ŠN (4) 24. kapitola



„Dobře, přejdeme k další sloce,“ řekl Damien a začal číst:

Svobodu z mrtvé ruky přijme

děsivý krásou, hrůzostrašný zjevem

ztracené vlády opět se ujme

ženy pokleknou před jeho hněvem

„A na závěr tu máme dvojverší.“ Nadechl se:

Kalonův sladký zpěv nás doprovází

když vraždíme žárem, ze kterého mrazí

„Většina z toho je bohužel jasná až moc,“ řekla Erin. Všichni jsme na ni vyvalili oči. „Hele, přiznávám to jen pod nátlakem, ale když jsem minulé pololetí chodila na seminář poezie, sem tam jsem se něco i naučila. A co má být? A navíc, když vynechám ten první verš, mluví se tam v podstatě jen o tom, že až bude Kalona volný, začne zase znásilňovat ženy a ubližovat jim.“

„Jenže právě ten první verš popisuje, co ho osvobodí,“ vložil se do toho Damien. „Nějaká mrtvá ruka, a když to vztáhneme k první sloce, právě tahle ruka způsobí něco tak strašného, že se země zalije krví.“

„Jo, ale tam se přece říká, že země se zalije krví kvůli královně Tsi Sgili. Jestli to je ta, kdo myslíme, tak to nesedí. Ona přece není mrtvá,“ namítla jsem.

„Není to jenom nějaká metafora? Mrtvý přece nemůže nic zalít krví. To nedává smysl, což je přesně důvod, proč poezii odjakživa nesnáším,“ řekla Afrodita. „Kdyby se to všechno vážně vztahovalo k jedné osobě, tak by ta Tsi Sgili musela být mrtvá a zároveň krvácet. Jenže z mrtvých krev neteče. Teda teče, ale jenom chvíli po smrti.“

„Ne! To ne!“ Najednou mi došlo, o kom se v tom proroctví mluví, podlomily se mi nohy a klesla jsem na postel.

„Zoey? Co se stalo?“ zeptal se Damien a začal mě ovívat listem papíru.

„Jestli mi pozvracíš postel, zabiju tě,“ řekla Afrodita.

Nevšímala jsem si jí a chytla jsem Damiena za ruku. „Je to Stevie Rae – byla mrtvá a pak nemrtvá. A krev jí rozhodně téct může. Umí ovládat myšlenky a země jí dává hodně velkou moc. Co když ta královna je ona?“

„Navíc má červené tetování, to by taky mohlo něco znamenat. Ta holka, kterou podle pověsti vědmy stvořily pro Kalonu, byla přece pokreslená rudými symboly,“ poznamenala Erin.

„No, to je docela slušná náhoda,“ řekla Shaunee.

„Stevie Rae? Proboha! Stevie Rae!“ zajíkl se Jack a zbledl ještě víc než já.

„Já vím, miláčku, já vím. Je to hrozná představa,“ zamumlal Damien.

Afrodita se na mě pronikavě zadívala. „Nemůžu než souhlasit, že by to mohla být Stevie Rae.“

„Ale to přece není možné. Stevie Rae byla hrozná, když ztratila lidskou přirozenost,“ pronesl Damien zamyšleně. „Jenže pak se proměnila a teď je zase jako dřív. Podle mě nemůže být královna Tsi Sgili, protože stoprocentně není zlá.“

Afrodita po mně zase střelila pohledem a řekla: „Koukněte, Stevie Rae není stejná jako dřív.“

„A na tom není vůbec nic divného, protože si prožila hodně špatných věcí,“ skočila jsem jí rychle do řeči. Za žádnou cenu jsem nehodlala uvěřit, že Stevie Rae je zlá. Jiná, to ano. Ale zlá? Ani náhodou. Pak mě napadlo ještě něco. „Mnohem pravděpodobnější bude, že Tsi Sgili je některé jiné z těch hnusných mláďat. No uznej, sama jsi říkala, že jsou pořád…“ Zarazila jsem se a konečně si všimla, že Afrodita mi nenápadně rukou naznačuje, ať okamžitě zmlknu. Damien a dvojčata na mě zírali s otevřenou pusou.

