Ještě jsem se ani nedotkla kliky, když mi Darius zevnitř otevřel. Pátrevě se na mě zadíval a mě
nenapadlo, jestli náhodou tu scénu mezi mnou a Starkem nesledoval. Upřímně jsem doufala, že ne.
"Damien s dvojčaty jsou tamhle," řekl jen a gestem mě vyzval, abych šla s ním do centrální místnosti koleje.
"Nejdřív si potřebuju půjčit tvůj mobil."
Nezaváhal, ani se otravně nevyptával, komu chci volat a proč. Prostě mo podal telefon a šel napřed do společenské místnosti. Vyťukala jsem číslo Stevie Rae, a když mobil začal vyzvánět, zadržela jsem dech. Když to vzala, zněl její hlas, jako když mluví do plechovky, ale slyšela jsem každé slovo.
"Čau to jsem já," ohlásila jsem se.
"Zoey! Sakryš, to jsem ráda, že tě slyším! Je ti líp?"
"Jo, je."
"Super! Tak co se děje tam..."
"To ti všechno povím jindy," skočila jsem jí do řeči. "Teď mě poslouchej."
"Fajn," zarazila se poslušně.
"Udělej, o co jsem tě prosila."
Po chvilince ticha se ozvalo: "Jako o cos mě prosila v tom vzkazu?"
"Jo. Sledujou vás přímo v tunelech. Něco tam s vámi je."
Čekala jsem, že vyjekne nebo zhysterčí, ale ona jen klidně pronesla: "Oukej, rozumím."
Ryhle jsem pokračovala . "Je dost pravděpodobné, že se na vás vrhnou ty ptačí příšery, jestli vylezete, kde to budou čekat. Musíte být hrozně moc opatrní."
"Neměj strach Červenko. Když jsi mi napsala ten lísteček, udělala jsem potají takový menší terénní průzkum. Myslím, že dokážu dostat všechny rovnou tam a nikdo nás neuvidí."
"Nejdřív ze všeho brnkni sestře Marii Anděle a řekni jí, že přijdete. A že já taky dorazím, hned jak to půjde. Ale neprozrazuj červeným, kam jdete, dokud to nebude nezbytně nutné. Jasné?"
"Jasné."
"Paráda. Obejmi za mě babičku."
"Spolehni se," slíbila. "A zařídím, aby jí o té tvojí nehodě nikdo neříkal. Jenom by ji to rozrušilo."
"Díky," pronesla jsem s úlevou. "Heath je v pohodě?"
"Stoprocentně. Povídala jsem ti přece, že se o něj nemusíš bát. Oba tví kluci jsou v pořádku."
S povzdechem jsem zatoužila, abych ji mohla opravit a říct, že mám jen jednoho. "Fajn, jsem ráda, že se jim nic nestalo. Jo, Afrodita je taky živá a zdravá," dodala jsem.
Přišlo mi to trošku trapné, ale řekla jsem si, že když mně záleží na mém otisknutém člověku, Stevie Rae na tom jejím určitě záleží taky.
Vesele se rozesmála, úplně jako za starých dobrých časů. "Ale jdi Červenko, já přece vím, že se jí nic nestalo. Cítila bych, kdyby se s ní něco dělo. Zní to divně, ale tak to prostě je."
"Bezva. No, i když, jak se to vezme. Hele, už musím končit. A ty taky."
"Ty chceš, abych odsud všecky vypakovala už dneska večer?"
"Hned teď," odvětila jsem důrazně.
"Jasná páka," řekla. "Tak zatím ahoj, Zoey."
"Buď hrozně moc opatrná, prosím."
"O mě se neboj. Mám v zásobě pár triků."
"Budeš je potřebovat. Měj se," uzavřela jsem stručně a položila to. Ohromně se mi ulevilo, že Stevie Rae přestěhuje všechna červená mláďata dosklepení pod klášterem benediktek. Z celého srdce jsem doufala, že temnota, kterou jsem zahlédla v tunelech, se v přítomnosti spousty jeptišek nebude cítit zrovna jako doma. A snažila jsem se uvěřit i tomu, že Stevie Rae to zvládne a krakouni je nechytí. Pak už by jen stačilo, abychom stejné štěstí měli i my. Zase bychom se spojili, dali se do pořádku a vymysleli, co si sakra počneme s Neferet a Kalonou. A já bych si mohla popovídat se Stevie Rae o té strašidelné stínové hmotě. Bohužel jsem měla takový pocit, že o tom bude vědět daleko víc než já.
