" Ne, vy dva běžte taky. Dožeňte ostatní. Beztak půjdu spát," řekla Stevie Rae stočená na boku, pohybujíc se opatrně.
Najednou jsem uslyšela vzteklé " mňau " a do místnosti vešla malá baculatá oranžová koule chlupů a vyskočila na postel Stevie Rae.
"Nalo!" StevieRae podrbala mou kočku na hlavě. " Po tobě se mi stýskalo."
Nala kýchla Stevie Rae do obličeje a pak se třikrát otočila na poštáři vedle její hlavy, lehla si a začala příst. Se Stevie Rae jsme se na sebe usmáli.
Dobře, ZVLÁŠTNÍ POZNÁMKA: Hraběnka je Jackův výjmečný, žlutý labrador. Stark ji přivedl s sebou, když přišel na naši školu z Chicagské školy noci. Pak zemřel a Jack ji adoptoval. A pak od-umřel,ale zřejmě ne sám od sebe, a první věc kterou udělal po odumření bylo, že střelil šípem Stevie Rae. To proto je Hraběnka stále s Jackem.Navíc si myslím, že Stark je k ní stále ňák připojen.Mimochodem, když naše skupinka utekla ze školy noci, tak naše kočky i s Běnkou šli s námi. Takže návštěva Naly na pokoji Stevie Rae je příjemná, připomínající domov mě i Stevie Rae.
" Ty a Erik, běžte. Dejte si sprchu nebo cokoliv jiného," opakovala Stevie Rae když se mazlila s Nalou. " Nala a já si trochu zdřímneme. Můžete chytit zbytek mláďat když půjdete ven, odbočíte doleva a pak se držte pořád vpravo. Vstup do depa je v místnosti, kde jsme měli ledničky."
" Hele, Darius říkal, že mám zkontrolovat obvazy," připoměla jsem jí.
" Později," zívla. " Jsou v pořádku."
" Dobře, když to říkáš." Snažil ajsem se ukázat , že cítím úlevu. V žádném případě, ze mě nikdy nebude zdravotní sestra. " Trochu se vyspi. Vrátím se za chvíli," slíbila jsem před Erikem a sehla se pro kostkovanou deku.
Odbočili jsme nalevo a kousek šli beze slova. Tunely byly méně strašidelné, než když jsem tu byla předtím, ale nedělalo je to prostornými, veselými a jasnými. Každých pár metrů tam byly lucerny vsazené s nečím, co vypadalo jako železniční bodce do cementové zdi asi v úrovni očí, ale vše prostupovala vlhkost. Nebyli jsme daleko, když moje oči zbytřili něco na rohu a já zpomalila a dívala se do těžkých stínů mezi lucerny.
" Co je to?" zeptal se tiše Erik.
Můj žaludek se stáhl strachy. " Já nevím, já-" Moje slova se odmlčela, když na mě něco zaútočilo ze tmy.
Otevřela jsem pusu, že začnu křičet, představovala jsem si červená mláďata, nebo ještě hůře Krakouny. Ale Erikovy paže mě chytly a vytáhly ven z cesty půl tuctu netopýrů, kteří letěli okolo.
" Mají strach z tebe, stejně jako ty z nich, " řekl, přičemž mě pustil, jakmile byly tvorové pryč od nás.
Otřásla jsem se, a snažila se donutit mé srdce být pravidelně. " Dobře, není možný mít strach ze mě, protože já mám strach z nich. Fuj, netopýři jsou krysy s křídly."
Zasmál se a pokračovali jsme dál. " Myslel jsem, že holubi byly krysy s křídly."
" Blbý holubi, havrani, teď nejde o rozdíly. Vše třepotající se a pleskající nemám ráda."
" Chápu tě," řekl a usmál se na mě. Jeho úsměv mi zrovn anepomohl zpomalit srdeční tep, a jak jsme pokračovali v chůzi, přísahám, že jsem ještě cítila teplo jeho paží kolem mých ramen. Po pár metrech jsme se dostali k části tunelu, která byla úžásná, což bylo překvapující. Oba jsme se s Erikem zastavili a zíraly.
" Wow, to je úžasný," řekla jsem.
