Ten sen začal se šelestem ptačích křídel. Až teď si uvědomuji, že mi měly být divné všechny ty zvuky, které vydávali krkavci okolo, ale ve snu to bylo spíš jako bzučení větráku nebo televize. V mém snu jsem stála uprostřed krásné louky. Byla sice noc, ale po nebi plul obrovský měsíc v úplňku, který byl těsně nad stromy, jenž lemovaly louku. Zářil stříbro modrým světlem, které bylo dostatečně silné, aby házelo stíny a díky němu vypadalo vše jako by pod vodou. Tento pocit byl zesílen jemným vánkem, který vířil trávu kolem mých bosých nohou do vlnek, které silně připomínaly narážení mořských vln o pevninu. Ten samý vítr zvedal moje husté tmavé vlasy z mých nahých ramen. Připomínaly mi hedvábí přejíždějící po mé kůži.
Holé nohy? Nahá ramena?
Zhlédla jsem pohledem dolů a byla trochu víc překvapená. Měla jsem na sobě krátké semišové minišaty. Vršek byl z obou stran do širokého písmene V, takže větší část mé horní části trupu byla i s mými rameny odhalená. Šaty samy o sobě byly úžasné. Byly bílé a zdobené třásněmi, peřím a skořápkami a dokonce se zdálo, že ve svitu měsíce září. Nad nimi byly korálky spletité do neuvěřitelně krásných obrazců.
Moje představivost je tak strašně dobrá!
Měla jsem nutkání myslet na šaty, ale ignorovala jsem to. Nechtěla jsem přemýšlet moc tvrdě - konec konců, zdá se mi sen! Místo pocitů deja vu jsem chvíli ladně tančila přes louku a čekala, jestli se neobjeví Zac Efron nebo dokonce Johny Depp a nezačne se mnou flirtovat. Rozhlédla jsem se kolem, zatočila se a po větru jsem se zhoupla, když jsem zahlédla pohybující stíny. Přesunula jsem se k podivně obrovským stromům. Zastavila jsem a zaostřila, abych viděla dál do tmy. Jak se znám, tak tam na mě čekají lahve s hnědou kolou, které na větvích vypadají jako podivné ovoce. To jsem si myslela, když se objevil on.
Na samém okraji louky, právě ve stínech stromů se zhmotnil do konečného tvaru. Viděla jsem tělo, protože měsíční paprsky hladily hladké linie nahého těla.
Nahé?
Zastavila jsem se. Že by moje představivost přišla o rozum? Nebyla jsem dvakrát nadšená z toho, že jsem s nahým chlápkem na louce, i kdyby to byl překvapivě tajemný pan Johny Depp.
"Ty váháš, má lásko?"
Sebevědomý zvuk jeho hlasu mi přejel po těle jako mráz stejně jako jeho hrozný, výsměšný smích, který šeptl skrz listy stromů.
"Kdo jste?"Byla jsem ráda, že můj snový hlas nezradil strach, který jsem v tu chvíli cítila. Jeho smích byl stejně hluboký a krásný jako jeho hlas a stejně tak děsivý. Bylo to vidět i na větvích stromů, které se kolem mě téměř vznášely.
"Předstíráš, že se neznáme?"
Jeho hlas na mě dopadl takovou silou, že mi vstaly hrůzou chloupky na rukou.
"Jo, znám tě. Stvořila jsem tě. Tohle je můj sen. Jsi směsice Zaca a Johnyho." Ale zaváhala jsem a upřeně jsem se na něj podívala. Mluvila jsem s ledovým klidem, i když mi srdce bilo jako blázen, protože byl už jasné, že tenhle chlap není kombinace těch dvou herců.
"No, možná jsi superman nebo princ z pohádky." Řekla jsem a chytla se čehokoliv, co mi mohlo posloužit jako stéblo.
"Nejsem žádný výplod tvojí fantazie. Víš, kdo jsem. Tvoje duše mě zná."
Moje nohy se nehýbaly, ale cítila jsem, jak se moje tělo přibližuje k němu, jako by mě jeho hlas přitáhnul k sobě. Dotkla jsem se ho a podívala se vzhůru, vzhůru…
Byl to Kalona. Věděla jsem, že je to on od prvního slova, které promluvil. Jen jsem si to nechtěla přiznat. Jak jsem si mohla vysnít jeho?
Noční můra - tohle musí být noční můra a ne sen.
Jeho tělo bylo nahé, ale nebylo úplně hmotné. Jeho tvar se zachvěl a posunul se se závanem větříku. Za ním, v tmavě zelených stínech stromů, jsem mohla vidět přízračné tvary jeho dětí, krakouny, se svými končetinami připojené k lidským rukám a nohám a zírali na mě lidskýma očima ze zmutovaných ptačích tváří.