Vykročila jsem do společenské místnosti. Normálně by tam bylo po vyučování narváno, Holky by si
povídaly a koukaly na některou z velkoplošných televizí. Byla tam spousta pohodlných křesel a
pohovek a správně měly být všechny obsazené mláďaty odpočívajícími po dlouhém dni ve škole.
Dnes tam ale bylo skoro prýzdno a mláďata, která tam přece jen posedávala, působila podezřele
zařezaně. Mohlo to být částečně tím, že bouřka vyřadila z provozu kabelovku, ale Škola noci má
spoustu výkonných záložních generátorů, takže by se lidi mohli koukat aspoň na dévédéčka. Propána, vždyť účet na Netflixu má snad úplně každý! Jenže těch pár holek,co tam byly, sedělo v těsném hloučku a jen si něco šeptem mumlalo.
Automaticky jsem se zadívala k místu, kde se obvykle scházela naše parta, a s úlevou tam spatřila Damiena a dvojčata. Byla s nimi Becca. Myslela jsem, že ji asi utěšují a povídají si s ní, aby nezačala hystericky brečet. Když jsem ale přišla blíž, zjistila jsem, že se šeredně pletu.
"Mně fakticky nic není. Zas tak moc se nestalo," prohlašovala Becca. Hlas už se jí netřásl a po strachu v něm nebylo ani památky. Najednou zněl hrozně naštvaně.
"Zas tak moc se nestalo?" vyjekla Shaunee. "Jasně že stalo!"
"Ten kluk tě chtěl znásilnit," zdůraznila Erin.
"To není tak docela pravda," řekla Becca a mávla rukou. "Jen jsme tak blbli. A Stark je navíc vážně kus."
Erin zafrkala. "Jo, já po násilníkách taky šíleně jedu."
Becca přimhouřila oči a zatvářila se chladně a nepříjemně. "Stark je sexy frajer. Akorát žárlíš, že si nevybral tebe."
"Že si nevybral mě?" opáčila Erin nevěřícně. "To mám jako žárlit, že se mě nepokusil proti mojí vůli přefiknout? Proč se ho zastáváš?"
"Co to s tebou sakra je, Becco?" zeptala se Shaunee.
"Žádnému klukovi přece nemsmí projít, když..."
"No tak," přerušil je Damien. "Víte co? Becca má pravdu, Stark je ohromně sexy." Dvojčata na něj
vytřeštila oči, ale on rychle pokračoval: "A když říká, že jenom tak blbli, bude to asi pravda. Musíme ji přece věřit."
V tu chvíli jejich vzrušenou debatu přetrhl můj a Dariův příchod. "Co se děje? Jsi v pořádku?" zeptala jsem se Beccy.
"Je mi absolutně fajn," odpověděla, střelila po dvojčatech ledovým pohledem a vstala. "Mám hrozný hlad, jdu si vzít něco k jídlu. Omlouvám se, že jsem vás dva tam venku zbytečně vyděsila. tak zatím." Rázně odkráčela.
"Co se to tady sakra děje?" obrátila jsem se šeptem na kamarády.
"To samé, co se na celé téhle zatracené..."
Darius ji nenechal domluvit. "Nahoru!" zavelel.
Celkem mě překvapilo, když ho kámoši pokorně poslechli. Vyšli jsme ze společenské místnosti a
schválně si nevšímali zvědavých pohledů těch několika málo spolužáků, kteří seděli tiše jako myšky.
Když jsme stoupali po schodech, Darius se zeptal: "Afrodita je u sebe v pokoji?"
"Jo, říkala, že je unavená," odpověděla Shaunee.
"Nejspíš je zavěšená u stropu ve svojí oblíbené netopýří pozici," podotkla Erin. Hodila na bojovníka přes rameno pohled a dodala: "Když už mluvíme o Afrodýze... Vyletí z kůže na oběžnou dráhu, až uvidí, jak sis pocuchal tu svoji hezkou tvářičku."
"Jo. Ale kdyby sis někdy potřeboval od její povrchní protivnosti odpočinout, máš tady k dispozici
trošku moccacina," prohodila Shaunee a zvedla obočí.
"Nebo vanilkové smoothie," pronesla Erin koketně.
Darius se dobrosrdečně usmál a řekl jenom: "Budu si to pamatovat."
Já osobně jsem byla toho názoru, že dvojčata si nepěkně zahrávají se životem, a rozhodně jsem se nehodlala připlést mezi ně a Afroditu, jestli někdy zjistí, že flirtovaly s jejím klukem, ale neměla
jsem sílu je okřiknout.
