Dvojčata rychle zamumlala nějakou omluvu a provinile střelila pohledem po Erikovi. Ten vypadal jako socha vytesaná z kamene. "Trochu ji nadzvednu, abys ji mohla obvázat," řekl Afroditě.
"Dobře, jdeme na to," odvětila.
Aniž se mi podíval do očí, vsunul mi ruce pod záda a jemně mě zvedl do polosedu. Zatnula jsem zuby bolestí. Afrodita mi začala omotávat hrudník kompresním obvazem a já zatím dumala, jak sakra vyřeším tu situaci s Erikem a Heathem.
Toereticky jsem s Erikem zas echodila, ale po té scéně v suterénu jsem si nebyla stoprocentně jistá, že je to dobrý nápad. Uznávám, řekl mi , že mě má rád a to je fakticky mo hezké, ale hodlá to dál dávat najevo tím, že se ke mě bude chovat panovitě a hrubě? A ktomě toho, je náš vztah dost silný, aby odolal mému novému otisku s Heathem? Dokud to byla pro Erika jen abstraktní představa, ještě to šlo, ale když mě s ním teď viděl na vlastní oči, můžeme se přes to přenést?
Zvedla jsem k němu oči. Držel mě opravdu opatrně. Ucítil můj phled a modré oči se stočily ke mně. Už nepřipomínal kus skály. Vypadal prostě smutně. Hrozně moc smutně. Chci pořád být jeho holka? Čím déle jsme se na sebe dívali, tím intenzivnější jsem měla pocit, že možná přece jen jo.
Jenže co potom s Heathem?
Ocitla jsem se tam, kde jsem byla, než jsem je oba podvedla a nechala se od Lorena svést a připravit o panenství.
Celá ta hra na tři strany byla tenkrát strašně nepříjemná a teď to bylo ještě horší. Jenomže co jsem s tím mohla dělat? Měla jsem je prostě ráda oba. Ach jo, být mnou je strašně náročné.
Když Afrodita skončila, Erik požádal Jacka, ať mu podá z postele polštář, a potom mě opatrně položil tak, abych hlavou a rameny spočívala na měkkém.
"Měli byste se připravit na odjezd," obrátil se na dvojčata, Damiena a Afroditu. "Vsadím se, že Darius bude chtít odvézt Zoey do školy hned, jakmile se vrátí."
"Tak to si musíme ke Kramishe skočit pro kabekly," řekla Shaunee.
"Máš snad pocit, že bych svého nového Eda Hardyho ze zimní sezony dokázala někde zapomenout, ségra?" ohradila se Erin.
"Jasně, že ne. Prostě jen říkám, že..." Vyšly z pokoje a jejich hlasy se vytratily.
"Já chci jet s tebou," pípl Jack. Znělo to, jako by měl slzy na krajíčku.
"Taky bych moc chtěl, abys jel semnou," zamumlal Damien. "Ale je to příliš nebezpečné. Musíš zůstat tady s Erikem a Stevie Rae, dokud se nepřesvědčíme, proti čemu vlastně stojíme."
"Já to chápu, ale srdce mi říká něco jiného," řekl Jack a opřel si hlavu o jeho rameno. "Je to...prostě..." Prudce se nadechl a se zvlykem ze sebe konečně vymáčkl: "Je to úplně na prd, že s tebou nemůžu zůstat!"
"Půjdeme jen nachvilku na chodbu, nebudeme daleko,"řekl Damien a vzal ho kolem ramen. "Ať na nás Darius houkne, až bude chtít jet." Pak vyvedl zničeného Jacka z místnosti. Běnka zarmouceně capkala za nimi.
"Jdu najít svojí kočku," prohlásila Afrodita. "A podívám se aji po té tvojí zrzavé číče."
"Nebylo by lepší je tady nechat?" ozvala jsem se.
Afrodita zvedla blonďaté obočí. "Odkdy dokážeš přimět kočky, aby tě poslechly?"
"To je fakt," řekla jsem s povzdechem. "Stejně by šli za námi a pak by byly věčně mrzuté, že jsme je nezvali s sebou."
"vyřiď Dariovi, že se hned vrátím." Zmizela za závěsem. Takže jsem zůstala sama s Erikem.
