" Co tě přimělo ji napsat?" Zeptala jsem se a stále zírala na černá slova.
Kramisha těžce dosedla na postel, a najednou se dívala stejně vyčerpaně jako Stevie Rae. Vrtěla hlavou sem a tam, pořád dokola, takže její oranžovo-černé vlasy jí hladily tváře. " Jen to na mě přišlo, jako vše co píšu. Najednou se to objeví v mojí hlavě a pak to prostě jen napíšu."
"Co myslíš, že to znamená?" Zeptal se Jack a pohladil ji po ruce, a pak poplácal Běnku.( Ta se schoulila k nhám.)
"Vážně jsem netušila, že je to proroctví. Přišlo to ke mě. Napsala jsem to. To je vše." odmlčela se, koukla na papír na stěně , a pak se rychle otočila, jako kdyby z toho co viděla, měla strach.
"Všechny básně, jsi napsala , od té doby co se Stevie Rae změnila?" Přesunula jsem svou pozornost na jiné básně. Bylo tam několik Haik.
OČI STÁLE SLEDUJÍ
STÍNY VE STÍNECH ČEKAJÍ
ČERNÉ PEŘÍ PADÁ
PŘIJAT A MILOVÁN
PAK ZRADIL- ODVRÁCENÁ TVÁŘ
POMSTA SLADKÁ JAKO TEČKY
"Hezký, jsi požehnaná Nyx." Erikův šokovaný hlas ke mě přišel, ale vnímala jsem minimum. "Jsou všechny o něm."
"Co má znamenat SLADKÉ JAKO TEČKY ?" Ptal se Jack Karmishy.
" Miluju tečky." řekla.
Erik a já , jsme se pohybovaly v pokoji Kramishy. Čím více jsem četla, tím těsnější uzel na žaludku se mi děla.
VYKONALI
ŠPATNĚ
STEJNĚ JAKO INKOUST Z PERA VYTEKL
SKRYTÁ PŘÍČINA NĚKOHO JINÉHO
NÁHLE VYUŽITÝ
VRÁTÍ SE
OBLEČENÝ V NOCI
UŠLECHTILÝ JAKO KRÁL
S KRÁLOVNOU
ŠPATNÉ
NAPRAVIT
TAK SPRÁVNĚ
"Kramisho, na co jsi myslela, když jsi psala tuhle?" Ptala jsem se a ukázala na poslední, kterou jsem četla.
Pokrčila rameny. " Myslím, že jsem myslela na to, jak jsme utíkaly z domu noci, ale neměly bychom. Myslím, že njelpší pro nás je být v podzemí,ale nemám z toho dobrý pocit. Neferet o nás ví a ona je nesprávná velekněžka."
" Kramisho, mohla bys mi prosím zkopírovat všechny tyto básně?"
"Myslíš, že jsem to zpackala viď?"
" Ne, nemyslím, že jsi to zpackala," ujistila jsem ji a doufala, že jsem byla vedena instinktem správně a , že mě už nebudou honit znovu netopýři. " Myslím, žes dostala dar od Nyx. Jen si chci být jistá, že tvůj dar využijeme správně."
" Myslím, že je náš dvorní upíří básník, a že to je výrazné zlepšení oproti našemu poslednímu." řekl Erik.
Ostře jsem se na něj podívala a on jen pokrčil rameny a usmál se. " Byla to jen myšlenka, to je vše."
Dobře, i když je mi nepříjemné myslet na Lorena, zvláště když byl Erik ten , kdo ho prokoukl, cítila jsem správnost toho , co jsem říkala ,v mém břiše, které řeklo více o skutečné povaze Kramishy , než jsem mohla hádat a moje představivost byla zřejmě vyčerpaná. Nyx určitě nad ní držela ochranou ruku. Co to sakra. Já jsem přeci teď velekněžka, kterou tu máme. Můžu udělat prohlášení. " Kramisho, prohlašuji tě za našeho prvního , dvorního básníka."
" Cooo?! Děláš si srandu? Že jo? "
"Nedělám si srandu. Máme nový druh upíra. Máme civilizovaný nový druh upíra, a to znamená, že musíme mít nového dvorního básníka. A to jsi ty."
"Hm, souhlasím s tebou a vším co jsi řekla, ale Zoey, nemá o novém dvorním básníkovy hlasovat rada?" řekl Jack.
" Jo, a rada tu je semnou." Uvědomila jsem si, že Jack mluvil o Radě Nyx, jejíž hlavou byla Shekina, která byla velekněžka všech upírů. Ale měla jsem také svou radu, radu prefektů , uznané školou v níž je Erik, dvojčata, Damien, Afrodita a Stevie Rae.