"Víš, jak sis koupila u Sakse ten modrý kašmírový svetr?" obrátil se na Erin Damien.
"Co je s ním?"
"Zamlouvám si ho pro případ, že tě Afrodita roztrhá na kusy, až přijde na to, že ses jí snažila
přebrat chlapa."
"Vždyť je teď jen člověk," namítla Erin.
"Přesně. Když na ni budeme dvě, zvládneme ji levou zadní," řekla Shaunee a poslala Dariovi
vzdušný polibek. "To si taky pamatuj, bojovníčku."
Darius se zakuckal smíchy a já obrátila oči vsloup. zrovan jsme procházeli kolem mého pokoje, když v tom se otevřely dveře a zevnitř se ozval Afroditin hlas: "Já jsem tady."
Hned jsme se všichni natlačili do místnosti. "Co děláš tady u ..."
"Pro lásku bohyně! Co to máš s obličejem?" Afrodita se na nás ostatní ani nepodívala, vrhla se k
Dariovi a začala lehounce hladit dlouhý tenký šrám, který se mu táhl po celé jedné straně tváře. "Jak se ti to stalo? Krucinál, to vypadá hrozně! Bolí to moc?" Vyhrnula si rukávy halenky a odhalila čerstvě zahojené stopy po zubech Stevie Rae.
"Potřebuješ se ze mě napít? Můžeš, mně to nevadí."
Darius ji vzal za ruce a přidržel je ,aby jimi tak bláznivě nemáchala. "Je to jen škrábnutí, krásko
moje. Nic vážného."
"Kdo ti to udělal?" Znělo to, jako by měla slzy na krajíčku. Zatahala Daria za ruce a odvedla ho k
volné posteli, která dřív patřila Stevie Rae.
"No tak, krásko moje! Nic to není," ujistil ji znovu, posadil si ji na klín a přitiskl k sobě.
Řekl jí toho ještě daleko víc, jenže to už jsem je neposlouchala. Užasle jse totiž zírala na -
"Cameron! Tady jsi, miláčku! Tolik jsem se o tebe bál." Damien si sedl na zem a začal hladit svoji
zlatavě mourovatou kočičku.
"Belzebube, kde jsi hergot byl?" pokárala Shaunee zlovolnou šedivou bestii, která si vybrala za svoje otroky obě dvojčata.
"Mysleli jsme, že určitě někde proháníš Maleficent, a taky že jo, jste tady zase spolu," řekla Erin.
"Počkat," řekal jsem, když jsem si všimla Naly stočené do klubíčka na mojí posteli. Rozhlédla jsem se všude a napočítala osm - osm! - koček, rozvalujících se všude možně. "Co tady všechny ty kočky dělají?"
"Proto jsem tady," ozvala se Arodita, decentně popotáhla a zavrtala se ještě hloub do Dariovi náruče.
"Maleficent se chovala hrozně divně. Pořád prolézala dvířky sem a tam a tak nějak zvláštně
mňoukala." Poslal ohavnému chumlu bílých chlupů, který si nárokoval název kočka, vzdušnou
pusinku. "Nakonec jsem šla za ní a ona mě zavedla sem. Ty ostatní kočky už tady byly. A potom jsem vás uslyšela na chodbě." Její překrásné modré oči se stočily ke dvojčatům. " Každé slovo, co jste tam vy dvě vypustily z pusy. Nemyslete si, že když jsem teď člověk , nedokázala bych vám rozbít ty vaše nevymáchané tlamy."
"Ale proč tu ty kočky vůbec jsou?" vyhrkal jsem rychle, než nohlky stačili rozpoutat mikroválku lidi
versus upíři.
"Nefertiti, pojď sem ke mně!" zavolal Darius. Na postel vedle něj vyskočila štíhlá trojbarevná kočka a začala se o něj otírat.
"To jsou prostě celé naše čičnky," prohlásil Damien.
Pořád ještě se mazlil s Cameron. "Pamatuješ, když jsme odsud včera utíkali? Čekaly na nás za školní zdí." Vzhlédl ke mně. "My už zase půjdeme pryč?
"Pevně v to doufám," odpověděla jsem. "Ale počkat."
Pořád jsem si prohlížela kočky. "Jsou tady všechny naše , ale čí je tamhleta velká a ta malá špinavě bílá, co se k ní tulí?"
