"Heathe!" Rozběhla jsem se k němu a málem začala křičet úlevou, že je to on a ne nějaký ohavný krakoun anebo ještě hůř, prastarý nesmrtelný anděl s očima jako noční nebe a hlasem jako zakázané tajemství.
"Heath?" Erik zdaleka tak nadšeně nezněl. Když jsem letěla kolem něj, chytil mě za ruku a nepustil mě dál. Zamračil se a znovu se ochranitelsky posatavil přede mě. "Jako že tvůj člověčí kluk?"
"My už spolu nechodíme," řekli jsme společně s Heathem.
"Hele, nejseš ty ten Erik? To mládě, se kterým to Zo jednu dobu táhla?" pokračoval Heath. Pohrdavě ignoroval tři schody, po kterých se muselo do suterénu sestoupit, a s jistotou seskočil přímo od vchodu na podlahu. Každým coulem ztělesňoval hvězdu školního fotbalového týmu (čímž myslím metr osmdesát a něco svalů, vlnité špinavě blond vlasy, krásné oči a ty nejrozkošnější dolíčky, jaké jste kdy viděli.) Ano, já vím, že moje dětská láska je chodící klišé, ale to mu na sladkosti nijak neubírá.
"Táhneme to spolu pořád." Z Erikova hlasu doslova sršely jiskry. "A mládě už nejsem. Proměnil jsem se."
"Aha. Hele, mohl bych ti pogratulovat, že jste se dali se Zo zase dohromady a že ses neutopil ve svý vlastní krvi,ale nešlo by mi to zrovna od srdce. Vlastně by to byla lež jak prase. Rozumíš co myslím, viď?" Než to dořekl, už stál u mě a držel moji ruku, ale než si mě stačil přitáhnout do náruče, všiml si nových tetování na mých dlaních. "Ty jo! Fakt hustý! Takže tvoje bohyně tě pořád chrání?"
"Jo, hlídá si mě¨," odpověděla jsem.
"To je fajn,"řekl a objal mě, přesně jak jsem čekala. "Do háje, já jsem se o tebe tak strašně bál!" Poodstoupil a od hlavy k patě mě přejel zkoumavým pohledem. "Jseš celá?"
"Nic se mi nestalo." Trochu jsem nemohla popadnout dech. No uznejte, když jsem ho viděl naposled, dal mi kopačky. Navíc jsem ucítila jeho fantastickou vůni. Voněl po domově, našem dětství a po něčem úžasném a vzrušujícím, co mě k němu volalo každým centimetrem kůže, kterého se dotkl. Věděla jsem, co to je. Jeho krev. A ta mi zamotala nejen hlavu.
"Paráda." Pustil moji ruku a já rychle ustoupila blíž k Erikovi. Zahlédla jsem v Heathových očích záblesk bolesti, ale trval jen vteřinku. Pak se hned usmál a pokrčil rameny, jako že mě takhle může objímat, kdy se mu zlíbí, protože jsme teď jenom kamarídi. "Vlastně jsem si byl vcelku jistej, že jseš v pořádku. Tamto s tou krví už sice nefunguje, ale stejně jsem si říkal, že bych vycítil, kdyby se ti stalo něco zlýho." Do slov TAMTO S TOU KRVÍ vložil tak sexy tón, že se Erik rozčileně napřímil. "Ale stejně jsem si to radši chtěl ověřit. A taky se zeptat, proč jsi mi včera v noci volala a plácala takový nesmysly."
"Tys mu volala?" řekl Erik. Najednou se na mě díval nedůvěřivě.
"Jo, volala." Vzpurně jsem zvedla bradu. Možná s ním zase chodím, ale to ani náhodou neznamená, že se ke mě smí chovat panovitě a žárlit jako magor. Vzápětí mě napadlo, že Erik už mi po tom všem možná nikdy tak úplně věřit nebude, a tím pádem musím s trochou iracionální žárlivosti prostě počítat. Koneckonců, můžu si za to sama. Nahlas jsem ale jen co nejklidněji pronesla: "Varovala jsem ho před krakouny a řekla mu, ať odvede svoji rodinu do bezpečí. Sice spolu nechodíme, ale to neznamená, že mu nepomůžu, když mu hrozí nebezpečí."
