I když se zase hustě rozpršelo, Damien, dvojčata a Afrodita s Dariem dorazili jen pár minut po zvonění.
"Dobrý trik," řekla Erin.
"Pěkně lstivý způsob, jak nás sem dostat bez toho, abychom na to celé odpoledne mysleli," dodala Shaunee.
"Senzace!" ocenil to Damien.
"Ale teď na to myslíte, takže si musíme dát pozor, aby ty myšlenky neunikaly ven. A je čas dát se do pohybu, a rychle , ať už nás čeká cokoli," vložil se do toho Darius.
"Souhlas," přisvědčila jsem. "Přivolejte svoje živly a požádejte je, ať vám v mysli vytvoří ochrannou bariéru."
"Levou zadní," řekla Erin.
"Jo, trénovali jsme to," pochlubila se Shaunee.
"Mám vám rychle vyvolat kruh?" zeptala jsem se.
"Ne, Červenko, jen chvíli mlč," ozval se Damien. "Naše živly jsou v pohotovosti a čekají na rozkaz."
"Tak přestaňte žvanit a do toho, pakoňové!" štěkla Afrodita.
"Drž zobák!" zaječely na ni holky.
Afrodita zafrkala a šla si stoupnout vedle Daria. Ten ji automaticky vzal kolem ramen. Všimla jsem si, že šrám na tváři se mu už skoro zahojil a tam, kde se předtím šklebila příšerná rána, zbyla jen tenká růžová linka. To mi připomnělo moji vlastní jizvu. Dvojčata s Damienem přivolávali živly, Afrodita se tulila ke svému bojovníkovi, a tak jsem se otočila zády a nenápadně si nakoukla do výstřihu. Když jsem uviděla, co se tam schovává, zkřivila jsem obličej. Po mém zranění totiž rozhodně žádná tenká růžová linka nezůstala. Celá rána byla pořád zvrásněná, zubatá, rudá a zanícená. Pohnula jsem rameny. Ne, nic mě doopravdy nebolelo, jizva jen trošku svrběla a byla citlivá na dotek. A ošklivá. Neskutečně.
Jakmile jsem pomyslela na to, že by tuhle hrůzu měl někdo vidět(tím někým myslím Starka, Erika nebo případně Heatha), bylo mi do breku. Možná už prostě s žádným dalším chlapem do postele nepůjdu. Aspoň by se mi o hodně zjednodušil život...
"Jizvy z boje dobra proti zlu v sobě tají určitou zvláštní krásu," ozval se Lenobiin hlas.
Trhla jsem sebou. Stála těsně vedle mě, i když jsem ji neslyšela přicházet. Dlouze jsem se na ni zadívala. Byla aboslutně dokonalá, krásná a bez vady. "Teoreticky to zní pěkně, ale když takovou jizvu doopravdy máte, realita je trošku jiná."
"Mluvím z vlastní zkušenosti, kněžko." Shrnula si stranou závoj stříbřitých vlasů, natočila se tak, abych viděla zadní stranu jejího krku, a odtáhla límeček bílé blůzy. Spatřila jsem příšernou jizvu, která se jí táhla zpod vlasů přes zátylek a sahala až někam dolů na záda. Byla široká a zvrásněná.
"Hotovo! Živly na místě!" zvolala Erin.
"Jo, můžeme na to vlítnou," připojila Shaunee.
"Cos zatí vymyslela?" zeptal se Damien.
Vyměnily jse si s Lenobií pohled. "Budu ti o tom vyprávět někdy jindy," řekla tiše. Společně jsme se vrátily k mojí partě. Stejně mi ale vrtalo hlavou, s jakým zlem musela bojovat, že přitom utržila tak hrůzostrašnou ránu.
"Zoey už identifikovala všechny osoby, o kterých se píše v té básni," sdělila jim učitelka bez úvodu. "A taky mocné místo, kde se mají spojit."
Všichni se na mě podívali. "Je to klášter benetiktinek. Vzpomněla jsem si, že jeden z důvodů, proč sestra Marie Anděla nezačala vyšilovat, když jsem jí předvedla svoji moc nad živly, bylo, že jejich sílu poznala už dřív na vlastní kůži. Řekla mi, že jejich klášter stojí na místě, kde je zdroj duchovní energie. Tenkrát mi to nepřipadalo důležité." Odmlčela jsem se a přidušeně se zasmála. "Vlastně jsem ji tenkrát nebrala moc vážně, myslela jsem, že je prostě jen bláznivá jeptiška."
"No, jestli tě to utěší, ona vážně není zrovna typická řádová sestra," poznamenala Afrodita.
Darius přikývl. "To tedy skutečně ne."
"Zato je Duch, o kterém se píše v té básničce," řekal jsem.
"Páni, tys to rozluštila!" Damien se na mě široce zazubil. "Kdo jsou ty ostatní personifikované pojmy?"
"Krev je Stevie Rae."
"To sedí. Je to evidentně její oblíbené pití," zamumlala si pro sebe Afrodita.
"Ty jsi lidskost," oznáila jsem jí věcně a vesele se přitom ušklíbla.