„Ehm. Nezapomněla jsi náhodou, že o těch dalších mláďatech někteří přítomní nevědí?“ řekla Afrodita. Pak nad zmatenými výrazy mých kamarádů ohrnula nos. „No, teď už je to venku. Tohle vysvětlování laskavě přenechám Zoey. Tak do toho, Červenko, pověz tady pakoňům o rudém postrachu kanálů.“

Do prkýnka. Já zapomněla, že jsme jim neřekly o červených mláďatech.

Rozhodla jsem se, že budu drsná. Řeknu prostě pravdu, holou, nepřikrášlenou pravdu a tečka. A když nebudu vědět, jak dál, prostě se rozbrečím.

„Fajn. Pamatujete na ty další kluky a holky, co umřeli?“

Dost ztuhle přikývli.

„Na hnusáka Elliotta, Elizabeth bez příjmení a… no, prostě další?“

Zase kývli.

„Neumřeli. Stalo se jim to co Stevie Rae, i když ne tak docela to samé. Dost těžko se to vysvětluje.“ Odmlčela jsem se a chvilku hledala správná slova. „Zkrátka jsou pořád naživu a místo modrých znamení mají červená. Žijou se Stevie Rae v podzemních chodbách.“

Kupodivu mě z trápení vysvobodil drahoušek Jack. „Tohle je další věc, kterou jsi nám nemohla říct, protože jsi nechtěla, aby na to někdo z nás náhodou pomyslel, když by ho mohla zaslechnout Neferet, která je ve skutečnosti zlá a nesmí zjistit, co víš, že jo?“

„Jacku, teď bych ti nejradši dala pusu,“ vyhrkla jsem.

„Ale kuš.“ Zahihňal se a pohladil Hraběnce uši.

Podívala jsem se na zbytek svojí party. Rozdýchají Damien a dvojčata další dávku mých lží takhle snadno? Podívali se na sebe.

První promluvil Damien. „Tahle nemrtvá mláďata jsou Neferetina práce, nemám pravdu?“

Zaváhala jsem. Chtěla jsem je ušetřit pravdy tak dlouho, jak to jen bude možné.

Afrodita to rozhodla za mě. „Ano. Je za tím určitě Neferet. Proto vám Zoey nechtěla o těch dalších mláďatech říct. Neferet je nebezpečná a ona vás před ní chtěla chránit.“ Zadívala se na mě. „Ale teď už je pozdě. Nemůžeme to dál tajit.“

„Přesně,“ přisvědčila jsem zdráhavě. „Musíte to vědět.“

„Dobře,“ řekl Damien odhodlaně. Natáhl se k Jackovi a vzal ho za ruku, kterou zrovna nehladil Běnku. „Je nejvyšší čas, abychom se dozvěděli všechno. Jsme připravení a nebojíme se.“

„Jenom trošičku,“ upřesnil Jack.

„Tak do toho! Vždyť víš, že nejvíc na světě milujeme pořádné šťavnaté drby,“ řekla Erin.

„A tohle vypadá na drby nejvyššího kalibru,“ připojila Shaunee.

„Siamky, tohle nejsou drby. Vždyť to nesmíte pustit dál,“ namítla znechuceně Afrodita.

„No jo, to přece víme,“ prohlásila Shaunee.

„Teď to ještě dál pustit nesmíme, ale když si počkáme, jednou to bude stát za to,“ vysvětlila Erin.

„Bezva,“ přerušil je Damien. „Povídej, Zoey.“

Zhluboka jsem se nadechla a všechno jim vyklopila. O tom, jak jsem poprvé viděla „duchy“ a jak se ukázalo, že to byl ten zmetek Elliott a Elizabeth bez příjmení (na kterou jsem později musela zaútočit ohněm a doopravdy, jednou provždy ji zabít, když jsem zachraňovala Heatha), kteří vstali z mrtvých. Pověděla jsem jim o tunelech a co se tam stalo, když jsem šla pro Heatha. Řekla jsem jim všechno o Stevie Rae, opravdu všechno. Nakonec jsem se jim svěřila se svým přesvědčením, že Stark se možná taky probudí.

