Slyšela jsem, jak Stevie Rae zděšeně zalapala po dechu. Ale všichni jsme byly šokovaní.
Darius nezaváhal: "Jsou ještě nějací Krakouni naživu?"
"Žádní. Snad jejich duše budou navěky hnít v nejhlubších hlubinách podsvětí." řekla hořce Lenobia.
"Zemřel ještě někdo?" zeptala jsem se.
"Ne, ačkoliv je tam několik zraněných. Ošetřovna je plná. Neferet byla náš jediný skutečný léčitel, a teď, když je..." Lenobiin hlas vyzněl do ztracena.
"Pak Zoey musíme dostat k zraněným." řekl Stark.
Lenobia tázavě pokrčila čelo.
"Já, ale já-"
"Máš teď nejblíže k velekněžce. Pokud jsou tam mláďata a zranění upíři, potřebují velekněžku."
řekl Stark jednoduše.
"Zvlášť, když vládneš Duchu. Rozhodně bys mohla pomoct zraněným." přidal se Darius.
"Samozřejmě, máte pravdu." řekl Lenobia a sundávala si pramínky jejích dlouhých vlasů z obličeje.
"Mrzí mě to. Smrt Anastasie mě hluboce zasáhla. Nemyslela jsem jasně." usmála se na mě, ale byl to spíš úšklebek s odhalenými zuby než upřímný úsměv. "Tvoje pomoc je vítaná a potřebná, Zoey."
"Udělám, co budu moct." dál jsem předstírala důvěryhodný hlas, ale pravda byla, že myšlenka na zraněné mi svírala žaludek.
"Všichni pomůžeme." promluvila Stevie Rae. "Jestliže může pomoct jeden, nás pět jeho pomoc znásobí 5x."
"Možná," řekla Lenobia stále smutně.
"Musíme dovnitř přinést zpátky naději."
Podívala jsem se překvapeně na Afroditu, která přešla k Dariovi a vzala jeho ruku do své.
Lenobia jí věnovala skeptický pohled. "Myslím, že se mnoho věcí ve Škole noci změnilo, Afrodito."
"To je v pořádku. Umíme se přizpůsobit změně." řekla Afrodita.
"Jo, změna to je naše druhé jméno." řekla Kramisha. Ozvalo se několik dalších souhlasných zvuků. Byla jsem na ně tak pyšná, že jsem se skoro rozplakala.
"Myslím, že jsme všichni připraveni jít domů." řekla jsem.
"Domů," Lenobia opakovala to slovo tichým smutným hlasem. "Tak tedy zpátky k tomu, co zůstalo z našeho domova." Otočila se, mlaskla, a všichni koně ji následovali.
Od hlavního vchodu do školy jsme přešli na parkoviště. Darius pokynul Heathovi, aby zaparkoval Hummera. Všichni vystoupili z auta. Okraj budovy a ošetřovna zablokovali náš výhled na hlavní budovu tak děsivě, že jsme viděli jen tančící plameny. Kromě praskání dřeva a ohně, byla škola naprosto tichá.
"Je to špatné," řekla tiše Shaunee.
"Co tím myslíš?" zeptala jsem se.
"Cítím skrz plameny smutek. Je to špatné." opakovala.
"Shaunee má pravdu." řekla Lenobia. "Vezmu koně do stáje. Půjdeš se mnou nebo půjdeš raději..." Její hlas se vytratil, zatímco pozorovala blikající stíny ohně, které ozařovali okolní duby, které rostly po celém pozemku Školy noci.
"Půjdu tam." řekla jsem a ukázala směrem k srdci školy. "Ať to tam vypadá jakkoliv."
"Připojím se k vám, jakmile se postarám o koně." řekla Lenobia. Zmizela do tmy s koňmi v patách.
Starkova ruka byla teplá a stabilní na mém rameni. "Pamatuj si, že Kalona i Neferet jsou pryč. Opustili mláďata i upíry. Mělo by to být lehké, po tom všem čím jsme si už prošli." řekl.
Heath se rychle postavil ke mně z druhé strany. "Má pravdu. Upíři a mláďata nejsou tak hrozní jako Neferet a Kalona."
"Je to náš domov, bez ohledu na to, co se stalo." řekl Darius.
"Jo, je to domov. Je na čase, abychom si ho vzali zpátky." řekla Afrodita.
