Dobře, sprchovat se s holkama, které měli nadání pro vodu a oheň byl zážitek, který byl zajímavý a zatraceně zábavný.
Zpočátku to bylo divné, protože, no , i když jsme všechny holky, tak nejsme zrovna zvyklé na komunální sprchy.I když tyto neblyl příšerně barbarské. Bylo tam asi půl tuctu sprchových koutů ( které byly světlé, lesklé a nové- určitě díky Kramishe, nebo Dallasovi, nebo oběma s pomocí Afroditiných populárních zlatých karet). Všechny sprchové kouty byly vedle sebe. Ne, nebyly tam žádné dveře, nebo závěsy, nebo tak něco. Vlastně tam byla kolejnička na závěsy. Takže to bylo nepříjemné, být projednou nahá s kamarádkami. Ale jsme všechny holky, ke všemu hetero , takže jsme opravdu neměli zájem si očumovat prsa a takový, bez ohledu na to , jak těžkéé to je pro lidi pochopit, tak ta trapná část netrvala dlouho. Navíc, celé sprchy byly plné husté páry, která dávala dojem soukromí.
Potom, co jsem si vybrala svůj sprchový box, vybrala si z úžasného sortimentu sprcháčů a šamponů, jsem se namydlila, když v tom mě napadlo, že tam bylo vážně moc vody. Takové nepřirozené. A že "takové nepřirozené" to bylo, protože ze všech sprchových hlavic, a to i ve volných boxech, tekly proudy vařící vody, teplá pára stoupala v koruživých pohybech nahoru, téměř stejně hustá jako kouř.
Hm.......
" Hej!!" Vystrčila jsem hlavu ze svého boxu a snažila se zjistit co dvojčata vyvádí ve svých sprchách. " Vy děláte něco s vodou?"
" Heh? " řekla Shaunee a utírala si šamponové bubliny z očí. " Co?"
" Tohle," nenašla jsem ani ruce, jak se kolem mě zasněně vzdouvala hustá mlha. " Všechno toto, nevypadá, jako by se to dělalo samo, aniž by tomu pomohl někdo, kdo ví jak zacházet s ohněm a vodou."
" Nás? Miss Oheň a miss voda?" řekla Erin. Sotva jsem mohla vidět její světlé blond vlasy v páře. " Co by to mohlo znamenat, ségra?"
" Tady naše Zoey si myslí, že bychom využily naše schopnosti od bohyně pro něco tak sobeckého, jako udělat hustou, teplou, sladky vonící mlhu , abychom nám pomohli se uvolnitpoté, co jsme si prožili všichni tak děsný den," řekla Shaunee s předstíranou nevinnosí Belly.
"Chtěli jsme to udělat ségra?" ptala se Erin.
" Absolutně jo, ségra," řekla Shaunee.
" Styď se ségra. Styď se," řekla Erin s předstíranou přísností. A pak se začali smát.
Podívala jsem se na ně, a uvědomila si, že Shaunee měla pravdu. Mlha byla sladké vůně. Připomělo mi to jarní déšť , naplněný čerstvou vůní květin a trávy, nebyl teplý , voda byla horká, jako líný letní den na pláži. Pravda je, že i když místnost občas osvětlily blesky z bouřky, která zuřila venku, a přestože byl dunivý hrom nepříjemný, tak atmosféra dvojčat, kterou stvořily, byla naprosto uklidňující.
Tak tady začala ta lepší část. Rozhodla jsem se, že nebudu řešit věci ohledně používání darů dvojčat, k tomu, abychom se cítily v teple a pohodlně.Právě jsme si prošli hrozným zážitkem, vyhnali nás z domova podivní ptačí démoni a teď jsme v podstatě uvězněni v této staré budově a tunelech pod námi, venku zuří nepřirozená sněhová bouře, nemáme žádný způsob komunikace s vnějším světem a navíc nesmíme ani vkročit ven. Tak proč si nedopřát aspoň to málo ?
" Hej dokážeš to poslat i do klučičích sprch? " ptala jsem se, jakmile jsem si oddělala vlasy z obličeje.
" Ani nápad," řekla Shaunee šťastně.
" Škoda." zazubila se Erin.
Usmála jsem se na ně zpátky. " Je dobré být holka."
" Jo, pokud si dokážeš dělat legraci - holý zadky najednou a sprchový kout, co vypadá jako boxy pro koně," řekla Erin.
Zasmála jsem se. " Koňské boxy. Uvažuji o tom, jestli nejsi krotitel koní."
"Krotitel koní! Já?" řekl aErin.
