Do pokoje přiběhli Damien, Jack a Erik následovaní Hraběnkou. Jack se na mě jedinkrát podíval, zaječel jako holka a omdlel. Damien ho stačil zachytit dřív, než upadl na tvrdou podlahu a praštil se do hlavy. Složil ho na postel. Chudinka zmatená Běnka začala kňučet a dívala se velkýma ustrašenýma hnědýma očima střídavě na Jacka, Damiena a na mě. Damien se připojil k ostatním, kteří stáli namačkaní kolem mě, stejně jako Erik. Pak ale hlouček rozhrnul na způsob upířího Mojžíše rozdělujícího Rudé moře mláďat Darius.
"Ať vyvolají kruh a soustředí na Zoey léčivou moc živlů," řekl Afroditě.
Přikývla, lehce se dotkla mého čela a pak začala na moje kamarády štěkat příkazy.
"Pakoňové! Na místa! Potřebujeme kruh."
Shaunee s Erin na ni jen nechápavě civěly. Damien, který stěží potlačoval pláč, chraptivě pronesl: "Já-já nevím, kde je východ."
Stevie Rae mi stiskla ruku a potom ji pustila. "Já to vím. Vždycky poznám, kde je sever, takže východ dokážu určit taky," obrátila se na kamaráda.
"Rozestavte se kolem stolu," řekl Darius. "A podejte mi tamhle z postele prostěradlo."
Damien strhl z lůžka Stevie Rae svrchní prostěradlo a tiše ujistil Jacka, který se už probral a teď usedavě vzlykal, že všechno bude v pořádku. Pak prostěradlo podal Dariovi.
"Zůstaň s námi, kněžko," oslovil mě bojovník. Střelil pohledem po Heathovi a Erikovi. "Mluvte na ni, oba."Erik mě vzal za ruku, kterou předtím držela Stevie Rae.
"Jsem tady, Červenko." Propletl si se mnou prsty. " Musíš se z toho dostat. Potřebujeme tě." Zarazil se a obrátil ke mně ty překrásné modré oči. "Já tě potřebuju a moc mě mrzí, jak jsem se choval."
Heath zdvihl moji druhou ruku ke rtům a vtiskl na ni letmý polibek. "Hele, Zo, říkal jsem ti, že už dva měsíce vůbec nepiju?"
Mít vedle sebe oba svoje kluky byl fakticky nezvyk. Měla jsem velkou radost, že se pro změnu nebuší do prsou jako dva gorilí samci, ale něco mi říkalo, ž eto asi není zrovna dobré znamení a že musím být raněná hůř, než se mi zdá.
"To je dobrý, ne? S chlastem jsem nadobro skončil," pokračoval Heath.
Pokusila jsem se na něj usmát. Bylo to dobré. S Heathem jsem se rozešla těsně předtím, než mě označili, protože moc pil. Už se s ním vůbec nedalo mluvit a...
Darius mi sundal z hrudi Erikovu zmuchlanou košili a jedním škubnutím mi roztrhl vršek šatů. Na nahé, krví zbrocené kůži mě zastudil chladný podzemní vzduch.
"Pro lásku bohyně, to snad ne!" sykl Erik.
"Do hajzlu!" Heath prudce zavrtěl hlavou. "To je zlý. Moc zlý. Něco takovýho prostě nemůže přežít..."
"Člověk by s takovým zraněním nepřežil, ale ona není člověk a já nedovolím, aby zemřela," přerušil ho Darius a (k mé úlevě) mi zakryl nahá prsa prostěradlem.
Podívala jsem se dolů a to byla velká chyba. Asi bylo dobře, že jsem neměla sílu křičet. Od levého ramene se mi přes hrudník jen kousek nad prsy táhla dlouhá, hluboká, rozšklebená rána a končila až na pravém rameni. Její okraje se odporně odchlipovaly a odhalovaly o hodně víc svalstva, tuku a vrstev pokožky, než jsem kdy chtěla na vlastní oči vidět. Šrám po celé délce krvácel, ale ne zas tolik, jak bych čekala. Není to náhodou tím, že už mi dochází krev? Zatraceně! To je určitě ono! Začala jsem hystericky lapat po dechu.