Když jsem skončila, kamarádi dlouho zaraženě mlčeli.

„Ty bláho,“ ozval se Jack. Otočil se k Afroditě. „A tys byla jediná, komu o tom mohla říct, protože dospělí z nějakého důvodu nedokážou číst tvoje myšlenky?“

„Ano,“ odpověděla. Viděla jsem, jak napřimuje záda a nasazuje chladný, povýšený výraz. Evidentně se připravovala na to, že se obrátí proti ní a řeknou, že teď už všechno vědí a ji už nikdo nepotřebuje.

„To muselo být těžké, když jsme se k tobě my ostatní navíc chovali ošklivě,“ pokračoval Jack.

Udiveně zamrkala.

„Ano,“ přidal se Damien. „Omlouvám se za některé věci, co jsem ti řekl. Držela jsi při Zoey, když jsme se na ni my vykašlali.“

„Taky mě to mrzí,“ řekla Shaunee.

„Nerada to přiznávám, ale mě taky,“ prohlásila Erin.

Afrodita vypadala úplně šokovaně. Usmála jsem se a nenápadně na ni mrkla. Nahlas jsem to neřekla, ale zdálo se, že se z ní právě stala členka pakoního stáda.

„Tak, lidi, teď už víte všechno, ale pořád máme spoustu práce.“ Hned se ke mně otočili. „Stevie Rae myslí, že nesmíme dovolit, aby u Starka byla Neferet, kdyby se probudil. Udělala by z něj svoji loutku.“

„Ble,“ řekla Shaunee.

„Je to tím odpornější, že to býval takový krasavec,“ vzdychla Erin.

„Třeba z něj krasavec zase bude,“ poznamenal Jack. Pak zalapal po dechu a zakryl Hraběnce uši. „A jestli o něm budeme dál mluvit, měli bychom mu říkat jen iniciálami nebo něco. Víte, abychom netrápili Běnku.“

Zadívala jsem se do Hraběnčiných hnědých očí. Na chvilku jsem se v nich úplně ztratila a přísahám, že jsem v nich zahlédla bolest, zármutek a hlubokou, nezměrnou laskavost.

„Souhlas. Od teď mu budeme říkat prostě J. S.“ Ulevilo se i mně, protože takhle to přece jen tak docela nevypadalo, jako když se bavíme o něm. Nechtěla jsem si pořád připomínat, jak moc jsme si rozuměli těsně předtím, než umřel.

„Zoey původně chtěla odnést, ehm, jeho tělo a schovat ho u sebe ve skříni nebo někde, ale mě samozřejmě napadlo něco mnohem lepšího.“ Afrodita udělala dramatickou pauzu, aby si získala patřičnou pozornost. „Koupila jsem chůvičku.“

„Super!“ vykřikl Jack. „Nedávno jsem o nich slyšel v jedné talkshow. Hrozný případ. Díky té kameře přistihli jednu děsnou a s prominutím tlustou, mizerně oblečenou chůvu, jak příšerně cloumá s docela malým miminkem.“

„Takže víš, jak fungují?“ zeptala se Afrodita.

„Jo,“ odpověděl.

„Výborně. Musíš se nepozorovaně dostat do márnice, nainstalovat tam kameru a monitor přinést Zoey. Máš na to?“

Jack zbledl jako stěna. „Do márnice? Myslíš to místo, kam se ukládají mrtvoly?“

„Takhle o tom nesmíš přemýšlet,“ vložila jsem se do toho rychle. „J. S. vlastně jenom spí, akorát u toho nedýchá.“

„Aha,“ řekl, ale zjevně jsem ho moc nepřesvědčila.

„Zvládneš to?“ zeptala jsem se a byla v tu chvíli strašně ráda, že o elektronice nic nevím a tím pádem to nemůžu udělat sama.

„Ano, zvládnu. Slibuju,“ prohlásil odhodlaně a objal Hraběnku kolem krku.

