Samozřejmě vypukl neuvěřitelný kravál. Erebovi synové se s řevem rozběhli k našemu kruhu. Dospělí šokovaně vykřikli a nějaká holka začala ječet jako siréna.
„A jéje,“ špitla Stevie Rae. „Dělej něco, Červenko.“
Rázně jsem se k ní otočila a bez zdržování zvolala: „Země, přijď!“ Na vteřinu mě zaplavila panika, protože ani já, ani Stevie Rae jsme neměly čím zapálit svíčku, ale vtom se k nám nevzrušeně naklonila Afrodita a přiložila ke knotu zapalovač, který pořád držela v ruce. Okamžitě nás obklopily vůně a zvuky letní louky. „Na, napij se.“ Pozvedla jsem pohár a kámoška ho málem vyžahla celý. Trochu jsem se na ni zamračila.
„No co?“ zašeptala. „Erik chutná skvěle.“
Obrátila jsem oči v sloup a rozběhla se do středu kruhu, kde stál Erik a zíral na Stevie Rae jako na zjevení. Vztáhla jsem volnou paži. „Duchu! Přijď,“ vykřikla jsem bez dlouhých řečí. Moje duše se zatřepotala, já vzala z Nyktina stolu obřadní zapalovač a rozsvítila fialovou svíčku, která tam na mě čekala. Pak jsem si taky pořádně lokla krvavého vína.
Páni, to byla šleha! Stevie Rae měla pravdu, Erik vážně chutnal skvěle, ale to už jsem koneckonců věděla. Rozpálená vínem, krví a duchem jsem vykročila k obvodu kruhu. Byla jsem ohromně pyšná na celou svoji partu. Stáli na svých místech, drželi svíčky a ovládali svoje živly, takže kruh zůstával silný a neproniknutelný. Začala jsem kráčet podél stříbrné linie, která je spojovala, pořádně jsem se nadechla a překřikla ten brajgl kolem nás.
„Školo noci, poslouchej mě!“ Všichni okamžitě zmlkli, protože bohynina moc zesílila můj hlas jako megafon. Málem jsem údivem taky ztratila řeč. Musela jsem si odkašlat a začít znovu. Tentokrát už jsem nemusela nikoho přeřvávat. „Stevie Rae neumřela. Prodělala jiný druh proměny. Bylo to těžké a skoro přitom přišla o svoji lidskou podstatu, ale zvládla to a teď je z ní dospělá upírka úplně nového typu.“ Pomalu jsem obcházela kruh a snažila se mezi řečí co nejvíc lidem podívat do očí. „Nyx ji ale ani na chvilku neopustila. Jak vidíte, pořád má nadání pro zemi, dar, který dostala od naší bohyně ve své původní podobě a pak znovu v téhle.“
„Já to nechápu. Tahle dívka bývala mládě, zemřela a zase obživla?“ ozvala se Shekina, vystoupila z řady, popošla ke Stevie Rae a zkoumavě se na ni zadívala.
Než jsem stačila odpovědět, promluvila sama Stevie Rae. „Ano, paní. Umřela jsem. Ale potom jsem se vrátila a nebyla jako dřív. Zbyl ve mně jen kousíček mojí staré duše, ale Zoey, Damien, Shaunee, Erin a hlavně Afrodita mi pomohli stát se, kým jsem bývala. Když jsem získala svoji duši zpátky, proměnila jsem se v jiný druh upíra.“ Ukázala na svoje krásné červené tetování.
Afrodita postoupila dopředu a překročila zářící stříbrnou čáru, která propojovala náš kruh. Lekla jsem se, že dostane ránu nebo odletí zpátky nebo se jí stane něco hrozného, ale čára ji vpustila dovnitř. Afrodita došla ke mně a já si všimla, že její tělo obklopuje stříbrná záře.
„Když se Stevie Rae proměnila, prošla jsem proměnou i já.“ Zvedla ruku a rychlým pohybem si setřela z čela modrý obrys srpku. Pár diváků zalapalo po dechu, ale ona se nenechala vyrušit. „Nyx mě změnila v člověka a stejně jako Stevie Rae i já patřím k novému druhu. Jsem člověk požehnaný bohyní. Pořád mám věštecký dar, kterým mě Nyx obdařila, když jsem byla mládě. Bohyně se ode mě neodvrátila.“ Hrdě se napřímila a čelila pohledům celé školy, jako by je vyzývala, ať si něco zkusí namítnout.