"Ale ne, nebudeš nám říkat krotitel koní," řekla Shaunee.
" Chyťte ji!" zakřičela Erin, obrítila na mě ruce a přiměla vodu, aby mě obklopila ze všech stran. Samozřejmě to nebolelo, tak jsem se rozesmála ještě víc.
" Já ji uškvařím, ségra!" řekla Shaunee, máchla ke mě prsty a moje kůže byla najednou velmi, velmi horká. Natolik, že pára v mém boxe zdvojnásobila.
Mezi smíchem jsem zašeptala " Větře, pojď ke mě," a okamžitě ucítila příval síly, která mě obklopovala. Máchla jsem prsty v patrné mlze, která mě obklopovala, a řekla jsem: " Větře, vše to pošli zpátky na dvojčata!" Pak jsem sevřela mé rty a jemně foukla jejich směrem. S velkou rychlostí se mlha, teplo a voda kolem mě prudce otočily jendou, dvakrát a pak mířila přímo na dvojčata, která zaječela a smála se a pokoušela se bránit. Samozřejmě, že nemohli vyhrát. Chci tm říct, no tak, můžu na ně zavolat všech pět živlů, ale vážně to byla povedená verze polštářové bitky, akorát vodní bitka, po ketré jsme byly všechny promočené a sotva popadající dech se smíchem.
Konečně se vzdaly. Dobře, přesněji řečeno jsem je donutila , aby několikrát řekli " Vzdáváme se!" a pak jsem se nad nimi slitovala.Bylo úžasné vklouznout do měkkého froté županu, a cítit se čistě a ospale. Pověsili jsme si naše oblečení na sprchové kouty a zavolaly jsme vodu a mlhu a ještě jednou ho přepraly v páře, pak jsem přikázala ohni a vzduchu, aby jej vyfoukaly do sucha. Pak jsme všechny tři šli zpět do tunelů, ignorující bouření venku, jsme v bezpečí, obklopeni zemí a chránění upíry, kteří nenechají nikoho proklouznout k nám.
Chtělajsem říct, že Stevie Rae je pro svět mrtvá, a když jsem se vrátila do pokoje, tak mě moje frázování vyděsilo. Ona když byla mrtvá, nebo spíš téměř mrtvá, tak to bylo něco pro moje nervy. Musím se přiznat, že jsem k ní šla po špičkách, zastavila jsem se a ujistila jsem se, že dýchá, než si půjdu lehnout do postele. Nala zvedla hlavu a kýchla na mě, zjevně našvaná, že jsem ji vzbudila, ale ospale ke mě přišla a stočila se na můj polštář , a opřela si malou bílou tlapku o moje šaty. Usmála jsem se na ni a čistá, rozpálená a velmi, velmi unavená jsem padla okamžitě spát.
Pak jsem měla děsný sen, který mě přivedl zpátky do reality. Doufala jsem, že když si přehraju vše, co se stalo v posledních několika hodinách, tak to bude jako počítání oveček, a možná mi to pomůže k bezesnému spánku. Ale bylo to k ničemu. Byla jsem příliš vyděšená Kalonou a měla jsem strach, co budu dělat dál.
Mobil jsem měla na nočním stolku, tak jsem ho zvedla a podívala se na hodiny: 14:05. Super, spala jsem jen 3 hodiny. Není divu, že jsem se cítila , jako bych měla v očích písek. Cola. Potřebovala jsem colu v mega dávce.
Znovu jsem zkontrolovala Stevie Rae, než jsem vyšla z místnosti, tentokrát jsem dávala pozor, abych ji nevzbudila. Byla stočená do klubíčka na boku, tiše chrápala a vypadala jako by ji bylo dvanáct. Bylo těžké si ji někdy představits krvavě červenýma očima, nebezpečnou ,vrčící a útočící na Afroditu, až se spolu otiskly. Povzdechla jsem si, cítila jsem se,jako by na mě padal celý svět. Jak jsem to všechno mohla vyřešit, zvlášť když se ti dobří občas zdály špatní, a ti špatní byly tak...tak...obraz Starka a Kalony mi prošel rychle myslí, takže jsem se cílita najednou zmatená a vystresovaná.
Ne, řekla jsem si pevně, políbilas Starka, než umřel. Byl to jiný kluk, než se spojil s Neferet, ale teď je s ní a musíš si to pamatovat. Sdílíš noční můru s Kalonou. Přestávka. To je vše, co bych teď chtěla.