"Zoey, podívej se na mě," ozval se Erik. Já jsem ale dál zírala na ránu, ke které Darius právě přikládal tlustou vrstvu gázy, a tak mě jemně vzal za bradu a otočil tváří k sobě, abych se místo toho musela dívat na něj. " Uzdravíš se. Musíš se uzdravit."
"Jo, Zoey. Hlavně se na to nekoukej," přidal se k němu Heath. "Přesně jako jsi vždycky říkala mně, když jsem si něco udělal při fotbale. Nedívej se na to a bude to bolet daleko míň. To jsou tvoje vlastní slova."
Erik pustil moji bradu a já s vypětím sil přikývla. Kdybych mohla mluvit, udělala bych v tom oběma okamžitě jasno. To si pište, že už se tam nepodívám! Jeden pohled na tu hrůzu mi ke štěstí úplně stačil , o další jsem ani v nejmenším nestála.
"Ten kruh," připomněl ostatním Darius.
"Jsme připravení," řekl Damien.
Rozhlédla jsem se ( a dávala si přitom pozor , abych ani okem nezavadila o ránu). Damien, Stevie Rae a dvojčata se kolem nás rozestavili na svoje místa.
"Tak na co čekáte?" vyštěkl Darius.
Nastalo rozpačité ticho, dokud Erin neřekla: "Ale kruh vždycky vyvolává Zoey. Nikdo z nás to neumí."
"Já to udělám," Afrodita vkročila do prostoru mezi nimi a rázně přistoupila k Damienovi. Ten se na ni podíval s tak jasnou nedůvěrou, že jsem si toho všimla i já. "Kruh nemusí vyvolávat jen mládě nebo dospělý. Dokáže to každý, kdo miluje Nyx. A já ji miluju," trvala Afrodita na svém. "Ale potřebuju k tomu vaši plnou podporu. Dáte mi ji?"
Damien se otočil ke mně. Sebrala jsem snad úplně poslední zbytky sil a kývla na něj. Usmál se a taky kývl.
"Stojím při tobě," řekl Afroditě.
Obrátila se na dvojčata. "My taky," odpověděla za obě Erin.
Nakonec pohlédla na Stevie Rae. Ta si otřela oči, široce, s důvěrou se na mě usmála a prohlásila: "Dvakrát jsi mi zachránila život, Afrodito. Věřím, že dokážeš udělat to samé taky pro Zoey."
Všimla jsem si, jak se Afroditě zarděly tváře, jak zvedla bradu a napřímila záda, a podle toho jsem poznala, že se po dlouhé době zase cítí jako uznávaný člen nějaké party.
"Bezva, tak se do toho dáme," řekla. "Je prvním z živlů, je naší součástí od chvíle, kdy se poprvé nadechneme, až do našeho posledního výdechu. Volám do kruhu vzduch!"
Fungovalo to. Její i Damienovy vlasy zavířily pod náporem větru a jí se na první pohled hodně ulevilo. Postoupila po směru hodinových ručiček k Shaunee.
A já je najednou přestala vnímat - přesněji řečeno, dívala jsem se dál, ale zorné pole mi zaclonila jakási šeď a všechno jsem viděla, jako by se to odehrávalo na vzdáleném konci dlouhého tunelu.
"Zoey, jsi tu pořád s námi?" zeptal se Darius a dál mi přikládal k hrudníku gázu.
Nedokázala jsem odpovědět. Hlavu jsem měla lehkou jako pírko, zato zbytek těla příšerně těžký, jako by mi na něm nějaký kretén zaparkoval kamion.
"Červenko?" oslovil mě Erik. "Červenko, podívej se na mě!"
"Zoey? Zlato?" Heath vypadal, že se brzo zase rozbrečí. Fakticky jsem hrozně moc chtěla něco říct, abych je uklidnila, ale prostě to nešlo. Byl to pocit, jako když kolem mě hrají nějaké divadlo a já se na něj jen z velikánské dálky koukám. Směla jsem se koukat, ale hrát už ne.
"Přivolali jsme všechny živly kromě ducha," ozvala se Afrodita. Stála vedle Daria. "Toho vždycky ztělesňuje Zoey a mně nepřipadá správné, abych ho vyzývala já,"
"Přivolej ho," odvětil Darius. Zvedl hlavu a rozhlédl se po kruhu. "Soustřeďte na Zoey sílu svých živlů. Myslete na to, jak ji naplňují energií, teplem a životem."
