Jízda zpět do Školy noci byla pomalá, divná a trapná. Byla pomalá, protože dokonce i když Shaunee zahřála kopyta koní, takže jsme mohly klusat dolů po dvacáté první ulici a doleva na ulici Světlá Utica (která byla úplně tmavá), šlo to těžce a cesta se táhla.
Bylo to divný, protože všechno bylo tak zatraceně temný. To je to, co se stane, když vaše město ztrácí světlo- nevypadá to dobře. Zní to jednoduše a to zejména pro člověka, který je jedno z dětí noci, ale svět nevypadá stejně, když zhasnou světla.
A bylo to trapné, protože Shaunee a Erin se na mě neustále dívali, jako by si mysleli, že jsem bomba, která by mohla explodovat. Johnny B a Kramisha se mnou sotva promluvili a za mnou byl Stark, na mé úžasné klidně Persephoně a měl ruce okolo mého pasu.
A já? Já chtěla jen domů.
Darius řídil Hummer za námi. Jsme si jistá, že měl pocit jako by šel, když musel jet za třemi koňmi, kteří jen klusali. Červená mláďata a Erik následovali Hummer. Kromě auta a kopyt koní bylo ticho. Tma nás obestírala a jednou za čas se pod tíhou ledu zlomila nějaká větev. Dojeli jsme až do ulice Světlá Utica, než jsem něco řekla.
"Takže už se mnou nikdy nepromluvíš?" zeptala jsem se Starka.
"Budu s tebou mluvit." řekl.
"Zdálo se mi to nebo na konci věty bylo nevyslovené ale?"
Zaváhal a já prakticky cítila napětí, které z něj vyzařovalo. Nakonec se dlouze nadechl a řekl: "Nevím, jestli mám na tebe být naštvaný nebo se ti omluvit. Co se to do prdele stalo v té jídelně?"
"Ta jídelna nebyla tvoje vina. Nebo alespoň většina z toho nebyla."
"To vím, ale taky vím, jak moc si byla zraněná, kvůli celé té věci s Erikem."
Nevěděla jsem co na to říct, takže jsme jeli tiše až do chvíle, kdy si Stark odkašlal a řekl: "Byla si dost hnusná na všechny lidi tam."
"Musela jsem je nějak umlčet. To jejich hašteření. A tohle vypadalo jako nejrychlejší způsob."
"Příště by ses mohla pokusit říct něco jako ´Lidi, držte huby a přestaňte se hašteřit!´ Já nevím. Možná si to myslím jen já, ale je to lepší než bejt hnusná na svoje přátele."
Potlačila jsem nutkání se otočit a zakřičet, že bych ho chtěla vidět v mojí kůži, jestli by si vedl líp. Místo toho jsem přemýšlela, co řekl. Asi měl pravdu. Necítila sem se dobře, kvůli tomu, že jsem se utrhla na své přátele a na všechny ostatní.
"Budu se snažit, to příště vyřešit líp." řekla jsem nakonec.
Stark neměl škodolibou radost. Nezačal se tvářit blahosklonně. Jen mi položil ruce na ramena a řekl: "Skutečnost, že umíš naslouchat jiným lidem, mám na tobě nejraději."
Cítila jsem, jak se červenám. Jeho nečekaný kompliment mě zahřál. "Díky," řekla jsem tiše.
Přejela jsem prsty přes Persefoninu vlhkou hřívu. Náhlou sympatií ke mně zastříhala ušima. "Seš moc hodná holka." broukla jsem k ní.
"Myslel jsem, že už sis všimla, že nejsem holka." řekl Stark s povýšeným úsměvem v hlase.
"Jo všimla jsem si." zasmála jsem se a napětí mezi námi zmizelo. Dvojčata, Johnny B a Kramisha po nás vrhly nesmělý úsměv.
"Takže, ehm, ty a já jsme v pohodě?" zeptala jsem se ho.