Skutečnost, že v mé noční můře Kalona trval na tom, že jsem A-ya, bylo prostě šílené. To není možné. Jistě, táhlo mě to k němu, ale tak to měli prakticky všichni ostatní. Navíc, já jsem já, a A-ya byla z hlíny, dokud jí Ghiguy nevdechly život a obdařily jí dary. Musím vypadat jako ona, to je divné, řekla jsem si. Nebo mi možná říká A-yo, jen aby mě zmátl. Zdálo se to více než možné, zvláště pokud mu o mě Neferet pověděla.
Nala se přestěhovala zpátky na polštář Stevie Rae, začala vrnět a zavřela oči. Zřejmě tu nebyly žádné noční , číhající monstra, protže by se asi Naly lekly. Byla jsem ráda, že alespoň to, sklonila jsem se ke Stevie Rae , lehce ji pohladila, aniž by otevřela oči, a pak jsem odkryla přykrývku od dveří a vyšla do chodby.
Tunely byly naprosto tiché. Byla jsem ráda, že tu stále svítily olejové lucerny, protože s tmou teď zrovna dobrý vztah nemám. Musím přiznat, že i když jsem měla oči ostražité ve tmě mezi stíny, kvůli netopýrům a bůhví čemu ještě, byl uklidňující pocit, že jsem v podzemí,a ne nikde v blízkosti otevřené, osvětlené louky nebo stromů se strašidelnými stíny, které byly v nich. Zachvěla jsem se. Ne , nemysli na to.
Na cestě do kuchyně jsem se zastavila na chviličku ke Kramishe a nakoukla jsem dovnitř, sotva jsem rozeznala hlavu uprostřed postele pod hromadou fialových a růžových polštářů. Dvojčata spala na zemi ve spacácích s jejich nenávistným kocourem Belzebubem, stočeným do klubíčka na podlaze mezi nimi.
Potichu jsem odešla, abych nevzbudila dvojčata, než budou na řadě s hlídkou. Vlastně bych si mohla vzít svou Colu , propustit Damiena s Jackem a nechat dvojčata spát. Rozhodně bych teď neusla ani za nic.
V kuchyni nikdo nebyl. Pouze hučící ledničky. Otevřela jsem první z nich a v šoku krok ucouvla. Celá lednice byla naplněna sáčky krve. Vážně. A samozřejmě se mi začali sbíhat sliny.
Zabouchla jsem dveře.
A pak znovu a znovu otevřela. Odhodlaně jsem popadla jeden sáček. Znovu bych neusla. Byla jsem pod velkým tlakem. Hloupý nesmrtelný padlý anděl, co po mě touží a říká mi nějakým jménem hlíněné holky.Přiznejme si to, potřebuju mnohem víc, než jen kofein přes den.
Našla jsem nůžky v horní zásuvce , a než jsem se stačila cítit provinile nebo odporně, otevřela jsem sáček a vypila ho.
Já vím, já vím. Celá vyčerpaná jsem chlemtala krev , jako by to byla krabice džusu, zní to odporně, ale bylo to vynikající. Nechutnalo to jako krev, nebo alespoň ne měděně slaný způsob krve, jak mi to připadalo , než jsem byla označená. Bylo to výborné a elektrizující, jako pití medu smíchaného s vínem ( pokud máte rádi víno) a s Red-Bullem ( ale chutnější). Cítila jsem, jak se mým tělem šíří příval energie, který vyhnal všechny známky přetrvávající hrůzy mé noční můry.
Zmačkala jsem prázdný sáček a hodila ho do koše v rohu místnosti. Pak jsem popadla láhev Coly a pytlík sýrových Nacho Doritos. Myslím, že můj dech hodně voněl po krvi. Klidně si dám k snídani Doritos.
Pak jsem si uvědomila: za prvé, nevěděla jsem, kde Damien s Jackem byli, a zadruhé, opravdu potřebuji zavolat sestře Marii Anděle a zjistit, jak je na tom babička.
Jo , já vím, že je to divné volat jeptišce. Ještě divnější je to, že jsem jí svěřila babiččin život. Doslovně. Ale všechny pochybnotsi mě opustili, jakmile jsem se setkala se Sestrou Marií Andělou představenou benediktek v Tulse. Kromě toho, že se stará o mou babičku, Sestra Marie Anděla a jeptišky z kláštera také mají kočičí útulek v Tulse, což je místo, kde jsem se s ní seznámila. Rozhodla jsem, že Dcery temnoty potřebují být více aktivní ve společnosti. Myslím, že škola noci v Tulse, byla posledních pár let hodně izolovaná od okolí, jako bysme byly malý ostrůvek našeho vlastního druhu. Mimochodem, co u nás byli zavražděni dva upíří profesoři , Shekina souhlasila s mým nápadem, jak pomoci charitě, tak dlouho, jak jen budu v bezpečí. Darius se na tom podílel s námi, jako náš ochránce. Vybrala jsem si společnost Tulaček, protože v Domě noci je to samá kočka, tak to dává smysl.