" Kramisho, máš můj hlas," řekl Erik.
" Vidíš, to je prakticky oficiální," řekla jsem.
" Ano!" zajásal Jack.
" Je to bláznivý nápad, ale líbí se mi to." Kramisha zářila.
" Takže, přepíšeš mi ty básně předtím, než půjdeš spát ?"
" Jo, přepíši ti je."
" No tak, Jacku. Náš dvorní básník potřebuje spát," řekl Erik. " Tak ahoj a gratuluju, Kramisho."
" Jo, velká gratulace!" Řekl Jack , a pak Kramishu objal.
" Tak už jděte. Dostala jsem práci. Pak si musím pořádně odpočinout. Dvorní básník má vypadat co nejlépe," řekla upjatě Kramisha a zakončila dvojverším. A já s Erikem, Jackem a Běnkou jsme zamířili dolů do tunelu.
" Byla to opravdu báseň o Kalonovi?" ptal se Jack.
" Myslím, že o něm byly všechny," řekla jsem. " Že jo?" ptala jsem se Erika. On zachmuřeně přikývl.
" O můůj bože! Co to má znamenat?" ptal se Jack.
" Nemám tušení. Nyx je s námi, ačkoli. Cítím to. Proroctví k nám přišlo v básnické formě. A Teď tohle? To nemůže být náhoda."
" Pokud je to dílo bohyně, pak musí existovat způsob, jak ji můžeme použít, aby nám pomohla." řekl Erik.
" Jo, to je to, co si myslím taky."
" Musíme přijít na to jak," řekl Erik.
" Potřebujem někoho s větším mozkem než já," řekla jsem.Nastala chvilka ticha a jsme všichni naráz řekli, " Damien."
Strašidelné stíny, netopýři,a moje obavy z červených mláďat, n ato všechno jsem zapoměla a pospíchala do tunelu s Erikem a Jackem.
" Dveře do skladu jsou tady." Jack nás vedl přes překvapivě zařízenou kuchyň na stranu místnosti, která byla zřejmě spíž, i když tam bylo asi uloženo něco jiného než pytle brambůrků a cereálií. Všechny Podél jedné stěny, byly úhledně nakupené vedle sebe a nad sebou , nafukovací pytle a polštáře.
" takže, to je cesta do skladiště?" Ukázala jsem na dřevěné, točené schodiště v rohu komory, která vedla až k otevřeným dveřím.
" Jo, to je ono." Řekla Jack.
Jack šel první a já za ním, strčila jsem hlavu do údajně opuštěného objektu. Můj první dojem byl, že ze tmy a prachu, každých pár minut prosvítaly z roztříštěných oken a dveří záblesky světla. Když jsem slyšela rachot hromu, pochopila jsem a vzpoměla si, co mi říkal Erik o bouřce venku, což nebylo neobvyklé v Tulse, a to i na začátku ledna.
Ale tohle nebyl normální den, a nemohla jsem si pomoct, ale věřila jsem, že toto také nebyla normální bouřka.
Předtím, než jsem jsem se rozhlédla, vytáhla jsem mobil z kabelky.Otevřela jsem ho. Žádný signál.
" Můj přestal fungovat, ještě než jsme se sem dostali." řekl Erik.
" Vím, že Damien to kontroloval dole v kuchyni, ale taky neměl žádný signál."
" Víš, že špatné počasí může udeřit do venkovní antény." řekl Erik v reakci na to, co jsem byla jistá, že byl můj nechutně ustaraný výraz. " Pamatuješ na tu velkou bouři asi před měsícem? Můj mobil nefungoval celé tři dny."
" Díky že se snažíš, abych se cítila lépe, ale já prostě...prostě nevěřím, že je to přirozený jev."
" Jo," řekl tiše. " Já vím."
Zhluboka jsem se nadechla. No přírodní, nebo ne, budeme se s tím muset vypořádat, ale to teď není věc, ketou můžeme řšit tady dole. Tam venku zuří bouře, a my sjme nebyli připraveni čelit osudu.
Takže popořadě. Rozhlédla jsem se přes rameno po místnosti. Rozhodně to muselo být skladiště. Odtud jsme se dostali do obrovské místnosti. Podlaha byla z mramoru a vypadalo to v šeru hezky. Stěny byly podivné, ačkoli. Všechny trochu tvrdé a od podlahy až na strop se táhly dekorace. Byly trochu rozmazané prachem a byly na nich pavučiny.