Schválně se mi vyhnul pohledem a zamířil k východu.
"Půjdu se..."
"Eriku zůstaň. Můžeme si chviličku promluvit?" Zastavil se, pořád otočený zády. Měl skloněnou hlavu a svěšená ramena. Vypadal hrozně sklesle.
"Eriku, prosím..."
Prudce se otočil a já zahlédla v jeho očích slzy. "Mám tak šílený vztek, že pořádně nevím, čí jsem, sakra! A nejhorší na tom všem je, že za tohle," ukázal na neforemný obvaz, pod kterým se skrývá dlouhá rána," ve skutečnosti můžu já."
"Ty?"
"Kdybych sse tam nahoře nechoval jako nějaký pitomý mačo, ani by tě nenapadlo jít s Heathem ven. Poslala jsi ho pryč, ale to mi nestačilo, musel jsem tě ještě víc vytočit, abys s ním šla mně na truc."Prohrábl si husté tmavé vlasy.
"Jenže já na něj prostě děsně žárlím! Zná tě od odby, kdy jste oba byli děti, a já..." Odmlčel se, zaťal zuby, ale pak je zase povolil. " Já tě nechtěl ztratit, tak jsem byl na tebe hnusný, a výsledek je, že jsi málem umřela a doopravdy jsem tě ztratil!"
Zamrkala jsem. Takže on si nehrál na sochu proto, že už mu jsem ukradená nebo že se na mě zlobí.
Skrýval svoje pocity, protože si myslí, že za to vechno může on. Ty bláho , to by mě nikdy nenapadlo.
Natáhl ajsem k němu ruku. "Pojď sem." Zvolna ke mně vykročil a uchopil ji.
"Choval jsem se jako blbec," řekl.
"Jo, to je fakt. Ale já měla mít rozum a neměla jsem s Heathem chodit ven."
Dlouze s ena mě zadíval, než zase promluvil. "Bylo těžké se na vás dva dívat. Když jsi z něj pila."
"Moc mě mrzí, že to jinak nešlo," odvětila jsem. Vážně mě to moc mrezlo,a nejen proto, že se na to Erik musel koukat. Mám Heatha ráda, ale rozhodla jsem se, že už se k němu nikdy nevrátím a náš otisk neobnovím.
Pochopila jsem, že pro nás oba, ale hlavně pro něj bude lepší, když si půjdeme z cesty, a to jsem taky chtěla.
Jenomže můj život bohužel skoro nikdy není takový, jaký si ho naplánuju. Povzdychla jsem si a pokusila se svoje pocity nějak zformulovat do slov.
"Já Heatha nedokážu nemít ráda. Celé roky patřil do mého života a teď, když jsme se zase otiskly, v sobě doslova nosí kousek mojí duše, i když jsem to tak už nechtěla."
"Nevím, jak dlouho dokážu tvého lidského kluka tolerovat," řekl.
Nespustila jsem z něj pohled a málem vyhrkla: A já zas nevím, jak dlouho dokážu tolerovat ten tvůj majetnickej přístup, ale byla jsem moc unavená. Nechám si tuhle debatu n ajindy, až budu mít víc času a energie, abych si mohla všechno pořádně promyslet.
Místo toho jsem řekla: "Není to můj kluk, jen člověk, se kterým jsem otisknutá.V tom je zásadní rozdíl."
"Partner, " řekl Erik hořce. "Takovému člověku se říká lidský partner. Hodně velekněžek ho má. Některé jich mají i víc."
Překvapeně jsem zamžikala. To jsme teda v upíří sociologii ještě neprobírali. Píše se o tom vůbec v Příručce pro mláďata? Zatraceně, budu si tu učebnici muset přečíst opravdu pořádně.
Vzpomněla jsem si ale, jak se tenkrát, když mi Heath dal oficiálně kopačky, Darius zmínil o něčem v tom smyslu, že vztah s velekněžkou je pro člověka hodně problematický, a slovo "partner" tenkrát určitě použil.
"Aha. Jo tak. A nějakého upířího, ehm, partnera velekněžky nemají?"
"Chotě," odpověděl tiše.
