"Ale ona nemůže zpátky do školy! Tam je Kalona," zaprotestovala Erin.
"A to nemluvíme o krakounech," dodala Schaunee.
"Jeden z nich jí udělal tohle," řekl Erik. "Viď, Heathe?"
"Jo, byla to fakticky hnusná zrůda," přisvědčil Heath.
Lil do sebe colu z plechovky, kterou mu přinesl Jack, a cpal se tortilovými chipsy se sýrovou příchutí. Vypadal mnohem líp, skoro jako by se nic nestalo, což mi udělalo radost a taky to dokazuje, že chipsy a cola jsou zdravá jídla.
"To znamená, že škola jí život nezachrání. Určitě tam na ni okamžitě znovu zaútočí. Jenom jim přivedeme Zoey rovnou do rány," pokračoval Erik.
"Tím si nejsem tak jistá," ozvala jsem se rozpačitě. "Ten krakoun na mě nezaútočil, teda aspoň ne schválně. Šel po Heathovi a já se mu tak nějak připletla do cesty." Omluvně jsem se na Heatha usmála. "Vlastně se pěkně vyděsil, když zjistil, že mě zranil."
"Říkal přece, že se po tobě shání jeho táta," doplnil Heath. "Moc dobře si to pamatuju. A Fakticky se děsně lekl, když ti to udělal. Zoey, zlato, strašně mě mrzí, že jsi kvůli mně málem umřela."
"Vždyť jsem ti to říkala, sakra!" utrhla se na něj ostře Afrodita. "Za to, co se stalo, můžeš ty! Neěl jsi tady vůbec být!"
"Zpomal Afrodito," ozvala jsem se. Chtěla jsem zvednout ruce a názorně svůj požadavek demonstrovat, ale Darius po mně střelil pohlede, který jasně říkal "opovaž se". Stejně to dost bolelo, kdykoli jsem se pokusila pohnout. Musela jsem se omezit na slova bez doprovodu gest, což byl nezvyk. "Už před chvílí jsi na Heatha házela vinu. Co proti němu máš?"
Podívala se na mně a přísahám, že se nervózně ošila. Ona, která se ze zásady neošívá!
Zamračila jsem se na ni. "O co jde Afrodito?"
Když neodpověděla, Stevie Rae s povzdechem řekla: "je naštvaná, protože jako věštkyně má vědět všecko, jenomže o tomhle neměla ani páru."
"Nečum mi do hlavy!" zaječela Afrodita.
"Tak odpověz, když se tě Zoey na něco ptá. Není jí dobře a nemá na to, aby z tebe páčila každé slovo," opáčila Stevie Rae.
Afrodita se k ní obrátila zády. "Prostě jsem čekala, že když ti bude zase hrozit smrt, dozvím se to v předstihu, to je všechno."
"Ehe?" promluvila jsem za všechny, kdo na ni zůstali nechápavě zírat.
Protočila oči. "Mysli trochu! Měla jsem dvě vize, ve kterých jsem tě viděla umírat, tak jsem logicky předpokládala, že jestli ti bude hrozit nějaká další groteskní nehoda, dostanu varování. Jenomže na tohle mě Nyx žádnou vizí neupozornila, a tak jsem došla k závěru, že támhle naše fotbalová hvězda musela něco pořádně podělat. Ani bohyně nečekala, že si to sem přihasí." Zlostně se na Heatha zadívala a znechuceně zavrtěla hlavou. "Co tě to krucinál napadlo? Jsi mentálně postižený? Vždyť už tě tady jednou málem zavraždily!"
"No jo, ale Zo mě zachránila, tak jsem si řekl, že kdyby se zas něco dělo, vytáhne svý superschopnosti a bude to v pohodě," hlesl. Sladký rozzářený výraz v jeho tváři vystřídalo holé neštěstí, jako kdyby mu někdo zrušil narozeniny. "Vůbec mě nenapadlo, že by Zoey kvůli mně mohla skoro umřít."
"Proč se říká, že sportovci jsou vygumovaní? To přece vůbec není pravda!" pronesla Afrodita uštěpačně.
"Fajn, to by stačilo." zarazila jsem ji. "Heathe, ty za to přece nemůžeš. Jestli mě někdo skoro zabil, tak ten hnusný krakoun. A myslíš, že bych s ním šla za Kalonou dobrovolně? Leda ve snu."