"Ještě pořád tvrdíš, že mě neznáš?" Jeho oči byly temným nebem bez hvězd. Zdáli se být na něm tou nejpodstatnější částí. Ty a jeho zvučný hlas. I když je to noční můra, tak je pořád moje. Můžu se probudit! Chci se vzbudit! Chci se vzbudit!
Ale neprobudila. Nešlo to. Neovládala jsem ho. Ale Kalona ano. To on stvořil tenhle sen, tuto temnou strašidelnou louku, nějak mě sem přilákal a za námi zabouchl dveře do reality.
"Co chceš?" Vyslovila jsem ta slova rychle, takže nepoznal, že se mi třásl hlas.
"Ty víš, co chci, má lásko. Chci tebe."
"Nejsem tvoje láska."
"Samozřejmě, že jsi." Tentokrát se pohnul tak blízko, že jsem ucítila chlad, který přicházel z jeho nehmotného těla. "Má A-yo."
A-ya bylo jméno panny, kterou vytvořily čerokézké vědmy před mnoha staletími, aby ho chytily do pasti. Panikou jsem zkoprněla. "Já nejsem A-ya!"
"Ovládáš živly." Jeho hlas byl pohlazením. Příšerné a úžasné, přesvědčivé a děsivé.
"Dary od mé bohyně." Řekla jsem.
"Ještě než si je ovládala. Byla jsi z nich stvořena. Předurčená k tomu mne milovat." Jeho mohutná tmavá křídla se pohnula a zdvihla. Obklopily mě do přízračného obětí, které bylo studené jako mráz.
"Ne! Musel sis mě splést s někým jiným. Já nejsem A-ya!"
"Mýlíš se, lásko má. Cítím ji v tobě."
Jeho křídla se přitiskla k mému tělu a přitáhl mě blíž k sobě. Mohla jsem si na něj šáhnout, i když byla jeho fyzická podoba jen částečně hmotná. Jeho křídla byla hebká. Studená zima proti teplu mého sníjícího já. Obrysem jeho těla byla mrazivá mlha. Spalovala moji kůži elektrickým jiskřením, které skrze mne rozpálilo mou touhu. Nechtěla jsem mít ten pocit, ale byla jsem neschopná odolat.
Jeho smích byl vábivý. Chtěla jsem se v něm utopit. Naklonila jsem se dopředu, zavřela oči a nahlas lapala po dechu jak se chlad jeho ducha otřel o moje prsa a způsoboval pronikavé pocity, které byly bolestivé, ale rozkošně vzrušující, jak se usadily na mém těle, díky čemuž jsem ztratila nad sebou kontrolu.
"Máš ráda bolest. Přináší ti potěšení." Když se ke mně přitiskl tak se jeho křídla stala neodbytnějšími, tělo více tvrdší, chladnější a bolestivější. "Vzdej se mi." Jeho hlas, už tak krásný, byl teď nepředstavitelně svůdný, jak byl i on vzrušený. "Strávil jsem celá staletí v tvém náručí. Naše spojení bude tentokrát kontrolovat a ty si budeš vychutnávat tolik rozkoše, kolik ti jen mohu dát. Odhoď okovy od vaší vzdálené bohyně a přijď ke mně. Buď mou láskou, upřímně, tělem i duší a já ti dám celý svět!"
Význam jeho slov pronikl přes opar bolesti a vášně jako sluneční paprsky vypařující rosu. Vzpamatovala jsem se, ale překáželo mi to obětí jeho křídel. Chapadla z ledově černého dýmu se obtáčela kolem mého těla, přiléhavé…hmatající…něžné
Otřepala jsem se jako naštvaná kočka oklepávající se v děšti a temná křídla sklouzla z mého těla. "Ne!"
"Nejsem tvoje láska. Nejsem A-ya. A nikdy se neodvrátím k Nyktě!"
Když jsem vyslovila Nyktino jméno, noční můra se roztříštila.
Posadila jsem se na posteli, třásla se a lapala po dechu. Stavie Rae spala vedle mě, ale Nala byla vzhůru. Tiše vrčela. Záda měla ohnutá, tělo zcela napnuté a na půl oka se dívala do prostoru nade mnou.
"Ah, sakra!" Vykřikla a vyskočila jsem z postele a s hlavou otočenou směrem dozadu a nahoru jsem nad námi hledala Kalona vznášejícího se jako obří netopýr nebo pták.
Nic. Nic tam nebylo.
Sebrala jsem Nalu a posadila se na postel. S třesoucíma rukama jsem ji hladila znovu a znovu. "Byl to jen zlý sen…byl to jen zlý sen…byl to jen zlý sen." Říkala jsem jí, ale věděla jsem, že to byla lež. Kalona byl skutečný a nějak se mu povedlo dostat mě v mém snu.