"Prima. Paráda. Než budeme pokračovat, chci něco uvést do záznamu: Víckrát v životě nechci, aby mě někdo kousnul." Střelila pohledem po Dariovi, nasadila úplně jiný výraz a dodala: "Kromě tebe, krasavče."
Dvojčata začala vydávat dávivé zvuky.
"Země je moje babička," pokračovala jsem bez ohledu na jejich komentáře.
"V tom případě je dobře, že už je v klášteře," řekl Daien.
"A co Noc?" zeptala se Shaunee.
"To je Zoey," řekla Afrodita.
Překvapeně jsem zvedla obočí.
Protočila oči. "A kdo jiný by to sakra asi byl? Každému, kdo netrpí mentálním postižením nebo se nedělí o mozek s víc lidmi," významně se podívala na dvojčata a Damiena, "to musí být okamžitě jasné."
"Jo, Noc jsem já," potvrdila jsem.
"Musíme se teda dostat do kláštera benediktinek," ujal se slova Darius. Jako obvykle přešel přímo k logistické části naší "operace". Ty uvozovky používám proto, že moje akce obvykle spočívají v tom, že jdu úplně naslepo a modlím se, abych udělala aspoň něco dobře a nezpůsobila víc škody než užitku. To si název operace přece jen tak docela nezaslouží.
"Ano, a to co nejrychleji, než Kalona s Neferet napáchají na našem společenství další křivdy," pronesla Lenobia.
"Nebo začnou válčit s lidmi," podotkla Afrodita.
Všichni kroě Daria na ni vytřeštili oči. Já taky a díky tomu jsem pod její krásnou, vždycky dokonale sebevědomou fasádou rozeznala tavé kruhy pdo očima a načervenalá bělma.
"Tys měla další vizi," vyhrkla jsem.
Přikývla.
"Do háje. Zase mě ta zabili?" Zaslechla jsem, jak Lenobia šokovaně zalapala po dechu. "Ehm, to je na dlouho."
"Ne, ty pako, nezabili. Pro změnu," řekla Afrodita. "Ale viděla jsem válku-tu samou jako posledně, jen jsem teď už věděla, že ty příšery jsou krakouni." Otřásla se. "Vědělas, že znásilňují ženy? Nebyl to vůbec pěkný pohled. Ale hlavní je, že Neferet se spojila s Kalonou, aby mohla uskutečnit tu svoji šílenou válku proti lidem."
"Ale když jsi měla takovouhle vizi minule, říkala si, že když Zoey neumře, k žádné válce nedojde," namítl Damien.
"Já vím. Jsem přece věštkyně, ne? Netuším, proč se tahle lišila. Možná je to tím, že se do toho přimotal Kalona. A hele, dělám to nerada, ale musí vás upozornit, že Neferet už totálně přešla na Temnou stranu a je to fakticky dost děsivé. Mění se v někoho jiného. Nikdy jsem o žádném takovém upírovi neslyšela."
V hlavě mi něco secvaklo, dílky skládanky zapadly do sebe a já najednou věděla, co to znamená. "Mění se v královnu Tsi Sgili, první upírskou Tsi Sgili. Nic takového ještě nikdy neexistovalo." Můj hlas byl stejně studený jako celé moje tělo.
"Jo. Přesně to jsem viděla," přisvědčila Afrodita a zbledla. "A taky to, že válka začne přímo tady v Tulse."
"Takže ta rada, kterou chtějí ovládnout, musí být naše školní," usoudila jsem.
"Rada?" otázala se Lenobia.
"To teď nemám čas vysvětlovat. No, pozitivní je aspoň to, že operujou v místní měřítku,a ne v globálním," shrnula jsem to.
"Pokud se nám podaří Kalonu a s ním snad i Neferet dosud vyhnat, pak se dá předpokládat, že válka nezačne," řekl Darius.
"Nebo přinejmenším nezačne tady," dodala jsem. "A tak bycho získali trochu času a mohli přijít na způsob, jak se ho zbavit jednou provždy. Vypadá to, že za tou válkou stojí právě on."
"Ne, to Neferet," prohlásila Lenobia bezvýrazně. V jejím hlase nebyla ani stopa života. "Kalona je jen nástrojem jejích tužeb. Ona prahne po válce proti lidem už dlouhá léta." Podívala se mi do očí. "Možná ji budeš muset zabít."
Krve by se ve mě nedořezal. "Zabít Neferet? Ani za nic! To neudělám!"
"Zřejmě to jinak nepůjde," řekl Darius.
"Ne!" vykřikla jsem. "Kdyby to jinak nešlo, nedělalo by se mi přitom pomyšlení takhle hrozně zle. Nyx by mi dala najevo, že si to tak přeje. Jenže bohyně nikdy nebude chtít, aby někdo zabil její velekněžku."
"Bývalou velekněžku," podotkl Damien.
"Může vůbec někdo přestat být velekněžkou?" nadhodila Shaunee.
"Jo, není to jedno z těch povolání na celý život?" podpořila ji Erin.
"A je ještě doopravdy velekněžka, když se mění v někoho jiného, konkrétně v královnu Tsi Sgili?" řekla Afrodita.