"Krakouni?" ozval se Heath.
"Co se děje tam venku?" obrátil se k němu Erik. Jeho tón byl čistě neutrální.
"Jak jako co se děje? Myslíš tu bouřku, co se spustila o půlnoci, to děsný náledí nebo to, jak řádil ten gang? A kdo jsou krakouni?"
"Gang? Jaký gang?" vyštěkl Erik.
"Ne. Nejdřív odpověz ty mně, pak odpovím já tobě."
"Karkouni jsou démoni z čerokézkých pověstí," vložila jsem se do toho. "Do včerejší půlnoci to byli jen zlí duchové, jenže pak se z podzemí osvobodil jejich nesmrtelný otec Kalona a oni získali zpátky svoji moc. Momentálně mají základnu v naší Škole noci tady v Tulse."
"Myslíš, že je rozumné mu všechno tohle vyzrazovat?" namítl Erik.
"Hele, snad se může rozhodnout sama, co mi chce říct a co ne!" Heath se naježil a vypadalo to, že by Erikovi nejradši jednu uvalil.
Erik měl evidentně velice podobné myšlenky. "Jsi člověk." Řekl to slovo, jako by se jednalo o nějakou pohlavní nemoc. "Spousta věcí, které my hravě zvládáme, by tě odrovnala. Jen si vzpomeň, jak po tobě před pár měsíci šli upíří duchové a já tě musel zachraňovat."
"Nezachránils mě ty, ale Zoey! A jen tak mimochodem, možná nezvládám všechno co ty, ale jí rozumím daleko líp, protože ji znám tisíckrát dýl!"
"Fakticky? A kolikrát kvůli tobě málem přišla o život od té doby, co ji označili?"
Heath značně sklesl. "Hele, tím, že jsem tady, ji nijak neohrožuju. Jen jsem se chtěl přesvědčit, že se jí nic nestalo. Zkoušel jsem telefon, ale nefunguje nic."
"Heathe, tady nejde o to, že bys mě nějak ohrožoval. V nebezpečí jsi ty," vložil ajsem se do toho a pohledem Erikovi naznačila, ať laskavě zmlkne.
"No jo, já vím, že když jsme tady byli naposled, chtěly mě sežrat nějaký potrhlý mláďata. Nepamatuju si to úplně přesně, ale pro jistotu jsem si přinesl tohle." Sáhl do kapsy maskáčové budy Carhartt a vytáhl černou pistoli s krátkou hlavní, ze které mi tuhla krev v žilách. "Je mýho táty," pochlubil se. "Mám taky náhradní zásobníky. Kdyby mě zas chtěli zakousnout, postřílím všecky, který nestihneš sejmout svýma kouzlama."
"To snad není pravda. Ty nosíš v kapse nabitou pistoli?" zasténala jsem.
"Je zajištěná Zo, a v komoře není žádnej náboj. Nejsem zase úplnej debil."
Erik poměšně zafrkal. Heath na něj vrhl vražedný pohled. Vzduch doslova překypoval testosteronem, a tak jsem honem zase promluvila, než se začnou bušit do hrudi. "Oni už lidi nevysávají, Heathe, takže se bez střílení klidně obejdeš. Když jsem říkala, ž ejsi v nebezpečí, myslela jsem tím krakouny."