"Ale..." spustil.
Nenechala jsem ho domluvit. "Heathe, i kdybys nepřijel, jednou bych stejně z podzemí musela vyjít. Ta ptačí zrůda říkala, že mě hledají, což znamená, že dřív nebo později by mně stejně našli a musela bych s nimi bojovat. Tečka, konec. A Afrodito, to že máš vize, neznamená, že víš všechno. Občas se dějou věci, které nedokážeš předvídat ani ty. Tak se s tím srovnej a přestaň být protivná. Navíc to nebyl obyčejný krakoun. Než na mě zaútočil, vypadal jako Neferet," vychrlila jsem jedním dechem.
"Cože?" zeptal se Damien. "Jak to, že vypadal jako Neferet?"
"Nemám tušení, ale přísahám, že napoprvé jsem viděla ji. Příšerně se na mě usmála, běhal mi mráz po zádech. Když jsem ale zamrkala, byla pryč a místo ní tam dřepěl krakoun. To je všechno." Věděla jsem , že jsem zapomněla něco důležitého, ale bolest mi nedovolovala plně se soustředit, myšlenky se mi pletly. Vyčerpaně jsem zase klesla.
"Musíme ji odvézt do Školy noci," prohlásil Darius.
"Neferet až pod nos? To mi nepřipadá moc chytrý," řekl Heath.
"Přesto nám nic jiného nezbývá."
Obrátila jsem k bojovníkovi pohled. "Jinak to fakticky nejde?"
"Jestli chceš zůstat naživu, tak ne," odpověděl.
"V tom případě Zoey musí do školy," uznal Damien.
"No bezva! Aby ji krakouni a Neferet měli přesně tam, kde ji chtějí mít!" vykřikla vztekle Afrodita.
Zadívala jsem se na ni a pod tou otravnou pózou, kterou používala jako brnění, jsem rozpoznala, že má o mě opravdový strach. Nemohla jsem jí to mít za zlé. Taky jsem se bála - o sebe, o kamarády. Sakra, vlastně o celý svět.
"Chtějí mně tam ale živou," řekla jsem vážně. "To znamená, že než se mnou podniknou cokoli dalšího, uzdraví mě."
"Nezapomínáš náhodou, že léčitelkou Školy noci je Neferet?" podotkl Damien.
"Jasně že ne," vyhrkla jsem podrážděně. "Prostě doufám, že mě Kalona chce živou, víc než Neferet mrtvou."
"Co když tě uzdraví , a pak ti provede něco hrozného?" Nadhodila Afrodita.
"Pak se zamnou budete muset vypravit, a dostat mě odtamtud," odpověděla jsem .
"Ehm, Zoey," řekla Damien, "ty si snad myslíš, že tam půjdeš sama? To tedy rozhodně ne."
"přesně, leda ve snu," připojila se k němu Erin.
"Nepustíme tě samotnou ani na krok," prohlásila důrazně Shaunee
"Kam jdeš ty, tam jdeme i my," ozval se Jack.
"Jasná, páka , lítáme v tom společně," uzavřela Stevie Rae. "Uvědom si, že obě Afroditiny vize tvojí smrti měly společnou jednu vě: byla jsi sama. A my tě tím pádem samotnou nenecháme."
V tom se do debaty vmísil Erik. "Nemůžeme s ní jet všichni."
"Hele Eriku," řekla jedovatě Afrodita, "my víme, že šíleně žárlíš a koukat na tvojí holku, jak vysává jiného kluka, ti nedělá zrovna dvakrát nejlíp, ale budeš se s tím muset prostě srovnat."
Erik její poznámku okatě ignoroval. Místo toho se mi podíval do očí a já zjistila, že zase sáhl do svého hereckého arzenálu a vytáhl masku cizince. Ať jsme v jeho tváři pátrala, jak jsem chtěla, nic jsem nenašla, ani stopu po klukovi, který o mě tak šíleně stál, že mě síla jeho vášně až děsila. Neviděla jsem ani toho panovačného neandrtálce, který chtěl Heathovi rozbít hubu a rozkazovat mi. Dokázal všechny tyhle svoje podoby i emoce skrývat tak doknale, že jsem si najendou nebyla jistá, jaký vlastně doopravdy je.