Jakoby zdálky jsem zaslechla, jak Afrodita vyzývá ducha, ale záchvěv radosti a elánu, který mnou obvykle projede, když se pátý živel zhmotní, se nedostavil. Na chviličku se o mě otřel vzdálený dotek tepla a přišlo mi, že cítím déšť a posečenou trávu, ale trvalo to opravdu jen okamžik. Šeď v mém zorném poli, začala pohlcovat všechno ostatní.
"Ty jsi ten člověk, se kterým bývala Zoey otisknutá?" zaslechla jsem Daria, jak se obrací na Heatha. Vnímala jsem slova, ale bylo mi vcelku fuk, co vlastně znamenají.
"Jo," řekl Heath.
"Výborně. Tvoje krev jí pomůže mnohem víc, než Afroditina."
"Lepší zprávu jsem neslyšela ani nepamatuju," zamumlala Afrodita a otřela si hřbetem ruky oči.
"Dovolíš Zoey, aby se z tebe napila?"
"Jasně!" vyhrkl. "Jenom mi pověz, jak to mám udělat."
"Sedni si sem nahoru. Polož si její hlavu na klín. Potom mi podej ruku," dal mu bojovník instrukce.
Heath se posadil na kraj stolu a s Erikovým a Dariovým přispěním moje hlava spočinula na jeho teplém stehnu připomínajícím živý polštář. Heath natáhl paži a Darius ji pevně uchopil. Měla jsem v hlavě moc velký zmatek, než abych pochopila, co to provádějí, dokud Darius nevytáhl z lékárničky švýcarský armádní nůž. Pak otevřel jednu čepel a přiložil ji k měkké kůži na vnitřní straně Heathova svalnatého předloktí.
Vůně jeho krve mě obklopila jako sladká mlha.
"Přilož jí ránu ke rtům," řekl Darius. "Přiměj ji se napít."
"Honem zlato. Napij se. Udělá ti to dobře."
Nemyslete si, racionální část mého mozku věděla, že vedle mě stojí Erik a spolu s mými nejlepšími kamarády se na nás dívá. Za normálních okolností bych to, co jsem udělala, nikdy nepřipustila, i když Heathova krev voněla doopravdy lákavě, nádherně a svůdně.
Jenomže tohle fakticky nebyly normální okolnosti. Když mi Heath přitiskl krvácející ruku ke rtům, prostě jsem otevřela pusu, zakousla se hluboko do jeho kůže a začala sát.
Heath zasténal, volnou paží mě objal a schoval si tvář do mých vlasů. Já pila dál. Jeho krev mi projela tělem jako blesk, svět se rázem smrskl a zůstali jsme v něm jen já a on. Jakmile jsem polkla první doušek, vrátil se mi cit a hrudí mi projela taková bolest, že jsem se od Heatha málem odtrhla, ale on si mě přidržel pevněji a zašeptal mi do ucha: "Ne, nesmíš přestat. Když to vydržím já, vydržíš to taky, Zo."
Bylo mi jasné, že necítí jen úžasnou rozkoš,kterou krmení působí upírovi i jeho oběti. Okamžitě jsme se zase otiskli. Poznala jsem to i navzdory tomu, mi bylo hrozně zle. Zároveň s Heathovou krví mě naplnilo i jeho vědomí, znovu nás spojila vlákna magie upředená z hluboké potřeby a přitažlivosti mezi člověkem a upírem a z těch se vzápětí utkalo prastaré pouto otisku. Ale nebylo to tak, že bych z Heatha jen pila. Sála jsem jeho krev s děsivou úporností, kterou ve mně vyvolával přirozený pud sebezáchovy, a Heath prostřednictvím našeho pouta cítil mojí bolest, strach a hlad, všechno to, co ustoupilo do pozadí, dokud bylo moje tělo v téměř smrtelném šoku. Jeho krev to ale změnila. Vlila do mě nový život, vytrhla mě z mtrvolné otupělosti a přinutila mě znovu cítit spalující bolest a uvědomit si hrůznou skutečnost, že jsem pořád na pokraji smrti.
Zakňourala jsem. Nepřestala jsem sát, ale zmocnily se mě strašné výčitky, protože mi došlo, jaké pocity na něj přenáším.