"Na které ses ptal a Zoey ti odpověděla. Takže o jakém gangu jsi to předtím mluvil? "
Heath pokrčil rameny. "Říkali to ve zprávách. Pořád teda vypadává elektřina, nefunguje kabelovka a není signál, takže toho moc nevím, ale kolem půlnoci prej začal řádit nějakej gang. Novoroční iniciace novejch členů nebo co. Chera Kimiko na Fox News říkala, že to bylo příšerný krveprolití. Ve vilový čtvrti zabili pár lidí a všichni jsou z toho úplně vedle, protože tam normálně žádný gangy nejsou, bydlej tam samý bílý pracháči a ty teď normálně vyšilujou. V posledních zprávách, co jsem viděl, hulákali něco o tom, že zavolají Národní gardu, ale policajti tvrdí,že mají všechno pod kontrolou." Odmlčel se a já doslova viděla, jak mu to šrotuje v hlavě. "Hele, ve vilový čtvrti! Tam je přece Škola noci." Podíval se na Erika a pak zpátky na mě.
"Takže to nebyl žádnej gang, ale ty krakouni, nebo jak si jim to říkala."
"Ten kluk je hotový Einstein," zamumlal Erik.
"Ano ve skutečnosti to byli krakouni.Zaútočili na město, když jsme utíkali ze školy," vyhrkla jsem, než se do sebe stihli zase začít navážet. "O žádných divných bytostech se ve zprávách nemluvilo?"
"Vůbec. Říkali, že ty vraždy spáchali gangsteři. Podřezávali lidem krky. To krakouni dělají?"
Vybavilo se mi, jak mě v eškole napadl jeden z nich a pokusil se mi podříznout krk, čímž se málem naplnila jedna z Afroditiných vizí mojí smrti. A to ještě krakouni ani ne´měli plnou fyzickou podobu. Otřásla jsem se.
"Jo, myslím, že přesně to dělají, ale já toho moc o nich moc nevím. Babička b yti řekla víc, jenomže měla autonehodu. Krakouni ji vytlačili ze silnice."
" Babička měla bouračku? Sakra, Zo, to je mi vážně hrozně líto. Je to s ní hodně špatný?" Evidentně to pro něj byl šok. Babička ho odjakživa měla moc ráda. Ani bych nedokázala spočítat, kolikrát jsme spolu byli u ní na levandulové farmě.
"Uzdraví se. Musí se uzdravit," prohlásila jsem s přesvědčením. "Starají se o ni benediktinské jeptišky ve sklepení pod jejich klášterem jen kousek odsud, na křožovatce Lewisovy a Jednadvacáté."
"Ve sklepení? Jeptišky? To jako doopravdy? Neměla by bejt v nemocnici?"
"Byla tam , dokud se nevrátil Kalona a krakouni nedostali zpátky svá odporná ptakočlověčí těla."
Zkřivil obličej. "Ptakočlověčí ? To zní dost divně."
"A ve skutečnosti to je ještě horší. Jsou pořádně velcí. A zlí. Fajn, Heathe, teď mě poslouchej. Kalona je nesmrtelný padlý anděl."
"Padlý, to znamená, že už není hodnej co, nepoletuje na bílých křídlech a nehraje přitom na harfu?"
"Křídla má, ale černá a pěkně velká," podotkl Erik. "A hodný není ani náhodou. Pokud víme, byl odjakživa zlý."
"Ne, nebyl." Prostě mi to vyletělo z pusy, doopravdy jsem to vyslovit nechtěla, fakt! Oba kluci na mě zůstali nechápavě koukat. Nervozně jsem se usmála.
"No, ehm, babička povídala, že původně byl anděl, takže asi kdysi musel být hodný. jako že už strašně moc dávno."
"Já myslím, ž ebychom to měli brát tak, že je zlý. Skrz naskrz," řekl Erik.
"V noci to ošklivě odskákala spousta lidí. Nevím, kolik bylo mrtvých, ale to je fuk, bylo to prostě děsný. Jestli za to může tenhle Kalona, tak je podle mě parchant," přisvědčil Heath.
"Nojo, máte asi pravdu." Co se to semnou sakra děje? Já vím nejlíp ze všech, jak je Kalona zlý!Poznala jsem jeho temnou moc na vlastní kůži. Vím, že je s ním spolčená Neferet a že se kvůli němu obrátila zády k Nyktě. Z toho přece čiší zlo na sto honů.