" Jo, páni," souhlasil semnou Erik. " To musí být práce Gerarty. Copak ji Stevie Rae nepředstavila jako umělce , který zdobí tunely? "
" Jo ,ale nečekala jsem, že to bude něco takového." Zapoměla jsem na netopýry a rukou přejela po krásných složitých vzorech květin, srdcí, ptáků a všech druhů vírů propletených , malované jako mozaika, která jakoby vdechla život této malé části bezúspěšných stěn.
" Lidé, lidé a upíři, by zaplatili jmění pro umění jako je tohle." Erik nedodal, kdyby svět vůbec věděl o červených mláďatech a upírech, ale myšlenka visela nevyslovená ve vzduchu mezi námi.
" Doufejme, že lidé," řekla jsem. " Bylo by hezké, kdyby se červená mláďata mohli ukázat zbytku světa." Navíc , dodala jsem si, kdyby moje přetrvávající otázky týkající se jejich síly a schopností, se mohli snáz vyřešit. "
Každopádně si myslím, upíři a lidé by měli mít lepší vztahy," dodala jsem.
" Stejně jako ty a tvůj lidský přítel?" zeptal se tiše a bez náznaku sarkasmu.
Setkala jsem se s jeho pohledem a pevně řekla. " Už nejsem s Heathem."
" Jsi si jistá?"
" Jsem si jistá," odpověděla jsem.
" Dobře, dobře." To bylo vše, co řekl, a opět jsme pokračovali v chůzi, tiše a ponořeni v našich vlastních myšlenkách.
Kousek po tunelu zakřiveném v pravo, směrem, kterým bychom měli pokračovat, byl na levé straně výklenek s dalším přehozem. Tenhle byl černý, sametový, zdobený obrázkem Elvise v bílé kombinéze.
" To musí být Dallasův pokoj," hádala jsem.
Erik zaváhal jen na okamžik, pak odkryl deku a nakoukl dovnitř. Nebylo to tam moc velké, a Dallas neměl postel, jen pár matrací naskládaných na sobě na zemi, měl jasně červené přikrývky a červené povlečení na poštáře, stůl, na němž měl spoustu věcí, světlo by lo dost dobré, abych viděla i pár židlí. Na zakřivené stěně nad postelí byl plakát... mžourala jsem,abych viděla...
" Jessica Alba v Sin City. ten kluk má vynikající vkus. Je jedna z výborných upířích hereček," řekl tiše Erik,aby nevzbudil Dallase.
Zamračila jsem se na něj a zatáhla deku s Elvisem.
" Za co? To není můj pokoj," řekl.
"Jdeme, musíme dohnat ostatní," řekla jsem a dala se do kroku.
" Hele," řekl po několika minutách mlčení. " Dlužím ti velký dík."
"Mě? Za co?" Podívala jsem se na něj.
Podíval se mi do očí." Protože jsi mě zachránila, před tím chaosem venku."
" Nezachránila jsem tě před tím. Šel si s námi ze své svobodné vůle."
Zavrtěl hlavou. "Ne, jsem si jistý, že jsi mě zachránila, protože s tebou si nemyslím, že mám nějakou svobodnou vůli."
Zastavil se a dotkl mé paže, lehce mě otočil tak, že jsem stála před ním. Podívala jsem se do jeho zářivě modrých očí, které byly orámovené dospělým upířím tetováním, složitými symboly, které vypadaly jako masky, tekže nádherný Clark Kent- Superman vypadal teď jako Zorro a šíleně krásný. Ale Erik byl víc než jen superúžasný. Erik byl talentovaný a upřímně pěkný chlap. Nenáviděla jsem, že jsme se rozešli. Nesnášela jsem, že to já jsem to způsobila. Navzdory všemu, co se stalo, chtěla jsem být jeho holka znovu. Chtěla jsem, aby mi znovu věřil. Stýskalo se mi zatraceně moc...
"Oprabdu mi chybíš!" Uvědomila jsem si, že jsem vyhrkla slova, které jsem měla na mysli, když se jeho oči rozšířily a jeho sexy rty zakřivily nahoru.
" Jsem tady."
Cítila jsem, jak můj obličej začíná hořet a věděl jsem, že se červenám. " No, právě to není to co jsem měla na mysli," řekla jsem trochu nepřesvědčivě.
Jeho úsměv se rozšířil. " Nechceš vědět, jak si mě zachránila?"
" Jo, samozřejmě." vyhrkla jsem a zčervenala ještě víc.
" Zachránila jsi mě, protože místo toho, abych byl hypnotizován sílou Kalona, přemýšlel jsem o tobě."