Sestře Marii Anděle jsem věřila od chvíle, kdy jsme se potakli. Ona je v pohodě, duchovní a moudrá. Dokonce si myslí, že Nyx je jen jiná verze Panny Marie. Tak si myslím, že jsme se já a Sestra Marie Anděla stali přáteli, když pak babičku napadli Krakouni a skončila v nemocnici St. Jana. Babička byla v komatu, tak jsem volala Sestře Marii Anděle, aby zůstala s ní a chránila jí před Krakouny. Když se potom ve Škole Noci rozpoutalo peklo,Neferet zabila Shekinu, Stark postřelil Stevie Rae a Kalona povstal s jeho dětmi Krakouny, tak to byla Sestra Marie Anděla, která dostala babičku bezpečně do podzemí. Nebo alespoň teoreticky dostala babičku a zbytek sester do podzemí. Neměla jsem šanci s ní mluvit, protože včera večer byla naše mobilní síť odříznuta.
Takže hezky popořadě, nejdřív potřebuji zavolat Sestře Marii Anděle, za předpokladu, že bude můj telefon fungovat, a pak najít cestu k Damienovi a Jackovi a převzít za ně službu. Přemýšlením jsem zabila dvě mouchy jednou ranou, mezitím jsem našla cestu dolů do tunelu , kde měl hlídku Darius. Ten by měl vědět jak se dostat za klukama, a já mohla chytit signál v nadzemní části. Naštěstí, po vypití krve se cítím mírně optimistická a dokonce i možná nechutný svět , nevypadal úplně beznadějně.
Vzpoměla jsem si na andělův temný hlas a způsob bolesti a směs potěšení, ketrá jsem cítila, když se mě dotýkal a oslovoval mě svou láskou. Urychleně jsem si urovnala myšlenky. Bolest se nemůže rovnat potěšení. To co jsem cítila ve snu byl právě sen, takže definice "snu" ( nebo noční můry) znamená, že to není reálné. A rozhodně jsem nebyla kalonovou láskou.
Uvědomila jsem si, že moej nervozita narůstá, a že nemá nic společného s Kalonou. Zatímco jsem byla posedlá myšlením na něj, docela dost jsem ignorovala podvědomí , které se ozývalo v mém těle. Můj tep se znovu zrychlil. Můj žaludek se začal převracet. Měl ajsem zřetelný a dšěsivý pocit, že mě někdo sleduje.
Otočila jsem se v očekávání, že uvidím přinejmenším netopýra letícího kolem mě. Ale
nebylo tam nic, jen hrobové ticho a svítící lucerny, které se táhly zamnou.
" Zbytečně vyšiluješ," řekla jsem si pro sebe nahlas.
Jako kdyby moje slova způsobila to, že nejbližší lucerna zhasla.
Naplnil mě strach, tak jsem začala couvat do tunelu, oči jsem měla stále otevřené a
ostražité, kdybych náhodou zahlédla něco, co by mohlo být víc , než jen má fantazie.
Náhle jsem nacouvala do kovového žebříku, který byl přitavený ke zdi a vedl až do
suterénu skladiště. Ulevilo se mi , když jsem nalezla konec tunelu, do jeedné ruky jsem
chytla Colu a do druhé velký pytel Doritos. Právě jsem začala lézt, když se z hora
objevily silné mužské paže. Prokrystapána strašně mě vyděsily.
" Tady, dej mi tu Colu a Doritos. Jinak spadneš přímo na zadek, když budeš šplhat po
žebříku s plnýma rukama."
Můj zrak se teď upřel na Erika, který se na mě usmíval. Polkla jsem a rychle mu řekla "
Díky!" podala mu Colu a chipsy, teď se mi snáz lezlo po žebříku .
V suterénu bylo o několik stupňů chladněji, než tomu bylo v tunelech, což dobře
pociťovaly i moje strachem zarudlé tváře.
" Líbí se mi, když ještě dokážu , aby ses červenala,"řekl mi Erik a hladil mé horké tváře.