"Člověku , který se otiskl s velekněžkou, se říká partner. Jejímu upírskému druhovi se říká choť. A to, že má partnera, neznamená, že nemůže zároveň mít i chotě."
Tak tahle informace mě doopravdy potěšila! Erika evidentně zas moc ne, ale mně se aspoň ulevilo, že tyhle problémy s kluky musejí řešit i jiné kněžky. Asi si o tom něco přečtu, nebo se na to diskrétně zeptám Daria, až budeme mít z krku celou tu věc ohledně konce světa. Prozatím jsem se rozhodla ten problém zalepit provizorní náplatsí a ošetřit ho až někdy jindy. Jestli teda ještě nějaké jindy vůbec bude.
" Fajn. Podívej, Eriku, já nevím, jak to s Heathem vyřeším. Zrovna teď toho mám fakticky hodně a tohle už by na mě bylo trochu moc. Krucinál, vždyť ani pořádně nevím, jak to bude s tebou."
"Chodíme spolu," řekl tiše. "A já chci, aby to tak zůstalo."
Už jsem otevírala pusu, abych mu řekla, že to možná není úplně nejlepší nápad, ale on se sklonil a jemně mě políbil na rty, čímž mě umlčel.
Vtom si někdo odkašlal,a když jsme se podívali ke vchodu, stál tam Heath.
Byl bledý a vypadal pěkně naštvaně.
"Heathe! Co tady děláš?" Můj hls zněl ostře a provinile, což mě moc nepoěšilo.
Hned jsem začala překotně uvažovat, kolik toho asi slyšel.
"Mám vám od Daria vyřídit, že silnice jsou skoro nesjízdný. Dneska v noci už se domů nedostanu. Šli se Stevie Rae sehnat něco s pohonem na čtyři kola, abyste ty a tví kámoši mohli odjet do Školy noci."
Odmlčel se. Mluvil tónem, která jsem od něj slyšela za celý život jen párkrát. Byl děsně rozzuřený, ale zároveň taky raněný. Naposled ho použil, když mi říkal, že jsem zničila část jeho duše, když jsem se vyspala s Lorenem a zlomila náš otisk. "Nenechte se rušit. Klidně dělejte, jako bych tu nebyl, a pokračujte. Nechtěl jsem vám kazit pěknej moment."
"Heathe," začala jsem, jenže v tu chvíli do pokoje vstoupila Afrodita následovaná smečkou koček, včetně mojí Naly a její příšerné bílé peršanky výstižně pojmenované Maleficent podle zlé královny z Disneyho Sněhurky.
"Další trapas," okomentovala situaci a vědoucně pohlédla na Erika, na Heathe a pak na mně.
S povzdechem jsem si uvědomila, že mě hlava bolí skoro stejně hrozně jako rána na prsou. Načež do místnosti vrazila dvojčata s Karmishou.
"A jéje," řekla Shaunee.
"Co tady tvůj bývalý ještě dělá?" zeptala se Erin.
"Silnice jsou v háji. Heath se nemá jak dostat domů," odpověděla jsem.
"To jako zůstává tady?" podotkla Kramisha a dlouze se na něj zadívala.
"Bude muset. Rozhodně tu bude víc v bezpečí, než ve Škole noci," řekla jsem a nespouštěla z ní oči. V duchu jsem si dodala, že tady asi taky zrovna v klidu nebude.
"Zase jsme se otiskli," oznámila jsem jí preventivně.
Ohrnula ret. "Všimla jsem si. Cejtím tě z jeho krve. Je dočista zkaženej, můžeš si s ním hrát akorát ty."
"Já si s ním..." vyhrkla jsem, ale Heath mě ostře přerušil.
"Ne, ta holka má pravdu. Akorát si semnou hraješ," řekl bez obalu.
"Heathe. Pro mě nejsi žádná hračka," bránila jsem se.
"Jak chceš. Už o tom nebudeme mluvit. Jsem tvůj blbej dárce krve, nic víc." Odvrátil se ode mně, popadl láhev vína, kterou někdo nechal u postele, a pořádně si lokl.