„Bezva, tak to máme jeden problém vyřešený.“ Aspoň dokud se Stark nevzbudí (jestli se teda vzbudí), ale doufala jsem, že to ještě pár dní potrvá. Neměla jsem sílu čelit všem důsledkům jeho zmrtvýchvstání hned teď. Vlastně pro mě bylo těžké na něj byť jen myslet, a tak jsem rychle změnila téma. „Musíme ještě jednou pořádně rozebrat to proroctví. Mám strach, že ten verš o ruce mrtvého doopravdy mluví o Stevie Rae.“

„Já jsem pořád přesvědčený, že Stevie Rae nemá s tím padlým andělem nic společného,“ řekl Damien.

„Ale těchhle nových upírů je víc, ne?“ podotkl Jack.

„No, dospělých ne,“ vysvětlila jsem jim. „Stevie Rae je jediná, kdo dokončil proměnu. Ale jejích mláďat je celkem hodně.“

„Bylo by logičtější, kdyby to byl někdo z nich,“ trval na svém Damien.

„Správně, Stevie Rae by se s žádným padouchem nikdy nezapletla,“ řekla Erin.

„Ani náhodou,“ podpořila ji Shaunee.

Afrodita se na mě jen mlčky dívala.

„Zoey přece povídala, že ti ostatní kluci a holky jsou pěkně hnusní,“ nadhodil Jack.

„To teda jsou,“ přisvědčila Afrodita. „Připomínají mi…“ Zarazila se a potom se jí rozsvítily oči. „…připomínají mi dělníky. Ble.“

„Afrodito, na dělnících není vůbec nic špatného,“ zaúpěla jsem zoufale.

„Prosím? Slyším tě, ale nějak ti nerozumím.“

Obrátila jsem oči v sloup. „Fajn, berte to tak, že červená mláďata jsou možná odporná jen podle Afroditiných nesmyslných měřítek. Já jsem je viděla jen předtím, než se Stevie Rae proměnila, a ona tvrdí, že se jim vrátila lidskost a chovají se slušně, takže nebudu dělat předčasné závěry.“

„No, ať už jsou vážně hnusní nebo je tady naše Super drbna jen diskriminuje, měli bychom si na ně dávat pozor,“ prohlásil Damien. „Musíme zjistit, co dělají. S kým se baví. Co si myslí. Pak se nám třeba podaří odhalit, jestli se ten démon někoho z nich snaží kontaktovat a zneužít ke svým makabrózním rejdům.“

„Maka-co?“ zeptala se Shaunee.

„Co-brózním?“ doplnila Erin.

„To znamená ‚hrůzným‘,“ pošeptal jim Jack.

„V tom případě mám pro tebe dobrou zprávu. Stevie Rae a její červená mláďata přijdou zítra na rituál,“ oznámila jsem.

Kamarádi na mě vytřeštili oči.

Podívala jsem se na Afroditu. Vzdychla. „Já už nemám nadání pro zemi,“ přiznala. Pak si přejela hřbetem ruky po čele a rozmazala si falešné tetování. „Nejsem už ani mládě. Proměnila jsem se zpátky v člověka.“

„Ale není ani obyčejný člověk,“ dodala jsem. „Pořád má vize, což byste si asi domysleli sami, když pro nás zapsala to proroctví. A taky je pořád hodně důležitá pro Nyx.“ Usmála jsem se na ni. „Bohyně nám to řekla osobně.“

„Ty brďo, to je absolutně šílené!“ vyjekl Jack.

„Je to uhnutější než tady naši kluci,“ pronesla Shaunee.

„Což samozřejmě vůbec nemyslí jako urážku,“ dodala Erin.

„Takže Afrodita, stejně jako Stevie Rae a červená mláďata, se proměnila v něco úplně nového, co tu ještě nikdy nebylo,“ řekl Damien zamyšleně.

„Už to tak vypadá,“ přisvědčila jsem.

„Věci se mění,“ pronesl zvolna. „Mění se samotný řád světa.“

Zamrazilo mě v zádech. „To je dobře, nebo špatně?“

„To ještě nemůžeme vědět,“ řekl. „Ale myslím, že se to brzo ukáže.“

„Děsí mě to,“ pípl Jack.

Zadívala jsem se na ně. Všichni vypadali vystrašeně a nejistě. Takhle jsem to nemohla nechat. Potřebovali jsme být silní, držet spolu a vzájemně si věřit.

