ŠN (5) 31. kapitola

"To je úplně uhozený plán," namítla Afrodita.

"Mohl by však vyjít," opáčil Darius.

"Mně se líbí. Je to takové romantické, koně a tak. A je to nejlepší plán, který máme," řekl Damien.

"Spíš jediný," ozvala jsem se. Lenobia se na mě zadívala s pozdviženým obočím, a tak jsem rychle dodala: "Ale taky se mi líbí."

"Čím méně koní si vezmete, tím větší budete mít šanci, že vás nezpozorují. Myslím, že byste měli jet po dvou," prohlásila učitelka.

"Tři budou fakt nenápadnější než šest," souhlasila Erin.

"Ale jak o tom řekneme Drakovi a Anastasii?" vyhrkla jsem. "Přece nemůžeme všichni vtrhnout do šermírny nebo do Anastasiiny třídy. A já nechci, abychom se teď rozdělovali."

Lenobia zase zvedla obočí. "Nevím, jestli jsi už o něčem podobném slyšela, ale existuje zařízení,

které většina z nás běžně používá, jmenuje se mobilní telefon. Možná tě to překvapí, ale Drak i

Anastasia ho mají."

"Aha," pípla jsem a připadala si jako blbec.

Afrodita obrátila oči v sloup.

"Zavolám jim a dám jim instrukce. Kdo máte na sobě sukni, musíte se převléknout. Zoey vás zavede do sedlovny a ukáže vám , kde je rezervní jezdecké oblečení. Vezměte si odtamtud všechno, co budete chtít." Lenobia zamířila do svojí kanceláře, ale ještě řekla: "Řeknu Drakovi, že krycí manévr začne za třicet minut."

"Za třicet minut?" Stáhl se mi žaludek.

"Máte dost času, abyste se převlékli a dali třem koním uzdu. Bohužel nemůžete použít sedla, to by bylo příliš nápadné."

Lenobia zašla do kanceláře a Damien řekl: "Bez sedel? Myslím, že budu zvracet."

"Vítej do klubu," odvětila jsem a obrítila se k Afrodite a dvojčatům. "Pojďte. Ty minisukně musí

dolů. A kdo krucinál chodí v ledové bouři v botách s jehlami?"

"Máme kozačky," prohlásila Afrodita. "A kozačky jsou normální zimní obuv."

"Kozačky s deseticentimetrovými podpatky teda ne," řekla jsem a odvedla je do sedlovny, kde vedle všelijakých částí postroje visela i ramínka s jezdeckým oblečením.

"Nemá žádný smysl pro módu," zamumlala Afrodita.

"Mluvíš mi z duše," řekal Shaunee.

"Pro jednou," dodala Erin.

Popadla jsem tři uzdy a zavrtěla nad kamarádkami hlavou. "Hlavně se převlečte. Tamhle ve skříni najdete jezdecké boty. Jsou vám plně k dispozici."

"Plně k dispozici?" zaslechla jsem ještě Shauneein hlas, když jsem rázným krokem vycházela ven.

"Ta holka tráví moc času s komtesou Damienovou," odvětila Erin.

Práskal jsem za sebou dveřmi.

Nevěděla jsem jistě, jaké další dva koně nám Lenobia vybere, ale bylo mi jasné, že já pojedu na Persefoně, a tak jsem se vydala k jejímu boxu. Cestou jsem minula Daria, který vršil pod vysoké okno balíky sena. Zjevně hodlal zkontrolovat aktuální stav počasí a krakouních hlídek.

"Ehm, Červenko, mohl bych s tebou chviličku mluvit?" ozval se najednou Damien.

"jasně, pojď se mnou." Zašla jsem do Persefonina boxu, vzala hřeblo a začala svoji klisničku rychle kartáčovat.

Damien zůstal stát ve dveřích. "No, jde o tohle...já neumím jezdit na koni."

"To vůbec nevadí. Řídit bud já, ty budeš jen sedět za mnou a pořádně se držet."

"Co když spadnu? Určitě je to moc hodný kůň." Zatřepotal na Persefonu prsty, ale ta jen spokojeně žvýkala seno a vůbec si ho nevšímala. "Ale je veliká. Hodně veliká. Lépe řečeno obrovská."

"Damiene, chystáme se utéct ze školy a zapudit nesmrtelného anděla a zkaženou upíří velekněžku, a ty se bojíš nasednout na koně?"

"Bez sedla. Nasednout na koně bez sedla," opravil mě a přikývl. "Ano, správně, přesně toho se

bojím."