Vzápětí přišel Damien s uplakaným Jackem a Hraběnkou ( na kterou všechny kočky kromě Naly začaly okamžitě syčet jak divé).
"Nazdar, Heathe," řekl Jack. "Já myslel, že jsi odjel domů."
"Nejde to. Takže jsem na tom stejně jako ty, zůstávám trčet mezi náhradníkama."
Jackovi se zkřivila tvář smutkem a málem se zase rozbrečel. "Já tady nezůstávám proto, že mě s sebou Damien nechce. Prostě... prostě s ním zrovna teď nemůžu jet."
"Přesně. Vrátíme se , co nejdřív to půjde," prohlásil Damien a objal ho.
"Hele, nerada vám buzíkům kazím dojemný loučení, ale když jsem se probudila, napsala jsem pár dalších básniček, tak mě napadlo, že bych vám je asi měla ukázat," ozvala se Kramisha.
Tím mě vysvobodila z dilematu, co si mám počít s Erikem a Heathem. "Máš pravdu, musíme se na ně hned podívat," řekla jsem. "Damiene, stihl ti Jack povědět o těch básničkách, co Kramisha píše?"
"Ano. Opsala je pro mě, než šla spát,a když jsem byl s Jackem na hlídce, přečetl jsem si je," odpověděl.
"O čem to všichni sakra melete?" vložila se do diskuze Afrodita.
"Zatímco ty ses zřídila jak čuně, Zoey objevila na stěnách Kramishina pokoje básně," vysvětlila jí Erin.
"Napsala je Kramisha, ale vypadá to, že všechny jsou o Kalonovi, což je dost strašidelné," doložila ještě Shaunee.
"Mně to připadá, jako kdyby skrze ni proudily abstraktní představy o něm," spustil Damien.
"Myslím, že básně v jejím pokoji měli za úkol upoutat naši pozornost. Měli bychom si vždycky pozorně prostudovat vše, co napíše."
"Paráda. To nám ještě scházelo. Další říkadla o zkáze a temnotě," postěžovala si Afrodita.
"Tak to můžete rovnou začít těmahle dvěma novejma."
Kramisha mi podala dva listy papíru, na kterých byly básničky napsané, ale když jsem se pokusila zvednout ruce a vzít si je, bolestí jsem zalapala po dechu.
"Počkej." Erik se papírů rázně chopil a podržel mi je před očima tak, aby na ně viděli i Damien, dvojčata, Afrodita a Jack. První básnička vůbec nedávala smysl.
Co ho poutalo
to ho zapudí
mocné místo - pět v jednotě
Noc
Duch
Krev
Lidskost
Země
Spojeny, ne k záhubě
jen k přemožení
Noc vede k Duchu
Krev spoutá Lidskost
a Zem vše uzavře.
"Z toho mi akorát třeští hlava. Dokonce víc než předtím. Nedokážu slovy vyjádřit, jak moc nesnáším poezii," brblala Afrodita.
"Rozumíš tomu aspoň trochu?" zeptala jsem se Damiena.
"Podlě mě je to návod, jak můžeme Kalonu zapudit, což je totéž jako zhanat na útěk," řekl.
"Co je zapudit, to ještě víme, nepotřebujeme k tomu chodící slovník," popíchla ho Erin.
"Jenom je trošku škoda, že tam místo toho zapudí není zabije," podotkl Jack.
"Kalonu nejde zabít," pronesla jsem automaticky. "Je nesmrtelný. Můžeš ho uvěznit. Můžeš ho zahnat, i když teda fakticky netším, před čím by někdo jako on mohl utéct. Ale zabít ho nemůžeš."
"Uteče, když se na nějakém mocném místě dá dohromady těch pět věcí," usdoudil Jack.
"Až na to, že nevíme, kde to mocné místo leží a co ty věci jsou," povzdychla jsem si.
"Je to pět osob, které ty věci symbolizují. To mě napadlo jako první. Všimla sis, že jsou ta slova napsaná s velkými písmeny na začátku? To obvykle znamená, že jde o vlastní jména," řekl Damien.
"Jsou to jména," potvrdila Kramisha.
"Víš o nich ještě něco? Třeba kdo ti lidé jsou?" zeptal se jí Damien.