„Mě ne.“ Ve chvíli, kdy jsem to vyslovila, to byla obrovská ostudná lež. Ale pokračovala jsem, a čím déle jsem mluvila, tím víc jsem tomu sama věřila. „Když se něco mění, může to na první pohled být divné, nebo třeba i uhnuté.“ Zazubila, jsem se na Damiena s Jackem a oni mi úsměv váhavě oplatili. „Jenomže bez změny by nebyl žádný vývoj. I my se měníme, jak dospíváme. Uznejte, nebýt téhle změny, Stevie Rae by byla mrtvá. To si vždycky připomenu, když toho na mě začne být moc. A navíc,“ přejela jsem všechny pohledem, „pořád máme jeden druhého. Změny se dají snášet mnohem líp, když na to člověk není sám.“

Bylo na nich doslova vidět, jak z nich padá nejistota. Napadlo mě, že jednoho dne, za hodně dlouho, ze mě možná přece jen bude celkem ucházející velekněžka.

„Tak jaký je plán?“ zeptal se Damien.

„Ty a Jack nainstalujete do márnice chůvičku. Jak myslíte, že by to šlo udělat, aby vás nikdo neviděl?“

„Podle mě nebude problém zinscenovat menší maskovací manévr,“ pronesl zadumaně Jack a zadíval se na Hraběnku a Maleficent, která na labradorku celou „schůzi“ výhružně vrčela z koupelny. „Teda když nám Afrodita trochu vypomůže.“

„Jak chcete. Ale ne abyste si potom stěžovali, až moje kočička toho psa zakousne. A jestli J. S. doopravdy vstane a zjistí, že jeho pejsánek má čumák na hadry, určitě se pěkně naštve.“

„Ehm, prosím vás, zkuste to zařídit tak, aby se ten váš manévr nezvrhl v masakr,“ podotkla jsem.

„Jasně,“ odvětili Damien s Jackem jednohlasně.

„Já půjdu Shekině říct, že za mnou přijede babička a že pro ni potřebuju pokoj pro hosty,“ pokračovala jsem.

„A my se budeme držet hezky daleko od Neferet,“ řekla Erin.

„Přesně,“ souhlasila Shaunee. „Což bychom mimochodem měli dělat všichni kromě Červenky a Afrodity.“

Už jsem jí to chtěla schválit, ale Afrodita nás všechny vyšokovala, protože hlasitě vykřikla: „Ne!“

„Proč ne? Neferet se přece musíme vyhýbat. Kdyby ji napadlo, že se nám podívá do hlavy, zjistí, co všechno víme o Stevie Rae a těch ostatních. A jestli je doopravdy královna Tsi Sgili, dojde jí, že víme i o ní, o krakounech a dokonce o Kalonovi,“ namítl rozladěně Damien.

„Počkej,“ zarazila jsem ho a otočila se k Afroditě. „Vysvětli mi, proč by se podle tebe neměli Neferet vyhýbat.“

„To je přece jasné. Když se pakoni začnou před Neferet schovávat, všimne si toho a tím spíš se bude na jejich myšlenky soustředit. Bude se jim hrabat v hlavě tak dlouho, dokud něco nenajde. Ale co když se Damien, Jack i siamky budou chovat úplně normálně? Nepůjdou jí z cesty, ale naopak ji budou zdravit, ptát se jí na úkoly a stěžovat si, že tady máme jenom samé zdravé jídlo?“

„To bychom si ani nemuseli vymýšlet,“ poznamenal Jack.

„Přesně. A když Neferet náhodou potkáte, Jack bude například myslet na to, jak je těžké tahat s sebou všude depresivního psa. Damien zase na domácí úkoly a na to, jaké má Jack krásné oči. A dvojčata, jak se nepozorovaně dostat ze školy a stihnout zimní výprodej bot u Sakse, který mimochodem začíná příští týden.“

„Cože? Tak brzo?“ vyjekla Shaunee.

„Já to věděla. Bylo přece jasné, že letos to spustí dřív. Po té pitomé sněhové kalamitě jim určitě zbylo mnohem víc zboží než obvykle, a proto museli posunout termín, aby předběhli ostatní,“ usoudila Erin.