"Stevia Rae s tebou nemůže jet. Kdo by držel červený na uzdě, kdyby byla pryč? Afrodita taky můsí zůstat. Je jenom člověk, a i dyž bych byl upřímně rád, kdyby jí něco sežralo, vypadá to, že pro tebe a pro Nyx je důležitá."
"Než bude v tomhle žvanění pokračovat, oznamuji, že já s tebou jedu a nehodlám o tom diskutovat." Ozval se Heath. Erik ani nemrkl. "Jo , a přojdeš o kejhák ještě dřív , jak Afrodita. A s tebou si to tentokrát doopravdy odskáče i Zoey. Zoey se musím vrátit do školy, protože jinak umře. Správně by s ní měl jet pouze Darius. Všichni ostatní se vystavují obrovskému nebezpečí. Je skoro jisté, že už se ze škoy nedostanou ven. Dost možná i přijdou o život.
Jako obvykle se zdvihla vlna halsitého překřikování. Kamarídi nesouhlasili s Erikovým chladnokrevným rozborem.
"Kluci...holky..." Snažila jsem se je uklidnit, ale neměla jsem sílu.
"Ticho!" zařval darius a všichni sklapli.
"Díky," vydehla jsem a zadívala se na svoji partu. "Erik má pravdu. Každý, kdo se mnou půjde, se vystavuje nebezpečí a já nechci o nikoho z vás přijít."
"Ale, když je vás pět pohromadě, máte větší sílu než každej vzlášť ne?" poznamenal Heath.
"Ano máme," přisvědčil Damien.
Heath kývl. "Přesně. Tak by se Zoey měli jít ti, kdo uměj kouzla se živlama, nemyslíte?"
"Říká se tomu nadání," vysvětlil Damien, " já s Heathem souhlasím. Kruh by měl zůstat pohromadě."
"To není možné," namítl Darius. "Stevie Rae musí zůstat s červenými mláďaty. Kdyby ji uvěznili vě škole, nebo dokonce zemřela, není jisté, že by Erik jakožto jediný přítomný dosplěý upír, dokázal zajistit jejich zdraví a udržet pořádek. Zřejmě jsme si toho všimli pouze já a Zoey, a proto vás musím upozornit, že Kramisha se v blízkosti Heatha téměř nedokázala ovládnout. Nepřítomnost Stevie Rae b ymohl amít dalekosáhlé a závažné důsledky. Kruh nemůže zůstat kompletní."
"Počkej možná může," přerušil aho Afrodita.
"jak to myslíš?" zeptala jsem se jí.
"No já zemi ztělesňovat nemůý´žu. Nadání pro ni se vrátilo Stevie Rae, jakmile se proměnila, a když jsem se pokusila zemi přivolat, tak se jí to nelíbilo a dala mi ránu."
Přikývla jsem. Dobře jsem si pamatovala, jak z toho byla nešťastná, protože myslela, že ji Nyx s ní už nechce nikdy ni cmít. To sice nebyla pravda, ale faktem zůstalo, že zemi už přivolat nedokáže.
"Ale," pokračovala, "Zoey zemi přivolat může, stejně jako všechny čtyři živly. Je to tak?"
Zas ejsem přikývla. "Jo."
"A když jsme před chvilkou přivolala ducha, šloto bez problémů. Tak mě napadlo, co takhle si vyměnit pozice? Zoey bude zastupovat zemi a ducha přivolám já. teď to fungovalo. A když mi Zoey trochu pomůže, a ducha ke mně popostrčí, všechno by mělo jít úplně haldce."
"To je fakt, takže kruh je kompletní i beze mně," řekal Stevie Rae. "Hrozně ráda bych zůstala s tebou, ale Darius má pravdu. Nemůžu riskovat, že se včas nevrátím k mláďatům."
"Zapomínáte ještě na jeden důvod, proč se Zoey nemůžete ani vy ostatní," vmísil se do hovoru darius. "Neferet a možná i Kalona umějí číst myšlenky. Všechno, co víte o červeným a tomto bezpečném úkrytu, by bylo rázem prozrazeno."
"Hle, já mám nápad," vyhrkl Heath. "Vlastně o těchto věcech nemám moc páru, takže to bude asi blbost, ale nemůžete použít ty svý živly a udělat si v hlavě z nich nějakou clonu nebo něco?"