Začala jsem se hihňat, až jsem se musel aopřít o Persefonu, protože mě braly křeče. Jedno poučení jsem si z toho všeho, co se poslední dobou dělo, doopravdy odnesla: Když máte dobré kamarády, dokážou vás rozesmát i v těch úplně nejhorších chvílích.

Damien se na mě zamračil. "Abys věděla, povím Jackovi, že ses mi smála, a on se na tebe naštve. Takže až ti příště koupím nějaký dárek, na protest ho pro tebe odmítne vkusně zabalit."

"Ale božíčku, to je hrůza," vypravila jsem ze sebe a chichotala se dál.

"Jak se vy dva můžete chlámat? Musíme vyhrát válku a zachránit svět." Před Persefoniným boxem se objevila Afrodita a založila si ruce v bok. Měla na sobě vlastní černé značkové tílko ( se zlatým nápisem JUICY na prsou) a vypůjčené béžové jezdecké kalhoty zastrčené do anglických jezdeckých bot. Bez podpatků. S naprosto a úplně plochou podrážkou.

Jakmile jsem ji uviděla, rozřehtala jsem se ještě víc. A potom jsem zahlédla dvojčata, která stála z aní. Obě holky byly vymóděné v hedvábných tunikách se zvířecím vzorem od Dolce a Gabbana (

určitě je koupily v nejdražších krámech, jaké Tulsa má.) Zadky měly parádně obtažené elastickými jezdeckými legínami a přes ně si natáhly béžovohnědé holínky.

Byl to pohled pro bohy. K mému hysterickému záchvatu se okamžitě přidal i Damien.

"Já je oba nenávidím," pronesla Afrodita.

"Kočko, vypadá to, že máme přece jen hodně společného," obrátila se k ní Erin.

"Moje slova," zavrčela Shaunee a příšerně se na nás zašklebila.

Dlouho mi ta dobrá nálada ale nevydržela, protože se vrátila Lenobia a pěkně mě zchladila.

"Mluvila jsem s Anastásií. Všechno je zařízené, i když Drak momentálně nemá čas. Řeší totiž

neobvyklý případ proměny v dospělého. Chtěl, abych vyřídila Zoey, že Stark v pořádku dorazil a je o něj postaráno."

"Řekla Stark?" užasl Damien.

"Cože," vyhrkla dvojčata.

"Do prdele," zahučela Afrodita.

V tu chvíli se k nám znovu připojil Darius. "Počasí je stále špatné a v korunách stromů se něco hýbe. Domnívám se, že mají v úmyslu nás zajmout, jakmile opustíme stáje. Měli bychom odejít co nejdřív," řekl, ale když si všiml, jak na mě všichni civí, zarazil se. "Zjevně mi něco uniklo."

"Ano, ale to nevadí, protože Zoey se nám to zrovna chystá vysvětlit," prohlásil Damien.

Kousla jsem se do rtu a přejela kamarády pohledem. Ach jo. "Tak dobře, vezmu to stručně. Stark se proměnil. Je z něj druhý červený upír v dějinách."

"Tradá! Sláva bohu na výsostech!" zaprskala Erin. "To nic nemění na tom, že je slizoň."

"A jak to, že o té jeho pitomé proměně víš?" zeptala se Shaunee.

"Nesmíš v něm vidět nějakou druhou Stevie Rae. Oni dv ajsou jako noc a den," řekl Damien

mnohem ohleduplnějším tónem než ostatní.

"Je do něj zamilovaná," vyhrkla Afrdita.

"Afrodito!" vyjekla jsem.

"Hele, někdo už vtom jasno pakoňům musel udělat. Nemají o té tvojí trapné zabouchnustosti ani ponětí."

"No, tos mi teda pomohla."

"Počkat. Zpět. Zoey je zamilovaná do Starka? To je největší blbost, jakou jsem kdy v životě slyšela," skočila nám do řeči Erin.

"Kromě zákona o omezeních pro řízení motorových vozidel mladistvími osobami, co tady v

Oklahomě zavedli. No uznej, ségra, to je největší blbost, jakou jsme v životě slyšely," namítla Shaunee.

"Pravda. Ale tohle je hned za tím. Takže teď pozor, Afrodito, povíme ti něco nepříjemného.

Evidentně ti měkne mozek," prohlásila Erin.

"Ne že by to byla novina," dodala Shaunee.

Všichni se na mě zadívali.

"Ten zákon mi taky připadá neskutečně pitomý," pípla jsem chabě.