„Takže tu máme nový druh upíra a nový druh člověka,“ ujala jsem se znovu slova a střelila pohledem po Stevie Rae. Blýskla po mně úsměvem a kývla. „A potom taky nový druh mláděte.“ Jakmile jsem to dořekla, z dubu začali doslova pršet kluci a holky z tunelů. Umínila jsem si, že se potom musím Stevie Rae zeptat, jak je tam sakra všechny schovala, protože jsem jich napočítala snad deset. Poznala jsem Venuši, Afroditinu bývalou spolubydlící, a napadlo mě, jestli měly čas si popovídat. Zahlédla jsem taky protivného Elliotta, kterého jsem pořád neměla ráda. Rozestavili se uvnitř kruhu po obou stranách Stevie Rae a tvářili se hodně nervózně. Na čelech jim jasně plály rudé obrysy srpků.
Zaslechla jsem, jak někteří kluci a holky mezi diváky začali brečet a volat jména těch, ve kterých poznali zemřelé spolubydlící nebo kamarády. Věděla jsem, jak jim je. Taky jsem si myslela, že moje nejlepší kámoška je mrtvá, a pak jsem ji potkala a ona chodila, mluvila a dýchala.
„Nejsou mrtví,“ prohlásila jsem důrazně. „Stala se z nich mláďata nového druhu, nový kmen. Ale patří ke stejnému lidu jako my a je načase, abychom je přijali mezi sebe a zjistili, proč je Nyx přivedla na svět.“
„Lže!“ To slovo zaznělo tak řezavě a hlasitě, že mi málem praskly bubínky. V davu to zašumělo, přihlížející na jižní straně kruhu se rozestoupili a mezi nimi prošla Neferet.
Vypadala jako bohyně pomsty a dokonce i já jsem při pohledu na její nespoutanou krásu oněměla. Nádherné černé hedvábné šaty obepínaly ladnou postavu a odhalovaly bělostná ramena. Husté kaštanové vlasy měla rozpuštěné, takže jí ve vlnách spadaly až k útlému pasu. Zelené oči jí zářily, rty měla sytě rudé jako čerstvá krev.
„Chceš po nás, abychom věřili, že tyto nestvůrné hříčky přírody stvořila naše bohyně?“ řekla hlubokým, krásně modulovaným hlasem. „Ty zrůdy už jednou zemřely a musejí zemřít znovu.“
Zvedl se ve mně hněv a rozbil její magnetické kouzlo. „Vy tyhle zrůdy, jak jim říkáte, znáte líp než kdo jiný.“ Napřímila jsem se a postavila se jí tváří v tvář. Možná jsem neměla její profesionální přednes a úchvatnou krásu, zato jsem měla na svojí straně pravdu a bohyni. „Pokusila jste se je zneužít. Chtěla jste je zkazit. To vy jste je držela v zajetí, dokud je Nyx naším prostřednictvím neuzdravila a neosvobodila.“
Její oči se rozšířily v dokonalém výrazu údivu. „Ty tvrdíš, že za tyhle příšery můžu já?“
„Hele, já a mí kámoši nejsme žádné příšery!“ ozval se za mnou výkřik Stevie Rae.
„Mlč, zrůdo!“ zvolala Neferet autoritativně. „Tohle už přesahuje všechny meze!“ Otočila se a přejela pohledem ohromené diváky. „Právě jsem objevila další z těch stvůr, které Zoey a její přívrženci oživují.“ Sehnula se pro věc, která jí ležela u nohou, a hodila ji do kruhu. Byla to Jackova mošnička. Když dopadla na zem, otevřela se a vypadl z ní monitor chůvičky i samotná kamera (která měla být bezpečně schovaná v márnici). Neferet se pátravě zadívala mezi diváky, dokud Jacka neobjevila. Potom vyštěkla: „Jacku! Zoey ti přikázala, abys dal tohle do márnice, kde bylo zamčené tělo zesnulého Jamese Starka, protože na něj použila zlá kouzla, která ho měla oživit. Nesnaž se to popřít!“
„Ne. Ano. Tak to nebylo,“ zakoktal Jack. Běnka, která se mu opírala o nohu, žalostně zakňučela.