Překvapeně jsem na něj zamrkala a usmála se. "To není vůbec špatná myšlenka. Šlo by to Damiene?"
Damienovi se ve tváři zračilo vzrušení. "nechápu, že jsme na to my idioti nepřišli sami." Věnoval Heathovi úsměv. "Jsi dobrý."
Heath pokrčil rameny a zatvářil se absolutně rozkošně. "Zas takovej zázrak nejsem. Někdy to jen chce člověka zvenčí, protože ten má na věci jinej pohled."
"vážně myslíš, že to bude fungovat?" ujišťoval se darius.
"Mělo by," odpověděl Damien. "Aspoň pro ty z nás, kdo mají skutečné nadání pro živel. Já i dvojčata jsme už svoje živly použily jako štít. Určitě nám vyhoví, když je požádáme, aby vytvořily zábrany kolem naší mysli."
Váhavě se zadíval na Afroditu. "Ale co ty? Opravdové nadání pro ducha nemáš, ne? Teď to nemyslím zle, ale že dokážeš zastoupit Zoey a přivolat živel do kruhu, není totéž, jako vyvolat ho samostatně."
"Já od ducha žádnou clonu nepotřebuju," připoměla mu. "Neferet mi nikdy nedokázala číst myšlenky. Stejně jako nevidí do hlavy Zoey. A upozorňuju vás, že už mě fakticky štve, jak se do mě pořád navážíte jen proto, že jsem zase člověk!"
"No jo, to s těmi myšlenkami mi nějak vypadlo. Promiň," řekl Damien. "Alemyslím, že potřebujeme vědět jistě, že duch Afroditu posleche, a pokud možno dřív, než si to přihasíme zpátky do školy."
"No právě, Afrodito," podpořil ho Jack. "My se ti nevysmíváme, že jsi člověk, jenom se musíme přesvědčit, že doopravdy dokážeš čarovat s duchem."
Najednou jsem dostala nápad. "Afrodita vlastně vůbec nemusí umět přivolat ducha mimo kruh. To přece umím já. Duchu," řekla jsem tiše, "přijď ke mně." Vyvolat živel
bylo steně snadné jako dýchání. Okamžitě jsem ucítila jeho báječnou přítomnost. "A teď běž k Afroditě. Chraň ji a služ jí." Unaveně jsem luskla prsty jejím směrem a duch se k ní okmažitě vydal. Afroditiny velké modré oči se vzápětí rozšířily. Usmála se.
"Hej ono to funguje!" vyhrkla.
"Jak dlouho to dokážeš udržet?" zeptal se mě Erik. Naprostá nepřítomnost jakékoliv emoce v jeho hlase mě podráždila. "Tak dlouho, jak bude potřeba," odsekla jsem.
"takže kruh je kompletní," poznamenal Damien.
"Jo a všichni můžeme s Červenkou zpátky do školy," řekla Erin.
"Hezky společně. Naše správná pětka," připojila se Shaunee.
"Připadám si spíš jako nějaký pitomý mušketýr," zabručela Afrodita, ale usmívala se při tom.
"Tak dohodnuto," řekl Darius. "Vás pět a já pojedeme zpátky. Stevie Rae, Erik , Jack a Heath zůstanou tady."
"To teda ne, sakra, on tady nezůstane!" vyštěkl Erik. Konečně projevil apoň nějakou emoci.
"Hele, vole, do toho nemáš co kecat. A já tady stejně nebudu. Jdu se Zoey."
"To nejde Heathe. Je to moc nebezpečné," prohlásila jsem.
"Afrodita je taky člověk a s mí s váma. To znamená, že já taky," trval na svém.
"Hele, sportovče, aby bylo jasno: já jsem člověk, ale mám zvláštní schopnosti a berou mě s sebou kvůli nim. A zadruhé, nemůžeš s námi, protože by skrz tebe mohli ublížit Zoey. Znovu jste se otiskli. Když něco bolí tebe, bolí to i ji. Tak uvažuj a padej zpátky na předměstí."
"Takhle jsem o tom neuvažoval," řekl Heath zaraženě.
"Musíš domů, Heathe. Uvidíme se, až se situace trochu zklidní."