"Vidíte? Já vám to říkala!" vyhrkla Afrdita. "Je do Starka úplně cvok."

"Spíš je úplně cvok, tečka," zabručela Shaunee.

"Nechte ji, ať nám to vysvětlí!" zahulákal Damien.

Nastalo hrobové ticho.

Já si odkašlala.

"Tak jo. Fajn. Pamatujete na tu básničku?" Všichni kamarádi vztekle přimhouřili oči, což podle mě vůbec nebylo fér, ale pokračovala jsem. "Jak se v ní psalo, že bych měla zachránit jeho lidskou přirozenost? Tak jsem to udělala. Aspoň myslím. Doufám."

"Kněžko, přistihli jsme ho, když se chytsal zneužít mládě. Jak můžeš něco takového přehlédnout?" řekl Darius.

"Já to nepřehlížím. Je to hnusné. Ale když o svoji lidskost bojovala Stevie Rae, taky dělala příšerné věci." Podívala jsem se na Afroditu. "Ty víš, o čem mluvím."

"Jo, ale nai teď si nejsem stoprocentně jistá, jestli jí můžeš věřit. A to říkám jako člověk, který je s ní otisknutý."

Čekala jsem, že se do ní dvojčata s Damienem pustí, ale mlčeli jako zařezaní. Otočila jsem se k

Dariovi. "Stark mi složil slib věrnosti."

"Slib věrnosti bojovníka? A tys ho přijala?" zeptal se.

"Ano. Hned potom se proměnil."

Darius si ztěžka povzdechl. "V tom případě je k tobě připoutaný, dokud ho z jeho závazku

neuvolníš."

"Myslím, že právě proto se proměnil," podotkla jsem. "Připadá mi, že u červených mláďat proměna nějak souvisí s volbou mezi dobrem a zlem."

"Když ti Stark přislíbil věrnost, zvolil dobro," řekl bojovník.

Usmála jsem se. "To by se mi taky líbilo."

"Takže on už není slizák?" ozvala se Erin.

"Předtím si říkala slizoň," upozornila ji Shaunee.

"To je úplně to samé, ségra."

"Podstatné je, že mu věřím," vmísila jsem se do toho. "A byla bych ráda, kdybyste mu vy všichni dali šanci."

"Dát v této chvíli šanci nesprávné osobě by nás mohlo i zabít," připomněl Draius.

Zhluboka jsem se nadechla. "Já vím."

"Nový dospělý musí strávit nějaký čas o samotě v Nyktině chrámu. Drak mě ujistil, že Stark tam je a nikam nepůjde." Lenobia pohlédla na hodinky. "Máme přesně deset minut. Nemohli bychom pokročit k důležitějším věcem a nechat otázku Starkovy důvěryhodnosti na jindy?"

"Rozhodně," přisvědčila jsem. "Co ještě musíme udělat?" Mohla jsem jen upřímně doufat, že Drak opravdu zamkl Starka v Nyktině chrámu a že se nám podaří zahnat Kalonu a zbavit se taki Neferet, protože jinak už se k otázce Starkovy důvěryhodnosti asi nikdy nevrátíme.

¨

Rychle jsme nasadily uzdy dvěma dalším klisnám, docela příhodně pojemnovaným Naděje a

Štěstěna. Tím odstartovala obtížnější část našeho plánu.

"Stále nejsem přesvědčený, že je to bezpečné," zabručel Darius zakabonil se jako nebe před bouřkou.

"Musím to udělat já. Stevie Rae tu s námi není a moje nadání má nejblíž k zemi," trvala jsem si na svém.

"Vždyť to zní celkem jednoduše," chlácholila mrzutého bojovníka Afrodita. "Zoey se musí jen

nepozorovaně dostat ke zdi, říct tomu stromu, co už je stejně skoro vyvrácený, aby spadl a udělal do té zdi díru, a pak se vrátit sem."

"Odnesu ji tam," prohlásil zarputile.

"To bude bezva, s tvojí megarychlostí tam budeme za vteřinu," řekla jsem. "Mimochodem, já jsem připravená."

"Jak poznám, že se ti to povedlo, abych mohla začít s další fází plánu?" zeptaal se Lenobia.,

"Vyšlu k vám ducha. Jakmile ucítíte takové příjemné chvění, bude to zanmenat, že jsme v pořádku a že si má Shaunee začít chystat oheň."

"Nesmí ale zapomenout, že rozpálit se mají jen podkovy." Lenobia na moji kámošku vrhla přísný pohled.