" O mě?"
"Víš, jak jsi byla úžasná, když jsi obsazovala kruh?"
Zavrtěla jsem hlavou, chycena v jeho modrých očích. Nechtěla jsem dýchat. Nechtěla jsem dělat nic, co by mohlo pokazit to, co se děje mezi námi.
" Byla jsi neuvěřitelná, krásná, silná a sebevědomá. Byla jsi vše, nač jsem mohl myslet. "
" Řízla jsem tě do ruky," to bylo vše, co na co se moje ústa zmohly.
" Muselas. Bylo to součástí rituálu." Zvedl ruku a obrátil ji dlaní vzhůru tak, že jsem mohla vidět tenkou růžovou jizvu ,která se mu táhla pod palcem.
Přejela jsem lehce prstem po růžové jizvě. " Nesnáším, když ti ubližuji."
Vzal mou ruku a obrátil ji tak, že safírově modré tetování, které pokrávalo mé dlaně, bylo vidět. Pak, stejně jako já, lehce jezdil prstem po mé kůži. Zachvěla jsem se, ale neodtáhla.
" Necítil jsem žádnou bolest, když jsi mě řízla. Vše, co jsem cítil, jsi byla ty. Teplo tvého těla. To , jak voníš. Způsob, jakým jsem tě cítil v náručí. To je důvod, proč to stvoření nemělo na mě vliv. To je důvod, proč jsem nevěřil Neferet. Zachránila jsi mě, Zoey."
" Dokonce i potom všem, co se stalo mezi námi, to můžeš říct?" Mé oči se zalily slzami a musela jsem rychle mrkat, aby se nezačaly řinout ven.
Sledovala jsem, jak se Erik zhluboka nadechl. Vypadal, jako by byl potápěč a chystal se skočit z vysokého,
nebezpečného útesu. Pak v jediném okamžiku řekl: " Miluji tě Zoey. Vše co mezi námi bylo, se nezměnilo, i když jsem si chvíli přál, aby tomu bylo jinak." Vzal můj obličej do dlaní. "Nemohl jsem se nechat oklamat Neferet, nebo zhypnotizovat Kalonou, protože já už jsem blázen do tebe, hypnotizován tím, co k tobě cítím. Pořád chci být s tebou Zoey, pokud budeš chtít, stačí říct jen ano."
" Ano," zašeptala jsem, aniž bych jen na okamžik zaváhala.
Sklonil se a jeho rty se setkaly s mými. Otevřela jsem ústa a přijala jeho známý polibek. Jeho chuť byla stejná, jeho dotek byl stejný. Rukama jsem sjela z vrchu na jeho široká ramena a přitiskla se k němu, stěží uvěřit, že by mi odpustil, že mě ještě chtěl, že mě stále miluje.
" Zoey," zamumlal proti mým rtům. "Taky se mi po tobě stýskalo."
Pak mě znovu políbil, a přísahám, že se mi zatočila hlava. Bylo to jiné, než když jsem ho líbala dříve, než když se rpoměnil v upíra, než jsem stratila panictví s jiným mužem. Teď to bylo, jakoby znal tajemství, ale byla jsem v tom. Cítila jsem jeho sténání víc, než jsem to slyšela, apak jsem ucítila chlad stěny tunelu, o kteou mě opřel a držel mě tak. Jedna jeho ruka, níko na mých zádech, mě k němu tlačila víc a víc. Druhou jsem cítila sklouznout po boku mého těla, odhrnujíc mé slavnostní šaty, až na zadní část mého stehna.
Potom jel prsty nahoru a jeho prsty byl teplé, oproti mému nahému tělu.
Nahému tělu?
Podepřená proti zdi tunelu?
Někdo se mihl ve stínu?
Njednou mě zasáhla nejhorší myšlenka ze všech: To si Erik myslí, že když už jsem sex měla, tak je teď na to nejvhodnější doba? Ach, kecy!
Nechtěla jsem to udělat. Ne tady. Ne takhle. Sakra, ani nevím, jestli jsem na to znovu připravená. Jednou jedinkrát jsem měla sex, který skončil katastrofálně, a navíc to byla největší chyba mého života. To mě určitě nezměnilo v žádnou nymfomanku. Odtáhla jsme se od Erikovi hrudi a jeho úst. Zřejmě mu to nevadilo.
Vlastně vypadal, jako by si toho ani nevšiml. Pořád mě k sobě přitahoval , pak posunul rty na můj krk.