Zklamaně zavrtěla hlavou. "Ne. Akorát jak jsi povídal, že jsou to lidi, hnedka jsem věděla, že máš pravdu."
"Co ta další báseň?" změnil Damien téma. "Třeba nám pomůže rozluštit tu první."
Podívala jsem se na druhý papír. Tahle básnička byla poměrně krátká, ale naskočila mi z ní husí kůže.
Vrátí se
pro krev skrz krev
přijde zpět
s hlubokou ranou
jako já
spasí ji lidskost
zachrání mě pak?
"Na co jsi myslela, když si psala tuhle?" otázala jsem se Kramishy.
"Na nic. Eště jsem nebyla ani pořádně vzhůru. Prostě jsem akorát naškrábala, co mě napadlo."
"Zní dost děsivě," poznamenal Erik.
"No, z tou předchozí nám rozhodně nepomůže. Vlastně mi připadá, že je o tobě, Zoey," řekl Damien.
"Předpovídá tvoje zranění a návrat do Školy noci."
"Ale čí je to hlas? Kdo se to ptá , jestli ho nebo ji zachráním?" Cítila jsem, jak mi stále víc ubývají síly, a dlouhý šrám pod obvazem pulzoval bolestí ve stejném tempu, jako mi bušilo srdce.
"Mohl by to být Kalona," řekla Afrodita. "Když je o něm ta první básnička."
"To je pravda, ale nevíme, jestli v sobě Kalona měl vůbec kdy něco lidského, aby to pro něj mohlo najednou hrát roli," namítl Damien.
Držela jsem jazyk za zuby, i když jsem v první chvíli chtěla vyhrknout, že podle mě Kalona nebyl vždycky takový, jaký je teď.
"Zato ale víme," pokračoval damien,"že Neferet se odvrátila od Nykty, což se dá vyložit , jako že ztratila samu sebe, svou lidskost. Takže to může být o ní."
"Fuj," zahučela Erin.
"Jestli něco ztratila, tak leda zdravý rozum," pronesla Shaunee.
"A nedávalo by větší smysl, kdyby to všechno říkal ten nový nemrtvý kluk?" řekl najednou zamyšleně Erik.
"Na tom něco je," chytil se toho damien. Úplně jsem viděla, jak mu to šrotuje v hlavě. "To ,s hlubokou ranou/jako já, by mohla být metafora pro jeho smrt. Zoey by její zranění mohlo i zabít a oba ke škole přitahuje krev, o tom nemůže bát sporu."
"Navíc ztratil lidskost. Jako všechna červená mláďata," doplnila Afrodita.
"Hele, co to plácáš za blbosti? Já mám například lidskosti spoustu," ohradila se uraženě Kramisha.
"Ale když jsi vstala z mrtvých, tak jsi v sobě neměla žádnou lidskost, nemám pravdu?" obrátil se na ní Damien.
Jeho tón byl tak vědecky nezaujatý, že se Kramisha okamžitě přestala ježit. "Jo, to je teda fakt. Nejdřív jsem byla úplně jak šílená. A vostatní taky."
"Vypadá to, že jsme tu druhou báseň přece jen rozlouskli," prohlásil Damien. "A protože máme na své straně Kramishu a její dar slova, můžeme takhle částečně nahlížet do budoucnosti. Pokud jde o tu první básničku...Nevím. Budu o ní přemýšlet. Potřebovali bychom nad ní dát hlavy dohromady a probrat všechny nápady , jenomže na to teď nemáme čas. To ale není v téhle chvíli podstatné. Hlavně musíme Kramishe opravdu hodně poděkovat."
"V pohodě, to je dobrý," prohlásila. "Tohle mám jako oficiální básnířka v popisu práce."
"Jako co?" opáčila Afrodita.
Kramisha po ní střihla pohledem. "Zoey ze mě udělala upíří oficální básnířku."
Afrodita otevřela pusu, ale já stihla promluvit dřív. "No vidíte, máme tady skoro celou radu prefektů, tak můžeme rychle odhlasovat, jestli má Kramisha být naše nová oficiální básnířka." Podívala jsem se na Damiena. "Co ty na to?"
"Rozhodně ano," odpověděl.