"Já vím! Vždyť je to úplně snadné. Soustřeďte se na svoji práci, já si tady zatím něco dopovím se Štěstěnou." Shaunee se otočila zpátky k velké hnědé klisně, na které měly s Erin jet, a dál něco švitořila. Erin ji mezitím hřebelcovala a vykládala něco o kostkovém cukru a jablečném džusu se zázvorem.

"Nedovol, aby s jí něco stalo, a vrať se ke mně," řekla Afrdoita, políbila Daria na rty a odešla k Naději, aby pomohla Lenobiizapnout poslední přezky na uzdě.

"Můžeme vyrazit kněžko?" zeptal se Darius.

Kývla jsem a nechala se zvednout do náruče. Bojovník vykročil do mrazivé rozbouřené noci a vzápětí se všechno kolem mě proměnilo v rozmazané šmouhy. Vzal to napříč areálem k úseku školní zdi, o který se opíral vysoký mohutný dub. Napůl se vyvrátil loni v jedné z tulských zimních smrští a od té doby na zdi skoro ležel. Povídalo se (teda aspoň co trvdila Afrodita), že z anormálních okolností je to skvělé místo, kudy se dá tajně vyplížit ven, a já už z vlastní zkušenosti věděla, že je to pravda.

Ten den ale nebyly okolnosti zrovna normální.

Darius v až příliš krátké chvilce zastavil u padlého stromu, šoupl mě pod něj a zašeptal: "Zůstaň

zde, dokud se nepřesvědčím, že nám nic nehrozí." Pak zmizel.

Skrčila jsem se pod dubem a v duchu si říkala, jak je hnusně mokro a zima a jak mi jdou všichni

chlapi na nervy. Pak jsem uslyšela zlověstné pleskání křídel a bleskově se narovnala.

Vyrazila jsem zpod stromu přesně v okamžiku, kdy Darius popadl krakouna za křídlo, strhl ho k zemi a podřízl mu krk.

Honem jsem odvrátila pohled.

"Pospěš si Zoey. Nemáme čas."

Snažila jsem se nevšímat si krakouní mrtvoly, vykročila k nakloněnému dubu, položila ruku na

kmen a zavřela oči. Soustředila jsem se, zaměřila se na svůj vnitřní sever-sídlo země- a pornesla:

"Země, potřebuju tě. Přijď kě mně, prosím." V řádění ledové bouře, uprostřed zimy, mě najednou

jako zázrakemobklopila vůně jarní louky...zralého obilí...rozkvetlé perské akácie...Děkovně jsem

sklonila hlavu a pokračovala: "Potřebuju, abys pro mě udělala něco hodně těžkého. Nežádaal bych tě o to, kdybychom nebyli v nouzi." Zhluboka jsem se nadechla a koncentrovala se na zledovatělou kůru, které jsem se dotýkala dlaní. "Skácej se," přikázala jsem. "Odpusť mi to, ale musím tě požádat , aby ses skácel." Pokožka stromu se pdo mojí rukou zachvěla tak prudce, že jsem klopýtla do zadu a upadla. Starý dub hlasitě zapraskal a mně bylo jasné, že právě vydal svůj předsmrtný výkřik. Pak se vyvrátil z kořenů. Dopadl na zeď, která v tom místě už byla narušená, a probořil se mezi kameny a cihlami až k zemi, tekže v školní ochranné hradbě zvnikal široká průrva. Každého b ylogicky nypadlo, že právě tudy se pokusíme utéct.

Přestože jsem ztěžka lapala po dechu a byla pořádně rozklepaná, automaticky jsem vyslala k

Lenobii ducha, aby věděla, že jsem splnila úkol. Pak jsem vstala, dopotácela se k padlému dubu a položila obě ruce n akmen. "Děkuju ti, země." Z náhlého popudu jsem ještě dodala: "Běž za Stevie Rae. Pověz jí, že už jsme na cestě. Ať se připraví." Jako vždycky, když jsem něco přikazovala některému z živlů, jsem měla pocit, že mi něco neviditelného naslouchá. "Můžeš jít, země. Ještě jednou děkuju za pomoc. Fakticky mě mrzí, že jsem musela tomu stromu ublížit."

"Je načase vrátit se do stájí." Darius ke mně přistoupil a zvedl mě do náruče. "Vedla sis výborně, kněžko."

Položila jsem si hlavu na jeho dobře známé rameno a zjistila, že brečím, protože se najeho bundě objevily mokré stružky. "Padáme odsud."