" Eriku, prosím, přestaň," řekla jsem bez dechu.
" Hmm, chutnáš tak dobře."
Znělo to tak sexy a obrátila se- na chvíli jsem byla úplně zamtená, co vlastně chci. Myslím, že jsem chtěla být znovu s ním, když on byl úplně úžasný a důvěrně známý a ...
Právě jsem začínala povolovat, když jsem něco zahlédla přes jeho rameno. Bodl mě strach, když jsem si uvědomila, že to mělo červené oči ,zářící v hluboké , vlnící se temnotě, která se zdála hluboká a ve vzduchu se svíjela jako přízrak ze tmy.
"Eriku! Přestaň. Hned." Strčila jsem tvrdě proti jeho hrudi a on o půl kroku ustoupil. Moje srdce bilo divoce, ale rychle jsem se posunula, abych mohla čelit tomu, co bylo za ním. Nikoho jsem neviděla, žádné červené oči dívající se na mě, ale přísahám, že jsem viděla tmavý stín v černé temnotě. Když jsem zamrkala a zaostřila zrak na to místo, podivnosti zmizely, takže jsme tu byly opět jen já a Erik , a tmavý tichý tunel.
Najednou, z opačného směru, jsem uslyšela klapat boty, zhluboka jsem se nadechla , abych byla připravená přivolat živly, kdybych je potřebovala v boji proti nové hrozbě bez tváře, když v tom klidně ze stínů vystoupila Kramisha. Dlouho se dívala na Erika a pak řekla: " Hééééj, musíte to dělat tady v tunelu? Sakra! Máš teda odavhu."
Erik se k ní otočil a mě chytl kolem ramen. Nemusela jsem se naněj dívat, abych věděla, že měl n atváři lehký úsměv. Erik je vážně dobrý herec.Tvář, ketrou ukazoval Kramishe byla kontrolovaná, s jen nepatrným množstvím svůdnosti, otočil se a klidně jí řekl. " Ahoj Kramisho."
Nadruhou stranu mě držel. Sotva jsem stála, natož abych mluvila. Věděla jsem, že můj obličej byl červený jak rajče a rty natelké a vlhké.Sakra, samozřejmě že vypadaly nateklé a vlhké. "Kramisho, nevidělas tam v tunelu náhodou něco?" Trhla jsem bradou směrem ke stínům za námi a podařilo se mi ze sebe ,bez dechu ,vydat aspoň ňáká slova.
"Ne, jen jsem viděla tebe a tady tvého milého, jak ti ocucává ksicht," řekla Kramisha rychle.
Napadlo mě, jestli neodpověděla až moc rychle.
" Wow! Erik a Zoey jsou zase spolu? To je sladký!" Zdánlivě odnikud se najednou vynořil za Kramishou Jack s Hraběnkou po jeho boku.
"Zoey , neblázni. Pravděpodobně jsi zase viděla několik těch netopýrů," řekl Erik, a hladil mě konejšivě po rameni, pak kývl na Jacka. " Ahoj Jacku. Myslel jsem, že se už vyhříváš v horké sprše."
" Jo , to chtěl,ale šel mi pomoct donést nějaké ručníky a podobně," řekla kramisha. " A jo, tady dole je určitě spousta netopýrů. Nic nám neudělají, pokud mi neublížíme jim." Pak zývla a vážně působivě se protáhla, vypadala jako dlouhá, štíhlá černá kočka. " Protože jste tady vy dva, tak pomůžete Jackovi odnést věci zpátky do sprch a já si půjdu trochu zdřímnout."
"Žádný problém. Rádi pomůžeme," řekla jsem a cítila se jako debil, že mě mohli vyděsit malý netopýři v tunelech. Vážně, potřebuju se trochu vyspat. " Zrovna jsme s Erikem mířili do koupelny."
Kramisha nám věnovala dlouhý, váhavý pohled, kerý za tou její ospalostí nešel sotva vidět. "Jo jasně.
Vypadalo to , jako byste si to trošku prodlužovaly."Cítila jsem, jak znovu červenám. Otočila se , a já si myslela, že půjde do tunelu, zpátky,ale místo toho zmizela přímo ve stěně. Pak jsem uslyšela zablikat lucernu, která osvětlila vyhloubenou část tunelu, jen trochu menší, než je pokoj Dallase. Kramisha věšela lucerny na bodce a pak se na nás podívala přes rameno.