"Já jsem taky pro," řekla Shaunee.
"Moje slova. Je načase, aby se téhle funkce zase ujala ženská," vyjádřila se Erin.
"Já jsem hlasoval pro hned na začátku," připomněl mi Erik.
Všichni jsme se obrátili k Afroditě.
"No jo, dobře , jak chcete," řekla .
"A já vím určitě, že Stevie Rae bude taky pro," uzavřela jsem. "Takže schváleno."
Všichni se na Kramishu usmáli. Vypadalo to, že je sama se sebou ohromně spokojená.
"Dobře, shrňme si to," vrátil se Damien k tématu. "V podstatě jsme se shodli, že Kramishina první básnička naznačuje způsob, jak by se dal Kalona zahnat na útěk, ačkoli podrobnostem příliš dobře nerozumíme. Ve druhé se říká, že Zoeyin návrat do Školy noci by nějak mohl zachránit Starka."
"Jo, zhruba tak nějak to vypadá." Ukázala jsem na papírky a požádala Afroditu: "Dáš mi je prosím tě do kabelky?"
Kývla, úhledně je poskládala a vložila do mojí rozkošné taštičky. "Škoda, že k těm básničkám neposlali taky návod," povzdychla jsem si.
"Podle mně by ses měla opravdu dobře soustředit na Starka, až budeme ve škole," poradil mi Damien.
"Nebo by sis na něj měla dávat aspoň pořádně bacha," řekl Erik. "V té básničce se mluví o nějakých ranách a to zrovna teď není žádná poetická matefora."
Damien vyjádřil s tímto tvrzením rezervovaný souhlas, ale já se odvrátila od Erikova pronikavého pohledu a zadívala se do Heathových smtných hnědých očí.
"Nech mě hádat. Stark je další kluk, co?" zeptal se.
Když jsem to nechala bez odpovědi, dlouze si lokl z láhve vína.
"No víš, Heathe, to je tak," spustil Jack, sedl si vedle něj na postel a zatvářil se ustaraně. "Stark je mládě a dá se říct, že se se Zoey kamarádil, jenže pak umřel a vstal z mrtvých. Byl na naší škole nový, takže ho nikdo z nás vlastně moc dobře neznal."
"Ale tys o něm věděla věci, které nikomu jinému neřekl. Třeba to, že ho Nyx obdařila nadáním nikdy neminout cíl, na který míří. Nemám pravdu?" podotkl Damien.
"Jo. Jinak o tom věděla jenom neferet a ostatní učitelé," přisvědčila jsem a snažila se nekoukat ani na Hetha, který si mocně přihýbal z láhve, ani na Erika, který mě provrtával očima.
"Já o žádném jeho daru nevěděl, a to jsem učitel," namítl Erik.
Zavřela Jsem oči a ztěžka se zabořila hloub do polštáře.
"V tom případě si to asi Nferet nechala pro sebe, jako spoustu jiných věcí," řekla jsem vyčerpaně.
"Proč ti vlastně vykládal o něčem, co bylo takové tajemství?" nepřestával naléhat Erik.
Znělo to, jak okdyž mě vyslíchá, a to mě dožralo. Schválně jsem mu neodpověděla a místo toho si za víčky vyvolala obraz Starkova sladkého přidrzlého poloúsměvu. Vzpomněla jsem si, jak úžasně jsme si zničehonic porozuměli a jak jsem mu dala pusu, když mi umíral v náručí.
"No, to je teda fakt dobrá otázka. A hned mě napadá taky docela logická odpověď, že jí Stark o svém nadání řekl, protože Zoey je nejdůležitější mládě na celé naší zatracené škole, a tak chtěl, aby o něm věděla pravdu," vložila se do toho Afrodita. "Copak sakra nevidíte, že ji ty vaše věčné otázky unavujou?"
Všichni kamarádi, teda s výjimkou mého "partnera" a kandidáta na budoucího "chotě" , hned začali mumlat omluvy. Já dál ležela se zavřenýma očima a hrozně moc se chtěla uzdravit, protože to vypadalo, že už se zase potácím mezi třemi kluky. A to nepočítám Kalonu.
Do háje...
2024 ©