"Ta první patří Draku Lankfordovi. Je to mainsý mývalí kocour a jmenuje se Stínovlas," řekl Damien. Drak Lankford, kterého ale všichni oslovují křestním jménem, je náš profesor šermu a opravdový mistr. Damien je v šermu hodně dobrý, takže na tom, že poznal jeho kocoura, nebylo nic divného.
"Hele, já myslím, že ta malá světlá je Guinevere profesorky Anastasie," pronesla najednou Erin.
"Máš pravdu ségra," přisvědčila Shaunee. "Na kouzlech a rituálech ji vždycky vídám ve třídě."
"A co tamhleta?" Ukázala jsem na povědomou siamku se srstí stříbřitou jako měsíční světlo a
světlounce šedým obličejem a ušima. Pak mi najednou došlo, odkud ji znám, a odpověděla jsem si sama. "To je kočka profesorky Lenobie. Nevím, jak se jmenuje, ale viděla jsem ji s ní ve stájích."
"Takže si to shrňme: Všechny naše kočky plus kočky Draka, jeho manželky a profesorky Lenobie se sešly u Zoey v pokoji," řekl Darius.
"Ale proč?" zeptala se Erin.
Odpověděla jsem jí na to otázkou. "Viděl dneska někdo z vás někajkou další kočku? Myslím jako, když jste byli na hodinách, na obědě, na koleji, na chodbách, všimli jste si vůbec nějaké?"
"Ne," pronesly jednohlasně holky.
"Já ne," odpověděl Damien.
"Ani jedné," doplnila Afrodita.
"A ty ses už po cestě z ošetřovny ke koleji divila, že jsme žádnou nepotkali," poznamenal Darius.
"Připadalo mi to jako zlé znamení a to pořád platí," řekla jsem.
"Proč by všechny kočky kromě těchhle zmizely?" nadhodil Damien.
"Nemůžou ani cítit ty ptakolidi," usoudila jsem. "Vždycky, když jsem někam šla s Nalou a na některého jsme narazily, mohla se úplně zbláznit."
"V tom musí být ještě něco jiného. Možná se schovávají kvůli ptakoušům, ale to nevysvětluje, proč jsou tyhle konkrétní kočky zrovna tady," namítla Afrodita.
"To je třeba právě ono," řekl Damien. "Tyhle konkrétní kočky mají nějaký význam."
"Hele, nechci být protivná - i když vlastně proč ne? - ale můžeme na chvíli tohle téma opustit? Mně jsou nějaké zatracené kočky ukradené, chci vědět,kdo mi takhle zohavil muže," utnula debatu Afrodita.
"Kalona," odvětila jsem, když jsem pochopila, že umívající se Darius je dokonale pohlcený titulem
"můj muž", který mu Afrodita právě udělila, a odpovědi se od něj nedočkáme.
"Toho jsem se bál," zamumlal Damien. "Jak k tomu došlo?"
"Darius zaútočil na Refaima," vysvětlial jsem, " a Kalona se naštval. Sice nedovolil Starkovi, aby ho zabil, ale za to, že mu zranil oblíbeného syna, ho aspoň pořezal."
"Zas ten hajzl Stark!" zaprskala Shaunee.
"Vážně je to parchant. On a ti nechutní ptakouši si tady dělají, co se jim zlíbí," řekla Erin.
"A nikdo proti tomu nehne ani prstem," zakončila stížnost Shaunee.
"Přesně jak to teď předvedla Becca," pronesl Damien.
"Když už jsme u toho," obrátila se naněj Shaunee,"co to do tebe tam dole vjelo? Jak si mohl s tou nánou souhlasit, že vlastně o nic nejde, protože Stark je tak děsně sexy? Hrozně jsi mě vytočil."
"Nemělo cenu jí něco vysvětlovat, Becca je na jejich straně. Pokud můžu soudit, Starkovi,ptačím lidem a Kalonovi beztrestně projde naprosto cokoli, protože z nich všichni mají strach."
"Podle mně to není strachem, ale něčím ještě horším," ozvala se Afrodita. Pořád seděla Dariovi na klíně,ale už se evidentně uklidnila. "Vypadá to, jako by Kalona všechny očaroval a to kouzlo dokázal nějakým způsobem přenést i na Starka a ptakouše."
"Proto jsem s Beccou souhlasil a nechal ji jít. Neměli bychom upozorňovat na to, že jako jediní
nepatříme do Kalonova fanklubu," dodal Damien.
"A Neferetina. Nezapomínej na ni," poznamenala ještě Afrodita.