" Tak co? Na co čekáš?"
" Ach, jo jo," řekla jsem. Jack, Běnka, Erik a já, jsme se postavili vedle Kramishy, abychom se podívali na její pokoj. Vlastně byl zabudovaný ve zdi, nadrouhou stranu , vypadal stejně jako uklizená skříň.Dívala jsem se na úhledně poskládané ručníky a podivně dost nadýchaných županů,že Běnka začala čichat kolem.
"Je ten pes aspoň čistotný?" ptala se Kramisha.
"Damin říká, že pes má ústa čistší, než člověk," řekl Jack a pohladil Běnku na hlavě.
"Nejsme lidé," řekla Kramisha. " Takže mohl bys prosím udržet její čumák od mého oblečení?"
" Dobře, ale uvědom si, že prodělala trauma, tak bys na ni mohl abýt milejší. Je snadno zranitelná."
Zatímco si Jack přitáhl Běnku k sobě a diskutovat o udržení Běnky z dosahu věcí, dívala jsem se na hromady věcí. " Kde se tady vzaly tyhle věci?"
"Afrodita," řekla Kramisha. " Zaplatila je.Nebo spíš její zlatá karta. Nevěřila bys, kolik věcí si můžeš objednat z Poterry barn, když máš neomezený kredit. To rozhodlo mou budocí kariéru."
"Opravdu? A co chceš dělat?" Zeptal se Jack. Běnka seděla vedle něj, byla hodná a on ji stále držel z dosahu županů.
" Budu spisovatelka.Jedna z těch bohatých. S neomezenou zlatou kartou. Víte, že se lidé chovají jinak, když máš hodně peněz?"
" Jo vím. Viděl jsem viděl jsem lidi lézt dvojčatům do zadku," řekl Jack. " jejich rodiny mají dost peněz."
Poslední část zašeptal, jakoby to bylo velké tajemství. Každý věděl, že rodiče dvojčat jsou bohatí. Dobře ne bohatí jako Afroditiny,ale i tak. Koupili mi boty na moje narozeniny, které stály skoro 400 dolarů. Tomu říkám bohatý, podle mě.
" No. Nepopírám, že se mi líbí líbat někomu zadek. Tak jsem si nachystala některé z nich.Dobrá,ale jsou to samé nesmysly. No, tak. Půjdu kousek s vámi,ale až v stoupíte do mého pokoje, tak budete ohromení.Jacku, dokážeš najít cestu zpátky do sprch ne?"
" Jo," řekl.
Šli jsme dolů do tunelu, když jsme odbočili doprava. Další přikrývka dveří byla pokryta třpytivím pruhem purpurového hedvábí.
" To je můj pokoj." Kramisha viděla jak zírám na úžasný závěs dveří a usmlála se. " je to záclona od Pier One.Nemají rozvážku,ale neodolaly neomezené zlaté kartě."
" Jsou to skvělé barvy," řekla jsem a přemýšlela, jak debilní pro mě bylo si třeba jen představit příšery v každém stínu, když místo bylo zdobené záclonami od Pier One.
" Díky. Mám ráda barvy.Je to důležitá součást výzdoby. Chceš vidět můj pkoj?"
" Jo" řekla jsem.
" Rozhodně," řekl Jack.
Kramisha se podívala z Jacka na Běnku. " Je dobře vycvičená?"
Jack se naježil. " Samozřejmě. Je to dokonalá dáma."
" Tím líp," zabručela Karmisha, pak vytáhla záclonku na stranu a ukázala volnou rukou do pokoje. " Můžete vstoupit."
Kramishin pokoj byl asi dvakrát větší , než pokoj Stevie Rae. Měla dvě lucerny a tucty zapálených vonných svíček, ketré voněly po citrusech. V poslední době si nejspíš vymalovala pokoj na bílou barvu. její nábytek byl z tmavého dřeva- postele, prádelník, noční stolek a knihovna. Neměla žádné židle, ale po místnosti byly obrovské saténové polštáře, tmavě fialové a růžové, které odpovídaly barvě povlečení. Na posteli bych řekla že bylo asi půl tuctu knih, buď se záložkami, nebo otevřené, jako kdyby je četla všechny naráz. Všimla jsem si, že měli na hřbetě knihy nálepky z knihovny.Kramisha si mě všimla.