"Počkat. Na tohle jsem úplně zapomněl. "Erik zničeho nic vykročil zpátky ke svojí židli. J a s Heathem jsme šli za ním a viděli, jak ze stínů při zemi vylovil ten příšerný megalomanský tranzistorák. "Uvidíme, jestli něco naladím." Chvíli si pohrával s obrovskými stříbrnými knoflíky a brzo chytil místní zpravodajskou stanici, i když příjem byl mizerný. Hlasatel mluvil vážným tónem a hrozně ryche.
" ZOPAKUJEME ZVLÁŠTNÍ ZPRAVODAJSTVÍ O ŘÁDĚNÍ GANGU V REZIDENČNÍ ČTVRTI TULSY. TULSKÝ
POLICEJNÍ SBOR ZNOVU DŮRAZNĚ OPAKUJE, ŽE MÁ VEŠKERÉ DĚNÍ POD KONTROLOU A VE MĚSTĚ JE JIŽ BEZPEČNO. CITUJI SLOVA POLICEJNÍHO NÁČELNÍKA: ŠLO O INICIAČNÍ RITUÁL NOVÉHO GANGU, KTERÝ SI ŘÍKÁ KRAKOUNI. VŮDCI GANGU BYLI ZATČENI A V ULICÍCH TULSY UŽ OBČANŮM NEHROZÍ ŽÁDNÉ NEBEZPEČÍ."
Hlasatel pokračoval: " VE MĚSTĚ I V PŘILEHLÉM OKOLÍ VŠAK I NADÁLE PLATÍ
VÝSTRAHA PŘED SILNÝMI BOUŘKAMI A NÁLEDÍM, A PROTO VÁM DOPORUČUJEME OMEZIT POHYB
VENKU A CESTOVÁNÍ NA NEJNUTNĚJŠÍ PŘÍPADY. METEOROLOGOVÉ OČEKÁVAJÍ DALŠÍCH PATNÁCT
CENTIMETRŮ MRZNOUCÍHO DEŠTĚ, COŽ BOHUŽEL ZPOMLAUJE ÚSILÍ OKLAHOMSKÉ ENERGETICKÉ
SPOLEČNOSTI OBNOVIT DODÁVKU ELEKTRICKÉHO PROUDU V MNOHA OBLASTECH, KDE BĚHEM NOCI DOŠLO K VÝPADKU. DALŠÍ PODROBNOSTI A KOMPLETNÍ PŘEDPOVĚĎ POČASÍ USLYŠÍTE ZA PŮL HODINY VE ZPRÁVÁCH O PÁTÉ.
DÁLE ZDE MÁME JEDNO MÍSTNÍ HLÁŠENÍ: ŠKOLA NOCI VYZÝVÁ VŠECHNY STUDENTY, UČITELE A DALŠÍ PERSONÁL, ABY SE VZHLEDEM K NEPŘÍZNI POČASÍ NEPRODLENĚ VRÁTILI DO ŠKOLY. OPAKUJI, STUDENTI, UČITELÉ A PERSONÁL ŠKOLY NOCI SE MAJÍ VRÁTIT DO ŠKOLY.
DALŠÍ INFORMACE SE DOZVÍTE V PRŮBĚHU VYSÍLÁNÍ, ZŮSTAŇTE S NÁMI. A TEĎ ZPĚT K NAŠEMU
PLÁNOVANÉMU PROGRAMU."
" To nebyl žádný gang," vyhrkl ajsem. "Větší pitomost jsem v životě neslyšela!"
"V tom má prst yona. Zmanipulovala média a možná i všechny ostatní lidi," řekl Erik zachmuřeně.
"Nemyslí náhodou tu velekněžku, co se mi hrabala v hlavě ?" zeptal se mě Hetah.
"Ne," řekl Erik.