Skoro jsem vyhrkla, že jsem byla vyděšená stíny a neviditelnými blbostmi v tunelech, ale
nemohla jsem, představila jsem si jak by se mi začal smát a říkat mi zase, že jsou to jen
netopýři. A co když jsem byla extra přecitlivělá jen kvůli snu? Opravdu jsem chtěla
mluvit s Erikem, nebo někým jiným, o Kalonovi?
Ne.
Místo toho jsem řekla: " Je tady chladno, a víš, že nesnáším, když se červenám."
" Jo teplota v posledních několika hodinách klesla jako blázen. Venku bude pořádná
ledová nadílka. Víš myslím, že jsi rozkošná s těmi růžovými tvářemi."
" Ty a moje babička, jste pouze dva lidé na světě, kteří si to myslí." odpověděla jsem a s
nechutí se na něj usmála.
" No, tak to jsem v dobré společnosti." zasmál se Erik a sáhl po čipsech, když jsem se
rozhlédla po sklepení. Všechno tu také bylo klidné , ale ne tak děsivé jako ty hloupé
tunely.Erik měl židli postavenou blíže ke vchodu a vedle hned pár olejových luceren (
jasně zářících) a poloprázdnou flašku Mountain Dew ( Fuuj! ) a světe div se, Bram
Stoker a jeho Dracula se záložkou v polovině knihy. Zvedla jsem k němu obočí.
" Coo? Půjčil jsem si jí od Kramishy." Usmíval se trochu provinile, a vypadal tak jako
roztomilý chlapeček. "Dobře přiznávám. Byl jsem zvědavý na tu knihu od doby, kdy jsi
mi řekla že je to tvoje nejoblíbenější. Jsem zatím jen v půlce, tak mi prosím neříkej, co
se stane."
Zazubila jsem se, polichocena, že čte Draculu jen kvůli mě. "Ach, prosím," škádlila jsem
ho. "Víš jak ta kniha skončí. Každý ví jak ta kniha skončí." Opravdu jsem ráda, že Erik je
tento silný, vysoký, žhavý , kus chlapa, který čte všechny druhy knih a staré díly Star
Wars. můj úsměv se rozšířil. "No táááák. že se ti to líbí? "
" Jo líbí. I když jsem opravdu očekával, že..." Jeho úsměv byl odrazem mého. " Chci říct,
no. Je to trochu stará škola, kde upíry považují za monstra a tak."
Moje mysl si okamžitě vybavila Neferet, tu jsem považovala za monstrum v krásném
přestrojení, a na mé nezodpovězené otázky ohledně červených mláďat, ale odtáhla jsem
tyto myšlenky stranou, abych nekazila temnotou tento okmažik s Erikem. Zaměřila jsem
se na Draculu, a řekla jsem: "No jo, Dracula byl monstrum a vše možné, ale vždycky mi
ho bylo líto."
" Tys ho litovala?" Erik byl zjevně překvapen. " Zoey, dyť on je čisté zlo."
" Já vím, ale miluje Minu. Jak může něco , jako čisté zlo poznat lásku?"
" Hele, ještě nejsem tak daleko. Neříkej mi všechno."
Podívala jsem se mu zpříma do očí. " Eriku, musíš vědět, že Dracula jde po Mině. Kousne
ji a ona se začne měnit. To kvůli Mině je hrabě sledován a nakonec-"
" Dost!" Řekl Erik se smíchem , popadl mě a zykryl mi ústa. " Nedělal jsem si srandu.
Nechci, abys mi řekla, jak to skončí."
Na mých ústech byla jeho ruka, ale věděla jsem, že moje oči se na něj usmívají.
" Když oddělám ruku, přísaháš, že už nic neřekneš?"
Přikývla jsem.
Pomalu mi sundal ruku z úst, ale ani o krok ode mě neustoupil. Je to hezký pocit bý
blízko u něj. Díval se na mě a lehce mu škubaly koutky. Myslela jsem na to, jak byl
nádherný a na to , že jsem ráda, že jsme zase spolu, tak jsem řeka, " Chceš abych ti
řekla jak chci aby kniha skončila?"
Nadzvedl obočí. "To si přeješ? A znamená to, že mi opravdu neřekneš konec?"
" Požehnáš mému srdci." ( dá se to přeložit i jako : Přísahám na mou duši.) Automaticky
jsem udělal kříž na mém srdci. Stáli jsme tak blízko, že se hřbet mojí ruky otřel o jeho
hruď.
" Pověz mi to." Jeho hlas byl hluboký a dokonalý.
" Přála bych si, aby se Dracula nenechal ovlivnit všemi co si našli cestu mezi něj a Minu.
