Pocítila jsem zároveň horko i chlad, když jsem se osvobodila z Kalonova pohledu a stála tváří v tvář Radě. "Děkuji vám. Ráda vás poznávám." řekla jsem.
"Ráda tě poznávám." reagovala Duantia a pak hladce pokračovala. "Naše sestra Lenobia nám oznámila, že v nepřítomnosti Neferet jsi velekněžkou Školy noci. Proto představuješ jejich vůli."
"Je zcela nevhodné, aby mládě bylo jmenováno velekněžkou." řekla Neferet. Věděla jsem, že byla maximálně naštvaná, ale místo aby to ukázala, shovívavě se na mě usmála, jako bych byla batole a byla chycena, jak si hraju s oblečením mojí mámy. "Já jsem stále velekněžka Školy noci v Tulse."
"Ne, pokud tě rada sesadila" řekla Duantia.
"Povstání Ereba a smrt Shekinah Školu noci v Tulse značně zasáhla. Zvlášť tak brzy po strašné a tragické smrti dvou našich profesorů místními lidmi. Je mi to líto, ale členové rady mojí školy nemyslí jasně."
"Zmatek ve Škole noci v Tulse je nepopiratelný. Přesto jsme si vědomi jejich práva jmenování nové velekněžky, ačkoliv je to neobvyklé, aby do této pozice bylo jmenováno mládě," řekla Duantia.
"Je to velmi neobvyklé mládě," řekl Kalona. Slyšela jsem úsměv v jeho hlase.
Nemohla jsem se na něj podívat.
Další členka Rady promluvila. Její tmavé oči zaplály a její hlas byl ostrý, téměř sarkastický. Domyslela jsem si, že musí být Thanatos. Upírka, která přijala řecké jméno, které značilo smrt.
"Zajímavé, že jí podporujete, Erebusi. Jak říká Lenobia, Zoey se domnívá, že jsi někdo jiný."
"Řekl jsem neobvyklá, ne neomylná," řekl Kalona. Několik dalších členek Rady i upírů v publiku se zasmálo. I přesto, že Thanatos nevypadala pobaveně. Cítila jsem, jak Stark vedle mě ztuhnul.
"Tak nám řekněte neobvyklé a velmi mladé mládě Zoey Redbirdová, kdo si myslíte, že tento okřídlený, nesmrtelný tvor je?"
Moje ústa byla tak suchá, že jsem musela dvakrát polknout, než jsem mohla promluvit. A pak, když jsem promluvila, jsem byla překvapená, že ta slova co jsem vyřkla, vycházela z mého srdce a mojí mysli se na povolení nezeptala.
"Věřím, že byl mnoho různých věcí. Myslím, že pobýval v blízkosti Nyx, ačkoliv on není Erebus."
"A když není Erebus, kdo to je?"
Zaměřila jsem se na moudrost v očích Duantii a snažila se zapomenout na všechno ostatní. Mluvila jsem jen pravdu. "Moje babička patří k lidu Čerokézů. Existují velmi staré pověsti. Říkali mu Kalona. Žil s Čerokézi poté, co spadl z Říše Nyx. Nemyslím si, že byl tehdy sám sebou. Dělal hrozné věci ženám z jejich kmene. Zplodil s nimi monstra. Moje babička mi řekla, jak byl chycen. Lidé si zpívali píseň o tom, jak by mohl být Kalona z jeho vězení propuštěn-Neferet splnila vše z té písně a proto je teď tady. Myslím, že je s Neferet, protože chce být choťem bohyně. Myslím si, že ale pořádně zpackal výběr. Neferet není bohyně. A už není ani Nyxina velekněžka."
Moje prohlášení se setkalo s výkřiky rozhořčení a nedůvěry a nejhlasitější z nich byla Neferet.
"Jak se opovažuješ! Jsi jen pouhé mládě, jak můžeš vědět, jestli jsem Nyx?"
"Ne, Neferet," stoupla jsem si před Radou. "Nemám ponětí, co jsi teď pro Nyx. Nechci začít chápat, co jsi. Ale vím, kdo nejsi. Nejsi velekněžka Nyx."