"Ty a já budeme vždycky v pořádku. Jsem tvůj bojovník, tvůj ochránce. Bez ohledu na to, co se mezi námi děje, vždycky mě budeš mít za zády."
Když jsem se zbavila knedlíku v krku, řekla jsem. "Být můj bojovník není vždy snadná práce."
Zasmál se, plným, hlasitým a dlouhým smíchem. Sklouzl rukama na můj pas: "Zoey, někdy je být tvým válečníkem přímo královská výsada."
Chtěla jsem poznamenat, něco vtipného, ale jeho ruce byly tak teplé, když se mě dotýkal a jeho dotek byl uklidňující. Tak jsem jen něco zamumlala něco o tom, že povídá hlouposti, opřela se o něj a relaxovala v jeho náruči.
"Víš," řekl. "Kdybych zapomněl na tuhle šílenou bouři, kterou způsobil Kalona s Neferet, tak ten led je fakt skvělej. Je to skoro, jako bychom ujížděli z reálného světa a vypravili se do podivné zmrzlé zemi. Podobně jako to bylo v Bílé čarodějnici. Líbilo by se mi to."
"Oooh, Lev, čarodějnice a skříň! To byl skvělý film."
Odkašlal si. "Neviděl jsem to."
"Tys to neviděl?" Moje oči se rozšířily a já se na něj ohlédla přes rameno. "Četl si knihu?"
"Knihy," řekl se zvláštním důrazem na množné číslo. "C.S.Lewis napsal víc než jen jeden díl letopisů Narnie."
"Tys je četl?"
"Jo, četl." řekl.
"Hm," řekla jsem a cítila se zmateně.
"Co je na tom špatnýho? Čtení je super." řekl defenzivně.
"Já vím! To je super, že jsi četl. Vlastně je to úžasný, že čteš." A bylo to. Milovala jsem kluky, kteří nebyli jen roztomilý, ale měli i mozek.
"Opravdu? No tak to tě bude zajímat, že jsem četl i To Kill a Mockingbird."
Usmála jsem se a šťouchla ho loktem. "To četl každej."
"Četl jsem to pětkrát."
"Nu-uh."
"Jo, můžu citovat nějaké části."
"Blbost."
A pak Stark, můj velký a zlý macho bojovník, pozvedl hlas a s jižním přízvukem řekl: "Strýc Jack? Co je to sakra lady?"
"Nemyslím si, že je to nejdůležitější citát z celé knihy." řekla jsem a zasmála se.
"Fajn, tak poslouchej: ´Nejsem žádná coura pana učitele co se kdy narodila a nedonutíš mě udělat nic, co bych nechtěla.´ Ta je opravdu moje oblíbená."
"Jsi rozdvojená osobnost, Jamesi Starku." Usmívala jsem se a měla jsem pocit tepla a štěstí, když jsem se obrátili na dlouhou příjezdovou cestu, která vedla ke škole. Zrovna jsem si říkala, jak kouzelně to vypadalo, když všechno příjemně svítí, když jsem si všimla, že tam bylo víc světla než obvykle ze Školy noci vycházelo s pomocí záložních generátorů a staromódních olejových luceren. Pak jsem si uvědomila, že světlo nevychází ze školní budovy. Místo toho svítil prostor mezi chrámem bohyně Nyx a školou.
Cítila jsem, jak se Stark napjal.
"Co je to?"
"Zastav koně." řekl.
"Prrr." Vytáhla jsem Persefoně uzdu, aby zastavila. Vyzvala jsem Shaunee a Johnny B, aby
zastavila koně taky. "Co se děje?"
"Mějte oči otevřené. Připravte se k jízdě zpátky do kláštera. Pokud vám řeknu, rychle pojedete pryč. Nebudete na mě čekat!" to bylo vše, co řekl Stark, než sklouzl z Persefony a vyrazil za
Hummerem za námi. Otočila jsem se a viděla, jak Darius vystupuje z auta a Heath si místo něj sedá na místo řidiče. Dva bojovníci krátce mluvili a pak zavolali Erika a všechna červená mláďata.