Měl by Minu kousnout, nechat ji proměnit se a pak jí vzít pryč, aby mohli být navždy
spolu a žít šťastně až do smrti."
" Takže jde o to, že jsou spolu a patří k sobě." řek. ( Tato věta má mnoho významů a
doslovně to přeložit nejde)
" Jo, i když se v jejich minulosti děly špatné věci. Budou si muset odpustit za špatné věci,
ale myslím si, že by si mohli odpustit."
" Vím, že by si mohli odpustit. Myslí, že když dvoum lidem na sobě navzájem záleží, tak
by mohlo být odpuštěno."
Je zřejmé, že Erik a já jsme nemluvili o fiktivních postavách ze staré knihy. Mluvili jsme
o sobě, testovali se navzájem, zda by to mezi námi fungovalo.
Musela jsem odpustit Erikovi za to, že byl tak hnusný po té, co mě načapal s Lorenem.
Ano byl hnusný, ale pravdou je, že jsem ranila Erika mnohem víc, než to bolelo mě- a
nejen s Lorenem. Když jsem poprvé začala randit s Erikem, měla jsem ještě vztah s
mým lidským přítelem Heathem. To naštvalo Erika, ale když jsem je viděla ve stejnou
dobu, tak mi věřil a pochopil, že Heath byl součástí mého starého světa, můj starý život
,a že by se nehodil do mé budoucnosti, tak jako se tam hodil Erik.
Erik měl pravdu. Teď, když byl můj otisk s Heathem zlomený, což jsem věděla s jistotou,
protože jsme spolu měli velmi ošklivou scénu, když jsme se jen před pár dny potkali ( ze
všech míst) zrovna u Charlie's Chicken.Moje největší chyba byla v tom, že sex s Lorenem
měl dominový efekt a rozházel mi dost můj život. Jeden velký zmatek byl bolestivý
způsob, jak jsem zlomila otisk s Heathem a on mi dal najevo, že mě nikdy víc vidět
nechce. Jasně, varovala jsem Heathe před Krakouny a Kalonou, že jsou volní, a řekla mu
aby sebe a svou rodinu odvedl do bezpečí, ale to bylo vše co bylo mezi mnou a Heathem,
stejně jako to bylo mezi mnou a Lorenem( ještě než byl zabit), což je správný, tak b yto
mělo být.
Stále jsem se topila v Erikově pohledu. "Takže se ti líbí moje verze Draculy?"
"Líbí se mi konec, kdy jsou oba upíři a jsou šťastní i po tom všem, zejména proto, že dost
záleží na tom, že šli dál i přes jejich chyby v minulosti."
Stále s úsměvem se ke mě Erik naklonil a políbil mě. Jeho rty byly měkké a teplé, a
chutnal jako Dorittos a Mountain Dew, která nebyla zas tak špatná jak si myslíte. Držel
mě v náručí, přitáhl si mě blíž a polibek se začal prohlubovat. Je to krásný pocit být v
jeho náručí. Dobře , nachvilku se mi podařilo naladit se na můj malý vnitřní poplach ,
který zvonil v racionální části mé mysli, když Erik sklouzl z mých zad na můj zadek. Ale
když mě tiskl tvrdě proti němu, moje mysl byla náhle čistá a jasná. Měla jsem ráda,
když se mě dotýkal. Ale co se mi nelíbilo, byl pocit, že jeho dotek se zdál náhle agresivní
, příliš nústupný, jako by říkal ona je moje, budu jí mít a hned.
Musel cítit, že jsem ztuhla, protože se stáhl, jednoduše se na mě usmál a pak řekl: "tak
co tady děláš?"
Zamrkala jsem, dezorientovaná z jeho okamžité změny. O krok jsem od něj ustoupila a
vzala si Colu, která byla postavená na židli, pořádně jsem se napila abych se dala
dohromady. Nakonec se mi podařilo říct "Oh, jo já si přišla promluvit s Dariem a zkusit,
zda už mi funguje mobil." Zalovila jsem v kapse a zvedla ho jako ňouma. Při pohledu na
něj, jsem viděla svítit tři barvy. " Jo! Vypadá to , že by mohl."
"No, déšť se mění na led, protože jsem už ňákou chvíli neslyšel žádný hromy. Pokud se
počasí bude držet takhle i nadále, může služba skutečně zůstat vzhůru. Doufám, že to je
dobré znamení."
