“To teda sakra ani náhodou!“ zaječela Shaunee.
„Přesně, ségra! Jen jedno slovo trošku pozměním – to teda do hajzlu ani náhodou!“ pronesla Erin.
„To přece není možné,“ ozval se Damien.
„Ale je,“ řekla jsem. Pořád jsem stála zády k ostatním a upřeně se dívala na Afroditu. Než kamarádi stihli začít vyšilovat ještě víc, dodala jsem: „Podívejte se na kruh.“ Já se ani nenamáhala. Věděla jsem, co bych spatřila, a jejich překvapené nádechy mi daly za pravdu. Nakonec jsem se ale přece jen ohlédla. Krása zářivého světelného pouta, které sálalo bohyninou mocí a pojilo čtveřici dohromady, mě znovu uchvátila. „Nelže. Poslala ji sem Nyx. Afrodita má nadání pro zemi.“
Nastalo šokované ticho. Kamarádi jen s otevřenou pusou sledovali, jak jdu do středu a beru do ruky fialovou svíčku. „Duch nám dává jedinečnost, odvahu a sílu. Žije dál poté, co naše těla zaniknou. Duchu, přijď!“ Rázem mě obklopily všechny čtyři živly a moje duše se zatřepotala radostí. Začala jsem obcházet kruh a každému ze svých zmatených, rozrušených přátel se zadívala do očí. Sama jsem nechápala, co se děje, ale věděla jsem s naprostou jistotou, že je to Nyktina vůle, a chtěla jsem jim to nějak vysvětlit.
„Nebudu předstírat, že Nyktě rozumím. Cesty bohyně jsou nevyzpytatelné a někdy po nás žádá opravdu těžké věci. Tohle je přesně ten případ. Ať se nám to líbí nebo ne, Nyx evidentně chce, aby roli Stevie Rae v našem kruhu převzala Afrodita.“ Střelila jsem po ní pohledem. „Řekla bych, že ani ona sama z toho není zrovna dvakrát odvázaná.“
„Slabé slovo,“ zamumlala Afrodita.
Nenechala jsem se rozhodit. „Vždycky ale máme možnost volby. Nyx nás do ničeho nenutí. Buď Afroditu přijmeme mezi sebe, nebo…“ Zarazila jsem se, protože jsem nevěděla, co říct. Zkusili jsme vyvolat kruh s někým jiným, ale země Erika nepřijala. Možná bohyně nechtěla v kruhu konkrétně jeho, jenomže tomu jsem nevěřila. Erik je hodný kluk a člen rady prefektů, a navíc mi instinkt napovídal, že o tohle tady vůbec nejde. Nyx prostě chce Afroditu a nikoho jiného. S povzdechem jsem pokračovala: „Nebo, já nevím, vyzkoušíme na téhle pozici pár dalších mláďat a uvidíme, jestli země někoho přijme.“ Podívala jsem se na Erika, který se sklopenýma očima stál za hranicí kruhu. „Jenže chyba podle mě není v Erikovi.“ Usmál se na mě, ale byl to jen automatický pohyb rtů. Výraz jeho očí se nezměnil.
„Myslím, že musíme udělat, co po nás Nyx žádá. I když se nám to nelíbí,“ ozval se Damien.
„Shaunee?“ Otočila jsem se k ní. „Co myslíš ty?“
Shaunee s Erin se na sebe podívaly, a i když to bude znít praštěně, úplně jsem viděla, jak se mezi nimi vznášejí stužky slov.
„Svolujeme, aby ježibaba vstoupila do kruhu,“ odpověděla Shaunee.
„Ale jen proto, že to Nyx chce,“ doplnila Erin.
„A aby bylo jasno, absolutně nechápeme, proč bohyně něco takového žádá,“ uzavřela Shaunee a Erin přikývla.
„To mi budou dál nadávat do ježibab?“ zeptala se Afrodita.
„Dýcháš ještě?“ štěkla Shaunee.
„Jestli jo, tak jsi pořád ježibaba,“ ozřejmila to Erin.
„A my ti tak budeme říkat,“ zakončila Shaunee.