„Katastrofa, ségra. Prostě katastrofa,“ vzdychla Shaunee.

„To je ono. Když se pakoni budou chovat jako trapní pitomečci, Neferet ani nenapadne jim věnovat pozornost, protože v hloubi duše si o nich přesně tohle myslí,“ řekla Afrodita.

„Ty myslíš, že nás vážně má za trapné pitomečky?“ zeptal se Damien.

„Mě zatím pokaždé podcenila. Logicky podceňuje i vás,“ vmísila jsem se do diskuze.

„Jestli to tak skutečně je, pak máme velikou výhodu,“ řekl.

„Aspoň dokud si svůj omyl neuvědomí,“ dodala Afrodita.

„No, doufejme, že jí to ještě nějaký čas vydrží,“ prohlásila jsem. „Fajn, od téhle chvíle bychom se měli držet co nejvíc pohromadě. Babička sice říkala, že krakouni jsou jen duchové, ale já jsem si skoro na sto procent jistá, že na mě včera jeden zaútočil – a bolelo to. Navíc z nich mám dost špatný pocit. Prý můžou ublížit jenom starým lidem, kteří už jsou na pokraji smrti, ale co když Kalona sílí a oni s ním? Co když teď už dokážou ublížit i těm, kdo nejsou ani staří, ani nemocní?“

„Nestraš mě,“ pípl Jack.

„Jen se hezky boj,“ opáčila jsem. „Když se budeš bát, budeš aspoň opatrnější.“

„Já se nechci plížit po márnici a mít u toho strach,“ postěžoval si.

„Koukni, ber to tak, že J. S. vážně jenom spí,“ konejšil ho Damien a vzal ho kolem ramen. „Pojď, odvedeme Hraběnku zpátky ke mně a naplánujeme náš diverzní manévr.“ Podíval se na Afroditu. „Půjdeš s námi, viď?“

Povzdychla si. „Potřebujete moji kočku.“

Nebyla to otázka, ale oba kluci stejně přikývli a rošťácky se ušklíbli.

„Tak já jdu. Maleficent ale zůstane tady, dokud to nespustíme naostro.“

„Samozřejmě,“ řekl Damien.

Otočila jsem se k dvojčatům. „Vás asi nemusím přemlouvat, abyste se držely pohromadě, co?“

„Ne,“ odpověděla Erin.

„Hele, mohly bychom zajít pro další bylinky na vykuřování,“ napadlo Shaunee.

„Bezva. Neuškodí, když očistíme naše pokoje,“ přisvědčila jsem.

„Levou,“ řekla Shaunee.

„Zadní,“ doplnila Erin.

„Ale to může počkat, ne?“ vložil se do toho Jack. „Nejdřív byste nám mohly pomoct s naším manévrem, holky.“

„No, znáš Belzebuba. Není to zrovna kliďas,“ namítla Shaunee.

Jack se zakřenil a přikývl. „Přesně proto ho potřebujeme.“

„Chudinka Běnka,“ vzdychla Erin.

„Co máš na programu ty, Červenko?“ zeptal se.

„Půjdu za Shekinou a poprosím ji, aby tady babička mohla zůstat.“ Koukla jsem se na hodiny. „Měla by dorazit každou chvíli.“

„Výborně, takže každý ví, co má dělat. Dáme se do práce,“ uzavřel Damien.

Všichni jsme se zvedli a zamířili ke dveřím. Afrodita zůstala se mnou trochu pozadu. „Tak za chvíli zas tady, jo? Vypadá to, že my dvě jsme na sebe tak nějak zbyly.“

Usmála jsem se na ni. „Hezky sis to zavařila, co?“

Protočila oči, vytáhla z kabelky zrcátko a s jistotou profesionála si nakreslila nové znamení. Pak vyšla ven. Byla jsem jen kousek za ní, a tak jsem dobře slyšela, jak si mumlá: „Jasně… jo… bezva… debilní vize, po kterých mám červené oči, nemožní kamarádi, pradávné zlo… Nechci vědět, co přijde dál…“