" Jo , taky se budu snažit dovolat sestře Marii Anděle a zkontrolovat babičku." Má slova
teď přicházela k emě snáz. Studovala jsem Erika, zatím co jsme si povídali. Zdál se tak
pěkný a normální, jen jeho obvyklé dobré já. Že bych přeháněla s jeho polibkem? Co
když po tom incidentu s Lorenem byl příliš citlivý co se týče mě? Uědomila jsem si,že je
mezi námi spousta mrtvého vzduchu a Erik začínal mít tázavý pohled, takže jsem se
rychle zeptala, "Takže , kde je Darius?"
" Vystřídal jsem ho dřív. Probudil jsem se a nemohl usnout, aon si potřebuje odpočinout,
protože on je v podstatě celá naše armáda."
"Byla Afrodita ještě opilá?"
" Usnula. Darius ji odnesl pryč. Až se probudí, tak bude mít vražednou kocovinu." Znělo
to, jako by ho to těšilo. " Šel spát k Dallasovi do pokoje. Není to dlouho co odešel, takže
ho nebudeš možná ani muset budit."
"No, jen jsem chtěla aby mi řekl, kde najdu Damiena s Jackem. Nemohla jsem spát,tak
jsem myslela, že je vystřídám a nechám dvojčata spát."
"To je snadné. Můžu ti říct, kde je najdeš. Nejsou daleko od vchodu do depa, kudma
jsme šli předtím."
"Dobře, opravdu nechci budit Daria, když si šel odpočinout. Máš pravdu.Naše armáda se
potřebuje vyspat." Odmlčela jsem se a pak dodala nonšalantím tonem: "Hele nevšiml sis
ničeho, ehm, divného v tunelech, když jsi šel sem?"
"Divného? Jako čeho?"
Nechtěla jsem říct temnotu, protože, no tunely by měli být tmavé nebo divné. Navíc, jak
jsem si představovala, úplně jsem slyšela Erika, jak mi znovu připomíná, jak jsem se lekla
netopýrů. Tak jsem vyhrkla: "Když všechny lucerny najednou zhasly."
Pokrčil rameny a zavrtěl hlavou. "Ne, ale opravdu se mi to nezdá divné. Jsem si jistý, že
červená mláďata naplňují olej do nich docela často, a vsadím se, že nedávné události jim
to trochu překazily."
"Jo, to dává smysl." Takže, jen pro tu malou chvíli jsem si dovolila pocítit úlevu, ale už
předtím jsem věděla, že to uvnitř není pravda a usmála se na Erika. Usmál se na mě,
byli jsme tam jen my dva a usmívali se na sebe. Vzpoměla jsem si, že Erik byl opravdu
skvělý přítel. Jsem ráda, že jsme zase spolu. Nebo snad nejsem ráda, že jsme spolu?
Nemůžu zůstat spokojená a nenechat dobré věci, které se mezi námi pokazily, protože
jsem byla vyděšená, že bude chtít víc než mu mohu dát právě teď?
Do zadní části mé mysli, jsem dala vzpomínku na Starkův polibek společně s Kalonovou
noční můrou a jaký pocit ve mě vyvolával, takový, který jsem ještě s žádným jiným
nezažila.
Postavila jsem se tak rychle, že jsem málem srazila židli. "Musím zavolat sestře Marii
Anděle."
Erik mi věnoval zvláštní pohled, ale jen řekl: "Tak jo, jdi kousek zpátky, ale nechoď příliš
blízko ke dveřím. Pokud se někdo venku potuluje kolem, nesmí tě slyšet."
Přikývla jsem a usmála se na něj, a doufala, že to nevypadalo provinile. Pak jsem šla
kousek přes suterén, který taky nevypadal tak nechutný, jako když jsem tu byla
naposled. Stevie Rae a její skupina tu zřejmě měli co uklízet. A hlavně tu už nebyla cítit
moč, což považuju za velké zlepšení.
Vyťukala jsem číslo sestry Marie Anděli a doufala že to začne volat...a pak to skutečně
zazvonilo, jednou, dvakrát, třikrát...můj žaludek se mi sevřel ve chvíli, kdy mi
odpověděla. Spojení opravdu mizerné, ale aspoň jsem zoruměla.
"Ach Zouey! Jsem tak ráda, že voláš," řekla sestra Marie Anděla.
"Sestro jste v pořádku? Co babička?"
"Ona je vpořádku...všechny jsme vpořádku. Jsme..." Začalo to šumět.
"Sestro , neslyším vás dobře. Kde jste? Je babička při vědomí?"
"Hlavní...Je při vědomí. Jsme v opatství, ale..." Něco začalo rušit zvuk a pak najednou
jsem jí mohla slyšet jasně. " Ty ovlivňuješ počasí Zoey?"