"Protože si myslíš, že jsi mě nahradila?"
"Ne, protože ses odvrátila od Bohyně. To se mnou nemá nic společného," řekla jsem.
Neferet mě ignorovala a apelovala na Radu. "Je okouzlena Erebem. Proč musím být podrobena žárlivým pomluvám tohoto mláděte?"
"Neferet, jasně jsi dala najevo, že chceš být další upírská velekněžka. Pokud chceš ten titul, musíš se zabývat všemi diskuzemi, a to i těmi, ve kterých sama figuruješ." Duantia se podívala z Neferet na Kalonu. "Co říkáš na projev Zoey?"
Cítila jsem, jak sjel pohledem na mě, ale já se dívala pevně na Duantiu.
"Říkám, že ona věří tomu, že mluví pravdu. A já musím přiznat, že část mé minulosti byla násilná. Nikdy jsem netvrdil opak, a to je pravda. Nedávno jsem našel svou cestu, je to cesta Nyx."
Nebyl žádný způsob, jak bych nemohla slyšet pravdu v jeho slovech. Nemohla jsem se ovládnout. Mé oči se k němu otočily.
"Moje zkušenosti jsou důvodem, proč se chci tak moc zasadit o navrácení starých způsobů. Do doby kdy upíři a jejich bojovníci kráčeli na zemi, hrdí a silní. Místo toho, aby se ukrývali ve školách. Nechat mláďata vyjít za ta velká vrata. Jako kdyby byl bohynin srpek něco, za co by se měli stydět. Upíři jsou děti Nyx a bohyně je neurčila k tomu, aby se krčili ve tmě. Pojďme všichni udělat krok do světla!"
Byl nádherný. Zatímco mluvil, jeho křídla se rozvinula. Jeho hlas byl plný vášně. Všichni na něj zírali. Uchváceni jeho krásou a vášní chtěli věřit v jeho svět.
"Když budete připraveni nechat se vést vtělením Nyx a jejím choťem Erebem, pak přineseme zpět staré způsoby. Znovu se zrodíme, abychom mohli stát všichni hrdě a silně. Nebudeme otroky lidského otroctví a předsudků," řekla Neferet a dívala se na něj, když kolem něj majetnicky ovinula paži. "Zatímco budete poslouchat fňukání malých dětí, Erebus a já očistíme Capri od těch, kteří
pohřbívali starobylou civilizaci příliš dlouho."
"Neferet, Rada zakázala válku proti lidem. Nemůžeš je odtrhnout od jejich domovů na ostrově,"
řekla Duantia.
"Válka?" Neferet se smála šokovaně i pobaveně. "Duantio, koupila jsem si Nyxin hrad od starých lidí, kteří už měli možnost jej nechat zchátrat. Kdyby to někdo z vaší Rady kontroloval, mohly jsme získat naše dávné domy kdykoliv, během posledních dvou desetiletí." Neferetiny zelené oči přeběhly přes komoru. Intenzivní a atraktivní ve své vášni uchvátila publikum, když mluvila. "To upíři založili krásu Pompejí. To upír se rozhodl pobřeží Amalfi oslavovat celá prosperující století za jeho moudrost a laskavost. Upíři jsou srdcem a duší Nyx. Přeje si pro svůj lid bohatý život. Následujte Ereba a mě. Připojte se k nám, pokud se odvážíte znovu žít!"
Otočila se ve víru hedvábí a vyšla ven z komory. Před tím se uctivě uklonila Radě a s ní i Kalona.
Přitiskl si pěst na srdce. Pak se na mě podíval a řekl: "Krásné tě potkat, krásné se rozloučit a krásné se setkat znovu."
Když odešli z komory, nastal blázinec. Každý mluvil přes sebe. Někteří jasně volali Neferet a Kalonu a někteří byly pobouřeni, že odešli. Nikdo-ani jeden upír-nemluvil proti nim. A když vyslovovali jeho jméno, říkali mu Erebus.