„Nechte ho na pokoji!“ křikl Damien, ale ze svého místa v kruhu se nehnul.
Neferet se k němu obrátila. „Ty se od ní necháš dál klamat? Následuješ radši ji než Nyx?“
Než kamarád stačil odpovědět, ozvala se vedle mě Afrodita. „Poslyšte, Neferet, kdepak máte znak bohyně?“
Velekněžka na ni upřela pohled a vztekle přimhouřila oči. Všichni už ale pochopili, na co Afrodita naráží – na Neferetiných fantastických černých šatech scházela výšivka Nykty, kterou nosí každá kněžka na prsou. A já si všimla ještě něčeho. Na krku měla náhrdelník, který jsem na ní nikdy předtím neviděla. Zamrkala jsem, abych se ujistila, že mě neklame zrak. Ne, byla jsem si naprosto jistá. Na zlatém řetízku visela křídla. Velká, černá krkavčí křídla vyřezaná z onyxu.
„Co to máte na krku?“ zeptala jsem se.
Automaticky zvedla ruku a pohladila přívěsek, který se jí houpal mezi ňadry. „Křídla Ereba, Nyktina chotě.“
„Ehm, nerad to říkám, ale to není pravda,“ řekl Damien. „Erebova křídla jsou zlatá, nikdy černá. Sama jste mě to učila v upíří sociologii.“
„Tyhle nesmyslné řeči už mě nebaví,“ utrhla se na něj. „Nejvyšší čas tohle divadýlko skončit.“
„Tak na tom se kupodivu shodneme,“ přisvědčila jsem.
Začala jsem mezi diváky pátrat po Shekině, když vtom Neferet ustoupila stranou a za ní se objevila nezřetelná postava. Velekněžka jí gestem naznačila, aby šla blíž. „Pojď sem a předveď, co dnes v noci stvořili.“
Nikdy nezapomenu, jak Hraběnka příšerně zavyla a zanaříkala, když se před námi vynořil nový Stark. Kráčel jako duch. Kůži měl hrůzostrašně bledou a oči rudé jako zaschlá krev. Obrys srpku na čele měl červený stejně jako mláďata v kruhu, ale jinak se jim vůbec nepodobal. Stvoření, které bývalo Starkem, se zastavilo vedle Neferet a zahledělo se na nás očima žhnoucíma šílenstvím. Udělalo se mi z něj špatně.
„Starku!“ Chtěla jsem to jméno hlasitě vykřiknout, ale z pusy se mi vydral jen nezřetelný šepot.
On se ke mně ale stejně otočil. Rudé zornice zesvětlaly a na chvilku jsem se zase dívala na kluka, kterého jsem znala.
„Zzzzoey…“ Znělo to spíš jako sykot než řeč, ale přesto se ve mně vzedmula náhlá naděje.
Nejistě jsem k němu vykročila. „Jo, Starku, to jsem já,“ vyhrkla jsem a vší silou potlačila vzlyk.
„Sssslíbil jsem, že ssse vrátím,“ zamumlal.
Usmála jsem se skrz slzy a krok za krokem se k němu blížila. Stál hned za hranicí kruhu. Už jsem mu chtěla říct, ať se nebojí, že najdeme způsob, jak ho dát do pořádku, ale najednou vedle mě stála Afrodita. Popadla mě za zápěstí a odtáhla mě zpátky.
