel jsem, že tě ještě chytnu, než odjedeš a přišel jsem."

"Aha, dobře. To je hezké, Dallasi, ale jsem v pohodě sama. Vlastně by mi opravdu pomohlo, kdybys vzal z chrámu Nyx zelenou svíčku a nějaké sirky a vrátil se sem ke mně. Jo, a kdybys viděl v chrámu nějaký puškvorec obecný, tak mi ho vezmi taky, jo? Nevím, kde se to v mé mysli vzalo, ale vyvolat zemi je rozhodně jednodušší se zelenou svíčkou. Úplně jsem na to zapomněla, nemluvě o puškvorci pro přivolání pozitivní energie."

Byla překvapená, když Dallas neřekl ani ´Dobře´ a ani nešel pro věci. Místo toho tam jen stál a pozoroval ji. Měl ruce strčené v kapsách jeho džínsů a díval se trochu naštvaně.

"Co?" zeptala se.

"Omlouvám se, že nejsem bojovník!" Vyhrkl. "Snažím se, jak nejlíp umím, abych se od Draka něco naučil, ale bude mi to nejspíš trvat dlouho, než v tom budu dobrý. Nikdy mi moc nešlo o všechny ty věci, co se týkaly boje, a já se omlouvám!" opakoval Dallas a vypadal stále víc a víc smutně.

"Dallasi, o čem to sakra mluvíš?"

Rozhodil frustrovaně ruce. "Mluvím o tom, že pro tebe nejsem dost dobrý. Vím, že potřebuješ víc. Potřebuješ válečníka. Zatraceně, Stevie Rae, kdybych byl tvůj bojovník, mohl jsem tam pro tebe být, když tě ty mláďata napadla a málem zabila. Kdybych byl tvůj válečník, neposílala bys mě na hloupé pochůzky. Držela by sis mě blízko u sebe, takže bych tě mohl chránit během všech těch věcí, co děláš."

"Ochráním se sama dobře a přinést mi svíčku není až tak hloupý úkol."

"Jo, jo. Ale ty si zasloužíš někoho lepšího, než někoho, kdo ví hovno o ochraně jeho ženy."
Stevie Rae zvedla obočí vstříc svým kudrnatým blonďatým vlasům. "Tys mi právě řekl tvoje žena?"

"No, no." Ošíval se a pak dodal. "Ale v dobrém slova smyslu."

"Dallasi, nemohl jsi zastavit to, co se stalo na té střeše," řekla popravdě. "Víš, jaká ta mláďata jsou."

"Měl jsem být s tebou, měl bych být tvůj válečník."

"Nepotřebuji válečníka!" Ječela podrážděně. Byl tak tvrdohlavý a navíc nenáviděla jak moc byl skleslý.

"Dobře, jsi si jistá, že už mě zatraceně nikdy nebudeš potřebovat." Otočil se zády k autu a strčil si ruce do kapes od džínsů.

Stevie Rae se podívala na jeho shrbená ramena a cítila se hrozně. Udělala to. Ublížila mu, protože jeho i ostatní tlačila pryč od Rephaimova tajemství. Vinna jako králík, který ukradl mrkev, vystoupila z auta a jemně se dotknula jeho ramene. Nepodíval se na ni.

"Hele, to není pravda. Potřebuju tě."

"Jasně. To je důvod proč jsi zaneprázdněná a odstrkuješ mě od sebe pryč."

"Ne, byla jsem jen zaneprázdněná. Omlouvám se, pokud to tak vypadalo," řekla.
Otočil se k ní. "Nevypadalo. Už se nemusíš starat."

"Budu se starat!" řekla rychle a vstoupila do jeho náruče. Objímala ho tak pevně, jak jen mohla.
Dallas jí zašeptal do ucha. "Tak mě nech jít s tebou."

Stevie Rae se rychle odtáhla, aby se na něj mohla podívat. Byla připravená mu říct ´ne, to nemůžeš´, ale tyto slova jí odumřela na rtech. Bylo to, jako by viděla jeho srdce jeho očima. Bylo jí jasné, že mu tím láme srdce-a ničí ho. Opravdu do pekla ubližuje tomuhle klukovi, kvůli Rephaimovi? Ona zachránila Krakouna.
Nemrzelo jí to. Bylo jí líto, že to mělo vliv na lidi kolem ní. Dobře, to je ono. Neubližuju lidem, starám se o ně.

"Tak jo. Můžeš jet se mnou." řekla mu.
Jeho oči se okamžitě rozzářili. "Myslíš to vážně?"

"Jasně že to myslím vážně. Ale potřebuju zelenou svíčku. No a ten puškvorec taky. A stále to není stupidní úkol."

"Sakra, přinesu ti klidně celej pytel svíček a všechnu trávu, jestli chceš!" zasmál se Dallas a políbil ji. Když začal sprintovat pryč, vykřikl, že se vrátí.

Pomalu se Stevie Rae dostala zpátky do auta. Sevřela volant a zírala přímo před sebe a odříkávala si seznam věcí, co musí udělat jako mantru. "Vyvolat zemi s Dallasem. Zjisti něco o krávách. Přivést Dallase zpátky do školy. Omluvit se mu. Vymyslet dobrou záminku k dalšímu odchodu, ale tentokrát sama. Dojet ke Gilcreasovu muzeu a zkontrolovat Rephaima. Zjistit, jestli neví o něčem, co by mohlo pomoci Starkovi a Z. vrátit se. Neubližovat svým přátelům tím, že je bude odstrkovat. Zkontrolovat červená mláďata. Říct Lonobii a zbytku co se děje se Zoey. Zavolat Afroditě zpátky. Zjistit co sakra udělá se zlými červenými mláďaty ve skladu. A pak zkusit, opravdu těžce se pokusit, aby neskočila z té nejbližší nejvyšší budovy..." Měla pocit, že se topí ve velkém, starém, smradlavém, nehybném rybníku stresu. Stevie Rae skláněla hlavu, až se čelem opřela o volant.
Jak se Zoey mohla pořád zabývat všemi těmihle kecy a stresem?
Nemohla, přišla ji na mysl nezvaná myšlenka, roztrhalo to její duši.