"neměl bych zůstat radši tady, abych byl po ruce? Když mě budeš potřebovat, nebudeš muset daleko."
Chtěla jsem říct ano, bez ohledu na to, že mě sleduje s nehybným výrazem Erik,a s vědomím, že by pro Heatha bylo nejlepší, kdybychom se už nikdy neviděli. Náš otisk měl neuvěřitelnou sílu, ještě větší, než poprvé. Cítil ajsem ho, jako b ystál vedle mně, sladký a tak důvěrně známý, a i když jsem věděla, že je to špatné a nesmím takhle přemýšlet, toužila jsem mít ho pořád u sebe. Jenomže pak jsem si zvpoměla, jak se na něj dívala Kramisha- jako kdyby si z něj nejradši ukousla pořádný kus. Věděla jsem sice, že jeho krev kvůli našemu otisku bude pro každé jiné mláďě nebo dospělého upíra mít divnou pachuť , ale to neznamenalo, ž eji nebudou chtít aspoň zkusit. Stačilo mi pomyslet na to, že by se z Heatha napil někdo jiný než já, a zmocnil se mě příšerný vztek.
"Ne," trvala jsem na svém. "Musíš domů. Tady nejsi v bezpečí."
"To jem i fuk. Nezáleží mi na ničem jiným, než abych byl s tebou," opáčil.
"Já vím, ale pro mě je tvoje bezpečí důležité. Jeď domů. Zavolám ti, jakmile to půjde."
"No dobře, ale pak se okamžitě vracím sem."
"Mám ho doprovodit k východu?" zeptala se mě Stevie Rae. "Když se tady někdo nevyzná, může snadno zabloudit." A taky di dokážu poradit s červenými mláďaty, kdyby se nějaké z nich rozhodlo, že ho aspoň ochutná. Neřekl ato nahlas, ale ta myšlenka jasně visela ve vzduchu.
"To by bylo fajn, Stevie Rae, děkuju," odpověděla jsem.
"Eriku, zvedni Zoey. Afrodito, ovaž jí ránu tímhle kompresním obvazem. Radši půjdu s Heathem ven," prohlásil Darius.
"Ten krakoun seděl na stromě nad jeho autem, na větvi, která sahá na střechu nádraží," řekla jsem.
"Budu ve střehu, kněžko," odvětil. "Pojď, hochu. Musíš domů."
"Za vteřinku jsme zpátky, Zoey," slíbila Stevie Rae.
Místo bay Heath vyšel ven z pokoje společně s nimi, přistoupil ke mně. Pohladil mě po tváři a usmál se. "Dávej na sebe pozor, Zo, dobře?"
"Budu se snažit. Ty se taky opatruj," řekla jsem. "A děkuju žes mi zachránil život."
"Pro tebe cokoli, Zoey. A to myslím doslova. Cokoli." A potom, jako bychom byli sami, a ne v místnosti plné mých kámošů ( včetně mého kluka), se sklonil a políbil mě. Chutnal po chipsech, cole a po sobě. A pod tím vším jsem cítila jeho vůni, nezaměnitelné aroma jeho krve, která byla otisknutá speciálně pro mně a tím pádem vydávala nejúžasnější, nejkouzelnější vůni na celém světě.
"Muluju tě, zlato," zašeptal a dal mi ještě další pusu. Pak konečně zamířil ven. Cestou ještě zamával na moje kamarády. "zatím se mějte," zavolal. Ani mě moc nepřekvapilo, když mu Jack s Damienem taky řekli ahoj a dvojčata mu poslala vzdušný polibek. heath je prostě sympaťák. Absolutně k sežrání. Odhrnul závěs a ještě se obrátil k Erikovi, který stál vedle mně. "Hele, chlape, jestli se jí něco stane, osobně si to s tebou vyřídím." Pak mu věnoval svůj rošťácký křivý úsměv. "Jo , a jestli mi chceš fakticky usnadnit práci, jen ji hezky dál komanduj." Přidušeně se zachechtal a konečně odešel.
Afrodita vyprskla smíchy a pokusila se to zamaskovat jako záchvat kašle.
"její bývalý má něco do sebe," poznamenala Shaunee.
"To teda jo, ségra," přitakala Erin. "A taky má fakticky výstavní zadek."
"Není to vám dvěma trapné?" pronesl pohoršeně Jack.
2024 ©