„Ne,“ prohlásila jsem rozhodně. Dvojčata po mě vrhla vražedný pohled. „Nemusíte ji mít rády. Ani se vám nemusí líbit, že ji tady Nyx chce. Ale jestli Afroditu vezmeme mezi sebe, tak se vším všudy. To znamená žádné nadávky a urážky.“ Dvojčata se nadechla k nějaké námitce, a tak jsem honem dodala: „Zeptejte se samy sebe. Podívejte se do svého nitra, dokud vás naplňují vaše živly. Co vám říká svědomí?“ Se zadrženým dechem jsem čekala na výsledek.
Dvojčata se zarazila.
„No tak jo,“ zamumlala otráveně Erin.
„Máš pravdu. Ale moc odvázané z toho nejsme,“ řekla Shaunee.
„A co ona? My jí přestaneme nadávat do ježibab, a ona se pořád smí chovat hnusně?“ vyhrkla ještě Erin.
„Teď má pravdu zase Erin,“ přidal se Damien.
Koukla jsem po Afroditě. Tvářila se znuděně, ale já si všimla, že zhluboka dýchá, jako by se nemohla nasytit luční vůně kolem sebe. Taky občas pohladila prsty vzduch, jako by se probírala hebkou trávou. Evidentně nebyla k tomu, co se stalo, úplně lhostejná.
„Afrodita udělá to samé co vy. Poradí se se svým svědomím a rozhodne se, co je správné.“
Afrodita se výsměšně rozhlédla, jako by ve tmě pátrala po něčem neviditelném. Pak pokrčila rameny: „A jéje. Vypadá to, že žádné svědomí nemám.“
„Tak dost!“ vyštěkla jsem na ni a energie, která ještě pořád proudila kruhem, po ní šlehla jako bič a ovinula se jí kolem těla. Můj hlas zesílil a její modré oči se rozšířily údivem a strachem. „V tomhle kruhu nic takového nezkoušej. Tady nebudeš lhát a něco hrát. Rozhodni se. Máš taky na vybranou. Vím, že by to nebylo poprvé, co by ses Nyktě vzepřela. Klidně to udělej zase. Ale jestli se rozhodneš zůstat a řídit se bohyninou vůlí, lži a nenávist musí jít stranou.“
Myslela jsem, že poruší kruh a odejde. Skoro jsem si přála, aby to udělala. Bylo by jednodušší, kdyby zemi nezastupoval nikdo. Prostě bych zelenou svíčku zapálila sama a položila ji na zem. Jenomže Afrodita mě překvapila – a bylo to první z mnoha překvapení, které pro mě Nyx na dnešek přichystala.
„Dobře. Zůstanu.“
„Fajn,“ řekla jsem a rozhlédla se po kamarádech. „Souhlasíte?“
„Souhlasíme,“ zamumlali bez velkého nadšení.
„Výborně. Takže máme zase kompletní kruh.“
Radši jsem ho hned obešla proti směru hodinových ručiček a rozloučila se s jednotlivými živly, aby se náhodou nestalo ještě něco dalšího. Stříbrná linie zmizela, ale kolem nás dál povíval teplý větřík vonícím po moři a lučním kvítí. Všichni mlčeli jako zařezaní a tísnivé ticho se nesnesitelně protahovalo. Skoro mi začalo být Afrodity líto. V tu chvíli samozřejmě otevřela pusu a jako obvykle veškerý případný soucit spolehlivě vymazala.
„Klídek. Já vypadnu a vy můžete pokračovat ve svém turnaji v Dračím doupěti, nebo co to tady provozujete.“ Pohrdavě se ušklíbla.
„Hele, my žádné Dračí doupě nehrajeme!“ vyjekl Jack.
„Pojďte, zajedeme před kinem do palačinkárny na něco k jídlu,“ řekl Damien. Celá moje parta se k Afroditě obrátila zády, zamířila pryč a začala se bavit o tom, jak jsou Sparťani v 300 boží a že budou počítat, kolik je v tom filmu upířích herců.
Ušli pár metrů, když si Erik všiml, že s nimi nejdu.
„Zoey?“ zavolal na mě. Všichni se zastavili, otočili a udiveně se na mě zadívali. Zjevně nechápali, proč pořád stojím s Afroditou v prostoru kruhu. „Ty s námi nejdeš?“ Jeho hlas zněl úplně normálně, ale kolem úst měl napjatý výraz. Buď se zlobil, nebo si o mě dělal starosti.