Dívala jsem se kolem sebe na zkorodovanou krásu, a myslela na to, že to může udělat jen umělec. Bylo to velké a mělo to stejný druh milosti jako mnoho staveb v centru města Tulsy. Ztracena v myšlenkách o tom, co by mohlo někdy být, jsem šla přes prázdnou halu, pokukujíc kolem , a všimla jsem si chodby, která vedla pryč z této místnosti, což vedlo k několika dalším. Vzali jsme jsme to jednou z těch chodeb, která byla zakončena dvojitými skleněnými dveřmi. Jack naně ukázal. " To je posilovna." Všichni jsme se koukli přes zašpiněná skla. " A támhle jsou dveře od chlapeckých šaten." Jack ukázal na zavřené dveře na pravé straně tělocvičny. " A tu dívčí."
" Dobrá, dobrá, už jdu do sprchy," řekl ajsem nepřesvědčivě. " Eriku mohl bys prosím říct Jackovi s Damienem o Kramishiných básních? Řekni jim, ať se zamnou zaství, že budu v pokoji Stevie Rae, a doufejme, že bude spát tvrdě alespoň pár hodin.Pokud to počká, tak se všichni sejdeme a pokusíme se zjistit, co by to mohlo znamenat, po té co si odpočineme." Vzala jsem si ručník a župan a ospale si utřela svou tvář.
" Musíš si odpočinout Zoey. Nemůžeš si projít tím vším a udržet fungující beze spánku," řekl Erik.
" Jo, pokud Damien nezůstane vzhůru semnou, budu mít strach usnout na hlídce," řekl Jack a zívl si.
" Dvojčata to brzy převezmou za vás." Usmála jsem se na Jacka. " Do té doby vydrž." Můj úsměv se rozšířil, aby zahrnoval i Erika. " Uvidíme se brzy." Už jsem se otáčela k odchodu, když mě zastavil Erikův dotek na mém rameni. " Hele, jsme zase spolu .Ne?"
Setkala jsem se s Erikovým pohledem a viděla jeho zranitelnost skrz troufalý a sebejistý úsměv. Nerozuměl by mi, kdybych řekla, že s ním potřebuji mluvit o tom, dobře , o sexu, než budu souhlasit s tím, že budu zase s ním. Zranilo, by to jeho ego, stejně jako jeho srdce, a pak bychom byli zpátky tam, kde předtím, že jsem příčinou toho, že nejsme spolu. Tak jsem prostě řekla: " Jo , jsme zase spolu."
Sladká zranitelnost se odrazila v jeho polibku, když se sklonil k mým rtům. Nebyl hrubý, dožadující se sexu. Polibek byl vřelý, něžný, byla jsem ráda, když mě takhle políbil a to způsobilo, že jsem naprosto roztála.
" Trochu se vyspi. Uvidíme se brzy," zašeptal. Políbil mě rychle na čelo a potom s Jackem zmizel ve dveřích klučičí šatny.
Chvíli jsem tam tak stála, dívajíc se na zavřené dveře ponořená ve vlastních myšlenkách. Udělala jsem chybu, že jsem se vrátila k Erikovy? Co to bylo za tu vášeň v tunelu? Koneckonců, už není mládě. Je proměněný , dospělý upír.
Možná, že zvýšení sexuálního napětí mezi námi bylo přirozené, a to nejen proto, že si myslel že jsem teď kurva, když jsem ztratila panenství. Erik je muž, opakovala jsem si pro sebe. Věděla jsem ,z katastrofy s Lorenem Blekm, že být s mužem je jiné, než být s chlapcem nebo mládětem. Erik byl proměněný upír, stejně jako Loren. Mým tělem projel šok. " Jako Loren" nebylo to moc dobré přirovnání. Ale Erik rozhodně nebyl Loren! Erik mě nikdy nevyužíval, nebo mi lhal. Erik se proměnil, ale byl to stále on, a možná tam zůstala i ta láska. Opravdu bych se tím neměla zabývat. Sex, věc, která by měla fungovat sama.Myslím, že ve srovnání s Kalonou , ketrý jde po nás, Neferet mající školu ve své zlé moci, moje spory o tom, zda je či není něco v nepořádku s červenými mláďaty, babička která je v komatu, a odporní krakouni co řádí v Tulse, tak proč by se mě Erik snažil tlačit do sexu, s ním bych měla být uvolněná, nebo alespoň bez stresu . No ne?
" Zoey! Tady jsi. Nechceš jít dovnitř?" Erin vystrčila ze dveří od dívčích šaten. Za ní byl obrovský oblak páry a já mohla vidět, že má na sobě jen podprsenku a kalhotky (samozřejmě od Viktoria Secret).
S námahou jsem pustila Erika z mé mysli. " Omlouvám se....promiň už jdu," řekla jsem a spěchala do šatny.
2024 ©