"Já? Ne! Co babička? Jste v bezpečí ve sklepě opatství?"
"...strašný. Není se čeho bát, my..."
A spojení se ukončilo.
"Sakra! To spojení mě štve!" Byla jsem zklamaná, když jsem to zkoušela znovu. Nic. Měla
jsem signál, ale na obrazovce se mi pořád objevovalo, že to je ztracené volání. Zkoušela
jsem to ještě několikrát, ale žádná odpověď, dokud se můj telefon nechystal umřít.
"Sakra!" Opakovala jsem.
"Co říkala?" Přišel zamnou Erik.
"Nic moc, protože jsem ztratila spojení a znovu už mi to nešlo. Ale rozuměla jse jen , že
ona i babička jsou vpořádku. Dokonce je i při vědomí."
"To je opravdu dobrá zpráva! Neboj, všechno bude vpořádku. Jeptišky dovedli tvoji
babičku bezpečně do podzemí, že jo?"
Přikývla jsem a cítila, jak mám slzy na krajíčku, ani ne tak ze strachu o babičku, jako z
frustrace. Zcela důvěřuji Sestře Marii Anděle, takže pokud říká, že je babička v
pořádku, tak jí věřím. "Je to těžké, nevědět, co se děje. Nejde jen o babičku, ale o vše,
co je tam venku." Zvedla jsem palec vzhůru, na zem nad náma.
Erik rychle přešel ke mě a jeho teplé ruce chytily ty moje. Otočil mě tak, že jsem stála
před ním a pak mi palcem jemně přejížděl nové tatování, které se objevilo na mé dlani.
"Hele, dostanem se přez to. Nyx je stále při nás, vzpomínáš? Stačí se jen podívat na své
ruce a uvidíš důkaz její přízně. Jo, naše skupina je sice malá, ale jsme silní a víme, že
jsme na správné straně."
Právě v tu chvíli mi zazvonil telefon, přišla mi zpráva. "Oh, super. Možná je to sestra
Marie Anděla." Otevřela jsem telefon a zadívala jsem se na zprávu , ne vážně se to stalo.
vŠECHNA MLÁĎATA A UPÍŘI AŤ SE OKAMŽITĚ VRÁTÍ DO DOMU NOCI.
"Co to sakra?" řekla jsem stále zírajíc na displej telefonu.
"Můžu se podívat?" ptal se Erik. Otočila jsem telefon, aby si to mohl přečíst. Pomalu
přikývl, jako by text potvrdil něco, co si už myslel. "Je to Neferet. A i když to zní jako
jeden z těch rozsáhlých školních vysílání, tak se vsadím, že mluví přímo k nám."
"Jsi si jistý, že je to ona?"
"Jo, poznal jsem její číslo."
"Ona ti dala její telefonní číslo?" Snažila jsem se, aby to neznělo naštvaně , i když se tak
cítím, ale pochybuji, že jsem byla úspěšná.
Erik pokrčil rameny. "Jo, dala i číslo než jsem odešel do Evropy. Řekla, že kdybych
někdy něco potřeboval, tak jí můžu zavolat."
Odfrkla jsem si.
Erik se usmál. " Ty žárlíš?
"Ne!" zalhala jsem. "Je to jen manipulativní mrcha, která se mě snaží dohnat k šílenství."
"No, ona je určitě nějak spolčena s Kalonou."
"Jo, to je jasný. A proto nemůžeme jít zpátky do školy noci. Alespoň né teď."
" Myslím, že máš pravdu. Musíme se nejdřív dozvědět víc o tom, co se děje nahoře, než
uděláme další krok. Navíc, pokud tvoje instinky říkají, že máme zůstat mimo školu, tak
je to to, co bychom měli dělat."
Podívala jsem se na něj. Povzbudivě se na mě usmál a oddělal mi pramen vlasů z mého
obličeje. Jeho oči byly teplé a laskavé, ne sexem poblázněné a sobecké. Musím se vzchopit.
S Erikem se cítím v bezpečí. Věřil v to , co říkal. Věřil ve mě.
"Děkuji," řejkla jsem. "Díky, že mi stále věříš."
"Vždycky budu věřit v tebe , Zoey," řekl. "Vždycky." Erik mě objal a políbil.
Dveře, které vedou ven se otevřeli, najednou světlo osvítilo temno místonsti a zavál
ledový vítr. Erik se prudce otočil, přičež mě tlačil za sebe. Cítila jsem jak mi srdce začalo
rychle být
2024 ©