„Jeďte sami, sejdeme se až v kině. Potřebuju si promluvit s Afroditou.“
Čekala jsem, že Afrodita si neodpustí nějaký štiplavý komentář, ale mlčela. Kradmo jsem se po ní podívala. Koukala do prázdna a mě ani mých kamarádů si vůbec nevšímala.
„Ale takhle přijdeš o čokoládové palačinky, Červenko,“ pípl Jack.
„To nevadí.“ Usmála jsem se na něj. „Dala jsem si je včera, na oslavu.“
„Pojďte, ať si holky můžou v klidu popovídat,“ řekl Erik.
Jeho tón se mi vůbec nelíbil. Jako bych mu byla úplně ukradená. Než jsem ale stačila něco namítnout, otočil se a šel pryč. Do háje. Budu si ho muset nějak usmířit, a to hodně rychle.
„Erik nemá rád, když něco není po jeho. A taky nemá rád, když je pro jeho přítelkyni něco důležitějšího než on. Ale to už asi začínáš poznávat sama,“ podotkla Afrodita.
„Nehodlám se s tebou bavit o Erikovi. Jenom mi řekni, co všechno ti Nyx ukázala.“
„Neměla bys to náhodou vědět? Jsi přece její jediná, vyvolená, bla bla bla…“
„Afrodito, zrovna teď mě fakticky bolí hlava. Chci si dát s kamarády čokoládové palačinky a potom zajít se svým klukem do kina na 300. To tvoje divadýlko, že jsi největší mrcha na zeměkouli, mě už vážně štve. Takže mi prostě odpověz a pak se můžeme v klidu rozejít.“ Promnula jsem si čelo. Ani trochu jsem nečekala, že na mě vzápětí upustí absolutní bombu.
„Chceš říct, že ti mám odpovědět a ty pak v klidu půjdeš za tou zrůdou, ve kterou se proměnila Stevie Rae, ne?“
Z obličeje se mi vytratila veškerá barva. „O čem to sakra mluvíš, Afrodito?“
„Pojď se projít,“ řekla a vykročila k vysoké kamenné zdi, která ohraničuje školní areál.
„Ne.“ Popadla jsem ji za ruku. „Vyklop všechno, co víš.“ „Koukni, já takhle těsně po vizi nedokážu zůstat v klidu na jednom místě, a tahle poslední navíc byla jiná než obvykle.“ Vytrhla se mi a přejela si dlaní po čele, jako by ji taky bolela hlava. Teprve v tu chvíli jsem si všimla, že se jí třesou ruce – vlastně se klepala celá a byla bílá jako stěna.
„Tak jo, jdeme se projít.“
Nejdřív nic neříkala a já měla sto chutí s ní zalomcovat a vymlátit z ní, jak se dozvěděla o Stevie Rae. Když konečně promluvila, ani se na mě nepodívala. Říkala to spíš pro sebe.
„Moje vize se změnily. Začalo to tehdy, když jsem viděla, jak zavraždili ty lidské kluky. Předtím jsem se na všechno dívala zvnějšku. Viděla jsem, co se děje, ale mě se to nijak netýkalo. Všechno bylo úplně zřetelné a věděla jsem naprosto přesně, o co jde. S těmi kluky to bylo jiné. Nesledovala jsem to zdálky. Byla jsem jeden z nich. Cítila jsem, jak mě zabíjejí.“ Odmlčela se a otřásla. „Navíc to už vůbec není tak přehledné a jasné jako předtím. Místo toho se ocitnu v příšerné smršti strachu, paniky a zmatku. Sem tam mi utkví nějaká maličkost nebo aspoň zčásti pochopím, co se děje, jako když jsem za tebou přišla, že musíš Heatha dostat z těch tunelů, nebo umře. Ale většinou jsem prostě bez sebe hrůzou, ničemu nerozumím a proberu se úplně vyřízená.“ Střelila po mě pohledem, jako by si teprve teď vzpomněla, že jdu vedle ní. „Jako při té vizi, kde se topila tvoje babička. Všechno jsem viděla jejíma očima a jen náhodou jsem si všimla pár detailů, podle kterých jsem poznala ten most, co měl spadnout.“
Přikývla jsem. „Pamatuju si, žes mi toho tenkrát moc neřekla, ale myslela jsem, že mi spíš něco schválně zatajuješ.“
Sarkasticky se usmála. „Já vím. Ne že bych si něco dělala z toho, co si o mně myslíš.“
„Radši mi konečně pověz o Stevie Rae.“ Kristepane, ta holka mi jde na nervy!