"Jo" prohlásila jsem a zamračila se na něj. "Musí vědět, jak se věci doopravdy mají, aby se mohl bránit."
"Čím míň toho ví, tím líp pro něj." namítl Erik.
"Ne, to jsem si dřív myslela i já, a proto jse si to u všech tak zavařila. A proto jsem taky udělal spoustu obrosvkých chyb." Zpříma jsem se na oba kluky podívala. "Kdybych si všechno nenechávala pro sebe a radši věřila, že se moji kamarádi dokážou o sebe postarat, nemusely se některé věci vůbec stát. Měla jsem víc mluvit a míň blbnout."
Erik vzdychl. "No dobře, chápu, jak to myslíš." Podíval se na Heatha. "Jmenuje se Neferet. Je velekněžka Školy noci. Je mocná . Hodně mocná. A umí číst a ovládat myšlenky."
"Jo, já vím, že se dovede dostat lidem do hlavy. Udělala mi to taky. Zapomněl jsem celý dlouhý kusy toho , co se mi stalo. Začaly se mi vybavovat teprve nedávno."
"Nebolí tě při tom hlava?" zeptala jsem se ho, protože jsem si vzpomněla, jak moc bylo nepříjemné, když jsem prolomila blok, kterým mi Neferet pozměnila paměť.
"Jo, bolí, ale už je to mnohem lepší." Jeho důvěrně známý úsměv mi říkal, že se na mě nezlobí, a mně se sevřelo srdce.
"Neferet je taky něco jako královna Kalony." pokračoval Erik.
"Takže po všech stránkách pěkná potvora," srhnul to Heath.
"Pěkně nebezpečná potvora. Na to nezapomínej," řekl ajsem. "A Kalona nesnáší podzemí. Neměl to tam rád už před tím, než ho čerokézké ženy uvěznily v hluboké jeskyni, ale když se mu teď odtamtud podařilo utéct, nebude tam víckrát chtít strčit ani nos, aspoň podle mě. Takže si hlavně pamatuj, že v podzemí jsi v bezpečí."
"Co ti krakouni?"
Zavrtěla jsem hlavou. "To nevíme. Žádný se sem za námi nepokusil dostat, ale to ještě nic neznamená."
Pomyslela jsem na temnotu dole v tunelech a ten divný pocit, který v emě vyvolávala, ale netušila jsem, co by to mohlo být. Červená mláďata? Krakouni? Nějaká úplně jiná, nehmotná věc, se kterou na naás Kalona poslal? Nebo jednoduše vidím něco, co neexistuje? Jistá jsem si byla jenom tím, ž ekdybych všechny tyhle svoje za vlasy přitažené dohady klukům vyžvanila, vypadala bych jako husa, co se leká každého stínu. Proto jsem se rozhodla prozatím držet klapačku.
"No, dneska je sobota, ale do středy stejně nemusím do školy, protože máme zimní prázdniny, a jestli přijde další ledová bouře, jak slibujou, asi je protáhnou až do konce týdne," prohlásil Heath. "takže by neměl být problém se zatím schovat, i kdyby krakouni znova zaútočili a vybrali si pro změnu Broken Arrow."
V břiše se mi rázem usadil hotový balvan. "To by se klidně mohlo stát. Neferet ví, že jsem odtamtud a že tam bydlí lidi, na kterých mi pořád hodně záleží."
"Poslala by tam krakouny jen proto, aby ti ublížila?" zeptal se Heath.
Přikývla jsem. "Zvlášť když já a moje parta neposlechneme a nevrátíme se do školy."
"Ale počkej, Zo, ty a vůbec všecky mláďata přece musíte být ve škole mezi dospělými, nebo onemocníte ne?"
"Jsem tady já," ozval se Erik. "A ještě jeden dospělý upír. Plus Stevie Rae."
"Ta je přeca něco jako zombie," řekl Heath.