Chystala jsem se na Persefoně obrátit k Hummeru, když ke mně zpátky doběhl Stark.
"Co se děje?" zeptala jsem se.
"Něco hoří uvnitř školního areálu."
"Můžeš mi říct co se děje?" zeptala jsem se Shaunee.
"Nevím," řekla a zvlnila čelo tím, jak moc se soustředila. "Podívejte se pod stromy."
Podívala jsem se po mé pravici k řadě hrušní, které lemovaly pruh vedoucí ke škole. Ve stínech ležely pomačkané tvary. Můj žaludek se stáhnul, když jsem si uvědomila, na co se dívám.
"Krakouni," řekla jsem.
"Jsou mrtvý," řekla Kramisha.
"Musíme je zkontrolovat. Chci to vědět jistě," řekla Stevie Rae. Šla k nám spolu s Erikem a červenými mláďaty.
"To taky uděláme." řekl Darius. Poté vytáhl dva nože z jeho kožené bundy a řekl Starkovi:
"Zůstaň se Zoey." Přikývl na Stevie Rae a Erika, aby ho následovali a šli směrem ke stromům.
Netrvalo to dlouho.
"Jsou mrtvý," zavolala každý z nich.
Když se skupina vrátila, nemohla jsem si pomoct, ale všimla jsem si jak bílá Stevie Rae je.
"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se jí.
Podívala se na mě překvapeně. "Jo." řekla rychle. "Dobrý, je to jen..." její hlas se vytratil a její pohled se vrátil zase k tělům pod stromy.
"Je to příčina toho hroznýho smradu." řekla Kramisha. Všichni jsme se na ní podívali. "No, je to pravda. Krakounova krev hrozně smrdí."
"Jejich krev nám nevoní. Vím to, protože jsem čistila místa, kde Darius některé z nich sestřelil z nebe na půdu opatství." Stevie Rae mluvila rychle. Asi jí to nebylo příjemné.
"To je to, co jsem z tebe cítila!" Ulevilo se mi, že jsem konečně poznala tu zvláštní vůni.
"Každý se teď musí soustředit." řekl Darius. "Nevíme, co se tam děje." Ukázal na pozemek školy a blikající plameny, které svítili.
"Co je to? Škola hoří?" zeptala se Stevie Rae a vyslovila tak naše myšlenky nahlas.
"Řeknu vám, co to je." Hlas vylekal nás všechny, kromě tří koní, na kterých jsme seděli. Okamžitě mi došlo, kdo stál ve stínu na straně, kde byl pruh pole. "Je to pohřební hranice." řekla Lenobia, profesorka jezdectví a jedna z mála dospělých upírů, kteří stály při nás, když Neferet a Kalona převzali vládu nad školou.
Šla rovnou ke koním, pozdravit je a zkontrolovat je. Nás ignorovala, dokud si nebyla jistá, že jsou v pořádku. Konečně se přestala mazlit s čenichem Persefony a řekla: "Ráda tě zase vidím, Zoey."
"I já tebe." odpověděla jsem automaticky.
"Zabila jsi ho?"
Zavrtěla jsem hlavou. "Zahnala jsem ho pryč. Kramishina báseň měla pravdu. Když se nás pět spojilo, vyhnali jsme ho pomocí lásky. Ale čí-"
"Je Neferet mrtvá nebo utekla s ním?" přerušila mou řeč.
"Utekla. Čí hranice to je?" Nemohla jsem déle čekat a zeptala jsem se.
Lenobie sklopila krásné modro-šedé oči. "Anastasia Lankford přišla o život. Poslední čin Kalonova oblíbeného syna Repahima, než odešel na volání jeho bratří následovat vás do opatství. Podřízl jí hrdlo."
2024 ©