On samozřejmě taky věděl, co cítím a že mě mrzí, jakou bolest mu působím.
"To nic, broučku, to nevadí. Zas tak hrozný to není," sykl tiše. Zuby měl zaťaté ve snaze nepodlehnout vražedné kombinaci bolesti a touhy.
Netuším kolik času uplynulo, ale najednou jsem si uvědomila, že rána na hrudi pořád neskutečně bolí, ale jinak se mi po těle rozlévá teplo a kůži mi laská vánek provoněný jarním deštěm a rozkvetlou loukou. I moji duši naplnila síla. Heathova krev mi pomohla natolik, že jsem konečně dokázala přijmout léčivou moc živlů, a ty mě teď konejšily a uzdravovaly.
V tu chvíli jsem si taky všimla, že Heath na mě už nemluví. Otevřela jsem oči a podívala se na něj. Seděl napůl zhroucený a aspoň napůl zpříma se držel jen proto, že mu Darius pevně svíral ramena. Oči měl zavřené a byl bledý jako stěna.
Okamžitě jsem se odtáhla od rány. "Heathe!" Zabila jsem ho? V návalu paniky jsem se pokusila posadit, ale bolest mi to nedovolila.
"Ten hoch je v pořádku, kněžko," uklidnil mě Darius.
"Zahoj řez, ať zbytečně neztrácí další krev."
Automaticky jsem přejela jazykem po šrámu i hlubokých stopách, které zanechaly na Heathově předloktí moje zuby, a v duchu poprosila: Zahojte se ... už žádná krev. Když jsem se odtáhla tentokrát, žádné ze zranění ani trochu nekrvácelo.
"Můžete uzavřít kruh," řekl bojovník Afroditě, která mě s nelíčenou zvědavostí pozorovala.
Tak vidíš, prohlásila bych nejradši, otisky jsou různé. Ten můj s Heathem je zatraceně jiný, než tvůj se Stevie Rae.
Neměla jsem ale sílu říct to nahlas. Popravdě jsem se na záplavu otázek, kterou si na mě určitě chystala, vůbec netěšila. Jenomže než se Afrodita otočila ke Stevie Rae a začala děkovat živlům a propouštět je, věnovala Dariovi mnohoslibný sexy úsměv a já si vzpomněla, že můj první otisk s Heathem se zlomil, když jsem se vyspala s Lorenem. Došlo mi, že její otázky nebudou směřovat na mě, ale na Daria.
Bojovník jí úsměv láskyplně oplatil. Bylo jasné že si to vyptávání užije daleko víc než já.
Fuj. Radši nemyslet
Podezřele veselá Afrodita uzavřela kruh a Darius se zase obrátil ke mně a Heathovi. "Eriku, pomoz mi s ním na lůžko," řekl.
Erikova tvář vypadala jako z kamene. Sundal mi hlavu z Heathova klína a společně s Dariem ho přesunuli na postel, ze které těsně před chvílí vstal Jack (teď vykuleně sledoval dění z nejvzdálenějšího rohu pokoje a s maniakální úporností hladil Hraběnku).
"Doběhni pro něco k jídlu a pití. A sežeň ještě trochu toho Venušina vína," požádal ho Darius. "Ale vyřiď červeným, ať sem nechodí," dodal vzápětí. Jack přikývla a s Běnkou v patách vyrazil splnit úkol.
"Oni Heathovi nic neudělají," prohlásila Stevie Rae. Přešla ke mně a vzala mě znovu za ruku. "Zvlášť když se teď znovu otiskl se Zoey. Jeho krev už nám nevoní."
"Teď není vhodná doba zjišťovat, jestli to tak skutečně je," odvětil bojovník. Vrátil se ke mně a prohlédl mi ránu.
"Výborně. Už vůbec nekrvácí."
"Budu ti věřit. Nemám moc chuť si to ověřovat na vlastní oči." Ohromně mě potěšilo, že zase můžu mluvit, i když můj hlas zněl slabě a třaslavě. "Díky za ten kruh," řekla jsem kamarádům.
Jejich obličeje se rozzářily úsměvem a všichni se začali tlačit ke stolu.