" Ústřední knihovna v centru města. O víkendech zůstavjí otevřené dýl."
"Nevěděl jsem, že knihovna vám umožní si půjčit tyto knihy v tuto dobu, řekl Jack.
Kramisha se ošila. " Nemůžem. Ne technicky. Jen malinko jsem si pohrála s jejich myslí. Vrátím je brzy a pak si koupím vlastní." dodala.
Povzdechla jsem si a dodala : " dokonce kradou v knihovně", do seznamu věcí v mé hlavě jsem si dodala, že se musím postarat o to, aby se to už nestalo. Kramisha vypadal provinile , když nám řekla o těch knihách z knihovny. Šla jsem se podívat k posteli a četla si některé z titulů. Byla tam kopie celého Shakespearova díla, stejně jako ilustrovaná, vazaná kniha Jany Eyrové, která byla na hromadě s knihou Silver Kovový Milovník podle Tanith Lee. Taky tam bylo vázané vydání Dračí let od Anne McCaffrey ležící vedle Thut A Licious, Candy Licker a G- bod od autora, jehož jméno bylo Noire. Tyto tři knihy byly otevřené. Položila jsem ručníky na světle růžové povlečení, zvedla Thug - A- Licious a začala číst. Přísahám, že jsem cítila jak mi rudnou tváře.
" Kniha porno. Líbí se mi to," řekl Erik přes moje rameno.
"Hmm, některé z mých výzkumů," Kramisha mi rychle vytáhla knihu z rukou, blýskla po Erikovy sladký pohled. " A ztoho, co jsem viděla tam v tunelu, nepotřebujete žádnou pomoc."
Cítil ajsem, jak můj obličej ještě víc rudne a povzdechla jsem si.
" Hele , hezká báseň," slyšela jsem říkat Jacka. Jsem ráda, že mě rozptýlil, vzhlédla jsem a uviděla Jacka ukazovat na několik plakátů úhledně přilepených k zeleným stěnám Kramishina pokoje. Byli nanich básně, vše psané stejným krasopisem v různých barvách.
"Líbí se ti to?" ptala se Kramisha.
" Jo, je to skvělé, líbí se mi poezie," odpověděl Jack.
" Jsou moje. Napsala jsem je,"
" Děláš si srandu? Člověče, já myslel , že je to z knihy, nebo tak něco. Jsi opravdu dobrá," řekl Jack.
" Díky. Já ti přece říkala, že budu spisovatelka. Slavná, bohatá a se spoustou zlatých karet."
Nejasně jsem slyšela Erika vstoupit do diskuze. Všechna má pozornost byla zaměřena na jednu krátkou báseň, která byla napsaná na krvavě červeném papíře. " Tuto jsi taky napsala ?" Zeptala jsem se a nestarala se oto, že jsem přerušila jejich diskuzi o tom, zda se jim líbí Robert Frost nebo Emili Dickinson.
" Napsal jsem je všechny," řekla. " Vždycky jsem ráda psala, ale jak mě označili, tak jsem psala více a více. Prostě to na mě příjde. Doufala jsem, že dokážu napsat víc než básně. Mám ráda básně, ale básníci nemají žádné peníze. Vidíš, zkoumám kariéru v Ústřední knihovně. Tak či onak, básníci nepíší-"
"Kramisho" - přerušila jsem ji-, " kdy jsi psala tuhle?" Od žaludku mi bylo divně a v ústech jsem měla vyschlo.
"Všechny jsem je napsala v posledních dnech. Od té doby, co mi Stevie Rae vrátila lidskost. Předtím jsem nemyslela na nic, než jak jíst lidi." Usmála se a omluvně zvedla jedno rameno.
"Takže jsi napsala tuto konkrétně v polsedních pár dnech?" Ukázala jsem na báseň.
STÍNY VE STÍNECH
DÍVÁ SE PŘES SNY
KŘÍDLA ČERNÁ JAKO AFRIKA
TĚLO PEVNÉ JAKO KÁMEN
KONEC ČEKÁNÍ
KRKAVČÍ VOLÁNÍ
Jack zalapal po dechu, když to dočetl.
" Ach bohyně!" Slyšela jsem, jak si řekl Erik potichu, když dočetl báseň.
"Ta byla jednoduchá. Je to posední, co jsem napsala teprve včera. Byla jsem..." její slova utichla, když pochopila naše reakce. " Do prdele! To je proroctví
2024 ©