"Jo! Ne!" plácla jsem naslepo. "Já nevím. Nenecháme tohle téma prozatím být. Nehodlám se o něčem takovém bavit."
Darius, Lenobia a Afrodita se na sebe dlouze zadívali, ale já se rozhodla, že si toho nebudu všímat. Učitelka pak pokračovala: "Tak zpátky k tomu, jak se odsud dostanete. Musíe to vyřešit hned."
"Hned?" opáčila Shaunee.
"Jako že do minuty?" rozvedla to Erin.
"Čím dřív, tím líp," řekla jsem. "Cítí vaše živly a vím, že k vaši myšlenkám nikoho nepustí, jenomže jestli se vám Neferet pokusí vlézt do hlavy a narazí na hradbu ze živlů, dojde jí, že něco plánujeme. Akorát nebude přesně vědět co." Rozhlédla jsem se. Tak nějak jsem čekala, že se bude vznášet někde v temném koutě jako nacucaný přízračný pavouk. "Už dvakrát se mi taky zjevila v podobě pěkně hnusného ducha, z čehož plyne, že odsud musíe rychle vypadnout. Okamžitě."
"Fuj, to nezní moc pěkně," řekla Erin.
"Mně to vykládej," zaumlala jsem. "Ale zmizet odsud nebude vůbec jednoduché. Počasí nám rozhodně moc nenahrává. Jen cestou od hlavní budovy sem jsem si málem zlámala nohy. Musela jsem ten zatracený led rozehřát ohněm." Střelila jsem pohledem po Shaunee a zatvářila se trošku provinile.
"Počkej, cos to říkala? Tys využila ohnivý živel, aby ses zbavila náledí?" skočila do toho náhle Lenobia.
Pokrčila jsem rameny. "Už mě nebavilo, jak mi pořád podjížděly nohy, tak jsem ožehla chodník plamenem a led hned roztál."
"Jo, to je snadné jako facka," ozvala se Shaunee. "Já to taky udělala."
Lenobie se zmocnilo vzrušení. "Myslíš, že bys dokázala zaěřit ten plamen s dostatečnou přesností, takže by za pohybu rozehříval led přímo pod nohama celé vaší skupiny?"
"Asi jo. Jeno by se to muselo udělat tak, aby nám ty nohy nespálil. Ale nevím, jak dlouho bych to dokázala udržet." Tázavě jsem koukla po Shaunee.
Kývla. "Jasně, s tím bych ti pomohla, a já si o nohy starosti dělat nemusím. Když my dvě spojíme síly, vydržíme mnohem déle než každá zvlášť."
"A navíc, ségra," vmísila se do debaty Erin,"křižovatka Jednadvacáté a Lewisovy je odsud tak nejvýš kolimetr. To byste měly zvládnout. Zoey dneska vypadá daleko líp."
"Jenomže náledí není náš jediný problém," řekla jsem. "Když půjdee pěšky, budeme moc pomalí, ale auto si vzít nemůžeme, protože není organické a nejde ho tím pádem zamaskovat."
"Mě napadá jisté řešení," prohlásila Lenobia. "Pojďte se mnou." Následovali jsme ji do Persefonina boxu. Kobylka se spokojeně krmila, a když ji Lenobia pozdravila, jen zastříhala ušima. Učitelka k ní přistoupila zezadu, natáhla ruku a řekla: "Zvedni nohu, děvenko."
Persefona povel poslušně splnila. Lenobia smetla slámu která se přichytila na kopyto, a pak se podívala na Shaunee. "Dokázala bys zaměřit oheň tak přesně, aby jí rozpálil podkovu?"
Kamarádku ta neobvyklá žádost zjevně zaskočila, ale odpověděla jen: "Levou zadní." Potom se zhluboka nadechla, zašeptala něco, čemu jsem nerozuněla, a ukázala na kopyto žhnoucím prstem. "Hoř, světýlko, hoř!" zarecitovala. Žár se přenesl z prstu na pevně přibitou stříbřitou podkovu a ta se vzápětí rozpálila do červena. Persefona přestala žvýkat, otočila k nám hlavu, zvědavě se zadívala na svoji nohu, zafrkala a obrátila se zpátky ke krmení.
Lenobia se podkovy lehce dotkla, jako když zkoušíte, jestli je dost teplá žehlička, ale rychle od žhnoucího kovu ucukla. "Funguje to výborně. Už to můžeš odvolat, Shaunee."
"Díky, ohni! Pojď zpátky ke mně." Záře se zatočila kole klisničky, která zase zafrkala, a vrátila se k Shaunee. Celé kámoščino tělo chvilku plápolalo, dokud se nezamračila a neřekla: "Zklidni se trochu."
Lenobia položila kopyto přímo na zem a láskyplně popleskala kobylku po zadku. "Takhle se dostanete ke klášteru dostatečně rychle. Pojedete na koních. Podle mě je to stejně nejlepší způsob cestování."
"To je nápad, který stojí za úvahu," řekl Darius. "Ale kudy odsud unikneme? Krakouni nás stěží nechají procválat hlavní branou."
Lenobia se usmála. "Možná nechají.
2024 ©