Škola noci 2 - Zrazená

Lepil na sloup nějaký plakát. Viděla jsem mu přímo do obličeje a překvapilo mě, jak je hezký. Jasně, znám ho od třetí třídy a zažila jsem, jak se z roztomilého chlapečka mění ve vytáhlé ucho, pak v hezkého kluka a nakonec v sexy kus, ale teď vypadal zase jinak. Ve tváři měl vážný, chmurný výraz a vypadal na víc než na osmnáct. Přišlo mi, že takový určitě bude, až dospěje v opravdového mužského – a líbilo se mi to. Byl vysoký, blonďatý, měl výrazné lícní kosti a vážně pěknou hranatou bradu. I takhle zdálky jsem viděla překvapivě tmavé husté řasy, které rámovaly důvěrně známé, laskavé hnědé oči. číst dál

„Kde jste to vzali?“ zeptala se Neferet. Zjevně se snažila mluvit klidně, ale stejně v jejím hlase zazněl přísný, zlostný podtón. číst dál

„A proč s tím nemůžeme jít za Neferet? Prostě by zvedla telefon a zavolala na správná místa, jako před měsícem, když Afrodita viděla spadnout letadlo na denverském letišti,“ řekl Damien tiše, aby nás někdo nezaslechl. číst dál

„O čem to sakra mluvíš?“ Prudce jsem se k ní obrátila. číst dál

Vyšla jsem z jídelny a už jsem byla na cestě ke koleji, když jsem si vzpomněla, že jsem Neferet neřekla o těch setkáních s duchy. Neměla jsem ale ani trošku chuť vracet se nahoru a mluvit o tom. Rozhovor s ní mě totálně vyčerpal, a přestože se mi ve fantastické jídelně s úžasnou vyhlídkou, křišťálovými sklenicemi a bílými ubrusy moc líbilo, byla jsem ráda, že už jsem odtamtud pryč. Chtěla jsem se prostě vrátit do našeho pokoje, svěřit se Stevie Rae se všemi detaily o Lorenovi a potom se rozvalit u televize, zkouknout miliontou reprízu nějakého přiblblého seriálu a zapomenout přitom (aspoň na jeden jediný večer) na hroznou předtuchu o Chrisovi a na to, že jsem teď děsně důležitá osoba a stojím v čele nejvlivnější studentské organizace na škole. Zkrátka a dobře jsem chtěla být zase chvilku sama sebou. Chris už se mezitím určitě vrátil domů. A na všechno ostatní mám spoustu času. Zítra si napíšu osnovu toho, co v neděli řeknu Dcerám temnoty, a taky budu asi muset zapracovat na úplňkovém rituálu, přece jen budu poprvé vyvolávat kruh oficiálně, před cizími lidmi. Můj žaludek udělal další přemet. Schválně jsem předstírala, že si toho nevšímám. číst dál

Učitelská jídelna nebyla žádná samoobsluha s bufetem. Byla to luxusně zařízená místnost přímo nad studentskou jídelnou a stejně jako tam zabírala jednu stěnu klenutá okna. Na balkonu, ze kterého byl výhled na nádvoří, stály stolky a židle z tepaného železa. Zbytek místnosti zabíraly vkusné a přepychové stoly různých velikostí, a dokonce i několik soukromých boxů z tmavého třešňového dřeva. Nejedlo se tady z táců. Na bílých ubrusech byly připravené porcelánové servisy a křišťálové sklenky a ve skleněných svícnech hořely tenké bílé svíce. Když jsme přišly, pár profesorů ještě večeřelo. Seděli ve dvojicích nebo v malých skupinkách. Uctivě pokývli Neferet na pozdrav a na mě se letmo usmáli, ale hned se zase sklonili nad talíře. číst dál

Vešla jsem do hlavní společenské místnosti naší koleje a pořád ještě si mumlala něco o tom, že chlapi člověka akorát tak zblbnou. Vůbec mě nepřekvapilo, když jsem u jedné televize spatřila Stevie Rae a dvojčata. Zjevně na mě čekaly. Hrozně se mi ulevilo. Nechtěla jsem o tom, co se stalo, vykládat celému světu (v překladu: dvojčatům a/nebo Damienovi), ale Stevie Rae povím o Lorenovi všechno do posledního šťavnatého detailu. Určitě společně přijdeme na to, co to sakra mělo znamenat. číst dál

Vrátila jsem se na španělštinu, ale hrozně mě bolelo břicho. Dokonce jsem si vzpomněla, jak se nám u profesorky správně dovolit – „puedo ir al bano“. Byla jsem na záchodě tak dlouho, že se za mnou vypravila Stevie Rae a ptala se, co se děje. číst dál

Potřebovala jsem se Stevie Rae svěřit s tím, co se mi stalo a že mě Afrodita viděla s Lorenem v poněkud kompromitující situaci, ale nechtěla jsem o tom mluvit před Damienem a dvojčaty. Jasně, jsou to taky moji kamarádi, ale ještě jsem tu scénu sama úplně nerozdýchala, a když jsem si představila, jak to ti tři začnou rozpitvávat a hádat se, pokoušely se o mě mdloby. Vždyť dvojčata si schválně překopala rozvrh, aby se jim tam vešel Lorenův volitelný seminář poezie, kde každý den hodinu jen sedí a hltají ho očima (to není pomluva, samy se k tomu hrdě přiznávají). Kdybych jim pověděla, k čemu došlo, stoprocentně by začaly úplně vyšilovat. (A stejně, došlo vůbec k něčemu? Přece se jenom dotkl mojí tváře, z toho se nestřílí.) číst dál

„Ale jo, Zoey, já tomu rozumím, fakticky, ale nevyšiluj! Kromě jiného jsi přece zjistila, že Afrodita na tebe asi udělá nějaký podraz a pokusí se tě vyšoupnout z pozice předsedkyně Dcer temnoty, tak na ni neplýtvej soucitem,“ prohlásila Stevie Rae. číst dál