"Uvidíme, jaký nepořádek tam Neferet nechala." řekla jsem náhle. Odstoupila jsem od Starka a Heatha. Vedla jsem ostatní po hlavním chodníku, který vedl kolem hezké fontány a zahrady u vstupu do profesorské budovy s dřevěnými kulatými dveřmi, jaké bývali na hradech. S věžičkou, ve které bylo mediální centrum. Konečně jsme uviděli hlavní areál školy.
"Ach, bohyně!" Afrodita zalapala po dechu.
Moje nohy se zastavily, bez mého vědomí. To co jsem uviděla bylo tak hrozné, že už jsem nemohla udělat ani krok dopředu. Pohřební hranice byla ohromná kupa dříví, které bylo umístěné kolem obrovského dřevěného jídelního stolu. Věděla jsem, že to byl jídelní stůl, protože i když už to bylo skoro spálené, struktura byla ještě rozpoznatelná. Profesorka Anastasia, krásná manželka našeho šermířského mistra Draka Lankforda ležela uprostřed. Byla oblečená v něčem dlouhém a honosném a ležela na bílém plátně. Její tělo bylo ještě přes plameny vidět. Měla zbraně zkřížené na prsou a její dlouhé vlasy padaly k zemi. Praskající oheň se stále rozšiřoval.
Hrozný nářek, jako pláč dítěte, lámal srdce a nesl se nocí. Přesunula jsem svůj pohled z hrozné hranice k místu poblíž. Drak Lankford klečel na kolenou. Měl skloněnou hlavu a vlasy mu padaly do obličeje, ačkoliv nemohly zakrýt skutečnost, že plakal. Vedle něj jsem poznala Stínovlase, jeho mainskou mývalí kočku. Naklonila jsem se a podívala se na něj líp. V náruči měl bílého kocoura, který mňoukal a snažil se osvobodit z jeho náruče, asi aby skočil na hranici, za svou upírkou.
"Guinevera," zašeptala jsem. "To je kočka Anastasie." Tiskla jsem si ruku na ústa a snažila se udržet vzlyk, který se dral ven.
Shaunee od nás rychle odstoupila a přistoupila k hranici. Stála blíž, než by mohl kdokoliv z nás. Ve stejné době Erin přešla k Drakovu boku. Shaunee zvedla ruce a zavolala: "Ohni! Pojď ke mně." Slyšela jsem, jak Erin měkčím hlasem žádá, aby za ní přišla voda. Zatímco hranice a tělo náhle zachvátili plameny, Drak byl obklopen chladnou mlhou, která mi připomínala slzy.
Damien si stoupl k Erin: "Větře, pojď ke mně." řekl. Díval se přímo do vánku, který odfouknul ten hrozný zápach spáleného masa.
Stevie Rae se připojila k Damienovi. "Země, pojď ke mně." řekla. Vánek, který unášel ten hrozný pach se naplnil jemnou vůní louky, která připomínala vůni jarních květů a zelenající se louky naší bohyně.
Věděla jsem, že je na mě řada. Plná smutku jsem přišla k Drakovi a jemně mu položila ruku na rameno, které se otřásalo jeho vzlyky. Zvedla jsem druhou ruku a zavolala: "Duchu, pojď ke mně." Když jsem cítila, jak mě duch naplnil a tím odpovídal na mou výzvu, pokračovala jsem. "Pomoz Drakovi, duchu. Uklidni jeho, Guineveru a Stínovlase. Pomoc jim, aby byl jejich smutek snesitelnější." Pak jsem se soustředila na to, abych duch přešel ze mě na Draka a obě zničené kočky. Guinevera přestala mňoukat. Cítila jsem, jak se Drakovo tělo přestalo třást. Pomalu zvedl hlavu a sklopil oči na zem. Jeho tvář byla hrozně poškrábaná a nad pravým okem měl hluboký šrám. Vzpomněla jsem si, že naposled, co jsem ho viděla, bojoval se třemi Krakouny. "Buď požehnán, Draku." řekla jsem tiše.
"Bude někdy ta bolest únosná, kněžko?" jeho hlas byl drsný. Zněl nakřáple. Cítila jsem, jak mě zaplavila panika-je mi teprve čerstvých sedmnáct! Nemůžu mu pomoct! Pak se přese mě převalil duch. Čerpala jsem sílu, ze svého živlu. "Znovu ji uvidíš. Ona je nyní s Nyx. Bude na tebe čekat na loukách bohyně nebo bude znovuzrozena a její duše si tě během tohoto života znovu najde. Zvládneš to, protože víš, že duch nikdy nezemře-nikdy není konec."