"Už ne," ujistil ajsem ho. "Proměnila se v jiný druh upíra, má červené tetování. A všechna ta hnusná mláďata, co tě chtěla sežrat - no, z těch jsou teď prostě daleko míň hnusná červená mláďata."
"Aha. To je fajn, že tvoje nej kamarádka je zase normální."
"Já jsem taky ráda." Usmála jsem se.
"Tři dospělí teda stačí, abyste vy ostatní nezačali padat jako mouchy?"
"Bude muset. Měl bys jít, Heathe," vložil se do toho najednou Erik.
Oba jsme se na něj podívali. Došlo mi, že se na Heatha pořád usmívám a jsem fakticky ráda, že spolu zase mluvíme. "Kvůli tomu náledí," Pokračoval Erik. "Nebylo by zrovna dvakrát rozumné, kdyby tady uvízl, a přesně to se stane, jestli neodejde před západem slunce." Zarazil se a pak poznamenal: "Což bude za půl hodiny. Jak dlouho ti trvalo dojet z Broken Arrow sem?"
Heath se zamračil. "Skoro dvě hodiny. Silnice jsou špatný."
Od domu k nádraží by mu to normálně trvalo necelých třicet minut. Erik měl pravdu, Heath musí vyrazit.
A nešlo jen o to, že nevíme, nakolik nás může ohrozit Kalona. Taky jsem si nebyla stoprocentně jistá, že by Heathovi neublížila červená mláďata. I kdybych nechala stranou všechny svoje pochybnosti o jejich skutečné povaze, faktem zůstávalo, že Heath je prostě a jednoduše člověk, a tudíž mu v žilách koluje spousta báječné, čerstvé, horké, sexy pulzující krve ( snažil ajsem se nemyslet na to, že se mi při tom pomyšlení sbíhají sliny).
Neměla jsem ponětí, do jaké míry se červení dokážou.
"Erik má pravdu. Dneska večer nesmíš uvíznout venku, zvlášť takhle v centru. Je náledí a taky nevíme, jestli krakouni zase nezačnou řádit."
Heath se na mě zadíval, jako kdybychom spolu byli úplně sami. "Ty se o mě bojíš."
Vyschlo mi v krku. Na tohle téma jsem se s ním rozhodně nehodlala bavit před Erikem. "Jasně že se o tebe bojím. Kamarádíme spolu už roky." Cítila jsem Erikův pohled a dalo mi hodně práce, abych se nezačala nervózně ošívat. " A dělat si starosti o toho druhého, to ke kamarádství patří."
Heath se lenivě, důvěrně usmál. "Kamarádi. No dobře."
"Jeď už." Erikův hlas zněl naštvaně.
Heath se na něj ani nepodíval. "Pojedu, až mi to řekne Zoey."
"Musíš vyrazit," vyhrkla jsem rychle.
Pár uderů srdce se mi koukal do očí. "Jasně. Jak chceš," pronesl nakonec a otočil se k Erikovi. "Takže ty jseš teď opravdickej dospělej upír?"
"Jsem."
Heath ho přejel pohledem od hlavy k patě. Oba kluci jsou skoro stejně vysocí. Erik má o pár centimetrů víc, ale Heath je namakanější. Zkrátka, kdyby se do sebe pustili, byl by to vyrovnaný boj. Napjatě jsem je pozorovala. Co když Heath Erikovi jednu vrazí?
"Slyšel jsem, že upíří chlapi udělaj všecko, aby ochránili svoje kněžky. Je to pravda?"
"je," odpověděl Erik.
"Paráda. V tom případě čekám, že se postaráš, aby se Zoey nic nestalo."
"Dokud jsem naživu, nikdo jí nezkřiví ani vlásek."
"To doufám." Z Heathova hlasu se vytratil sympatický pohodový tón, kterým obvykle mluvil. Najednou zněl drsně a výhružně. "Jestli totiž dovolíš, aby se jí něco stalo, najdu si tě a to, že jseš upír, ti bude houby platný, protože ti rozbiju hubu."
2024 ©