"Věří mu," řekl Stark.
Přikývla jsem.
Věnoval mi ostrý pohled. "Věříš mu?"
Otevřela jsem pusu, nejistá tím, jak vysvětlit mému válečníkovi, že jsem věřila Kalonovi. A že jsem začala věřit v to, co bylo, a co by mohlo být znovu.
Hlas Duantii se ozýval komorou a všechny umlčel. "Dost! Tato komora bude okamžitě vyklizena. Nejsme žádná chaotická zvěř." Válečníci se vyčlenili z davu, a stále mluvící upíři začali opouštět místnost.
"Zoey Redbirdová, rádi bychom s tebou zítra mluvili. Přijď i se svým kruhem za soumraku.
Chápeme, že bývalé mládě, věštkyně, zažila trauma ze zlomeného otisku. Pokud jí bude zítra dobře, přiveď ji taky."
"Ano, madam." řekla jsem.
Stark i já jsme rychle odešli. Damien nám pokynul trochu stranou do zahrady, která byla zastrčená kousek od hlavní cesty, kde na nás čekalo zbytek mláďat.
"Co se tam stalo?" Damien se nezastavil a nedal mi právo nic říct. "Znělo to, jako bys věřila, že
Kalona spadnul z Říše Nyx."
"Musela jsem jim říct pravdu." Zhluboka jsem se nadechla a řekla svým přátelům zbytek. "Kalona mi ukázal vizi své minulosti. Viděla jsem, že byl válečníkem Nyx."
"Cože!" Stark explodoval. "Válečník bohyně? To je šílené! Strávil jsem s ním hodně času. V době, kdy se nepřetvařoval. Viděl jsem, kdo to je, a on rozhodně není válečník bohyně."
"Teď už není." snažila jsem se udržet svůj hlas v klidu, ale přitom jsem chtěla na Starka křičet nazpátek. Neviděl tu vizi. Jak by mohl posoudit, zda je to pravda nebo ne? "Rozhodl se od ní odejít. A ano, byla to chyba. A ano, dělal hrozné věci. Řekla jsem všechno."
"Ale ty mu věříš," řekl Stark. Málomluvný.
"Ne! Nevěřím, že je Erebus. To jsem nikdy neřekla."
"Ne, Zo, ale to co jsi řekla bylo, jako bys byla na jeho straně-když se rozejde s Neferet," řekl Heath.
Měla jsem toho dost. Jako obvykle mi z těch kluků rozbolela hlava. "Myslíš, že byste se vy dva mohli přestat na to dívat, jako by to byl můj milenec? Můžete vynechat ty žárlivý a majetnický věci a snažit se být co se jeho týče objektivní?"
"Já nejsem žárlivý, ani majetnický, co se tě týče, a myslím, že děláš chybu, jestli si myslíš, že je Kalona dobrý." řekl Damien.
"Dostal tě, Z." řekla Shaunee.
"Jo dostal tě na jeho šarm," řekla Erin.
"Ne, to ne! Nekopu za tým Kalona! Všechno co dělám je, že se snažím tady vidět pravdu. Co když je pravda, že jen nestojí na té správné straně? Možná by zase mohl najít tu správnou cestu," řekla jsem.
Stark zavrtěl hlavou. Podívala jsem se na něj. "Stalo se to s tebou. Jak si sakra můžeš bejt tak jistej, že se to nemůže stát i s ním?"
"Pomocí tvého spojení s A-you si hraje s tvojí hlavou. Mysli jasně, Zoey." Jeho oči mě prosili, abych ho poslouchala.
"To je to o co se snažím-myslet jasně a najít pravdu- bez všech dalších ostatních postojů, včetně toho A-yi. Nestojí v cestě mé mysli. Udělala jsem to i pro tebe."
"To není totéž! Nebyl jsem zlý celá staletí. Nechtěl jsem celá pokolení lidí zotročit a znásilnit naše ženy," řekl Stark.