"Ne!" Darius zvedl ruku a jejich veselí rázně utnul. "Potřebuju ke své práci dostatek místa. Afrodito najdi mi v lékárničce náplasťové stehy a přines mi je."
"Hele, umírání už mám jako za sebou?" zeptala jsem se ho.
Darius zvedl oči od mého zranění a já v nich spatřila výraz obrovské úlevy, který mi jasně pověděl, jak těsně jsem unikla.
"Ano, umírání už máš za sebou." Zarazil se, ale zjevně chtěl ještě něco dodat.
"Ale?" pobídla jsem ho.
"Žádné ale," vyhrkla Stevie Rae. "Umírání máš za sebou. tečka."
Nepustila jsem z Daria ani na vteřinku oči a on konečně pokračoval. "Ale jestli se máš úplně zotavit, budeš potřebovat lepší péči, než ti dokážu poskytnout já."
"Jak to myslíš, lepší péči?" zeptala se Afrodita a přistoupila k němu. V ruce držela takové divné náplasti.
Darius si povzdychl. "Zoey utrpěla velice vážné poranění. Krev toho člověka jí zachránila život, protože nahradila tu, kterou ztratila, a dodala jí sílu přijmout energii živlů. Ale ani Zoey se nedokáže z takového traumatu zotavit sama. Je pořád mládě a něco takového by představovalo velké riziko i pro dospělého upíra."
"Vždyť vypadá mnohem líp a mluví s námi." namítl Damien.
"Jo, už nemám pocit, že jsem ve skutečnosti někde úplně jinde," připojila jsem se k němu.
Darius přikývl. "To je sice dobré, ale ta rána vyžaduje hodně stehů, jestli se má plně zahojit."
"Co tohle?" Afrodita zamávala balíčky s náplasťovými stehy. "Myslela jsem, že právě proto je chceš."
"To je pouze dočasné řešení. Potřebuje skutečné stehy."
"Tak mě zašij." Snažila jsem se, aby to vyznělo kurážně, ačkoli z představy, jak na mě Darius bere jehlu, mi bylo na zvracení a do pláče, případně obojí najednou.
"Nemám čím, v lékárničce nejsou žádné šicí materiály," odvětil.
"Nemůžeme nějaké sehnat?" ozval se Erik. Všimla jsem si, že se schválně vyhýbá pohledem. "Mohl bych zajet Heathovým autem do lékárny u svatého Jana, a když se mnou pojede Stevie Rae, určitě je z nějakého doktora vymámí. Přivezeme všechno, co budeš potřebovat, abys ji mohl zašít sám."
"Jo to by šlo," přisvědčila Stevie Rae. "Klidně drapnu doktora a přivedu ho až sem. Potom ho zas vrátím a vymažu mu vzpomínky."
"Koukni, Stevie Rae, to je fakt velkorysá nabídka," vložila jsme se do toho rychle. Dost mně vyděsilo, jak klidně mluví o něčem, jako je únos a vymývání mozků. "Ale podle mně to není dobrý nápad."
"Tak jednoduché to navíc nebude," řekl Darius.
"V tom případě nám vysvětli, co je na tom složitýho," pronesl Heath a zvedl se na lokty. Vypadal příšerně, ale krásně se na mně usmál.
"Zoey nestačí jen lékařská péče. Musí mít kolem sebe dospělé upíry, jinak pro ni to zranění může v konečném důsledku být smrtelné."
"No počkat, říkals přece, že umírání už mám za sebou," vyjekla jsem.
"Ta rána sama tě zabít nemůže, ale pokud zůstaneš bez kontaktu s větší skupinou dospělých upírů, a tím nemyslím víc něž nás dva nebo tři, kteří jsme tady, tvoje tělo spotřebuje k uzdravení veškeré rezervy a začne odmítat proměnu." Odmlčel se a počkal, až nám to všem v plném rozsahu dojde. "Pak umřeš. Možná se vrátíš jako Stevie Rae a ostatní červená mláďata, ale to není jisté."
"Nebo se sice vrátíš, ale budeš jako ten hnusák Stark, proměníš se v šílené monstrum a všechny nás povraždíš," dodala Afrodita.
"Takže bohužel nemáš na vybranou," uzavřel Darius. "Musíme tě odvézt zpět do Školy noci."
"A do pytle," řekla jsem.
2024 ©