"Neferet je na jeho straně, ale jeho kouzlu podle mně nepodléhá," řekla jsem. "Povídali si přede mnou, protože mysleli, že jsem pořád v bezvědomí, a ona s ním v něčem nesouhlasila. Hned ji sjel a začal jí vyhrožovat, tak to vzala zpátky, ale jenom na oko. Prostě na něj akorát půjde odjinud. Manipuluje s ním a já netuším, jestli si to Kalona uvědomuje nebo ne, A Neferet se mění."
"Mění? Jak to myslíš?" zeptal se Damien.
"Její moc mí jinou povahu než dřív," vmísil se do hovoru Darius.
Přikývla jsem. "Jako kdyby v ní někdo přehodil nějaký spínač a uvolnil úplně odlišnou sílu."
"Temnou sílu," řekla Afrodita. Všichni jsme se k ní otočili. "Její moc už nevychází z Nykty. Jasně,
pořád používá dary, ketré jí dala naše bohyně, ale zároveň čerpá energii taky odněkud jinud. Vy jste to necítili, když jsme stáli na té chodbě před ošetřovnou?"
Nastalo dlouhé ticho, které přerušil až Damien. "Myslím, že jsme byli příliš zaměstnaní tím, abychom nepodlehli Kalonovu mámení."
"A taky jsme byli bez sebe strachy," doplnila Erin.
"Moje slova," souhlasila Shaunee.
"No, tak vám to říkám teď. Neferet je ještě nebezpečnější než dřív. Byli s Kalonou u mě v pokoji a
povídali si, protože mysleli, že jsem ještě tuhá. Plánují společně nějakou novou budoucnost a v
souvislosti s tím chtějí ovládnout radu," sdělila jsem jim. Dala bych nevím co, abych si mohla zalézt do postele a přetáhnout deku přes hlavu.
"Bohyně! Nejvyšší radu?" vyjekla Afrodita.
"To nevím jistě, ale bojím se, že jo. Tak ymám obavy, že ta nová moc znamená pro Neferet další
zvláštní schopnosti." Zarazila jsem se. Nechtěla jsem kamarády zbytečně děsit, než to pořádně
proberu se Stevie Rae, ale n adruhou stranu jsem je musela varovat. Proto jsem pečlivě volila slova. "Myslím, že dokáže nějak vložit svoje vědomí do stínů a vysílat ho mimo sebe. Nebo se stíny aspoň umí manipulovat na dálku. "
"To je zlé," řekl Damien.
"Takže si musíme dávat bacha," usoudila Erin.
"Pořádně bacha," upřesnila Shaunee.
Darius přikývl. "Mějte neustále na paměti, že Neferet je náš nepřítel, Kalona také a stejně tak i
většina zdejších mláďat." Přejel všechny pátravým pohledem. "Co profesoři?" zeptal se. "Šli jste na hodiny jako obyvkle, viďte? Jak se chovali?"
"Jo, jeli jsme normálně podle rozvrhu, i když jsem si připadala divně," řekla Shaunee.
"Jako na Stepfordské střední," podotkla Erin.
"Vypadá to, že všichni profesoři jsou taky očarovaní Kalonou," prohlásil Damien. "Samozřejmě to
nemůžu tvrdit s naprostou jistotou. S žádným učitelem jsme vlastně nebyli sami."
"Nebyli sami? Jak to myslíš?" zeptala jsem se.
"Všude jsou ti ptačí lidé. Na chdobách mezi učebnami, a dokonce i přímo na hodinách."
"To si snad děláš srandu!" Při představě, jak se ty zrůdné hříčky přírody volně pohybují mezi
mláďaty, jsem se otřásla odporem. Jako kdyby tady byly doma!
"Nedělá," řekla Afrodita. "Jsou všude. Je to jako v Invazi lupičů těl. Ti dobří vypadají navenek pořád stejně, ale něco je zevnitř ovládá, a krakouni jsou jako ti hajzlové mimozemšani."
"Co Erebovi synové? Účastní se toho?" zeptal se Darius.
"Od té doby, co nás Aristos doprovodil ke škole, jsem žádného dalšího bojovníka neviděl," odpověděl Damien.
"Co vy holky?"
Dvojčata i Afrodita zavrtěly halvou.
"Tohle je fakticky hodně špatné," zamumlala jsem a promnula si čelo. Dolehlo na mě vyčerpání . Co si počneme? Je vůbec někdo na naší straně? A jak se sakra dostaneme ze Školy noci do bezpečí, když ani nevíme, jestli nějaké bezpečí vůbec existuje?
2024 ©