"Znásilnil bys Beccu, kdybychom tam s Dariem nebyli a nezastavili tě!" Vyhrkla jsem tato slova dřív, než je můj zdravý rozum dokázal zastavit.
Stark udělal krok pryč ode mě, jako bych ho praštila. "Udělal to. Dostal se ti do hlavy. Když je tam on, nezbyl tam žádný prostor pro tvého válečníka." Stark se otočil a odešel do tmy.
Neuvědomila jsem si, že jsem plakala, dokud jsem necítila, že mi slzy kapou z brady na košili. Otřela jsem si obličej třesoucíma se rukama. Podívala jsem se na zbytek mých přátele. "Když Stevie Rae vstala z mrtvých, byla tak hrozná, že jsem ji téměř nepoznala. Byla děsivá a zlá. Opravdu zlá. Ale já se k ní neobrátila zády. Věřila jsem v její lidskost. Protože jsem to nevzdala, tak je teď zpátky," řekla jsem.
"Ale, Zoey. Stevie Rae byla dobrá než zemřela a vrátila se. Všichni to víme. Co když je pravda, že Kalona nikdy nebyl dobrý? Co když neměl lidskost, kterou by mohl ztratit? Co když jeho volba byla vždy zlo?" zeptal se tiše Damien. "Ukázal ti to, co se ti zdálo reálné, ale měla bys vzít taky v úvahu skutečnost, že mohl jen mlžit. Mohl ti ukázat pravdu. Ale co když to byla jen částečná pravda?"
"Vzala jsem to v úvahu," řekla jsem.
"Přesně, jak to řekl Stark. Co když využívá tvoje duchovní spojení s A-you a tím ti zatemňuje mysl?" zeptala se Erin.
Přikývla jsem a rozplakala se ještě víc.
Heath mě vzal za ruku. "Zo, jeho oblíbený syn zabil profesorku Anastasii a téměř zabili i ty ostatní děti na ošetřovně, které se mu postavili."
"Já vím," vzlykala jsem. Ale co když jen dělá to, co chce Neferet? Neřekla jsem ta slova nahlas, ale zdálo se, že mi Heath čte myšlenky.
"Kalona se k tobě snaží dostat, protože ty jsi ten kdo měl tu sílu všechny vést a společně ho vyhnat do Tulsy," řekl Heath.
"A Afroditina vize ukazuje, že jsi jediná, kdo ho dokáže porazit úplně." prohlásil Damien.
"Jedna tvoje část ho zničila," řekla Shaunee.
"A stejná část tebe ho milovala," řekla Erin.
"Musíš si to uvědomit, Zo." řekl Heath.
"Myslím, že si musíme promluvit s Afroditou," řekl Damien. "Probudíme ji a Daria taky. Budeme mluvit. Musíš nám popsat, co přesně ti Kalona ukázal ve své vizi."
Přikývla jsem, ale věděla jsem, že nemůžu udělat to, co chtěli, abych udělala. Nemohla jsem mluvit s Afroditou a Dariem. Ne, když jsem se cítila takhle hrozně.
"Dobře, ale dejte mi chvíli." Otřela jsem si obličej rukávem. Jack, který všechno sledoval velkýma ustrašenýma očima, otevřel peněženku a vyndal cestovní balíček Kleenex. "Děkuju ti." popotáhla jsem.
"Nech si to. Nejspíš budeš dýl plakat ještě víc." řekl a poklepal mi na rameno.
"Proč nejdete napřed do pokoje Afrodity? Za chvíli tam přijdu."
"Nebude to trvat dlouho, že ne?" zeptal se Damien.
Přikývla jsem a moji přátelé šli pomalu pryč. Podívala jsem se na Heatha. "Musím být sama."