„Nechoď k němu,“ sykla. „Neferet se to na tebe snaží hodit.“
Chtěla jsem se jí vytrhnout, když vtom se z opačné strany ozval Shekinin hlas. „To, co se stalo tomuto nebohému chlapci, je strašlivé. Zoey, žádám tě, abys dnešní rituál urychleně ukončila. Odvedeme mláďata dovnitř, spojíme se s Nyktinou nejvyšší radou a počkáme, až dorazí. Jen ta může tyto události správně posoudit.“
Vycítila jsem, že červená mláďata za mnou nervózně přešlapují, a odpoutala jsem pozornost od Starka. Otočila jsem se a zachytila pohled Stevie Rae. „To je v pohodě. Tohle je Shekina. Ona pozná, co je pravda a co lež.“
„Já taky poznám, co je pravda a co lež, a moje slovo tady má větší váhu než rozhodnutí nějaké rady tisíce kilometrů odsud.“
Jakmile to Neferet řekla, zase jsem se obrátila k ní. „Už se nemůžete dál schovávat!“ zaječela jsem na ni. „Já to Starkovi ani těm ostatním mláďatům neudělala. Byla jste to vy a teď si ponesete následky.“
Usmála se, ale byl to spíš úšklebek. „Tak proč ten tvor volá tvoje jméno?“
„Zzzzoey,“ zasténal znovu Stark.
Pátravě jsem se na něj zadívala a snažila se v té ztrhané tváři rozeznat stopy kluka, kterého jsem znala. „Starku, moc mě mrzí, že jsi na tom takhle.“
„Zoey Redbirdová!“ Shekinin hlas šlehl jako bič. „Uzavři kruh. Toto je záležitost, kterou musí zhodnotit osoby, na jejichž úsudek se lze spolehnout. Zatím se o to nešťastné mládě postarám sama.“
Z nějakého nepochopitelného důvodu se Neferet po těch slovech rozesmála.
„Mám z toho špatný pocit,“ zamumlala Afrodita a začala mě strkat zpátky do středu kruhu.
„Já taky,“ ozvala se Stevie Rae ze své pozice na severu.
„Nezavírej ten kruh,“ řekla Afrodita.
Vtom se ke mně zničehonic donesl Neferetin šepot. Když kruh nezavřeš, budeš vypadat provinile. Zavři ho a ocitneš se bez ochrany. Co si zvolíš?
Zadívala jsem se jí do očí. „Volím moc svého kruhu a pravdy,“ odpověděla jsem.
Vítězně se usmála. Otočila se ke Starkovi. „Miř přesně na cíl, ať se země zalije krví. Teď!“ rozkázala mu. Hned neposlechl, jako by bojoval sám se sebou. „Udělej, co chci, a dostaneš, po čem tvé srdce nejvíc touží.“ Zašeptala to Starkovi do ucha, ale já jí slova odečetla z rudých rtů. Zapůsobila na něj okamžitě. Oči mu rudě zaplály a rychlostí útočícího hada pozvedl luk, kterého jsem si předtím vůbec nevšimla, nasadil na tětivu šíp a vystřelil. Střela zasvištěla, se smrtící přesností zasáhla Stevie Rae do hrudi a probodla ji skrz naskrz. Zarazila se až o tmavé peří na konci ratiště.
Stevie Rae zaúpěla, sesunula se na zem a stočila se do klubíčka. S výkřikem jsem se k ní rozběhla. Slyšela jsem Afroditu, jak huláká na Damiena a dvojčata, ať nevystupují z kruhu, a v duchu jsem žehnala její chladnokrevnosti. Padla jsem vedle kámošky na kolena. Bolestně lapala po dechu a hlavu měla skloněnou.
„Stevie Rae! Ach, bohyně, ne! Stevie Rae!“
Pomalu vzhlédla a podívala se na mě. Z rány jí prýštila krev a bylo jí strašně moc, ani jsem nevěděla, že jí v sobě člověk tolik má. Vsakovala se do půdy, ze které se draly kořeny velkého dubu. Nemohla jsem se od ní odtrhnout. Ne kvůli její sladké omamné vůni, ale protože mi došlo, co vidím. Země pod rozložitým stromem byla doslova a do písmene zalitá krví.
Ohlédla jsem se přes rameno na Neferet. Stála hned za hranicí kruhu a triumfálně se usmívala. Stark klečel vedle ní a třeštil na mě oči, které už nebyly červené, zato plné nejčistší hrůzy.
„To vy jste zrůda, Neferet, ne Stevie Rae!“ zakřičela jsem na ni.
Už se nejmenuju Neferet. Od dnešní noci mi říkej královno Tsi Sgili. Ta slova mi zazněla v hlavě tak zřetelně, jako by Neferet stála vedle mě a šeptala mi je do ucha.
„Ne!“ zaječela jsem a pak se noc změnila v peklo
2024 ©