„Už měsíc jsem žádnou vizi neměla. Což je jedině dobře, protože o zimních prázdninách musím jezdit k rodičům. Hodně často.“
Z jejího kyselého výrazu jasně vyplývalo, že návštěvy u nich zrovna nemiluje, což jsem naprosto chápala. Když byl naposled ve škole návštěvní den, omylem jsem se připletla k děsné scéně mezi ní a jejími rodiči. Její táta je starosta Tulsy. A máma ženská varianta satana. Proti nim vypadají naši jako milující páreček ze seriálu Krok za krokem (opět přiznávám, že koukám na sitcomy).
„Já měla včera narozky a naši mi je totálně zkazili.“
„Tvůj nevlastní táta je jeden z těch cvoků z církve věřících, viď?“
„Jo. Babička o něm řekla, že je podělaný opičák.“
Rozesmála se. Jako že doopravdy. Zůstala jsem na ni chvilku zírat, protože její obličej najednou nebyl studený a hezký, ale rozzářený a krásný.
„Naši jsou příšerní,“ dodala jsem.
„Čí rodiče nejsou?“
„Třeba rodiče Stevie Rae. Má je hrozně ráda, teda měla, než…“ Nedokázala jsem tu větu doříct, do očí se mi hrnuly slzy.
„Takže tahle část mojí vize už se naplnila. Stevie Rae se proměnila v nestvůru.“
„Ona není žádná nestvůra! Je jenom jiná než dřív.“
Afrodita zvedla jedno dokonalé blonďaté obočí. „Kdybych neviděla, co se z ní stalo, byla bych v pokušení říct, že to je jedině dobře.“
„Nech si to a pověz mi, co přesně si viděla.“
„Viděla jsem, jak někdo vraždí upíry. Hrozným způsobem.“ Ztěžka polkla, jako by přemáhala nutkání zvracet.
„Stevie Rae?“ vypískla jsem.
„Ne. Ta byla v jiné vizi.“
„Promiň, ale teď v tom mám trochu zmatek.“
„Aspoň víš, jak mi při těch zatracených vizích je, teda při těch nových. Nic jiného než zmatek. A bolest. A strach. Jsou totálně na blití.“
„Takže v té, kde jsi viděla někoho vraždit upíry, Stevie Rae nebyla?“
Zavrtěla hlavou. „Ne, ale tak nějak mám pocit, že spolu souvisejí.“ Vzdychla. „Stevie Rae jsem viděla v té další. Vypadala děsně. Byla hrozně špinavá, vychrtlá a oči měla červené a tak nějak svítily. A kdybys viděla, co měla na sobě! Ne že by někdy měla extra dobrý vkus, ale tohle byla fakt síla.“
„No jo, nemusíš to rozvádět. Takže byla nemrtvá.“
„Něco takového. Připadala mi jako takový ten hnusný upír z hororů, příšera, přesně jak nás lidi odjakživa vnímali.“
„Všichni lidi ne. Měla bys tenhle svůj přístup konečně změnit. Vždyť jsi dřív byla taky člověk,“ podotkla jsem.
„No jo pořád. Byly doby, kdy jsem byla zamilovaná do Seanna Williama Scotta z Prciček. To je dávno pryč.“ Pohodila vlasy. „Ale zpátky k tématu. Viděla jsem Stevie Rae umřít. Tentokrát doopravdy. A něco mi říká, že jestli se tahle vize vyplní, povede to k těm vraždám upírů, o kterých jsem mluvila. Musíme Stevie Rae zachránit, protože Nyx o žádné vraždění nestojí.“
„Jak Stevie Rae umřela?“
„Zabila ji Neferet. Vyvlekla ji na denní světlo a ona shořela.“
2024 ©