"Jo, říkal jsem si to, ale chci ti něco říct." Vzal mě kolem ramen a donutil mě se na něj podívat. "Musíš bojovat s tou věcí, co si myslíš o Kalonovi. Neříkám to proto, že jsem žárlivý nebo tak něco. Miloval jsem tě už, když jsme byly děti. Neopustím tě. Neodvrátím se od tebe, bez ohledu na to, co kdo říká nebo dělá. Ale Kalona není jako Stark nebo Stevie Rae. On je nesmrtelný. Je z jiného světa, Zo. Cítím z něj vibrace ´chci ovládnout tenhle svět´. Jsi jediná, kdo ho může zastavit, tak tě chce na své straně. Dostal se do tvých snů. Dostal se do tvé mysli a je součástí toho, s čím je spojena tvá duše. Chápu to, protože jsme i my dva spojení naší duší."
Být sama s Heathem pro mě bylo vlastně uklidňující. Byl tak známý. Byla to má lidská skála. Vždycky byl tam, kde jsem ho potřebovala. Věděl, co je pro mě nejlepší.
"Je mi líto, že jsem řekla, že jsi žárlivý a majetnický." fňukla jsem a vyfoukla nosem.
Zazubil se. "Trochu jsem. Ale vím, že já a ty mámě něco zvláštního." Ukázal bradou tam, kam odešel Stark. "Tvůj přítel válečník nemá moji důvěru."
"Jo, dobře, on se mnou ale nemá tolik zkušeností, jako ty."
Jeho úsměv se rozšířil. "To nikdo, miláčku!"
Povzdechla jsem si a objala ho. Tvrdě si mě k sobě přitiskl. "Jsi jako můj domov, Heathe."
"To budu vždycky, Zo." Odtáhl se a jemně mě políbil. "Dobře, nechám tě samotnou, což určitě způsobí ještě nějaké slzy a nudle u nosu. Než se očistíš, půjdu najít Starka, řeknu mu, že je žárlivý ňouma a možná ho praštím."
"Praštíš ho?"
Heath pokrčil rameny. "Po dobře mířené ráně se někteří lidé cítí lépe."
"Ehm, ne, pokud by sis při tom měl něco zlomit." řekla jsem.
"Dobře, pak půjdu najít někoho jiného, kdo by ho udeřil." Zvedl na mě obočí. "Protože zřejmě nechceš, aby mi pocuchal mojí pěknou tvářičku."
"Pokud ho najdeš, přiveď ho prosím do Afroditina pokoje, jo?"
"To je to, co jsem měl v plánu," řekl. Pak mi pocuchal vlasy. "Miluju tě, Zo."
"Já tebe taky, ale opravdu nesnáším, když mi cucháš vlasy." řekla jsem.
Usmál se na mě a přes rameno mrknul. Pak šel pro Starka.
Vlastně jsem se cítila trochu lépe. Seděla jsem na lavičce a vysmrkala se. Otřela jsem si oči a zadívala se do dálky. Pak jsem si uvědomila, kam jsem se dívala a kde jsem seděla.
Bylo to na mé lavici z jednoho z prvních snů s Kalonou. Odtud jsem mohla vidět přes okraj obrovské zdi, která byla kolem celého ostrova. V dálce jsem viděla náměstí svatého Marka. Vypadalo jako magická říše divů v zimních nocích. Za zády jsem měla palác San Clemente. Byl rozzářený a lesknul se. Kolem paláce po mé pravici byla starobylá katedrála. Obrátila jsem se ke komoře Vysoké rady. Všechny tyto krásy kolem mě. Takhle majestátnost. Byla jsem ale příliš zabraná sama do sebe, než abych něco z toho viděla.
Nebo jsem spíš byla příliš zabraná do přemýšlení o Kalonovi.
Věděla jsem, co řekne Afrodita. Řekne, že mi zakalil zrak. Že nevidím pravdivě. Možná bude mít pravdu.
Zvedla jsem hlavu a podívala se na noční oblohu. Snažila jsem se zjistit, jestli se za tou vrstvou mraků schovává měsíc. A pak jsem se začala modlit.
"Nyx, potřebuji tě. Myslím, že jsem prohrála. Prosím, pomoz mi. Ukaž mi něco, díky čemu se ujistím ve svém názoru. Nechci to zkazit...znovu..."
2024 ©