Jeho oči vyhledaly ty moje a já jsem mu pohled pevně oplácela. "Porazili jste je? Jsou ti tvorové pryč?"
"Kalona a Neferet jsou pryč. Takže jsou pryč i Krakouni," ujistila jsem ho.
"To je dobře...dobře..." Drak opět sklonil hlavu a slyšela jsem, jak se tiše modlí k Nyx. Žádal jí, aby se postarala o jeho milovanou, dokud se znovu nesetkají.
Stiskla jsem jeho rameno a najednou jsem měla pocit, jako bych byla vetřelec. Ustoupila jsem, abych mu dala trochu soukromí pro jeho žal.
"Buď požehnána, kněžko," řekl, aniž by zvedl hlavu.
Asi jsem měla říct něco moudrého a povzbudivého, abych mu odpověděla, ale v tu chvíli jsem byla tak naplněna emocemi, že jsem ani nemohla mluvit. Najednou byla vedle mě Stevie Rae a Damien. Erin se vzdálila od Draka a stoupla si ke mně, Shaunee se postavila vedle ní. Stáli jsme tam tiše a uctivě a udržovali kruh. Dar ohně magicky zvýšil velikost hranice, takže tělo Anastasie už zmizelo v plamenech.
Ticho, které panovalo kolem nás, rušily jen zvuky plamenů a Drakova tichá modlitba k Nyx. Něco tady bylo špatně, napadlo mě. Rozhlédla jsem se kolem hranice. Drak umístil hranice doprostřed areálu mezi chrám Nyx a hlavní školní budovu. Byla to dobrá volba-byl tam dostatek místa pro oheň. Taky tam bylo místo pro všechny učitele a mláďata, kteří by měli stát vedle Draka a modlit se k Nyx za Anastasii. Stejně jako my, by nerušili jeho žal, ale byly tichými svědky. Milovali by ho a podporovali by ho.
"Nikdo tady s ním není," řekla jsem tiše, aby Drak neslyšel odpor v mém hlase. "Kde k sakru všichni jsou?"
"Neměl by tu být sám," řekla Stevie Rae a otřela si slzy z tváře. "To není správné."
"Byla jsem s ním, než jsem ucítila, že sem běží koně," řekla Lenobia, která se k nám připojila.
"A co všichni ostatní?" zeptala jsem se.
Zavrtěla hlavou a já v jejím obličeji přečetla znechucení, které jsem sama cítila. "Mláďata jsou v ložnicích. Profesoři ve svých pokojích. Někdo je na ošetřovně-všichni, kteří tu s ním chtěli zůstat a postarat se o něj, tu právě teď jsou."
"To nedává žádný smysl." Nemohla jsem to pochopit. "Jak by všichni studenti a profesoři mohly nechtít být s ním?"
"Kalona a Neferet jsou možná pryč, ale jejich jed tady zůstal." řekla záhadně Lenobia.
"Musíš na ošetřovnu," řekla Afrodita. "Přijde za námi." Všimla jsem si, že se za celou dobu nepodívala ani na Draka, ani na hranici.
"Jdi," řekla Lenobia. "Zůstanu tu s ním."
"I já." řekla Johnny B. "Byl to dřív můj oblíbený profesor."
"Všichni tu s ním zůstaneme," řekla Kramisha. "Není správné, aby byl sám. Ty a tvůj kruh tam jděte a postarejte se o zraněné." Obrátila oči na ošetřovnu.
"Pojďte," zavolala a zbytek červených mláďat vystoupil ze stínů, aby se umístili po bohu Draka a vytvořili kolem hranice kruh.
"Taky tady zůstanu," řekl Jack. Stále plakal, ale neváhal postavit se do kruhu vedle červených mláďat. Hraběnka zůstala vedle něj. Měla svěšený ocas i uši, jako by tomuhle opravdu rozuměla. Aniž by cokoliv řekl, Erik si stoupl vedle Jacka. Pak mě překvapil Heath, protože se postavil vedle Erika. Kývl na mě a pak vážně sklopil hlavu.
Nebyla jsem si jistá svým hlasem, tak jsem se jen otočila a se svým kruhem, spolu s Afroditou, Starkem a Dariem, jsme se vrátili do Školy noci.
2024 ©